Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, zda je normalni, že kojenec v 5 měsících po položení na hrudník hledá prs jako po prvním přiloženi po porodu ?

Dobrý den, chci se zeptat jestli vývoj mého syna je v pořádku. Syn má za 3 dny 9 měsíců. Plazí se už od 6 měsíců, stále je na 4, ale ještě neleze. Včera si poprvé stoupl u nábytku. Vůbec nežvatlá, zatím jen kouká. Zatím nenapodobuje. Když s ním chci dělat paci paci, tak se na mě nekoukám. Na jméno reaguje. Zvládá dávat kolečka na kužel. To spolu děláme. Nevím kdy bych se měla mít na pozoru ohledně toho žvatlání a napodobování. Moc děkuji za odpověď.

Dobrý den paní doktorko, prosím Vás o radu, zda je normální, že můj syn, kterému je nyní 20 měsíců nemluví,tak jako jiné děti v jeho věku? Konkrétně tedy říká jen slovo "ham", které pořád opakuje a to nejen u jídla a pak už jen říká "táta a máma" (jiná jednoduchá slova nezopakuje). Jinak je sám o sobě moc "upovídaný", pořád si něco breptá, je chápavý a reaguje na zvuky, sluch má podle mě dobrý.Místo slov jen ukazuje nebo vydává zvuky. Neustále se mu snažím opakovat jednoduchá slova, jako auto atd.. ale nechce je zopakovat, vždy úsměvně reaguje slovem "ham". Zvuky zvířat také neříká,ale z knížek umí už poznat spoustu věcí,včetně zvířat. Z okolí slyším jen slova typu, že je ještě malý a nebo že každé dítě se vyvíjí jiným tempem a že bude mluvit později než jiné děti.Platí to i v tomto případě a v jeho věku? Mám se obávat, jestli nebude mít opožděný vývoj řeči a nebo něčeho jiného?Další prohlídka u pediatra je až ve 3 letech,znamená to tedy, že další psychomotorický vývoj dítěte stačí konzultovat zase až ve 3 letech?Děkuji vám za odpověď.

Dobrý den. Mám syna 3 a třičtvrtě roku starého. Od narození žijeme v Německu, kde i od dvou let chodí do sloky. Vývojově byl úplně v pořádku, jen se bal pustit ruky při chůzi, takze sám chodil na roce a půl a dlouho preferoval kasovirpu stravu. V reci tedy od cca roku a půl je jasne ze zaostává. Na foniatrii vyšetření sluchu proběhlo v pořádku. Ve školce se dětem neskutecne věnuji, máme několikrát do roka seslost z vychovatelkou, kde se řeší jak se dítě vyvíjí a zda je vše v pořádku. Ve školce dlouho nemluvil vůbec nic, ted pomalubzacina par slov a začal chodil na logopedii zde v Německu. Můj bratr byl také v reci opožděný a dohnal to až pusu nezavře. Můj problém s nim ale už není jen o reci. Jsem typ rodice, který hodně mluví, povídá si, zpívá, ukazuje, takze barvicky uměl před 2. rokem, bez moji snahy skládá puzzle o level vyšší než na jeho věk, počítá do deseti bez problému a umí poznat písmenka abecedy, příchod sestřičky zvladnul úplně v klidu a je i celkem empaticky, děti má rad, ve školce má jednoho nejlepšího kamaráda a další děti prý toleruje, je na ne hodný, ale nijak zvlášť ho nezajímají. Má mimo školku sestřenici, kamarádku a kamaráda, které má moc rad. Dnes jsem se ale jen tak mimoděk zeptala ve školce, jak to jde s Jonaskem a vychovatelka rekla, ze prý když jich je málo tak to jde, ale když jich je hodně, tak nic moc a ze má svůj svět, a ze by po každých pěti sezenich na logopedii chtěla mluvit s tou logopedkou. Ze se jako jediny nepoznal na fotce, kde byl jako miminko...Dneska jsme přišly domu a on začal zouvat mladší sestřičku, v obchodě mi pomáhá, všechno v klidu udělá, zpívá dlouhé písničky ( ale většinou, když u toho nikdo není a rozumím tomu jen já, jeho rec je velice nesrozumitelna. Některá slova i dlouhá řekne hezky, ale jablko je stále ,,makoje” sestra Johanka ,,Taba” a podobne. Jsou chvíle hlavně večer, kdy mám pocit, ze je úplně z jine planety, ze vůbec nevnímá, ze na něho mluvím a je úplně mimo, nereaguje na mě a ,,jede si to svoje” - zvuky, činnost. Velice těžko něco v půlce ukončuje. Když mu někdo rozpuli banán, je z toho plac, když ho vyzvedam ve školce, nejde ke mě dřív než docte knížku do konce. Pokud na neco kouká, něco vidí, tak to čile komentuje, ale když se ho zeptám jak bylo ve školce, co dělal, co by si dal k jídlu, tak sám vůbec nic neřekne, vůbec, prakticky žádná odpověď na dotaz, kde není odpověď jednoslovná. Většinou řekne nechci. O co má zájem o to si říct ale umí. Všimla jsem si, ze je zpleseni pokud tráví čas s prarodiči, ale to je ted v době koronavirove dosti obtížné. Nevím, zda už je to na podrobnější psychologické vyšetření, jestli jsou nám náznaky nějaké patologie, nebo to chce jen čas a dal trpělivost a vřelé prostředí. Děkuji velice za odpověď. Je to tu pro mě v lehce cizím prostředí a odříznuta od rodiny občas trochu náročné. Děkuji

