Celkem výsledků pro výraz "vyvoj": 100
Vážená paní Eliášová, máme starost o naši holčičku z důvodu nedostatečného přibírání. Žena ji od začátku kojí, od začátku 5. měsíce dostává zeleninomasové příkrmy k obědu. Tyto dny jsme jí chtěli dávat i sunar, ale nechce, vyplivuje ho. Dnes jsme jí zkusili dát ovesno-mléčno-rýžovou kaši nutrilon - tu jedla.Vývoj jejích měr byl následující. V posledním období měla dokonce váhový úbytek:-por. hmotnost 3200 (při propuštění z odd. 6nedělí 2970), výška 50-6. týden 4850, výška 56,7-3 měsíce 5495, výška 59,5-4 měsíce 5835, výška 62,1-4,5 měsíce 5975-6 měsíců 5835, výška 63,5Moc prosím, jak bychom měli postupovat. Moc by nám vaše rada pomohla.S díky a pozdravem Ivo Bystřičan
Přírůstky váhy jsou na dolní hranici, ale to není nic patoligického, pokud nevázne psycholotorický vývoj.V 6 měsících by měla být kojena, dopoledne ovocný příkrm s dodávkou lepku - kojenecká sušenka, v poledne masozeleninový příkrm, 1xtýdně místo masa 1/2 vejce, odpoledne kojení, na noc kaši - tu jste přidali a chutnala jí, v noci 1 - 2 mléčné dávky,t.j. kojení, nebo adaptované mléko, pokud nechtěla Sunar, zkuste Nutrilon.Jedla kaši s Nurtilonem a je předpoklad, že mléko Nutrilon jí bude chutnat.V 6 měsících by se měla kutálet, pivotovat.
Po 4. měsíci věku přírůstky již nejsou tak velké, jako do 4 měsíců,váha ba měla být v 6 měsíci dvojnásobná, jako porodní a v 1 roce trojnásobná, ale to není podmínkou,rozhodující je psychomotorický vývoj, jak jsem psala výše.
K podpoře chiti k jídlu lze nasadit Pyridoxin 1xdenně 1/2 tbl, je to vitamín skupiny B, podporuje vyzrávání mozkových funkcí a chuť k jídlu.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,mám obavy o vývoj své neteře. Děvčátku budou v srpnu dva roky. Je to velmi šikovné vnímavé dítě, hezky mluví, snaží se opakovat jednoduché říkanky, zvládne si obout botičky. Ráda papá, na pokyny i vysvětlování reaguje velmi vstřícně, pokud ji požádáte aby něco udělala (něco přinesla, utřela po sobě stůl, obula si botičky) reaguje okamžitě snahou vyhovět.Bohužel je celá rodina v nelehké situaci, zhruba před rokem, tedy cca v jejím jednom roce jí zemřela maminka. Od jejího narození byla maminka vážně nemocná, o holčičku ale láskyplně pečovala (jak to dovolil její zdravotní stav), nejčastěji střídavě s babičkou, se kterou bydlí rodina ne ve společné domácnosti, ale ve stejném domě. O holčičku se nyní stará střídavě tatínek a obě babičky. Často tak mění "opatrovatele" a domácnosti ve kterých pobývá, skoro po dni nebo po dvou. Dosud to vypadalo, že s tím holčička nemá problém, v posledních týdnech je více fixovaná na tatínka, plačtivější pokud není v dohledu. To mi připadá celkem normální, také si pamatuji období, kdy mlůj syn zoufale vřískal, když jsem šla jenom na záchod. Co mi ale připadá znepokojivé a tady se dostávám k jádru mého dotazu - holčička ve společnosti velmi snadno přejde od "malá malá" k rychlému útoku, ať už se jedná o plácání, škábání, či stisk. Útočí často na obličej nebo krk s překvapivou silou. Vypadá to, že útočí bez zjevného důvodu (není za tím žádný zákaz, nebo jiné omezování, nedostatek pozornosti). Nerozlišuje mezi rodinou - lidmi které zná a např. dětmi, které náhodně potká na koupališti. Jak říkám, není za tím hádka o hračky, nebo boj o pozornost. Z opatrovatelů reaguje každý jak umí, samozřejmě říkáme, že to nesmí, vysvětlujeme , ale v tomto se vše míjí účinkem. Táta se s ní někdy v odpověď "pere" čímž se mi zdá, že její projevy vlastně zlehčuje a dělá z nich legraci. To samozřejmě neplatí pokud si vybere za cíl cizí holčičku. Obávám se, aby to nebyla známka toho, že jí ubližuje poněkud kočovný život, který z mého pohledu může vypadat jako nedostatek jistot. Že nás trestá, za to že si s ní hrajeme a pak ji "opouštíme". Do tohoto modelu ale nesedí útok na cizí děti.Ve výchově svých dětí jsem byla v jejich nízkém věku zstáncem pravidelného denního režimu, samozřejmě porušeného občas nějakou návštěvou, s jedním vychovatelem. To u neteře bohužel není možné, ale možná to není pro její zdravý vývoj nutné? Ráda bych se sama do péče o holčičku zapojila, ale tři rodiny se nám zatím vzhledem k jejímu věku zdají až až. Máme se obávat? Nebylo by prospěšnější, dát děvčátko na dopodne alespoň na čtyři dny v týdnu do školky, aby se režim více opakoval a dodal jí na jistotě? V obci, kde bydlí je malá školka a asi by rodině vyšli vstříc, ale obáváme se jak útoků na děti, tak i toho, jak by holčička vnímala další prostředí a jak by opouštěla tatínka, na kterém je nyní docela závislá. Neradi bychom jí vzhledem ke složitému startu do života neuváženými rozhodnutími a experimenty ublížili.Děkuji za radu.
Dobrý den, vývoj holčičky tak, jak jej popisujete se jeví naprosto normální. Pro dítě jsou důležití stabilní vychovatelé, láskyplné a klidné prostředí. Fixace na otce, který je v životě děvčátka nejstabilnějším článkem je v pořádku a znakem jejího zdravého vývoje. Agresívní chování ve formě různých "útoků" na rodiče, vychovatele patří také k normálnímu experimentování v tomto věku. Dítě zkouší hranice vychovatelů, zkouší co se stane, když někoho kousne, bouchne apod. Důležité je, aby se vychovatelé drželi jednotného přístupu a měli na paměti několik obecných zásad při zvládnutí projevů agresívního chování.
- agrese je pro dítě v jeho vývoji důležitá, dodává mu energii, žene ho kupředu, důležité je agresívní chování nasměrovat konstruktivním, nikoliv destruktivním směrem
- zaměstnejte dítě, výborným prostředkem je společná hra, není však vhodné zápasení a hravé praní se, které s dětmi často provozují tatínci, lépe je něco společně stavět, vytvářet.....
- dítě by mělo mít dostatek pohybu, aby mohlo vybít svou energii společensky přijatelným způsobem
- nezapomínat, že chování dospělých je pro dítě prvním a nejdůležitějším vzorem, pokud se tedy rozčílíme a začneme na dítě křičet, pak reagujeme na násilí opět násilím. Přístup je důležité udržet klidný, trpělivý, ale důsledný a dítěti vysvětlit, že tohle se nedělá, odvést jeho pozornost k žádoucímu chování, zasáhnout ihned, nenechat nežádoucí chování vystupňovat.
Ohledně zahájení docházky do mateřské školy je potřeba zvážit zralost dítěte, přikláněla bych se k nástupu do MŠ od tří let věku dítěte.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, moc prosím o názor, jak byste postupovala v naší situaci. Syn má 4 roky (narozen na konci července) a opožděný vývoj řeči (jezdíme k paní logopedce), ale udělal velký pokrok a mluví již ve větách. Chtěli jsme ho dát do soukromé školky, která se nám líbí a kde je méně dětí na jednu paní učitelku a více možností různých aktivit. Státní školka v obci, kde bydlíme, je z doslechu taková ‘zaseknutá v čase’, některé paní učitelky nepříjemné, hodně dětí a co jsem se dívala, tak na jídelníčku nevhodná jídla např. šunková pěna… Kdyby nezrušili školkovné, tak bychom syna dali do soukromé školky bez váhání, ale máme ještě roční dceru a ta by taky chodila do té samé školky jako syn a bez školkovného je pro nás finančně nemožné dovolit si tuto soukromou školku pro obě děti naráz. Myslím si totiž, že syn půjde i kvůli opožděnému vývoji řeči do školy o rok později. I já jsem šla o rok později a akademicky (studuji v PhD. programu na UK) ani jinak mě to nijak nepoškodilo, naopak si myslím, ze mi to velmi prospělo. Nabízí se tedy 2 varianty:Varianta A: Dát tento rok syna do soukromé školky jenom na 2 a 3 dny (to bychom finančně zvládli) a příští rok ho dát do státní školky (nevím ale jestli bych mu nezamotala hlavu a nebylo by pro něj příliš náročné zvyknout si potom na prostředí státní mateřské školky - přechod z jiné MŠ, jiní kamarádi,atd…Varianta B: nechat si syna ještě 1 rok doma (jsem na rodičáku s dcerou) a příští rok jej dát do státní MŠ jako předškoláka. Syn