Celkem výsledků pro výraz "rodice": 100
Dobrý den, s manželem máme 3letou dceru a čeká nás rozvod. Během mé rodičovské dovolené (3 roky) jsem se o dítě starala výhradně já. Otec o péči a výchovu nejevil zájem. Nyní by chtěl přístup změnit a trvá na střídavé péči. Z mého pohledu se jedná spíš o gesto, aby ublížil mně, protože zájem nikdy příliš nejevil. Nyní máme zkušební období, jak by taková péče mohla v reálu vypadat. Bohužel mám z dcery pocit, že je velmi zmatená. Po týdenním pobytu u otce neposlouchá, odmítá školku, do které dříve bez větších problémů chodila. Dělá scény, že se z práce nevrátím a má strach.Můj dotaz tedy zní, myslíte, že je taková péče pro dítě vhodná a měla bych tedy přistoupit na manželův návrh na střídavou péči? Především mi jde o zájmy a potřeby dcery.Děkuji za odpověď, Sedmíková
Dobrý den,
střídavá péče je komplikovaná záležitost a bez dobré znalosti problematiky se takto na dálku radit nedá. Dítě potřebuje ve výchově i v životě oba rodiče a jejich rozchod je jednou z nejhorších situací, které jej mohou potkat. Rozvod nebo rozchod je vždy ztrátový pro všechny strany, i když v některých situacích může být tím nejlepším, nebo dokonce jediným řešením. Motivaci vašeho manžela nelze také jen tak jednoduše posoudit, také vývoj vztahu otce k dítěti je obvykle odlišný od vývoje vztahu k matce. Reakce dcery na aktuální situaci je přirozená, přišla o velkou část své jistoty - zázemí, se svými rodiči se setkává odděleně, místo společně, také jejich chování k ní či jejich výchovný přístup může být odlišný. Proto se vám vrací od otce "rozhozená" a doma vyhledává vaši přítomnost a její strach a obavy, že o vás přijde, jsou z jejího pohledu opodstatněné, je také přirozené, že nechce chodit do školky a odloučit se od vás. Dalším faktorem v jejím neposlouchání však kromě rodinné situace může být i její vývojové období vzdoru, kdy jsou takové projevy normální. Snažte se o co nejvíce klidný, citlivý a trpělivý přístup, s manželem co nejvíce ohledně dcery komunikujte, domlouvejte se na výchovném přístupu, který by měl být co jednotný, případné spory, či konflikty neřešte před dcerou, ta by se měla dozvědět vždy až pouze výsledek vaší domluvy. Snažte se v maximální možné míře dodržovat domluvy a běžné denní rituály, na které je vaše dcera zvyklá, poskytněte dceři čas k přivyknutí na novou náročnou situaci. Vaše argumenty a popis chování dcerky je spíše potřeba říci u soudu, případně sociální pracovnici, která by měla postupovat v zájmu dítěte a hájit jej. Na soudu také je, aby posoudil a případně pomocí soudně znaleckých posudků rozhodl, co ve vaší situaci bude pro vás všechny nejlepším řešením. Ve hře je také vztah dítěte k otci, jak se doposud formuje, jak dítě zvládá pobyt u něj a také to, jak spolu vy jako rodiče dokážete po rozvodu komunikovat. V případě, že komunikace probíhá mezi rodiči bez potíží, pak je určitě větší šance na zdárný průběh střídavé péče a tím i profit z ní pro všechny zúčastněné strany. Dobré by ve vašem případě možná bylo vyhledat mediační službu, kterou poskytují například poradny pro rodinu a mezilidské vztahy, kde jsou odborníci, kteří se vám budou věnovat a pomohou vám dojít k dohodě. Zdravím

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, personalistka mi vypočítala, že mi končí mateřská dovolená k 2.říjnu. V práci mi však zbylo 28 dní dovolené, kterou si po tomto datu mám vybrat. Chci se zeptat, zda si mohu dovolenou vybrat než nastoupím na RP a kdy tedy zajít na úřad a zažádat si o RP a také zda musím žádat o RP v místě trvalého bydliště. Také nerozumím tomu, jaký je rozdíl v doložení příjmu rodiče s příjmem vyšším? Má to nějaké výhody? Děkuji :)
Dobrý den, můžete čerpat dovolenou a současně pobírat RP nebo začít RP pobírat po dovolené. Doložení příjmu rodiče s vyšším příjmem má smysl, pokud váš příjem nestačí na to, abyste si mohla zvolit požadovanou výši RP (max. 11500,-).
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, ráda bych se optala, z čeho mi bude vypočítaná mateřská a rodičovská, když mám dva příjmy. vysvětlení: před lety jsem měla pracovní úraz, zaměstnavatel mi měl najít prac. místo, které by vyhovovalo mému zdrav. stavu a bylo stejně placené jako mé původní místo. Zaměstnavatel mi toto místo nenabídl a proto mi již od r. 2003 vyplácí pojišťovna mého bývalého zaměstnavatele náhradu mzdy při ztrátě na výdělku. V praxi to znamená, že si u svého současného zaměstnavatele vydělám cca 13 000kč hrubého a pojišťovna mi doplácí cca 12 500kč hrubého. Od pojišťovny mám potvrzení, že mi tata náhrada bude vyplácena až do dovršení důchodu.( Kdybych neměla úraz, stále bych pracovala na mém původním místě.) Momentálně jsem na pracovní neschopnosti, kdy výše PN e cca 8500kč čistého a náhrada mi chodí stále stejná 12500kč hrubého. Termín porodu mám 8/2019, takže nástup na MD plánuji od července.Velice Vám děkuji za Vaši odpověď. Monika P.