Dobrý den paní Mgr. Matoušková.Ráda bych se poradila ohledně svého syna. Synovi jsou 2 roky a 2 měsíce. Porod proběhl klasicky přirozenou cestou bez komplikací. Porodní výška a váha v pořádku. 1. rok byl velice náročný, protože byl hodně plačtivé nespící miminko, které trpělo dlouhodobě na bolesti bříška, prdíky a pak se k tomu přidaly bolesti z rostoucích zoubků. Takže celým . rokem se doslova probrečel a to byl ohodně psychicky a fyzicky náročné. Po 1. roce se to začalo zlepšovat, s příchodem 1. kručků. Bolesti bříška postupně vymizely. Syn od malička navazuje oční kontakt, v řeči se stále vyvíjí. Umí napodobovat skoro všechna zvířátka, používá více jak 20 slov, rozezná pár barev. Učíme se krmit lžičkou, na nočník a tento týden si sám řekl, že už chce spát sám ve velké posteli v pokojíčku. syn od porodu nikdy neprospal celou noc. Každou noc se budí (ať jde o bolest při růstu zubů - chybí nám ještě 4 poslední stoličky), nebo ho budí žízeň nebo zřejmě i sny. Spí ještě po obědě 1-2 hodiny. Nemá ani problém s jídlem. Můj dotaz spíše směřuje k jeho vývoji a chování k okolnímu světu. Je na mě hrozně fixovaný, zřejmě separační úzkost a do toho období vzdoru (vztekání). Pokud ho hlídá manžel nebo moji rodiče, nemá s tímto problém vydržet beze mne pár hodin. K dospělým lidem má větší důvěru než k dětem, kterým se vyhýbá. Dopolední program se odehrává doma, kdy uklízíme, vaříme, čteme si knížky a hrajeme si. Po obědě se vyspí a odpoledne, pokud je počasí, tak chodíme na vycházky a hřiště. Syn se jeví na hřišti pasivně, neustále vyžaduje mou pozornost u všeho - hraní doma, na pískovišti. Nemá zájem o ostatní děti. Když k němu nějaké přijde, ihned couvá a utíká před nimi. Říká, že se jich bojí. Nenavazuje stále vztah s vrstevníky. Když se ho snažím vzít do cukrárny s dětským koutkem - vede mě za ruku a chce, abych si s ním hrála jen já (když nejdu, tak začne brečet a nechce tam být) a jakmile se k němu přiblíží cizí dítě, tak říká mami domů. Je mu nepříjemná společnost jiných dětí. Mateřskou mám na 3 roky a syn by měl jít za rok do školky a já se bojím, aby neměl problém se socializací. Zkoušela jsem i dětská centra, ale nic nepomáhá. Nechci syna do něčeho tlačit nebo nutit, ale nevím, jak mám postupovat, co dělat, jestli čekat až ten jeho velký strach odezní časem? Taky se bojí zvuku vrtačky, mixéru a některých zvuků hraček. Sám od sebe nás neobjímá a nedává pusinky, ale když si o ni řekneme, tak nám ji dá. Oční kontakt je, reaguje na jméno a pokyny. Má rád čtení stejných knížek stále dokola, rád jezdí na odrážedle a hraje si s autíčky. Režim máme věsmes každý den stejný, někdy obohacený o výlet. Snažím se ho dávat ke svým rodičům, ale trápí mě jeho vztah k vrstevníkům. Děkuji za názor! Budu moc ráda za vyjádření.

Dobrý den,chtěla bych se poradit ohledně mé mladší dcery K. (2 roky 3 měsíce). Porod byl císařským řezem, kojila jsem jen krátce. Má starší sestřičku (4,5 roku), u té je diagnostikována PAS, lehká mentální retardace a motorická dysfázie. Každá je jiná. To co mě nejvíce trápí je, že od 1. narozenin je hodně mrzutá a ukňouraná. Do té doby mě přišel vývoj v normě. Nic zvláštního se ale neudálo. Od malinka se potřebuje uklidňovat mými a svými vlasy, hraje si s nimi. Dále vyžaduje dudlíka a látkovou plenu na držení při usínání a uklidňování. Stále si do pusy chce strkat všechny věci. Její vývoj je opožděný, začala chodit ve 22. měsíci. Doma běhá bez problémů. Ale venku se jí nechce chodit, kňourá, sápe do mé náruče nebo do kočárku či auta. Nevím si s tím rady.... Od podzimu do jara jsme byly stále nemocné. Střídaly si rýmu a kašel se sestřičkou, která to přinesla ze školky. Říká jen pár slov (mama, tata, dede, baba, jde, Klárka...), na svoje jméno (zavolání) moc nereaguje. U dětské doktorky jsme neměly v normě dotazník PAS. Zatím stále neukazuje po věcech. Když něco chce, tak jde, kde to je a začne křičet a mlátit rukama. Když něco nechce, tak to dá jasně najevo - odstrčí rukou nebo zavře oči. Mezi sebou si dcery nehrají, jsou jen vedle sebe. Každá si hraje zvlášť. Dávají ale na sebe pozor, kde je ta druhá, neperou se. Trochu na sebe žárlí, každá by chtěla maminku a její pozornost. Ráda se se mou mazlí. Nejšťastnější je u pohádky v televizi. S hračkami si moc nehraje nebo jen krátce. Ráda hází všechny věci na zem. Na cizí lidi reaguje kňouráním. Ráda zkoumá různé materiály, které dává do pusy. Také se ráda schovává pod stůl. Stále má plíny.Byla bych ráda za každou radu, jak dceři pomoct....Jakou metodu použít? Děkuji moc za odpověď.