už jako dvouletý chodil 1 rok do dětské skupinky, když jsem potřebovala jeden den chodit pracovat, takže si pamatuje, co je školka a tvrdí mi, že do ní nechce chodit. Když se ho ptám, jestli byly paní učitelky hodné a ve školce se mu líbilo, tak říká, že jo. Zároveň se ale někdy, když jdeme na hřiště, ptá, jestli tam budou děti a že by si s nimi chtěl hrát. Při té příležitosti, se jej taky ptám, jestli by chtěl chodit do školky, že tam bude mít děti, se kterými si může hrát, on se mě potom zeptá, jestli tam může být taky máma a když řeknu, že bych tam nebyla, tak odpoví, že do školky nechce. Tak nevím, já osobně bych si jej radši nechala ještě rok doma, ale nechci, aby nějak sociálně strádal. Moc prosím o radu, jak postupovat. -- S pozdravem a přáním hezkého dne, MgA. Klára Štěpánová
Dobrý den,
ptáte se, která varianta ohledně možné docházky do školky by byla pro Vašeho syna nejlepší a uvádíte několik možností, které berete aktuálně v úvahu.
Líbí se mi, že se zamýšlíte nad tím, co by synovi prospělo nejvíce, ale odpovědět na to, jak bych na vašem místě postupovala, neumím, protože vašeho syna neznám. Největšího odborníka má váš syn ovšem doma, a to vás, jeho rodiče.
Zkusím aspoň nabídnout nějaké podněty, které Vám můžou ulehčit rozhodování.
V první řadě mne zaujalo, že ze všech možností zmiňujete jako tu nejakceptovatelnější pro vás variantu, že byste syna nejraději nechala ještě rok doma. Co vám v tom brání konkrétně?
Uvažujete v této souvislosti o potřebě socializace, která je potřebná pro zdravý vývoj dítěte, ale zároveň je její začátek i míra u každého dítěte individuální. Některé dítě se cítí v kolektivu jako ryba ve vodě už např. ve 2 letech, jinému vyhovuje pozvolnější rozjezd a cítí se bez rodičů jistější až v pozdějším věku.
Jak to vnímáte u svého syna? Cítíte, že už mu doma jako společnost nestačíte nebo se syn spokojí zatím jen s občasným kontaktem s dětmi? Jak se mezi dětmi chová - je spíše pozorovatelem nebo aktivně děti vyhledává a kontaktuje?
Máte nějakou možnost, jak synovi zajistit kontakt s vrstevníky než ve školce? Např. v rámci pravidelného kroužku, případně setkávání se s dětmi na hřišti, s příbuznými? Není možné se v blízkém okolí spojit s dalšími rodiči, co řeší podobnou situaci? Co dětská skupina, se kterou už měl syn zkušenost?
Jaké máte priority co se týká školky? Co je pro vás nejdůležitější? Jaký benefit by kromě společnosti dětí synovi školka přinesla?
Jak se vyjadřuje paní logopedka ohledně synovy připravenosti na školku? Jak syn zvládá změny, přechody mezi aktivitami, pobyty u příbuzných apod.? Jak je přizpůsobivý? Může být u něj pravděpodobnější potíž při přechodu z jedné školky do druhé nebo si zvyká bez potíží na nové situace?
Co se týká soukromé školky - máte dobré reference? Ne vždy musí platit, že přístup učitelek ze školky s menším počtem dětí je lepší a naopak, že větší počet aktivit dítěti zaručí větší spokojenost.
Jaká pozitiva by mohla mít vaše státní školka? Máte informace od rodičů - jak probíhá denní režim, vedou děti např. ke kreslení apod. aktivitám, vyžadují poobědové spaní u všech dětí apod...
