Dobrý den, na základě vyšetření těhotenského hormonu hCG z krve je udávaná hodnota zhruba 1000 (mezinárodních jednotek na litr), při které lze těhotenství v děloze na ultrazvuku vidět. Z praktických důvodů se nejprve délka těhotenství počítá podle prvního dne poslední menstruace, i když ovulace a oplodnění vajíčka nastaly zhruba o 14 dní později. Podle Vaší poslední menstruace jste teď zhruba 6.týden. Pokud byl ultrazvuk proveden 9.4., mohlo být ještě příliš brzo, aby bylo na ultrazvuku těhotenství vidět (je totiž možné, že ovulace byla nepravidelná). Důležitá informace teď je výsledek krve, vyčkejte na ně podle instrukcí Vaší lékařky. Hezký den.

Dobrý den, z popisu nelze zjistit, v jakém týdnu těhotenství aktuálně jste. Začátek těhotenství probíhá formou "vše nebo nic", to znamená, že pokud dojde k různým vnějším i vnitřním vlivům, zárodek se buď vyvíjí dále nebo dojde k potratu (z různých příčin). Ukončení těhotenství lze na vlastní žádost do 12.týdne, pokud jsou k tomu genetické důvody, tak do 24. týdne. Míru poškození alkoholem však určit nelze a záleží také na týdnu těhotenství. 

Dobrý den, pokud těhotenství je stále v děloze, tak ke klasickému otěhotnění nedojde, ovulaci nemáte. Pokud se těhotenství nevyvíjí správně (na základě vyšetření u Vašeho gynekologa), jeho aktuální průběh bohužel již nelze ovlivnit k lepšímu. Pokud začnete krvácet, vyhledejte gynekologa co nejdříve.

Dobrý den, zamlklé těhotenství je z cca 80% způsobeno genetickou vadou plodu, což je věc náhodná a většinou se neopakuje. Důvodem potratu mohou být i vrozené trombofilní stavy nejčastěji, po nich se ale aktivně nepátrá, pokud žena nepotratí 2-3x . V případě prvního potratu se předpokládá náhodná genetická vada. Takže odpověď zní: riziko opakování je nízké, pokud máte za sebou pouze 1 neuspěšné těhotenství.

Dobrý den, to, že je těhotenství mladší je spíše známka toho, že jste otěhotněla později než toho, že by těhotenství neprospívalo. Pokud je v 6. týdnu přítoma srdeční akce, pak se jedná o vitální prosperující těhotenství.

Dobrý den, z vašeho dotazu rozumím, že se nacházíte v komplikované situaci. Jste ještě hodně mladá a na dítě se možná ještě necítíte dostatečně zralá a připravená. Na druhou stranu máte dobré zázemí a partner i rodina příchod dítěte vítá, což nebývá samozřejmostí. To že necítíte co byste asi očekávala, může být ovlivněno romantickými představami žen o těhotenství a dítěti a také hormonálními změnami, které teď ve vašem těle probíhají. Ne nadarmo trvá těhotenství 9 měsíců, kdy si žena na očekávané dítě teprve zvyká. Samozřejmě asi jinak vnímá těhotenství žena, která po dítěti touží a jinak žena, která jej nečekala. To že jste zaskočená, smutná a cítíte se naštvaně a nevíte, jak se k situaci postavit je legitimní a normální pocit. Nemusíte se za svoje pocity cítit provinile ani si je vyčítat. Je však potřeba učinit rozhodnutí, protože možnost přerušení těhotenství je časově omezená. Možná jste se mohli s partnerem lépe domluvit, než jste informací o vašem těhotenství řekli celé rodině. Takto jste teď navíc pod velkým společenským tlakem. Přece jen jde o vaše a partnerovo dítě a proto byste o něm měli rozhodovat jen vy dva. Je to sice vaše tělo, ale dítě, které čekáte je také otce, nejen vaše, to byste při rozhodování měla brát v úvahu. Ano rizika a komplikace spojené s přerušením těhotenství a s možnými potížemi při dalším otěhotnění objektivně existují a je proto s nimi potřeba také počítat. Na druhou stranu byste možná později byla psychicky lépe na péči o dítě připravena. Studium školy souběžně s péčí o dítě je náročné, ale ne nemožné. Obzvlášť když má matka zázemí v partnerovi a rodině, kteří s péčí vypomůžou. Rozhodnutí je ale na vás, je potřeba vzít v úvahu všechny okolnosti. Pokud se rozhodnete jakkoliv, je dobré informovat i rodinu o svém rozhodnutí, když už je do situace zapojena a vysvětlit jim svoje důvody. Pro další dobré rodinné vztahy je to důležité. Dále bych vám doporučila kontaktovat psychologa, který by vás mohl složitým obdobím rozhodování doprovodit a pomocí vám dojít k nějakému závěru. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog