Celkem výsledků pro výraz "rodice": 100
Dobrý den, chtěla bych se Vás ještě zeptat na jeden dotaz, týká se to rodičovského příspěvku. Jak vláda schvaluje zvýšení příspěvku na těch 300 ooo, bude se to týkat i nás? Termín porodu mám 21.12, budu pobírat mateřskou, pak žádat o řidičák, dostaneme automaticky těch 300 000? Ještě bych se chtěla zeptat, když se mateřská bere jako kdybych chodila do práce, můžu si před ukončením mateřské zažádat o dovolenou za rok 2020?Dekuji za informaci
Dobrý den,
novela zákona, která by navýšila rodičovský příspěvek, zatím není schválená. Poslední návrh počítal s navýšením pro všechny aktivně pobírající rodiče a budoucí příjemce. Jeden z předchozích návrhů však počítal s navýšením jen pro rodiče dětí narozených od 1. 1. 2020. Záleží tedy na konečné schválené podobě novely.
Dovolenou za rok 2020 můžete čerpat ihned v návaznosti na mateřskou dovolenou, takové žádosti musí zaměstnavatel vyhovět. Na rodičovskou dovolenou pak můžete nastoupit po vyčerpání dovolené. Rodičovský příspěvek můžete čerpat po skončení peněžité pomoci v mateřství, bez ohledu na čerpání dovolené v zaměstnání.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,Rád bych Vás poprosil o radu s čerpáním PPM, když jsem zaměstnán a zároveň vedlejší OSVČ (minimální pojištění).Jde mi o situaci, kdy je manželka na RD (rodičovská dovolená) s 1 letým dítětem a čekáme druhé dítě.1. Je možné nějak odložit PPM, abychom stihli dočerpat celý RP? Tedy začít čerpat PPM až od porodu nebo případně až 2 týdny po porodu? 2. Je možné čerpat PPM bez MD (mateřské dovolené), když je manželka (případně manžel viz. dále) technicky vlastně na probíhající RD?3. Vzhledem k mému vyššímu DVZ bych chtěl pobírat PPM já jako manžel. Pokud porod nastane v očekávané době, tak je možné začít pobírat PPM manželkou až od porodu do konce 6. týdne (tedy 6 týdnů) a manželem pak od 7. týdne do 28. týdne (22 týdnů),nebo je nutné začít pobírat PPM manželkou už od 6-8. týdne před porodem až do konce 6. týdne po porodu (a tedy počítaného z jejího DVZ)? Popřípadě je možná situace, že manželka je na MD (jedno od kdy a jak dlouho - předpokládám, že PPM není vázána na MD ženy), ale PPM čerpá manžel celých 28 týdnů?4. Pokud je nutné čerpání PPM manželkou alespoň těch 6 týdnů po porodu, je možné čerpat PPM manželem v délce 22 týdnů, když porod neproběhne dříve? Tedy asi tak, že před porodem 8 týdnů manžel po porodu 6 týdnů žena a pak zase 14 týdnů manžel? 5. A teď hlavní dotaz - jak jsem psal na začátku, jsem zaměstnán i OSVČ. PPM bych čerpal z pojištění a DVZ ze zaměstnání - tedy vůbec nijak z OSVČ. Musel bych v tomto případě přerušit činnost OSVČ po dobu pobírání PPM (není nikdo na zástup) nebo by stačilo mít jen RD v zaměstnání? O děti by se starala doma manželka. Přijde mi nelogické nemoci vykonávat i OSVČ, když PPM jde úplně z jiného pojištění - v zaměstnání. 6. Poslední dotaz jen čistě ze zvědavosti - mohou být oba rodiče na RD zároveň (a tedy státní pojištěnci)? Popřípadě jeden na RD a druhý jako pečující o dítě do 7 let? Moc díky. Je to asi dost specifická situace a asi dost složitá, protože jsem to nedokázal nikde najít, ale každopádně předem mockrát děkuji za odpovědi.S pozdravem Robo
Dobrý den,
začnu odpovídat od konce:
6) Ano, oba rodiče mohou čerpat rodičovskou dovolenou v zaměstnání současně a oba budou státními pojištěnci z hlediska zdravotního pojištění. Případně může být matka na mateřské dovolené a otec na rodičovské dovolené nebo například jeden rodič na rodičovské dovolené s mladším dítětem a druhý rodič jako osoba celodenně pečující o starší dítě (do 7 let).
5) Při čerpání PPM nesmíte vykonávat pouze tu činnost, ze které nárok na PPM vznikl. Pokud budete čerpat PPM ze zaměstnání, nemůžete dané zaměstnání po dobu čerpání vykonávat (budete v něm na rodičovské dovolené), ale samostatně výdělečnou činnost přerušovat nemusíte.
4) Manžel (otec dítěte) má nárok na PPM nejdříve od počátku sedmého týdne po porodu, nemůže tedy PPM čerpat před porodem. Podpůrčí doba je u manžela maximálně 22 týdnů. Do této doby se započítává doba, po kterou byla PPM vyplácena matce dítěte, s výjimkou doby od porodu do konce šestého týdne po porodu.
3) Pokud si žena nezvolí nástup na PPM v rozmezí 6 až 8 týdnů před termínem porodu, bude za nástup na PPM a tedy začátek podpůrčí doby považován počátek šestého týdne před termínem porodu.
2) Zákon o nemocenském pojištění sice přímo nespojuje čerpání PPM s povinností čerpat mateřskou dovolenou v zaměstnání, ale z charakteru dávky vyplývá nutnost čerpat nějakou podobu "volna" v zaměstnání, jelikož není možné vykonávat činnost, ze které nárok na dávku vznikl. A tímto "volnem" je pro ženy mateřská dovolená, která je navíc na rozdíl od rodičovské dovolené považována za výkon práce pro účely řádné dovolené (u muže je za výkon práce považována rodičovská dovolená do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou).
1) Pokud žena bude čerpat PPM, podpůrčí doba poběží nejpozději od šestého týdne před očekávaným dnem porodu. Pokud by nečerpala PPM, bude Vám jako manželovi náležet PPM nejdříve od sedmého týdne po porodu, ale jen po dobu 22 týdnů. Nárok na rodičovský příspěvek na starší dítě však zaniká nejpozději poslední den měsíce, který předchází měsíci narození mladšího dítěte.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,měla bych dotaz, od kdy je vhodné, aby si otec po rozvodu bral malé dítě? Konkrétně se jedná o aktuálně 16měsíční holčičku, má starší sestřičku, se kterou se mají rády a ta k otci jezdí na návštěvy i na dlouhodobější přespávání. Druhou dívenku však otec delší dobu po rozvodu nemohl vídat, matka povolovala je chvíli. Poté povolia procházky s kočárkem, jenže tou dobou bylo zimní období a kvůli počasí to často rušila a jinou alternativu nepovolila. Otec má k dispozici domeček, kam si bere starší dcerku - je zde veškeré potřebné zázemí, prostor na hraní...dítě by zde bylo v bezpečí, navíc má vhodu, že by mladší dítě jezdilo společně s tím starším.Matka ovšem nechce povolit otci, aby si druhé dítě vzal k sobě. Povolí maximálně chvíli na své zahradě, popř. je pustí společně na procházku. Holčička si pomalu utváří vztah, na tatínka se směje, jde s ním klidně i bez maminky na hodinovou procházku a je v pohodě. Proto si myslíme, že by zvládla návštěvu u tatínka doma - např. zatím také na tu hodinu, dvě... vzdálenost od místa bydliště matky je asi 10-15 minut.Matka se údajně bojí, že dítěti vytvoří trauma. Byla jí nabídnuta možnost, chvilku s dítětem pobýt a pak nechat otci i holčičce samostatnost, aby si mohli hrát bez dozoru, aby o ni mohl pečovat stejně jako o svoji první holčičku.... A nejde to.Matka se ohání tím, že děti má v péči ona a tudíž ona bude rozhodovat o všem. Nechce se o ničem bavit. Tatínek má o děti stálý zájem, platí jim i bývalé ženě asi 13 000, pokud potřebují, pomůže.... Jako odbornník - myslíte, že je toto vhodný postup matky? Opravdu by dítě mělo trauma, když by s otcem mohlo trávit hodinu, dvě o samotě a hrát si? Nebude mít trauma i z toho, že si nemůže utvářet s otcem plnohodnotný vztah?CO DĚLAT DÁLE?Předem moc děkujeme za přečtení a reakci, moc nám to pomůže v utváření názoru na situaci....L.
Dobrý den,
popisujete situaci, kdy má tatínek snahu pečovat o děti i po rozvodu, ale kontakt s mladším dítětem neprobíhá dle jeho představ.
Je pozitivní, že se tatínek nezalekl ani péče o dcerku v batolecím věku, nicméně určit věkovou hranici, kdy je dítě připravené pobývat u druhého z rodičů na návštěvě, nelze. Rozsah styku s dítětem samozřejmě bývá často dán soudně, ale kdo zná potřeby svého dítěte lépe než jeho rodiče?
Jsou to ideálně právě rodiče, kteří by měli postupovat ve shodě , v tomto případě tedy najít pro všechny přijatelné tempo při postupném rozšiřování styku s dcerkou. Vzhledem k věku holčičky předpokládám, že rozchod rodičů není úplně dávná událost a domnívám se, že ještě mohou na obou stranách pracovat zjitřené emoce, objevují se např. různé obavy.
Z tohoto důvodu bych se přikláněla k tomu, aby se vztah mezi rodiči pokud možno nejprve stabilizoval a zklidnil. Zatím bych zkusila téma návštěv u otce odložit a dál využívat častějších procházek, které holčička zvládne i bez matky, případně návštěv dětí u matky apod. Věřím, že postupně obavy u maminky poleví a pobyt u tatínka nakonec zvládnou sestřičky společně.
Protože sama píšete, že si dívenka pomalu utváří k otci vztah, nemá obavu s ním jít na procházku apod., vypadá to, že budování citového pouta mezi tatínkem a dcerkou je na dobré cestě a neobávala bych se toho, že kvalita jejich vztahu bude do budoucna nějak narušena tím, že ke kontaktu nebude hned od počátku docházet v nově vytvořeném zázemí.
Přeji tedy hodně radosti i trpělivosti při výchově.
Míša

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,můj dotaz se týká mého synovce 34 měsíců, u něhož mě znepokojuje jeho chování, téměř ve třech letech stále umí pouze slova typu bába, tati a mami (babička, maminka neřekne). Slovní zásoba je téměř na nule a např. skloňování slov je absolutně neznámý pojem. Mám syna, který je pouze o 3 týdny starší a rozdíl je diametrální, nejenže plynule mluví, ale zpívá písničky, říká básničky, poznává písmena... Bohužel se mi zdá, že se nejedná pouze o řeč, ale chlapec má problém i s chůzí, často zakopává jakoby sám o sebe, když upadne, ve většině případů nepláče (jakoby necítí bolest), na knihy nereaguje, neudrží pozornost, nenechá si nic vysvětlit, hraje si výhradně sám a to né obvyklým způsobem (např. najíždí autem proti zdi), když si náhodou hraje s mými dětmi, jedná se pouze o strkání. Nechce dávat pusinky, málo navazuje oční kontakt. Další problém je s jídlem, nechce jíst, v ústech jídlo nechává velmi dlouho než polkne. Možná už vidím problém i tam kde není, ale srovnání s mým synem je neúprosné a ten rozdíl mezi nimi se stále zvětšuje. Rodiče si stále myslí, že vše dožene, že má čas. Zajímalo by mne, jestli je vůbec v silách pediatra např. při tříleté prohlídce, zjistit že dítě má nějakou poruchu, lehkou formu retardace, protože mi je jasné, že ne všechny děti v ordinaci spolupracují a rodiče mohou nemluvení omlouvat právě lékařským prostředím. Případně mne zajímá, zda je možné dítě odvést z vlastní iniciativi na nějaké specializované pracoviště, psychologie, logopedie... nebo je toto podmíněno doporučením od pediatra.Moc děkuji
Dobrý den. Ano, tyto problémy lze zjistit už při prohlídce v 18 měsících, ve 3 letech podle vašeho popisu jsou problémy značné. Na specializovaná vyšetření by měl posílat obvodní pediatr, ale lze se domluvit i bez doporučení.