Dobrý den,
peněžitá pomoc v mateřství (PPM) je dávka nemocenského pojištění a vypočítává se z činnosti, ze které jste účastna nemocenského pojištění, tedy z Vašeho zaměstnání. Denní vyměřovací základ (DVZ) pro výpočet PPM se zjišťuje obdobně jako u nemocenského, které nyní pobíráte. Podrobnosti o výpočtu se můžete dočíst v článku Mateřská dovolená 2019. Rodičovský příspěvek v celkové výši 220 tis. Kč čerpá rodič podle zvolené měsíční částky. Každý rodič může volit do částky 7 600 Kč měsíčně. Vyšší částku mohou volit rodiče s dostatečným DVZ, stropem je pak 70 % 30násobku DVZ vypočteného pro PPM nebo obdobně zjištěného DVZ u druhého rodiče.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, chtěla bych se Vás ještě zeptat na jeden dotaz, týká se to rodičovského příspěvku. Jak vláda schvaluje zvýšení příspěvku na těch 300 ooo, bude se to týkat i nás? Termín porodu mám 21.12, budu pobírat mateřskou, pak žádat o řidičák, dostaneme automaticky těch 300 000? Ještě bych se chtěla zeptat, když se mateřská bere jako kdybych chodila do práce, můžu si před ukončením mateřské zažádat o dovolenou za rok 2020?Dekuji za informaci
Dobrý den,
novela zákona, která by navýšila rodičovský příspěvek, zatím není schválená. Poslední návrh počítal s navýšením pro všechny aktivně pobírající rodiče a budoucí příjemce. Jeden z předchozích návrhů však počítal s navýšením jen pro rodiče dětí narozených od 1. 1. 2020. Záleží tedy na konečné schválené podobě novely.
Dovolenou za rok 2020 můžete čerpat ihned v návaznosti na mateřskou dovolenou, takové žádosti musí zaměstnavatel vyhovět. Na rodičovskou dovolenou pak můžete nastoupit po vyčerpání dovolené. Rodičovský příspěvek můžete čerpat po skončení peněžité pomoci v mateřství, bez ohledu na čerpání dovolené v zaměstnání.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,Rád bych Vás poprosil o radu s čerpáním PPM, když jsem zaměstnán a zároveň vedlejší OSVČ (minimální pojištění).Jde mi o situaci, kdy je manželka na RD (rodičovská dovolená) s 1 letým dítětem a čekáme druhé dítě.1. Je možné nějak odložit PPM, abychom stihli dočerpat celý RP? Tedy začít čerpat PPM až od porodu nebo případně až 2 týdny po porodu? 2. Je možné čerpat PPM bez MD (mateřské dovolené), když je manželka (případně manžel viz. dále) technicky vlastně na probíhající RD?3. Vzhledem k mému vyššímu DVZ bych chtěl pobírat PPM já jako manžel. Pokud porod nastane v očekávané době, tak je možné začít pobírat PPM manželkou až od porodu do konce 6. týdne (tedy 6 týdnů) a manželem pak od 7. týdne do 28. týdne (22 týdnů),nebo je nutné začít pobírat PPM manželkou už od 6-8. týdne před porodem až do konce 6. týdne po porodu (a tedy počítaného z jejího DVZ)? Popřípadě je možná situace, že manželka je na MD (jedno od kdy a jak dlouho - předpokládám, že PPM není vázána na MD ženy), ale PPM čerpá manžel celých 28 týdnů?4. Pokud je nutné čerpání PPM manželkou alespoň těch 6 týdnů po porodu, je možné čerpat PPM manželem v délce 22 týdnů, když porod neproběhne dříve? Tedy asi tak, že před porodem 8 týdnů manžel po porodu 6 týdnů žena a pak zase 14 týdnů manžel? 5. A teď hlavní dotaz - jak jsem psal na začátku, jsem zaměstnán i OSVČ. PPM bych čerpal z pojištění a DVZ ze zaměstnání - tedy vůbec nijak z OSVČ. Musel bych v tomto případě přerušit činnost OSVČ po dobu pobírání PPM (není nikdo na zástup) nebo by stačilo mít jen RD v zaměstnání? O děti by se starala doma manželka. Přijde mi nelogické nemoci vykonávat i OSVČ, když PPM jde úplně z jiného pojištění - v zaměstnání. 6. Poslední dotaz jen čistě ze zvědavosti - mohou být oba rodiče na RD zároveň (a tedy státní pojištěnci)? Popřípadě jeden na RD a druhý jako pečující o dítě do 7 let? Moc díky. Je to asi dost specifická situace a asi dost složitá, protože jsem to nedokázal nikde najít, ale každopádně předem mockrát děkuji za odpovědi.S pozdravem Robo
Dobrý den,
začnu odpovídat od konce:
6) Ano, oba rodiče mohou čerpat rodičovskou dovolenou v zaměstnání současně a oba budou státními pojištěnci z hlediska zdravotního pojištění. Případně může být matka na mateřské dovolené a otec na rodičovské dovolené nebo například jeden rodič na rodičovské dovolené s mladším dítětem a druhý rodič jako osoba celodenně pečující o starší dítě (do 7 let).
