banner

Celkem výsledků pro výraz "vysetreni": 100

Dobrý den, mám takový dotaz. Již 7 let se s přítelem snažíme o miminko. Poslední 4 roky žiji v Irsku a poprvé v říjnu 2016 jsem zjistila, že jsem těhotná. Ale 25. listopadu jsem samovolně potratila, nevím proč, odpovědi se mi nedostalo a vyšetření mi žádné nedělali, až tedy den potratu. Teď začátkem ledna jsem zjistila, že jsem opět těhotná, můj gynekolog mě poslal na early pregnance. Podle ultrazvuku jsem byla v 5.tt a byl vidět jen gestační váček a hCG bylo 6232. Objednali mě na příští týden a už byl vidět i plod, ale měl poté 2 mm, což říkali, že je málo a hCG se mi zvedlo poté na 6534, což je prý taky málo. Tento týden v úterý jsem začala špinit, nejdříve to bylo hnědé a poté už i červené, dnes (v pátek) jsem jela opět do nemocnice a na ultrazvuku plod už neviděli, jen gestační váček a hCG mi kleslo na 5000. Ale poslali mě domu s tím, že nejspíše potrácím. A proto se chci zeptat, jestli je ještě nějaká šance, že se miminko udrží. A když ne, jestli když příště otěhotním bych měla brát nějaké tabletky na udržení plodu, třeba utrogestan. Můžete mi prosím poradit, jsem z toho už strašně zoufalá, tady mi tvrdí, že je to normální a žádné tabletky mi nechtějí předepsat. Děkuji moc.

Dobrý den, klesající hCG bohužel značí, že plod se nevyvíjí a těhotenství zamlklo. Hodnota hCG by měla na začátku těhotenství stoupat každé 2 dny na dvojnásobnou hodnotu. Pokud jste již 2x potratila, nebylo by od věci Vám provést genetické a hematologické vyšetření - taková je ovšem praxe v ČR. Nevím, zda jste schopná v cizině taková vyšetření absolvovat. Utrogestan v dalším těhotenství v prvním trimestru bych určitě doporučila

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, v roce 2010 jsem porodila syna bez komplikací v těhotenství, v listopadu 2015 jsem opět otěhotněla, ale v lednu 2016 samovolný potrat v 13.tt (ženského pohlaví). :( V říjnu 2016 jsem opět otěhotněla a nyní jsem 2. týden opět po samovolném potratu v 15.tt (ženské pohlaví). Můj dotaz tedy zní, jestli byste mi nemohla říci, v čem by mohl být problém, neboť mi bylo řečeno, že u mě problém není a plod byl též v pořádku. Děkuji moc za odpověď a přeji hezký den.

Dobrý den, samozřejmě to může být náhoda. Nepíšete, zda se u plodu po potratu dělalo genetické vyšetření nebo zda pohlaví bylo určeno jen dle ultazvuku. Každopádně nějaká vada vázaná na pohlaví tam být může. Pokud jste již měla 2 potraty, určitě byste měla i vy absolvovat genetické a hematologické vyšetření. Pokud ani jedno z vyšetření nic neprokáže, může se opravdu jednat pouze o náhodu.

Hezký den, mám tříletého syna, který před půl rokem prodělal operaci (odstranění boule na krku). Pobyt v nemocnici a hlavně veškerá potřebná vyšetření byly pro syna velmi stresující. Před pobytem v nemocnici byl pohodový klučina, který pomalu začal opakovat slova, uměl pojmenovat zvířátka, věděl, kdo z příbuzných jezdí jakou značkou auta, strach z doktorů neměl. Po absolvování všech možných vyšetření, odběrů, návštěvě lékařů a následně pobytu v nemocnici se ze syna stal bojácný kluk, který pláče v každé ordinaci, mluvení se u něj zastavilo, má jen svoje zkratky, které používá, nová slova nepotřebuje. Přijde mi, že to, co dřív věděl, už neví. Zajímalo by mě, zda tohle všechno nemohlo způsobit trauma, které od pobytu v nemocnici má, a zda se to časem zlepší. Možná potřebuje zase získat důvěru nebo nevím. Je mi líto, že v řeči tak zaostává, když se mu dřív tak dařilo. Teď je jeho hlavní zálibou houkání a pískání, tím na sebe upoutává pozornost, ale občas se to opravdu nedá vydržet. Je to celkem hlučné a myslím, že to obtěžuje i okolí. Poradíte, jak mu pomoci, aby zase začal mít zájem o knížky, mluvení a hlavně, aby přestal houkat. Na vyšetření ho zatím brát nechci, vím, že by to celé probrečel. Ještě doufám, že ho možná změní školka, kam v září nastupuje. Předem děkuji za názor.

Dobrý den, potíže vašeho synka souvisí téměř určitě s jeho pobytem v nemocnici. U synka došlo kromě vzniku strachu z lékařů, také k regresi jeho vývoje, což se zřejmě nejvíce odrazilo na vývoji řeči. Řeč je vývojově nejmladší dovedností, kterou si syn osvojil, proto byla nejvíce zasažena. Ve vašem případě je každá rada těžká, protože to chce opravdu jen čas, aby se syn s prožitou traumatizující zkušeností vyrovnal, zvládl ji, a opět se obnovila jeho důvěra i sebedůvěra. Potřebuje obnovit svoji základní životní jistotu, aby se jeho vývoj opět nastartoval a pokračoval. Nebojte se, pokud se nejednalo o operaci mozku, tak synek to, co předtím uměl, zcela jistě nezapomněl, jen je to teď „zablokované“ a neužívá to. Strach z lékařů v něm  zřejmě bude přetrvávat dlouho a možná v určité formě i po celý život. To je však věc, kterou neovlivníte a jeho operace byla nezbytná, takže rozhodně nepropadejte pocitům viny nebo sebeobviňování. Napřete teď síly do budoucnosti, co nejvíce se synovi věnujte, k pobytu v nemocnici se zbytečně nevracejte, jenom pokud by se syn sám na něco doptával, pak odpovězte. Zájem o knížky, příběhy a pohádky je v tomto věku u dětí veliký a určitě se u syna opět projeví, jenom musíte být trpělivá. Knížky mu nabízejte, povídejte si s ním, ale nenuťte ho, vhodné jsou různé rytmizované říkanky, písničky. Doba vyrovnávání se s prožitou traumatizující zkušeností je individuální, ale dětská psychika je  pružná a přizpůsobivá, což je naděje, že synek situaci brzy zvládne. Ohledně jeho projevů - pískání a houkání, by mohlo pomoci, že na tyto jeho signály přestanete reagovat a budete ho povzbuzovat, aby zkusil své potřeby vyjádřit jiným, přijatelnějším způsobem. Pokud na jeho houkání a pískání reagujete a vaši pozornost tak upoutá, tak v něm můžete nevědomky tento způsob komunikace upevňovat. Počítejte s tím, že budete muset být důsledná, vytrvalá a že se syn zřejmě nejdříve bude zlobit, když vás svými projevy nepřivolá a bude jejich intenzitu zvyšovat. Důležité je vydržet. Nástup do MŠ je pro dítě velká změna, hodně dětí s opožděným vývojem řeči se ve školce „rozmluvilo“ v touze domluvit se s ostatními dětmi. Vašemu synovi by to mohlo pomoci, po jeho nepříjemné zkušenosti bude ale nástup do školky zatěžující záležitostí, na kterou by mohl reagovat i negativně, proto se připravte i na možné potíže. Pokud by vývoj řeči i nadále zaostával, byla by na místě logopedická péče a také odborná psychologická péče u klinického psychologa nebo v Pedagogicko psychologické poradně. Mohla byste do poradny zajít i sama bez syna, zkusit se poradit s odborníkem, pokud se bojíte synovy reakce (pláče), také konzultace s logopedem je možná i bez dítěte.