Dobrý den, ano, za nezletilou musí podepsat souhlas s interupcí i rodiče.

Hraní společenských her je pro děti velmi důležitý nástroj pro trénink různých dovedností a rozvoj kognitivních procesů. Je samozřejmé, že dospělý u spousty her, zvláště zaměřených na výkon, nemůže být adekvátním soupeřem pro dítě. Proto rodiče často „zařizují“ situace, aby mohli dát dítěti pocítit výhru. Je naprosto individuální, jak dlouho a v jaké míře rodiče upravují hru. Signálem k zvýšené opatrnosti jim může být, když už dítě zvládá zachytit více aspektů hry a mohlo by prokouknout „švindl“. U dítěte by pak mohlo docházet k povolení hranic „fair-play“ hry. Ke hře patří i prohry. S tím by dítě mělo být seznamováno co nejdříve. Utváří se tak jeho schopnost vyrovnávat se s neúspěchy i do budoucna. Někteří lidé se s prohrou nenaučí adekvátně vyrovnávat nikdy, což často vychází z osobnostního ladění, ale může to být ovlivněno i seznamováním se i s těmito stránkami života. Vhodné je snažit se dávkovat prohry v menší frekvenci než výhry, aby u dítěte neupadal zájem o hru. Dobrým nástrojem pro učení zvládání neúspěchů jsou hry založené na náhodě, kde není možné svými schopnostmi ovlivnit průběh hry (hry, kde rozhoduje hod kostkou či vytažená karta apod.). Prohrou tak nejsou zraňovány kompetence dítěte, ale zároveň se s ní musí vyrovnat.

Dobrý den, o projev separační úzkosti se u vašeho synka zřejmě nejedná, vzhledem k tomu, že jeho vztahy včetně vztahu s otcem rozvíjejí příznivě, tak ji má dávno úspěšně zvládnutou. Pokud s otcem chlapce komunikujete bezkonfliktně, pak si s ním zkuste promluvit o tom, jestli nedošlo při pobytu syna u něj k nějaké změně. Rozhovor veďte v synově nepřítomnosti a dohodněte se na společném postupu. Je možné, že tatínek koupil chlapci nějakou novou atraktivní hračku, kterou doma nemá apod. Za dobré vztahy syna s otcem ale buďte ráda, neberte synovy reakce osobně, ve svém věku se zřejmě se situací nedovede lépe vyrovnat. Děti mají rády oba své rodiče a nejraději by byly, aby rodiče byli spolu, rozvod nebo rozchod rodičů je pro ně vždy traumatickou zkušeností a chování syna, kdy se věší na tátu, může být motivováno i snahou, aby otec neodcházel. Nedovedu z vašeho dotazu navíc posoudit, jak dlouho kontakty probíhaly bez potíží, jak dlouho s otcem chlapce nežijete, ani jak dlouhou dobu u otce syn tráví. Uvádíte, že máte syna v péči a otec si jej bere nepravidelně cca 3x do týdne. To zřejmě v praxi znamená, že těžiště výchovy je na vás, včetně určitých nepopulárních výchovných opatření, každodenních monotónních denních činnosti, domácích povinností apod. Potom může být pobyt u otce pro syna atraktivní také tím, že otec na něj má více času a věnuje se jen jemu a mohou spolu podnikat různé společné aktivity, které s vámi tak často podnikat nemůže. Nesnažte se však s otcem v počtu zábav soutěžit, jednak táta dělá prostě s dětmi jiné věci, než máma, navíc do života patří i povinnosti, nejen zábava. Zkuste se s otcem o povinnosti více podělit, měli byste syna vychovávat jednotně, na dodržování dohodnutých výchovných zásad trvat, také povinnosti by měl mít synek stejné jak u vás, tak u táty. Syn bude zřejmě hodně citlivý chlapec, rozchodem rodičů byl zřejmě zasažen v pocitu jistoty, proto požaduje vaši blízkost, podporu, držení za ruku, toto mu samozřejmě poskytněte. Pomoci by mohla i dohoda o pravidelných návštěvách u otce, syna možná zúzkostňuje, že neví, kdy a jestli si pro něj otec opět přijde. Pojem času u předškolního dítěte je velmi vágní, a když se od otce vrací, může mít pocit, že už jej neuvidí. Pokud by situace přetrvávala a potíže se prohlubovaly, pak vyhledejte radu a pomoc u dětského psychologa, ke kterému zajděte na konzultaci.

Dobrý den, tyto situace se mají dle standardního postupu hlásit na Krajskou hygienickou stanici, a mnoho pediatrů tak i činí. Krajská hygienická stanice však sankce neuděluje a tyto situace nijak zásadně obvykle neřeší, i když je to popsáno v legislativě, údajně tak ne/činí na základě doporučení Ministerstva zdravotnictví.

Možným řešením je obrátit se v té věci na soud, který stanoví za rodiče pro danou záležitost opatrovníka s právem rozhodnout o očkování dětí. Tím se z toho ale stává víc právní záležitost a proto vám v rámci konkrétních postupů poradí spíše právník.

Dobrý den,

obě vakcíny patří do kategorie tzv. pravidelného očkování, u kterého je snaha státu o co nejvyšší proočkovanost. I proto jej plně hradí zdravotní pojišťovny a pro dítě je tím pádem zdarma. Skutečně jsou obě považovány za základ. Pan doktor se snažil udělat a taky udělal pro Vaše dítě to nejlepší. Druhou věcí je to, že v našich centrech dbáme na to, aby byl pacient resp. rodiče dítěte o všem podrobně informovaný a všemu rozuměl.

Prosím berte v úvahu, že lékař mohl být časově přetížený, případně se mohl spolehnout, že bude tuto věc s rodiči komunikovat podrobněji sestřička. V této době jsou ordinace praktických lékařů pro děti a dorost přetížené nemocnými dětmi a tak v rámci hodin vymezených na prevenci už může být značná únava. To samozřejmě věc neomlouvá, vakcína Synflorix je nepovinná a měli jste být srozumitelně poučeni. Věřím však, že se to pokusíte řešit smířlivou formou a budete nadále v očkování oběma vakcínami pokračovat. Úplně stejné vakcíny a najednou při jedné návštěvě pediatra dostalo i moje teď už 6 leté dítě. Věděl jsem o tom všechny možné detaily a rozhodl jsem se jít touto cestou. Dítě může být po očkování mrzuté, místo vpichu ho může bolest, o to smysluplnější je ale redukce očkovacích dnů na minimum formou současné aplikace dvou doporučených vakcín. Hlavní je, že nejde o nic většího. Obě vakcíny chrání před zákeřnými nemocemi, které mohou způsobit trvalé následky nebo dokonce i úmrtí dítěte.

S pozdravem

Dobrý den, Vaše dítě je příliš malé na to, aby se mohla stanovit diagnóza Aspergerova syndromu. Jestliže se u Vašeho chlapce dobře rozvíjí řeč, dokáže se při hraní soustředit a při tom si stále něco brebentí, jestliže se Vašemu napomenutí spíše směje, neznamená to ještě nějakou poruchu vývoje. Je samozřejmě důležité ho sledovat, měl by mít pravidelný režim včetně spánku, stravování a hraní, a když ho napomínáte nebo něčemu novému učíte, tak musíte být důslední, aby pochopil, že to myslíte vážně (v rodině musí postupovat oba rodiče stejně, jestliže jeden rodič něco promine a druhý napomene, tak je to špatně. A to se týká i prarodičů). Pokud u Vás uvidí jen náznak úsměvu, budete s výchovou v koncích. Děti dokáži velmi dobře odhadnout reakci rodiče, jsou velmi dobří pozorovatelé a podle toho také reagují. Navíc při preventivní prohlídce v 18. měsíci věku dostanete u ošetřujícího lékaře  k vyplnění dotazník, který se týká poruch vývoje a lékař jej pak vyhodnotí a navrhne případně další postup.