5) Při čerpání PPM nesmíte vykonávat pouze tu činnost, ze které nárok na PPM vznikl. Pokud budete čerpat PPM ze zaměstnání, nemůžete dané zaměstnání po dobu čerpání vykonávat (budete v něm na rodičovské dovolené), ale samostatně výdělečnou činnost přerušovat nemusíte.
4) Manžel (otec dítěte) má nárok na PPM nejdříve od počátku sedmého týdne po porodu, nemůže tedy PPM čerpat před porodem. Podpůrčí doba je u manžela maximálně 22 týdnů. Do této doby se započítává doba, po kterou byla PPM vyplácena matce dítěte, s výjimkou doby od porodu do konce šestého týdne po porodu.
3) Pokud si žena nezvolí nástup na PPM v rozmezí 6 až 8 týdnů před termínem porodu, bude za nástup na PPM a tedy začátek podpůrčí doby považován počátek šestého týdne před termínem porodu.
2) Zákon o nemocenském pojištění sice přímo nespojuje čerpání PPM s povinností čerpat mateřskou dovolenou v zaměstnání, ale z charakteru dávky vyplývá nutnost čerpat nějakou podobu "volna" v zaměstnání, jelikož není možné vykonávat činnost, ze které nárok na dávku vznikl. A tímto "volnem" je pro ženy mateřská dovolená, která je navíc na rozdíl od rodičovské dovolené považována za výkon práce pro účely řádné dovolené (u muže je za výkon práce považována rodičovská dovolená do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou).
1) Pokud žena bude čerpat PPM, podpůrčí doba poběží nejpozději od šestého týdne před očekávaným dnem porodu. Pokud by nečerpala PPM, bude Vám jako manželovi náležet PPM nejdříve od sedmého týdne po porodu, ale jen po dobu 22 týdnů. Nárok na rodičovský příspěvek na starší dítě však zaniká nejpozději poslední den měsíce, který předchází měsíci narození mladšího dítěte.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,měla bych dotaz, od kdy je vhodné, aby si otec po rozvodu bral malé dítě? Konkrétně se jedná o aktuálně 16měsíční holčičku, má starší sestřičku, se kterou se mají rády a ta k otci jezdí na návštěvy i na dlouhodobější přespávání. Druhou dívenku však otec delší dobu po rozvodu nemohl vídat, matka povolovala je chvíli. Poté povolia procházky s kočárkem, jenže tou dobou bylo zimní období a kvůli počasí to často rušila a jinou alternativu nepovolila. Otec má k dispozici domeček, kam si bere starší dcerku - je zde veškeré potřebné zázemí, prostor na hraní...dítě by zde bylo v bezpečí, navíc má vhodu, že by mladší dítě jezdilo společně s tím starším.Matka ovšem nechce povolit otci, aby si druhé dítě vzal k sobě. Povolí maximálně chvíli na své zahradě, popř. je pustí společně na procházku. Holčička si pomalu utváří vztah, na tatínka se směje, jde s ním klidně i bez maminky na hodinovou procházku a je v pohodě. Proto si myslíme, že by zvládla návštěvu u tatínka doma - např. zatím také na tu hodinu, dvě... vzdálenost od místa bydliště matky je asi 10-15 minut.Matka se údajně bojí, že dítěti vytvoří trauma. Byla jí nabídnuta možnost, chvilku s dítětem pobýt a pak nechat otci i holčičce samostatnost, aby si mohli hrát bez dozoru, aby o ni mohl pečovat stejně jako o svoji první holčičku.... A nejde to.Matka se ohání tím, že děti má v péči ona a tudíž ona bude rozhodovat o všem. Nechce se o ničem bavit. Tatínek má o děti stálý zájem, platí jim i bývalé ženě asi 13 000, pokud potřebují, pomůže.... Jako odbornník - myslíte, že je toto vhodný postup matky? Opravdu by dítě mělo trauma, když by s otcem mohlo trávit hodinu, dvě o samotě a hrát si? Nebude mít trauma i z toho, že si nemůže utvářet s otcem plnohodnotný vztah?CO DĚLAT DÁLE?Předem moc děkujeme za přečtení a reakci, moc nám to pomůže v utváření názoru na situaci....L.
Dobrý den,
popisujete situaci, kdy má tatínek snahu pečovat o děti i po rozvodu, ale kontakt s mladším dítětem neprobíhá dle jeho představ.
Je pozitivní, že se tatínek nezalekl ani péče o dcerku v batolecím věku, nicméně určit věkovou hranici, kdy je dítě připravené pobývat u druhého z rodičů na návštěvě, nelze. Rozsah styku s dítětem samozřejmě bývá často dán soudně, ale kdo zná potřeby svého dítěte lépe než jeho rodiče?
Jsou to ideálně právě rodiče, kteří by měli postupovat ve shodě , v tomto případě tedy najít pro všechny přijatelné tempo při postupném rozšiřování styku s dcerkou. Vzhledem k věku holčičky předpokládám, že rozchod rodičů není úplně dávná událost a domnívám se, že ještě mohou na obou stranách pracovat zjitřené emoce, objevují se např. různé obavy.
Z tohoto důvodu bych se přikláněla k tomu, aby se vztah mezi rodiči pokud možno nejprve stabilizoval a zklidnil. Zatím bych zkusila téma návštěv u otce odložit a dál využívat častějších procházek, které holčička zvládne i bez matky, případně návštěv dětí u matky apod. Věřím, že postupně obavy u maminky poleví a pobyt u tatínka nakonec zvládnou sestřičky společně.
Protože sama píšete, že si dívenka pomalu utváří k otci vztah, nemá obavu s ním jít na procházku apod., vypadá to, že budování citového pouta mezi tatínkem a dcerkou je na dobré cestě a neobávala bych se toho, že kvalita jejich vztahu bude do budoucna nějak narušena tím, že ke kontaktu nebude hned od počátku docházet v nově vytvořeném zázemí.
Přeji tedy hodně radosti i trpělivosti při výchově.
Míša

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,můj dotaz se týká mého synovce 34 měsíců, u něhož mě znepokojuje jeho chování, téměř ve třech letech stále umí pouze slova typu bába, tati a mami (babička, maminka neřekne). Slovní zásoba je téměř na nule a např. skloňování slov je absolutně neznámý pojem. Mám syna, který je pouze o 3 týdny starší a rozdíl je diametrální, nejenže plynule mluví, ale zpívá písničky, říká básničky, poznává písmena... Bohužel se mi zdá, že se nejedná pouze o řeč, ale chlapec má problém i s chůzí, často zakopává jakoby sám o sebe, když upadne, ve většině případů nepláče (jakoby necítí bolest), na knihy nereaguje, neudrží pozornost, nenechá si nic vysvětlit, hraje si výhradně sám a to né obvyklým způsobem (např. najíždí autem proti zdi), když si náhodou hraje s mými dětmi, jedná se pouze o strkání. Nechce dávat pusinky, málo navazuje oční kontakt. Další problém je s jídlem, nechce jíst, v ústech jídlo nechává velmi dlouho než polkne. Možná už vidím problém i tam kde není, ale srovnání s mým synem je neúprosné a ten rozdíl mezi nimi se stále zvětšuje. Rodiče si stále myslí, že vše dožene, že má čas. Zajímalo by mne, jestli je vůbec v silách pediatra např. při tříleté prohlídce, zjistit že dítě má nějakou poruchu, lehkou formu retardace, protože mi je jasné, že ne všechny děti v ordinaci spolupracují a rodiče mohou nemluvení omlouvat právě lékařským prostředím. Případně mne zajímá, zda je možné dítě odvést z vlastní iniciativi na nějaké specializované pracoviště, psychologie, logopedie... nebo je toto podmíněno doporučením od pediatra.Moc děkuji
Dobrý den. Ano, tyto problémy lze zjistit už při prohlídce v 18 měsících, ve 3 letech podle vašeho popisu jsou problémy značné. Na specializovaná vyšetření by měl posílat obvodní pediatr, ale lze se domluvit i bez doporučení.

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, prosím o radu. Už nevím, jak dál. Dcera je od malička velmi živé a temperamentní dítě, ale období vzdoru je fakt lahůdka a já mám pocit, že jsem selhala na celé čáře.Celý den jede proti mně... řeknu doleva, jde doprava - tím je řečeno prakticky vše. Každá situace s ní je komplikovaná plná řevu, protestů a opaků. Nespolupracuje, všechno naschvál naopak, pak brečí, slibuje, ze nebude zlobit, ale podle mého nechápe, co je to zlobit.Příklad...jdeme ven, pojď se oblékat. Šup a doslova zdrha pryč se někam schovat, musím stokrát rict, ze teda nikam nejdeme, následuje pláč a že už jde, ale jakmile po ní chci capnout, udělá to znovu. Jsem z ní uz opravdu vycerpana. Nic nejde jednoduše. Jidlo, sebeudrzba, výpravy ven, pobyt venku...nikdo ji kvůli tomu nechce ani hlídat, babicka o ní mluví jako o zvířátku a já jediné, co si přeju, je týden bez ni. Jak s ní mám pracovat? Samozřejmě si každé rano říkám, ze nebudu řvát...ale to prostě nejde. Neposlechne me absolutně v ničem. Vse jen pod natlakem, hrozbou trestu... přesně tenhle výchovy jsem se chtela vyvarovat, jenže u ní s dobrým slovickem nepochodim, vysmeje se mi do obliceje. Tatinek s nami moc není (práce, studium, vidí se max večer před spaním). Jsem na pokraji vyhoření....diky za rady????????
Dobrý den, o období vzdoru, ve kterém se vaše dcerka právě nachází, bylo už napsáno mnoho odpovědí, literatury i informací, které jsou dobře dostupné. Dítě je v tomto období pohotovější reagovat odporem, vzdorem, negativismem. Také bývá časté, že čím vyšší temperament a silnější osobnost dítěte, tím bývá toto období silnější. Role vychovatele, rodiče, však nespočívá v pasívním přihlížení chování dítěte. Je to vždy on, kdo určuje hranice a pravidla. Mám z vašeho dotazu spíše dojem, že jste se postavila do role bezmocné oběti, která pouze přihlíží chování dcery. Dcera z vás cítí bezmoc, beznaděj a pocity selhání a ne sílu a jistotu a proto vás zkouší a projevy svého chování stupňuje. Období vzdoru je sice vysvětlením chování dítěte, ale neznamená to, že na něj nemáme jako rodiče či vychovatelé vliv. Velkému množství afektivních záchvatů se dokonce dá domluvou s dítětem předejít, i když pohotovost nervové soustavy dítěte k afektu je díky její nezralosti vysoká. Pokud chcete u dcery docílit změny v chování, tak nejdříve musíte změnit vy svoje chování a přístup. Pravděpodobně dcera ještě nechodí do školky a nemá dalšího sourozence. Proč byste se tedy s ní měla dohadovat kdy a zda se půjde na procházku? Řekněte, že se chystáte jít ven, ale pokud uteče a schová se, tak ji nechte, nehoňte ji, nechytejte, nevyhrožujte. Je to přeci asi většinou dítě, kdo na procházku chce jít a baví ho pobyt venku. Bude ze změny vašeho chování překvapená a buď vyleze a přijde sama, že chce jít na procházku a vy ji vypravíte (důležité ONA přijde za VÁMI). V nejhorším, pokud by zase utíkala se prostě ven nepůjde (pro jednou se nic nestane). Dcerka potřebuje pocítit důsledky svého chování a také vaši jistotu. Jste to přeci vy, kdo rozhoduje kam se půjde, ne ona. Podobně je potřeba postupovat i u dalších činností. Odběhne od jídla? No tak toto jídlo již skončilo a bude muset počkat až do dalšího (např. svačiny, večeře), nedávejte jí nic mezitím. Do výchovy je potřeba zapojit také tatínka. I když má hodně práce a studuje apod., tak má také dceru a měl by se a je dokonce povinen se o ni starat a podílet se na její výchově stejně tak, jako vy. Proto by měl do svého programu také péči o ni začlenit. Dohodněte se třeba na pravidelné aspoň dvouhodinové sobotní procházce a dále podle vašich potřeb. Pokud uděláte nějaké změny ve výchovném přístupu, pak se na nich dohodněte se všemi, kdo se na výchově dítěte podílejí, tedy určitě i s babičkou. Také ona by měla postupovat obdobně a hlídání se pak pro ni třeba také stane snesitelnější nebo jí bude přinášet i radost. Není pravda, že dcera nestojí, nebo na ni nefunguje dobré slovíčko, pro každé dítě je pochvala a pozitivní motivace velmi důležitá a měla by převyšovat nad tresty či zákazy. Snažte se zachytit a ocenit každý i nepatrný náznak požadovaného chování, pokud se tomu dcera směje, pak se zasmějte společně. Na věcech, které se budou dít a jsou nezbytné se domlouvejte, připravujte ji na ně, vysvětlujete jí je. Pokud je potřeba něco udělat, pak neustupujte, pokud si něco dcera z více možností vybere, pak na tom trvejte, neměňte to... Slovo zlobení, je obecné, dítě neví, co si pod ním má představit, proto se snažte chování vždy konkrétně pojmenovat (např. nelíbilo se mi, že jsi rozházela hračky) a veďte dítě k nápravě (pojď společně hračky uklidíme). Ještě více důležité je pojmenovat požadované a žádoucí chování, tedy co by dítě vlastně dělat mělo a ne jen stále dítěti říkat, co by dělat nemělo. Výborné konkrétní rady jak se zachovat v různých situacích a životních obdobích dítěte můžete najít v knize pana psychologa Lemana - Do pátku bude vaší dítě jiné. Přeji mnoho výchovných úspěchů a radosti ze zdravé a dobře se vyvíjející dcery. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den paní Mgr. Matoušková.Ráda bych se poradila ohledně svého syna. Synovi jsou 2 roky a 2 měsíce. Porod proběhl klasicky přirozenou cestou bez komplikací. Porodní výška a váha v pořádku. 1. rok byl velice náročný, protože byl hodně plačtivé nespící miminko, které trpělo dlouhodobě na bolesti bříška, prdíky a pak se k tomu přidaly bolesti z rostoucích zoubků. Takže celým . rokem se doslova probrečel a to byl ohodně psychicky a fyzicky náročné. Po 1. roce se to začalo zlepšovat, s příchodem 1. kručků. Bolesti bříška postupně vymizely. Syn od malička navazuje oční kontakt, v řeči se stále vyvíjí. Umí napodobovat skoro všechna zvířátka, používá více jak 20 slov, rozezná pár barev. Učíme se krmit lžičkou, na nočník a tento týden si sám řekl, že už chce spát sám ve velké posteli v pokojíčku. syn od porodu nikdy neprospal celou noc. Každou noc se budí (ať jde o bolest při růstu zubů - chybí nám ještě 4 poslední stoličky), nebo ho budí žízeň nebo zřejmě i sny. Spí ještě po obědě 1-2 hodiny. Nemá ani problém s jídlem. Můj dotaz spíše směřuje k jeho vývoji a chování k okolnímu světu. Je na mě hrozně fixovaný, zřejmě separační úzkost a do toho období vzdoru (vztekání). Pokud ho hlídá manžel nebo moji rodiče, nemá s tímto problém vydržet beze mne pár hodin. K dospělým lidem má větší důvěru než k dětem, kterým se vyhýbá. Dopolední program se odehrává doma, kdy uklízíme, vaříme, čteme si knížky a hrajeme si. Po obědě se vyspí a odpoledne, pokud je počasí, tak chodíme na vycházky a hřiště. Syn se jeví na hřišti pasivně, neustále vyžaduje mou pozornost u všeho - hraní doma, na pískovišti. Nemá zájem o ostatní děti. Když k němu nějaké přijde, ihned couvá a utíká před nimi. Říká, že se jich bojí. Nenavazuje stále vztah s vrstevníky. Když se ho snažím vzít do cukrárny s dětským koutkem - vede mě za ruku a chce, abych si s ním hrála jen já (když nejdu, tak začne brečet a nechce tam být) a jakmile se k němu přiblíží cizí dítě, tak říká mami domů. Je mu nepříjemná společnost jiných dětí. Mateřskou mám na 3 roky a syn by měl jít za rok do školky a já se bojím, aby neměl problém se socializací. Zkoušela jsem i dětská centra, ale nic nepomáhá. Nechci syna do něčeho tlačit nebo nutit, ale nevím, jak mám postupovat, co dělat, jestli čekat až ten jeho velký strach odezní časem? Taky se bojí zvuku vrtačky, mixéru a některých zvuků hraček. Sám od sebe nás neobjímá a nedává pusinky, ale když si o ni řekneme, tak nám ji dá. Oční kontakt je, reaguje na jméno a pokyny. Má rád čtení stejných knížek stále dokola, rád jezdí na odrážedle a hraje si s autíčky. Režim máme věsmes každý den stejný, někdy obohacený o výlet. Snažím se ho dávat ke svým rodičům, ale trápí mě jeho vztah k vrstevníkům. Děkuji za názor! Budu moc ráda za vyjádření.

Dobrý den, doporučila bych vám svoje pochybnosti o vývoji vašeho dítěte zkonzultovat se synovým ošetřujícím pediatrem. Lékař zná vašeho chlapce odmalička, a pokud by zjistil nějaké nesrovnalosti v jeho vývoji, tak by je určitě řešil. Bez možnosti pozorovat chování vašeho chlapce není možné posoudit, zda se jedná o nějaký problém v jeho vývoji. Nicméně podle projevů, které popisujete, se jeví, že chování vašeho chlapce v podstatě odpovídá věku. Za potížemi se spánkem a neklidem od narození se může skrývat více aspektů, může jít o dítě s dráždivější a citlivější nervovou soustavou, dítě, u kterého se do budoucna může, ale také vůbec nemusí rozvinout syndrom ADHD a obdobné potíže mohou vykazovat i děti s mimořádným nadáním. Zatím je však váš chlapec na jakoukoliv diagnózu velmi malý a může se jednat opravdu jen o normální vývoj a vyspívání nervového systému, kdy se cca do šesti let věku samo upraví. Ohledně kontaktů s ostatními dětmi jsou reakce syna v normě, děti v tomto věku nejsou ještě schopné kooperativní hry, hrají si spíše vedle sebe. Některé společnost vrstevníků a jiných dětí vysloveně vyhledávají a jiné se ostatních dětí bojí a vyhýbají se jim. Můžete však synovi pomoci se do hry nebo mezi ostatní děti zapojit, běžte si hrát společně s ním, když se toho dožaduje, můžete zkusit koordinovat jeho hru s jiným dítětem. Nejlépe pokud máte nějaké kamarádky s podobně starými dětmi, tak si můžete hrát s nimi a ukázat jim tak, jak mohou spolu komunikovat a jak si hrát. Na separační úzkost má syn v tomto věku nárok stejně jako se již může ozývat období vzdoru. Oboje jsou vývojové etapy, které jsou sice náročné na trpělivost a výdrž rodiče, ale oboje s vývojem dítěte odezní. Do kontaktů s ostatními dětmi syna nenuťte, nesnažte se jej za každou cenu socializovat, spíše nabízejte různé aktivity, a pokud si sám netroufá, tak se do nich zapojte s ním. Rok do nástupu do školky je ještě dlouhá doba, vždyť se jedná o polovinu života vašeho dítěte. Děti v tomto období dělají obrovské vývojové pokroky a to, že na školku není syn zralý ve dvou letech neznamená, že nebude zralý ve třech letech. Můžete zdravý vývoj syna podpořit nabízením různých aktivit, evidentně mu dělá dobře pravidelný režim, který zachovávejte a vytvořte mu co nejklidnější rodinné prostředí. Obavy ze zvuků mají sice některé děti s poruchou autistického spektra, jedná se však v jejich případě o celý komplex potíží. Také mnohé citlivější děti se různých hlasitých nebo neobvyklých zvuků bojí a s autistickými projevy to nemá nic společného. U dětského lékaře byste kolem dvou let měli vyplňovat dotazník na zachycení možných symptomů poruchy autistického spektra, můžete se lékaře zeptat na výsledek a opět platí, že pokud by měl lékař nějaké pochybnosti, tak by vám doporučil další odborné vyšetření. Nezapomínejte také na svou psychohygienu a využívejte hlídání od prarodičů, kdy syn nemá problém, nebo ho nechejte si hrát s tatínkem a někam si zajděte, setkejte se s přáteli, odpočiňte si. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,potřebovala bych poradit ohledně dcery - skoro 2 roky a půl. Dcera se začíná vztekat před lidmi, ječet, dělá přesně opak toho co jí člověk řekne, občas hází věcmi (když jí třeba člověk zakáže to mít), dělá hysterický scény i kvůli tomu, že dostala například jinou lžičku než chtěla, nechce půjčovat hračky (ani nám rodičům). Myslím, že na to má vliv i to, že když si s ní manžel hraje a ona mu například nechce něco dát a řekne, že to je její, tak on sklopí hlavu a hraje si podle ní. Dcera mi například i zabouchne dveře před nosem, když si hrajou spolu, když s manželem mluvím, on jí na to nic neřekne. Do těch 2 let jí nechal dělat si co chtěl, že je ještě malá. Když to s malou zkouším po dobrém a v klidu vysvětluju, žádná odezva. Když zvýším hlas, tak bude řvát nebo se vztekat ještě víc, občas se to prostě snažím ignorovat... co mám dělat? Začínám se stydět s ní někam jít, nebo pozvat někoho k nám, že nevím jak se bude chovat a nechci, aby si někdo myslel, že jí neumím vychovávat, že mám doma spratka + jí chci dát do školky.. jak na to?Děkuji,a přeji Vám hezký den
Dobrý den, dcera se nachází ve věku, kdy u dětí nastupuje takzvané období vzdoru. Nejedná se o žádnou výchovnou chybu ani vás a ani vašeho manžela. Jedná se o přirozený vývojový proces a i když toto období nepatří právě k těm nejpříjemnějším pro rodiče, tak je jeho nástup signálem správného vývoje vašeho dítěte. O období vzdoru si můžete najít mnoho informací na internetu, v literatuře a také v mých předchozích odpovědích. Nebudu se tedy o něm podrobně rozepisovat, pouze se pokusím shrnout základní znaky. Do té doby hodné děťátko se najednou stává čertem, který hystericky křičí při každé známce odporu nebo při nevyhovění jeho požadavkům. Nebo také prakticky úplně bez příčiny, nebo si důvody vymýšlí, nemusí být ani skutečné. Nervová soustava vašeho dítěte se vyvíjí normálně, jen u dítěte v tomto věku není nervový systém ještě dostatečně zralý, aby dítě dokázalo zpracovat své emoční výkyvy. Na průběh období vzdoru má vliv osobnost dítěte přičemž platí, že čím silnější osobnost dítěte, tím dřívější nástup a těžší průběh toto období mívá. Nevěšte ale hlavu, při trpělivém a citlivém přístupu k dítěti se dá zvládnout poměrně rychle a tak jako přišly, tak vzteklé záchvaty zase pominou. Délka trvání tohoto období závisí také na přístupu k dítěti a je u každého dítěte odlišná. Pro výchovný přístup platí několik zásad, pokud se dítě dostane do afektu, tedy křičí, válí se po zemi, kope nožkama apod., pak je potřeba nechat mu prostor a čas, nechat afekt odeznít a teprve až se dítě uklidní, tak je možné situaci s dítětem úměrně jeho věku probrat. Mějte na paměti, že dítě vám to nedělá schválně, nebrat výlevy dítěte osobně, nechce nám dělat ostudu před okolím, jen prostě ještě neumí zvládnout svoje emoce. Můžete se snažit aktivně ovlivnit a vyhnout se situacím, kdy víte, že afekt zaručeně přijde. Třeba nejít někam, kde víte, že budou lákadla, která bude chtít dítě koupit a vy si to například nemůžete dovolit, zapojit dítě aktivně do rozhodování co se bude dělat, do výběru oblečení apod. Dávat mu však na výběr vždy z možností, které jsou pro vás obě přijatelné (např. dvě trička s dlouhým rukávem, pokud je venku chladněji, lžičku ať si také vybere sama, hlavně že se s ní nají......). Projevujte o své dítě zájem, hrajte si s ním, povídejte si s ním. Není chybou se ve hře řídit pravidly, která určuje dítě, zde jej nemusíte vychovávat a ani s ním soupeřit, dítě si tak ověřuje a zkouší svoje schopnosti. Rodič, který s dítětem tráví čas a hraje si s ním rozhodně neztrácí na své rodičovské autoritě, ale naopak získává důvěru dítěte a vytváří si s ním pozitivní vztah. Pokud nastoupí záchvat vzteku, pak na dítě určitě není vhodné zvyšovat hlas, nebo používat jiné donucovací prostředky. Tyto metody záchvaty jen zhorší a průběh tohoto období prodlouží. Vy se obrňte trpělivostí, protože není vyloučeno, že vám dcerka ztropí scénu před známými či okolím. Mějte na paměti, že se jedná o vaše dítě a vaši výchovu a nikdo jiný do ní nemá co zasahovat, případných významných pohledů si nevšímejte, nenechte se vyvést z míry. Každý tímto obdobím prošel, jen si to možná někteří u svých dětí nepamatují. Ohledně školky, je dost pravděpodobné, že tam dcera problémy mít nebude. Děti většinou potřebují získat pozornost rodičů, potřebují podporu a pocit, že rodiče je mají rádi, i když se zrovna vztekají a zlobí. Přeji zdárné zvládnutí tohoto důležitého vývojového období vašeho dítěte. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,vzhledem k tomu že náš druhý, mladší syn otevřel pusu až teď, bylo mu zjištěno 9x kazů a doporučení opravy pod celkovou anestezií a že se máme připravit na cc 15tisíc korun českých, plus 1000,- za vyšetření.....Každý na nás kouká jako na odpad, na rozdíl od staršího syna nemá ten maličký takový přísun sladkého, vlastně téměř žádný, sladké pití nekupujeme a ten starší je v 6té třídě a má jen 1 spravovaný zub, protože je lajdák a kašle na čištění. Ten maličký má větší péči než ten starší a přesto to takto dopadlo. Proč to nejde zajistit někde u zařízení které má smlouvu s pojišťovnami? Znáte nějaká?Kolik to stojí jinde?Díky za odpovědi.
Dobrý den,
ošetření zcela jistě lze zajistit v zařízení, které má smlouvu s pojišťovnou. Avšak otázkou zůstává, co vše danému zařízení pojišťovna proplácí a jaké ošetření je u Vašeho syna plánováno - pojišťovna nehradí zdaleka vše. Těchto zařízení je po republice velmi málo - ošetřování dětí v celkové anestezii je velmi náročné na personální i přístrojové vybavení (minimálně zubní lékař se zkušenostmi s ošetřováním dětí, jeho sestřička, anesteziolog a jeho sestra, stomatologická a anesteziologická souprava, dospávací pokoj, sestra dohlížející na pacienty po výkonu). Z toho je zřejmé, že tuto péči nemůže poskytovat zdaleka každé zdravotnické zařízení. A i proto jsou na těchto pracovištích velmi dlouhé čekací lhůty. Osobně mám zkušenosti se stomatologickými klinikami VFN v Praze a FN Motol. Předpokládám, že dané ošetření bude prováděno i v ostatních fakultních nemocnicích, kde mají dětské zubní oddělení. Není však pravidlem, že každé pracoviště je schopno zajistit v celkové anestezii i sanaci chrupu (zuby opravit) - pokud na operačním sále dané nemocnice není zubní souprava, pak je možné pouze ošetření extrakcemi (vytržením zubů). Ostatně při ošetření v narkóze je potřeba vždy postupovat radikálněji než při běžném ošetření (narkózu za týden nezopakujeme, ošetření zubních kanálků není až na výjimky možné, atd.).
Ceník má každé pracoviště svůj, dle kalkulace cen, kterou musí mít ze zákona provedenou (promítají se tam mj. náklady daného pracoviště a naprosto nelze srovnávat např. nájem ordinace v centru Prahy a ve vlastním rodinném domku někde na vsi). Proto bohužel nemohu znát ceny jiných pracovišť. Vím jen, že rodiče mých pacientů, kteří byli ošetřeni v pražských zdravotnických zařízeních, platili běžně částky 20 - 30 000Kč. Jestli jim část ošetření hradila pojišťovna, jsem se nikoho neptala (teoreticky by pojišťovna mohla hradit např. extrakce a rodiče výplně, narkózu, pooperační péči).
Pokud chcete hledat zařízení, kterému pojišťovna Vašeho dítěte proplatí ošetření v celkové anestezii, doporučuji se obrátit právě na Vaši pojišťovnu, resp. jejího revizního lékaře pro oblast stomatologické péče ve Vašem kraji. Ten má přehled, komu co proplácejí a kde jakou péči poskytují. Druhá věc jsou čekací lhůty v jednotlivých zařízeních a rychlost, jakou kazy postupují právě u Vašeho syna.
Držím palce, ať vše co nejdříve a co nejlépe vyřešíte a malého nezačne nic bolet.
Srdečně zdravím,
MUDr. Irena Červená

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,chtěl sem se zeptat, jestli můžu být v klidu, když partnerka večer uspává syna a já hlídám dcerku 1 rok. A ona začne plakat únavou a za rohem stojí tchyně a jen na to čeká. A pak mi ji vezme z náručí. Je mi to dost nepříjemné.Děkuji za odpověď Tibor
Dobrý den, na váš dotaz nelze takto jednoznačně odpovědět. Mám příliš málo informací. Odhaduji, že u vás jde nejspíše o vícegenerační soužití v jedné domácnosti. Toto rodinné uspořádání přináší ve výchově dětí určitě mnoho výhod, ale také některé nevýhody. Přirozeně se objevují i třecí plochy. Zejména prarodiče mají někdy s dobrým úmyslem snahu zasahovat mladé rodině do výchovy dětí. Doporučovala bych vám dohodnout se na pravidlech ohledně výchovy a péče o děti nejdříve s partnerkou a potom s nimi citlivě seznámit prarodiče. Zákonnými zástupci dětí jste vy jako jejich rodiče a vy také nesete rodičovskou zodpovědnost za jejich správný vývoj a výchovu. Měli byste to tedy být vy, kdo určuje pravidla, prarodiče by je měli respektovat a akceptovat. Situaci je potřeba řešit klidně, pomocí vzájemné dohody a určitě ne před dětmi a v zajetí emocí. Pokuste se dohodnout co nejvíce konkrétně kdo, kdy a jak se bude na péči o děti podílet. Například, že pokud jsou doma rodiče a dětem se právě věnují, pak by do toho neměli prarodiče vstupovat, pokud nejsou požádáni. Obdobně si promluvit i o dalších situacích, seznámit prarodiče s tím co vám není příjemné, ale také ocenit jejich podporu a pomoc. Pokud by se nedařilo vzájemnou dohodou dosáhnout domluvy, pak se můžete zkusit obrátit na Poradnu pro rodinu a mezilidské vztahy, kde vám mohou pomoci vyškolení odborníci, moderátoři. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení