Dobrý den, chtěla bych se zeptat na jednu otázku. První den poslední menstruace byl 9.8. Nechráněny pohlavní styk byl 14. 8. A odva dny později tj 16.8.jsme pocitovala ovulaci jako jsem vždy zvyklá (poznám to podle hlenu) od ovulace do teď mě bololiva v podbřišku nebo popichuje nebo cítím takový tlak. Nikdy předtím jsem nic takového nemela. Je možná že se jedná o uhnízdění? Je možná že bych byla těhotná? Máme už jedno dítě a miminko si moc přejeme. Děkuji moc za vás názor a přeji hezký den Katka

Dobry den. Omlouvam se za delsi dotaz. V Srpnu jsem cca 14 dni brala Norethisteron na oddaleni menstruace. Nechraneny styk (bez ejakulace) probehl 29.8. to uz jsem prasky vysadila. Den na to jsem presne 3 dny od vysazeni dostala menstruaci ta byla velmi silna a trvala 9 dni (to ale u me neni nic neobvykleho). Pro jistotu jsem si 14.9. delala test jen ne z ranni moci a byl z drogerie ten vysel jasne negativni. Priblizne 4 dny pred ocekavanou ms me zacala priserne bolet prsa a citim ze jsou jakoby napnuta nebo "nalita" a take citim tlak v podbrisku. Ms ale zatim nikde zpozdeni zatim snad nemam. Jen bych se chtela pro uklidneni zeptat zda je vubec mozne abych za techto podminek byla tehotna. Dekuji za odpoved

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat. V 30. týdnu těhotenství jsem se rozčílila a skončila jsem 4 dny v nemocnici a dále doma na rizikovém těhotenství z důvodu zkracování čípku. V ten moment, kdy k rozčílení došlo, jsem měla tlak 150/80, běžně mám 110/70, navíc mi v té chvíli ztvrdlo břicho do špičky a hned celé z ničeho nic kleslo (nikdy předtím mi břicho neztvrdlo, natož pocitově vědomě kleslo - měla jsem pocit jako bych chvíli své dítě vůbec necítila, poté cca 3 min později jsem zase cítila pohyby i celou dobu pobytu v nemocnici nebyl žádný problém s pohyby. Může mít tato událost vliv na dítě? Po této události se miminko v břiše občas zatřáslo, tak mi to dělá obavy. Nyní jsem 35. tt a vše se zdá v pořádku. Moc děkuji za odpověď

Dobrý den, jsem ve 13.tt a již v minulém týdnu jsem zjistila že mi pravděpodobně padá děloha. Nahmatala jsem něco v pochvě a během dne se to objevovalo až v poševním vchodu. Měla jsem problém se pořádně vyčurat. Tento týden je to skoro normální, v pochvě nic není, jen cítím občas trochu tlak v oblasti zad a chodím najednou méně na velkou. Dá se to nějak řešit? Neohrožuje klesající děloha těhotenství? Co můžu očekávat? Děkuji za odpověď.

Dobrý den, před rokem a 8 měsíci jsem přestala brát antikoncepci. S manželem se snažíme o miminko. Bohužel po vysazení jsem měla moc dlouhé ms cykly a párkrát jsem musela dostat vyvolávací injekci abych měla ms.Po roce problémů mi paní doktorka udělala hormonální profil a zjistila že mám nízkou hladinu progesteronu. Nasadila mi tedy Gynprodyl 17-26dc. Při něm dostanu ms většinou kolem 28dc. Momentálně ho beru 4. měsíc.Dne 8.3. (15dc) jsem byla na kontrolním ultrazvuku u pana doktora protože moje doktorka byla nemocná a říkal že sliznici mám hodně nízkou (tento problém mám celou dobu po vysazení antikoncepce) a že vajíčko je připravené a mohla by do dvou dnů proběhnout ovulace.Ovulační testy jsem si dělala a vyšly mi negativní. Dne 10.3. (17dc) jsem zase začala zavádět Gynprodyl a momentálně mě už asi 5 dnů trápí špinění. Ze začátku to bylo jen lehce, ale teď dva dny to vypadá jako slabá menstruace, jen tmavě hnědá. Je to tmavě hnědé, jakoby vodnaté, s tenkými vlákny.Před začátkem špinění mě asi 10 dnů šíleně bolely prsa a při začátku špinění mě pár dnů bolela hlava.Neustále cítím občasné pichnutí v podbříšku, to ale na sobě pozoruju už pár měsíců. Je to pichnutí ve vaječnících nezávislé na tom jaký je den cyklu. (Někdy těsně po ms, uprostřed cyklu, před ms.. je to pichntuí, není to jako ms bolest..) Jednou jsem se o tom zmínila paní doktorce a nechtěla to řešit. Řekla jen že vaječníky jsou v pohodě.Chtěla bych se tedy zeptat co by to špinění mohlo znamenat, když ms mám dostat až 22.3. a špiním tedy od cca 13.3.A dále bych se chtěla zeptat zda to pichání ve vaječnících a někdy i tlak v podbříšku nemůže znamenat něco vážnějšího, třeba endometriozu? Moc děkuji za odpověď

Dobrý den. Předem se omlouvám za poněkud delší dotaz. Už jsem ale zoufalá. Jsem ve 26tt těhotenství. Je to již mé 3tí těhotenství. V předešlých 2 nebyly žádné závážné potíže. Nyní ve 20+0tt zjištěný zkrácený čípek na 24mm (cervimometrie). A tvrdnutí břicha. Měla jsem nějakou infekci. Byly mi nasazeny antibiotika a na noc zavádět gynprodyl a 2x denně Magnosolv. Po dokončení léčby čípek 35mm cs0. Ale zjištěný ještě zánět močového měchýře. Opět antibiotika. Nyní jsem ve 26tt, čípek se stále drží na 35mm. Ale dnes mi lékařka pověděla, že čípek je měkký. Od toho 20tt mi hrozí předčasným porodem a nemocnicí. A mám dodržovat absolutní klid na lůžku, jen wc a sprcha. Opravdu vadí i měkký čípek? Myslela jsem, že jen zkrácený... Občas mám tvrdnutí bříška, lehké MS bolesti v podbřišku a takový lehký tlak v oblasti pochvy (hlavně když sedím), nevím jestli to není od pohybů mimča. Jinak se cítím dobře. A je nutné jen ležet? Co doktor to jiný názor. Děkuji za váš názor.

Dobrý den paní doktorko,mohu být těhotná, když s partnerem praktikujeme přerušovaný sex - nevysemenil se do mě, ale pak jsme na podruhé použili kondom a ten prasknul, stalo se to 5 dní před ovulaci. Následně jsem cca po 4-5 dnech po ovulaci pociťovala tlak v podbřišku a při styku i mírný nekomfort, který již nepociťuji (odezněl cca do týdne). Posléze se přidala přecitlivělost na pachy, pláčtivost, občasná nevolnost spíše po jídle, bolest v bederní páteři, bolest prsou, která se nyní po 3t docela i zvětšila. Menstruace (pravidelná) se dostavila dle očekávaní 27. den cyklu, ale doprovázela ji nezvyklá bolest, i když bylo krvácení velmi mírné. Těhotenský test mi s rozestupem 3 dnů vyšel negativní a na vyšetření z ultrazvuku je asi brzy. Mohu být těhotná, i když pociťuji výše popsané příznaky a test je negativní? Děkuji za odpověď.

Dobrý den, při sexu trpím neskutečnou bolestí. Je mi 16 let, mám přítele, také 16, a jako normální pár spolu občas spíme. Já jsem nikdy vztah nebo sex před ním neměla, a do ničeho mě nikdy nenutil. Při sexu mívám pocit že "potřebuju na záchod", trpím neskutečnou bolestí, která mi brání si to užít, a přítele musím prosit, aby na chvíli "vysunul", protože si potřebuju odpočinout a rozdýchat to. Menstruaci mám pravidelnou, neberu žádnou hormonální antikoncepci, používáme kondom. Používám vložky, a chtěla jsem zkusit tampon, ten nejmenší, protože vím, že jsem dost úzká a s přítelem jsme s tím měli při mojem poprvé problém - nemohl se vejít. (Jeho velikost odpovídá cca 12-15cm, +- od dlaně po prostředníček, počítám od kořene.) Tampon sem zavedla s bolestí, a to samé, jako při sexu - neskutečná stejná bolest, tlak na močák, nepodařilo se mi ho ani zavést celý a po půl hodině jsem nevydržela a vytáhla ho. Chci se zeptat, jestli by to mohlo být vážnější, protože jsem se dočetla, že by mohlo jít o zakloněnou dělohu, a další různé diagnózy, kterých se bojím. Mamce jsem to neříkala, protože se stydím a nevím, jak bych ji to měla popsat, u gynekoložky jsem taky ještě nikdy nebyla. Děkuji za odpověď.

Dobrý den, loni na konci srpna jsem prodělala mimoděložní těhotenství po kterém mi byl odebrán pravý vejcovod. Po doporučené "krátké pauze" jsme se s manželem začali pokoušet znovu otěhotnět leč bohužel zatím bez úspěchu. Je mi 34 let a moc ráda bych se konečně stala maminkou, moje obava však panuje zda je druhý vejcovod stále průchozí a jestli se stále pokoušet o přirozené početí? Menstruace se mi obnovila dva měsíce po odebrání vejcovodu, od té doby zkoušíme co to jde. Někdy rovněž pociťuji bolesti v místě odebraného pravého vejcovodu. Dokážete mi doporučit co dál či jak dlouho se ještě snažit o přirozené početí? Nechceme si zkomplikovat proces případné asistované reprodukce. Děkuji Sia

Přeji hezký den. Chtěla bych se zeptat, co by mohlo být za stydlivostí dcerky. Máme se všichni rádi a dáváme si to najevo i říkáme si to. Sedmiletá dcerka je aktivní, chytrá, chodí do první třídy, ale už loni nám plynule četla, počítala, má výbornou paměť, říká i dlouhé básničky,... Když něco umí nebo dostane ve škole známku, ukáže to, pochlubí se. Mně dokonce každý den říká, že mě miluje nekonečně. Je dost citlivá, kamarádská, přizpůsobivá. Jen když byla malá, neměla moc ráda změny, občas se stávalo, že když jsme po ní chtěli nějakou změnu, raději jsem o ní mluvila s předstihem, aby si "zvykla", že ta změna nastane. Ale zase třeba do školky šla úplně bez problémů a hned první den mě vyháněla. Ale někdy se stává, že má takový "zkrat", že když po ní něco chceme a ona to nechce, úplně se zasekne a nic s ní nehne. My trváme na svém, ona také. Třeba trvá i hodinu, samozřejmě s nářkem a od nás se zvýšením hlasu, než ji přesvědčíme, vysvětlíme, pak i vyhrožujeme, že třeba nebude pohádka a večerníček. Stojí mě to hodně sil a samozřejmě mě mrzí, že se nedokáže přemoct, poslechnout, že má něco udělat. Ale nakonec to vždycky nějak zvládne, až vymyslím nějaký způsob, co ji přesvědčí... Nejsem zastánce nějakých tvrdých trestů. Nejvíce mě ale zaráží situace, že když má ve slabikáři číst básničku (nebo třeba v knížce před spaním), neudělá to. Vysvětluju jí, že to je úkol, že mají číst a já to potřebuju slyšet, abych ji třeba mohla i opravit. Ona prostě nečte a jen na to kouká. Až když se pak důrazně zeptám, proč to nechce číst, když ostatní text čte, řekne, že se stydí. Dost mě to zarazilo a zamrzelo. Vysvětlujeme jí, že před náma se přece nemusí stydět, že nám se má spíš chlubit, když něco umí - a že ona toho umí hodně, je dost napřed před ostatními. Ale to nepomáhá. Opět nastalo hodinové přemlouvání, přesvědčování,...ale v tomto případě to rozhodně nechci hrotit a být až moc přísná. Kdybych jí to čtení ale odpustila, příště by to bylo stejné a úkolů bude ještě spousta. Přitom když někdy sama chce, tak nám třeba básničky ze školy řekne. Nevíte, v čem je problém? Vím, že je dost ambiciozní, do všeho se vrhá naplno a je velmi zvídavá, snaží se všechno dělat dobře, má samé jedničky. Ale stydět se před vlastní mámou? Občas dělá trochu problém to, že je dost váhavá, je narozená 21.10. a je to opravdu Váha. Dost mě tato situace trápí, ráda bych, aby se přede mnou cítila úplně v pohodě a nestyděla se. Předem moc děkuji za odpověď. S pozdravem Hanka

Dobrý den, sleduji vaše videa a vaše rady jsou k nezaplacení. Ale mám takový boj se synem (4 roky ) máme na vesnici školku kde jsem já i babička a malého jsem neměla kam umístit jinam. Takže u něj neproběhla žádná adaptace zadne odloučení ode ne ani od babičky. A malý je na nás hodně upoutany... už chodí vic jak rok do této školky . Je moc šikovný, chytrý, pálí mu to... ale jakmile odejdu na chvilinku a nevidí mě, nastane šílený plac. S tatínkem žijeme oddělené a byl i problém když začínal jezdit k němu, zatím jen tedy na pár hodin , spaní není možné malý to opravdu nedává a tatínek na něj vytváří i nátlak a malý tam poté nechce již vůbec..řekl mu i větu příště tu zůstaneš a mamka už nepřijede ( jela jsme si pro něj když mi ho otec odmítal vydat, že tam malý prostě bude spát) od té doby je to ještě horší, mám ho i doma neustále kolem sebe, nemohu jít ani do patra bez toho aby me nehledal a neplakal že se bojí a kde jsem a jestli se vratim, jsem z toho i nešťastná.Snažím se s ním o všem mluvit ale asi dělám pořád něco špatně. Mam I nového partnera u nějakou dobu, malý ho má rád, ale ani s ním chvilinku nevydrží. Nevím co pořád děláme špatně, jak mu pomoci tohle celé překonat. Bydlíme v generacnim dome s mými rodiči ale s partnerem stavíme dům, malý se i těší že tam bude mír svůj pokojíček... ( zatím tedy jezdíme k partnerovi kde tedy nemá přímo svoji místnost ale zázemí tam má, spinka tam bez problémů, bere si tam i své hračky a vše co ma rad. Ale vůbec nevím hák tohle celé zvládnout a překonat, aby se tak beze mě přestal bát a plakat jen když na chvilinku odejdu ( třeba jen do patra a předem mu to povím u to že třeba jen pro něco jdu a hned se vratim ) I tak se to neobejde bez volání a pláče ( který se už někdy snaží I maskovat)