Co jsem vnímala ve vašem psaní, je zájem o synův názor, co se školky týká. Oceňuji snahu o respektující přístup k dítěti, zároveň je však ke zvážení, jakému (spolu)rozhodování je vhodné čtyřleté dítě vystavit. Přestože syn sice má určitou zkušenost s dětskou skupinou a nyní se vyjadřuje, že do školky sám bez maminky jít nechce, je hodně nepravděpodobné, že dokáže dopředu posoudit, jak se mu bude ve školce líbit, jak si zvykne a nedokáže si v rámci zkušeností přiměřených jeho věku představit přínos, který může docházka do školky mít, a naopak- co vše by se mu líbit nemuselo. Kdo má životní zkušenosti a kdo musí udělat toto rozhodnutí, je rodič. Dítě potřebuje při důležitých rozhodnutích, kterých není z hlediska věku schopné, aby dospělý udělal rozhodnutí za něj a dokázal mu přiměřeně a jednoduše sdělit, co a jak bude dále.
Nelze dítě - byť neúmyslně- zatěžovat vlastní nejistotou a vyžadovat jeho názor nebo dokonce rozhodnutí ohledně zásadnějších otázek.
Děti se pak mohou cítit zmatené, nejisté, někdy se mohou jevit až úzkostně, protože nasávají nejistotu rodiče a jsou nechtěně tlačeny do pozice, ve které se právem necítí komfortně.
Obecně lze říct, že pokud není rodič o správnosti určitého řešení přesvědčený, dítě dokáže toto velmi dobře vycítit, je vůči danému řešení v odporu a může je bojkotovat, protože od rodiče obavy přejalo a necítí se dostatečně pod ochranou toho, kdo by mu měl poskytovat jistotu. Rodič musí být pro dítě dobře čitelnou autoritou, která mu pomůže vztahovat se k světu bezpečně a poskytne mu oporu, když se vyskytnou potíže.
Pokud se tedy např. rozhodnete, že školka poskytne synovi to, co nyní nejvíce potřebuje, pomůžete mu nejvíce tak, že ho na docházku připravíte povídáním si o konkrétních pozitivech, která ho tam budou čekat a poté ho podpoříte, pokud se nebude vše dařit tak,jak by si představoval a vydržíte i přes počáteční nesnáze. Pokud však u dítěte adaptace ani po pár měsících neprobíhá optimálně, je stále možnost jej z docházky stáhnout a nechat si ho dále doma, rozhodně se však nejedná o selhání.
Jestliže se rozhodnete, že je pro vás všechny příjemnější ještě si syna užít doma a vyzkoušet školku až na ni budete všichni dostatečně připraveni, věřím že si chlapec klasickou docházku užije dostatečně ještě v dalším roce nebo dvou a nic zásadního do života mu uteče, obzvlášť pokud ho o kontakt s dětmi neochudíte a zkusíte mu ho zajistit aspoň v menší míře mimo školku.
Věřím, že uděláte to nejlepší rozhodnutí ohledně syna a přeji hodně radostných chvil s dětmi.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, syn nemá ve 33. týdnu těhotenství sestouplé varlata. Je možné, že ještě do porodu sestoupí? Má to nějaký vliv na vývoj dítěte?
Dobrý den. Varlátka by ještě mohla sestoupit, na vývoj dítěte to nemá vliv.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,teprve včera jsem se dozvěděla, že jsem těhotná (bylo to neplánované). Do té doby jsem byla sváteční kuřačka, také jsem byla 22. října na oslavě kamarádčiných narozenin a tento pátek na oslavě svých narozenin... Vypila jsem pár piv i tvrdého. Né, že bych se spila pod obraz, ale hlava se mi motala a druhý den mi bylo špatně, samozřejmě. Má otázka je zřejmě jasná: je možnost komplikací v těhotenství? Může to mít vliv na vývoj plodu?Ještě jedna věc - v neděli jsem byla na pohotovosti, jelikož mě "chytla" záda a doktorka mi píchla: Almiral a Muscoril. Samozřejmě, že kdybych tušila, že jsem těhotná, tak to tam řeknu, ale to jsem ještě netušila :-(.Děkuji za odpověď, Ivka.
Dobrý den, jendorázové požití alkoholu na začátku těhotenství by vývoj plodu nemělo nijak ovlivnit. Stejně tak i aplikace spasmoanalgetik, které jste vyjmenovala.
Pro akci je nutné přihlášení
Hezký den, mám tříletého syna, který před půl rokem prodělal operaci (odstranění boule na krku). Pobyt v nemocnici a hlavně veškerá potřebná vyšetření byly pro syna velmi stresující. Před pobytem v nemocnici byl pohodový klučina, který pomalu začal opakovat slova, uměl pojmenovat zvířátka, věděl, kdo z příbuzných jezdí jakou značkou auta, strach z doktorů neměl. Po absolvování všech možných vyšetření, odběrů, návštěvě lékařů a následně pobytu v nemocnici se ze syna stal bojácný kluk, který pláče v každé ordinaci, mluvení se u něj zastavilo, má jen svoje zkratky, které používá, nová slova nepotřebuje. Přijde mi, že to, co dřív věděl, už neví. Zajímalo by mě, zda tohle všechno nemohlo způsobit trauma, které od pobytu v nemocnici má, a zda se to časem zlepší. Možná potřebuje zase získat důvěru nebo nevím. Je mi líto, že v řeči tak zaostává, když se mu dřív tak dařilo. Teď je jeho hlavní zálibou houkání a pískání, tím na sebe upoutává pozornost, ale občas se to opravdu nedá vydržet. Je to celkem hlučné a myslím, že to obtěžuje i okolí. Poradíte, jak mu pomoci, aby zase začal mít zájem o knížky, mluvení a hlavně, aby přestal houkat. Na vyšetření ho zatím brát nechci, vím, že by to celé probrečel. Ještě doufám, že ho možná změní školka, kam v září nastupuje. Předem děkuji za názor.
Dobrý den, potíže vašeho synka souvisí téměř určitě s jeho pobytem v nemocnici. U synka došlo kromě vzniku strachu z lékařů, také k regresi jeho vývoje, což se zřejmě nejvíce odrazilo na vývoji řeči. Řeč je vývojově nejmladší dovedností, kterou si syn osvojil, proto byla nejvíce zasažena. Ve vašem případě je každá rada těžká, protože to chce opravdu jen čas, aby se syn s prožitou traumatizující zkušeností vyrovnal, zvládl ji, a opět se obnovila jeho důvěra i sebedůvěra. Potřebuje obnovit svoji základní životní jistotu, aby se jeho vývoj opět nastartoval a pokračoval. Nebojte se, pokud se nejednalo o operaci mozku, tak synek to, co předtím uměl, zcela jistě nezapomněl, jen je to teď „zablokované“ a neužívá to. Strach z lékařů v něm zřejmě bude přetrvávat dlouho a možná v určité formě i po celý život. To je však věc, kterou neovlivníte a jeho operace byla nezbytná, takže rozhodně nepropadejte pocitům viny nebo sebeobviňování. Napřete teď síly do budoucnosti, co nejvíce se synovi věnujte, k pobytu v nemocnici se zbytečně nevracejte, jenom pokud by se syn sám na něco doptával, pak odpovězte. Zájem o knížky, příběhy a pohádky je v tomto věku u dětí veliký a určitě se u syna opět projeví, jenom musíte být trpělivá. Knížky mu nabízejte, povídejte si s ním, ale nenuťte ho, vhodné jsou různé rytmizované říkanky, písničky. Doba vyrovnávání se s prožitou traumatizující zkušeností je individuální, ale dětská psychika je pružná a přizpůsobivá, což je naděje, že synek situaci brzy zvládne. Ohledně jeho projevů - pískání a houkání, by mohlo pomoci, že na tyto jeho signály přestanete reagovat a budete ho povzbuzovat, aby zkusil své potřeby vyjádřit jiným, přijatelnějším způsobem. Pokud na jeho houkání a pískání reagujete a vaši pozornost tak upoutá, tak v něm můžete nevědomky tento způsob komunikace upevňovat. Počítejte s tím, že budete muset být důsledná, vytrvalá a že se syn zřejmě nejdříve bude zlobit, když vás svými projevy nepřivolá a bude jejich intenzitu zvyšovat. Důležité je vydržet. Nástup do MŠ je pro dítě velká změna, hodně dětí s opožděným vývojem řeči se ve školce „rozmluvilo“ v touze domluvit se s ostatními dětmi. Vašemu synovi by to mohlo pomoci, po jeho nepříjemné zkušenosti bude ale nástup do školky zatěžující záležitostí, na kterou by mohl reagovat i negativně, proto se připravte i na možné potíže. Pokud by vývoj řeči i nadále zaostával, byla by na místě logopedická péče a také odborná psychologická péče u klinického psychologa nebo v Pedagogicko psychologické poradně. Mohla byste do poradny zajít i sama bez syna, zkusit se poradit s odborníkem, pokud se bojíte synovy reakce (pláče), také konzultace s logopedem je možná i bez dítěte.
Pro akci je nutné přihlášení