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, prosím o radu. Už nevím, jak dál. Dcera je od malička velmi živé a temperamentní dítě, ale období vzdoru je fakt lahůdka a já mám pocit, že jsem selhala na celé čáře.Celý den jede proti mně... řeknu doleva, jde doprava - tím je řečeno prakticky vše. Každá situace s ní je komplikovaná plná řevu, protestů a opaků. Nespolupracuje, všechno naschvál naopak, pak brečí, slibuje, ze nebude zlobit, ale podle mého nechápe, co je to zlobit.Příklad...jdeme ven, pojď se oblékat. Šup a doslova zdrha pryč se někam schovat, musím stokrát rict, ze teda nikam nejdeme, následuje pláč a že už jde, ale jakmile po ní chci capnout, udělá to znovu. Jsem z ní uz opravdu vycerpana. Nic nejde jednoduše. Jidlo, sebeudrzba, výpravy ven, pobyt venku...nikdo ji kvůli tomu nechce ani hlídat, babicka o ní mluví jako o zvířátku a já jediné, co si přeju, je týden bez ni. Jak s ní mám pracovat? Samozřejmě si každé rano říkám, ze nebudu řvát...ale to prostě nejde. Neposlechne me absolutně v ničem. Vse jen pod natlakem, hrozbou trestu... přesně tenhle výchovy jsem se chtela vyvarovat, jenže u ní s dobrým slovickem nepochodim, vysmeje se mi do obliceje. Tatinek s nami moc není (práce, studium, vidí se max večer před spaním). Jsem na pokraji vyhoření....diky za rady????????
Dobrý den, o období vzdoru, ve kterém se vaše dcerka právě nachází, bylo už napsáno mnoho odpovědí, literatury i informací, které jsou dobře dostupné. Dítě je v tomto období pohotovější reagovat odporem, vzdorem, negativismem. Také bývá časté, že čím vyšší temperament a silnější osobnost dítěte, tím bývá toto období silnější. Role vychovatele, rodiče, však nespočívá v pasívním přihlížení chování dítěte. Je to vždy on, kdo určuje hranice a pravidla. Mám z vašeho dotazu spíše dojem, že jste se postavila do role bezmocné oběti, která pouze přihlíží chování dcery. Dcera z vás cítí bezmoc, beznaděj a pocity selhání a ne sílu a jistotu a proto vás zkouší a projevy svého chování stupňuje. Období vzdoru je sice vysvětlením chování dítěte, ale neznamená to, že na něj nemáme jako rodiče či vychovatelé vliv. Velkému množství afektivních záchvatů se dokonce dá domluvou s dítětem předejít, i když pohotovost nervové soustavy dítěte k afektu je díky její nezralosti vysoká. Pokud chcete u dcery docílit změny v chování, tak nejdříve musíte změnit vy svoje chování a přístup. Pravděpodobně dcera ještě nechodí do školky a nemá dalšího sourozence. Proč byste se tedy s ní měla dohadovat kdy a zda se půjde na procházku? Řekněte, že se chystáte jít ven, ale pokud uteče a schová se, tak ji nechte, nehoňte ji, nechytejte, nevyhrožujte. Je to přeci asi většinou dítě, kdo na procházku chce jít a baví ho pobyt venku. Bude ze změny vašeho chování překvapená a buď vyleze a přijde sama, že chce jít na procházku a vy ji vypravíte (důležité ONA přijde za VÁMI). V nejhorším, pokud by zase utíkala se prostě ven nepůjde (pro jednou se nic nestane). Dcerka potřebuje pocítit důsledky svého chování a také vaši jistotu. Jste to přeci vy, kdo rozhoduje kam se půjde, ne ona. Podobně je potřeba postupovat i u dalších činností. Odběhne od jídla? No tak toto jídlo již skončilo a bude muset počkat až do dalšího (např. svačiny, večeře), nedávejte jí nic mezitím. Do výchovy je potřeba zapojit také tatínka. I když má hodně práce a studuje apod., tak má také dceru a měl by se a je dokonce povinen se o ni starat a podílet se na její výchově stejně tak, jako vy. Proto by měl do svého programu také péči o ni začlenit. Dohodněte se třeba na pravidelné aspoň dvouhodinové sobotní procházce a dále podle vašich potřeb. Pokud uděláte nějaké změny ve výchovném přístupu, pak se na nich dohodněte se všemi, kdo se na výchově dítěte podílejí, tedy určitě i s babičkou. Také ona by měla postupovat obdobně a hlídání se pak pro ni třeba také stane snesitelnější nebo jí bude přinášet i radost. Není pravda, že dcera nestojí, nebo na ni nefunguje dobré slovíčko, pro každé dítě je pochvala a pozitivní motivace velmi důležitá a měla by převyšovat nad tresty či zákazy. Snažte se zachytit a ocenit každý i nepatrný náznak požadovaného chování, pokud se tomu dcera směje, pak se zasmějte společně. Na věcech, které se budou dít a jsou nezbytné se domlouvejte, připravujte ji na ně, vysvětlujete jí je. Pokud je potřeba něco udělat, pak neustupujte, pokud si něco dcera z více možností vybere, pak na tom trvejte, neměňte to... Slovo zlobení, je obecné, dítě neví, co si pod ním má představit, proto se snažte chování vždy konkrétně pojmenovat (např. nelíbilo se mi, že jsi rozházela hračky) a veďte dítě k nápravě (pojď společně hračky uklidíme). Ještě více důležité je pojmenovat požadované a žádoucí chování, tedy co by dítě vlastně dělat mělo a ne jen stále dítěti říkat, co by dělat nemělo. Výborné konkrétní rady jak se zachovat v různých situacích a životních obdobích dítěte můžete najít v knize pana psychologa Lemana - Do pátku bude vaší dítě jiné. Přeji mnoho výchovných úspěchů a radosti ze zdravé a dobře se vyvíjející dcery. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den paní Mgr. Matoušková.Ráda bych se poradila ohledně svého syna. Synovi jsou 2 roky a 2 měsíce. Porod proběhl klasicky přirozenou cestou bez komplikací. Porodní výška a váha v pořádku. 1. rok byl velice náročný, protože byl hodně plačtivé nespící miminko, které trpělo dlouhodobě na bolesti bříška, prdíky a pak se k tomu přidaly bolesti z rostoucích zoubků. Takže celým . rokem se doslova probrečel a to byl ohodně psychicky a fyzicky náročné. Po 1. roce se to začalo zlepšovat, s příchodem 1. kručků. Bolesti bříška postupně vymizely. Syn od malička navazuje oční kontakt, v řeči se stále vyvíjí. Umí napodobovat skoro všechna zvířátka, používá více jak 20 slov, rozezná pár barev. Učíme se krmit lžičkou, na nočník a tento týden si sám řekl, že už chce spát sám ve velké posteli v pokojíčku. syn od porodu nikdy neprospal celou noc. Každou noc se budí (ať jde o bolest při růstu zubů - chybí nám ještě 4 poslední stoličky), nebo ho budí žízeň nebo zřejmě i sny. Spí ještě po obědě 1-2 hodiny. Nemá ani problém s jídlem. Můj dotaz spíše směřuje k jeho vývoji a chování k okolnímu světu. Je na mě hrozně fixovaný, zřejmě separační úzkost a do toho období vzdoru (vztekání). Pokud ho hlídá manžel nebo moji rodiče, nemá s tímto problém vydržet beze mne pár hodin. K dospělým lidem má větší důvěru než k dětem, kterým se vyhýbá. Dopolední program se odehrává doma, kdy uklízíme, vaříme, čteme si knížky a hrajeme si. Po obědě se vyspí a odpoledne, pokud je počasí, tak chodíme na vycházky a hřiště. Syn se jeví na hřišti pasivně, neustále vyžaduje mou pozornost u všeho - hraní doma, na pískovišti. Nemá zájem o ostatní děti. Když k němu nějaké přijde, ihned couvá a utíká před nimi. Říká, že se jich bojí. Nenavazuje stále vztah s vrstevníky. Když se ho snažím vzít do cukrárny s dětským koutkem - vede mě za ruku a chce, abych si s ním hrála jen já (když nejdu, tak začne brečet a nechce tam být) a jakmile se k němu přiblíží cizí dítě, tak říká mami domů. Je mu nepříjemná společnost jiných dětí. Mateřskou mám na 3 roky a syn by měl jít za rok do školky a já se bojím, aby neměl problém se socializací. Zkoušela jsem i dětská centra, ale nic nepomáhá. Nechci syna do něčeho tlačit nebo nutit, ale nevím, jak mám postupovat, co dělat, jestli čekat až ten jeho velký strach odezní časem? Taky se bojí zvuku vrtačky, mixéru a některých zvuků hraček. Sám od sebe nás neobjímá a nedává pusinky, ale když si o ni řekneme, tak nám ji dá. Oční kontakt je, reaguje na jméno a pokyny. Má rád čtení stejných knížek stále dokola, rád jezdí na odrážedle a hraje si s autíčky. Režim máme věsmes každý den stejný, někdy obohacený o výlet. Snažím se ho dávat ke svým rodičům, ale trápí mě jeho vztah k vrstevníkům. Děkuji za názor! Budu moc ráda za vyjádření.

Dobrý den, doporučila bych vám svoje pochybnosti o vývoji vašeho dítěte zkonzultovat se synovým ošetřujícím pediatrem. Lékař zná vašeho chlapce odmalička, a pokud by zjistil nějaké nesrovnalosti v jeho vývoji, tak by je určitě řešil. Bez možnosti pozorovat chování vašeho chlapce není možné posoudit, zda se jedná o nějaký problém v jeho vývoji. Nicméně podle projevů, které popisujete, se jeví, že chování vašeho chlapce v podstatě odpovídá věku. Za potížemi se spánkem a neklidem od narození se může skrývat více aspektů, může jít o dítě s dráždivější a citlivější nervovou soustavou, dítě, u kterého se do budoucna může, ale také vůbec nemusí rozvinout syndrom ADHD a obdobné potíže mohou vykazovat i děti s mimořádným nadáním. Zatím je však váš chlapec na jakoukoliv diagnózu velmi malý a může se jednat opravdu jen o normální vývoj a vyspívání nervového systému, kdy se cca do šesti let věku samo upraví. Ohledně kontaktů s ostatními dětmi jsou reakce syna v normě, děti v tomto věku nejsou ještě schopné kooperativní hry, hrají si spíše vedle sebe. Některé společnost vrstevníků a jiných dětí vysloveně vyhledávají a jiné se ostatních dětí bojí a vyhýbají se jim. Můžete však synovi pomoci se do hry nebo mezi ostatní děti zapojit, běžte si hrát společně s ním, když se toho dožaduje, můžete zkusit koordinovat jeho hru s jiným dítětem. Nejlépe pokud máte nějaké kamarádky s podobně starými dětmi, tak si můžete hrát s nimi a ukázat jim tak, jak mohou spolu komunikovat a jak si hrát. Na separační úzkost má syn v tomto věku nárok stejně jako se již může ozývat období vzdoru. Oboje jsou vývojové etapy, které jsou sice náročné na trpělivost a výdrž rodiče, ale oboje s vývojem dítěte odezní. Do kontaktů s ostatními dětmi syna nenuťte, nesnažte se jej za každou cenu socializovat, spíše nabízejte různé aktivity, a pokud si sám netroufá, tak se do nich zapojte s ním. Rok do nástupu do školky je ještě dlouhá doba, vždyť se jedná o polovinu života vašeho dítěte. Děti v tomto období dělají obrovské vývojové pokroky a to, že na školku není syn zralý ve dvou letech neznamená, že nebude zralý ve třech letech. Můžete zdravý vývoj syna podpořit nabízením různých aktivit, evidentně mu dělá dobře pravidelný režim, který zachovávejte a vytvořte mu co nejklidnější rodinné prostředí. Obavy ze zvuků mají sice některé děti s poruchou autistického spektra, jedná se však v jejich případě o celý komplex potíží. Také mnohé citlivější děti se různých hlasitých nebo neobvyklých zvuků bojí a s autistickými projevy to nemá nic společného. U dětského lékaře byste kolem dvou let měli vyplňovat dotazník na zachycení možných symptomů poruchy autistického spektra, můžete se lékaře zeptat na výsledek a opět platí, že pokud by měl lékař nějaké pochybnosti, tak by vám doporučil další odborné vyšetření. Nezapomínejte také na svou psychohygienu a využívejte hlídání od prarodičů, kdy syn nemá problém, nebo ho nechejte si hrát s tatínkem a někam si zajděte, setkejte se s přáteli, odpočiňte si. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení