Dobrý den,

ráda čtu, že je dcerka v miniškoličce spokojená. Co se týká přeřazení do "velké" školky, řídila bych se jen vlastním pocitem a úsudkem. 

Co se týče mého názoru, domnívám se, že miniškolička plní vše, co bych sama od podobného zařízení očekávala - tedy, že je dítě mezi vrstevníky, naučí se s nimi vycházet, komunikovat a hrát, budou tam tety, které dítěti dají zase nové a jiné podněty než rodina (učení nových písniček, básniček, her....malování, povídání...), dále, že se dítě pobytem v miniškoličce učí pomalinku osamostatňovat od maminky atd.atd.. Pokud by to tak bylo, byla bych spokojená s tím, že je dcerka v prostředí, kde jí je dobře. Větší rozdíl než v tom, že ve "velké školce" bude místo 6 dětí třeba dětí 15 a místo tety paní učitelka, která bude mít na více dětí méně času, bych jinak neviděla. 

Toho, že se dítě zpomalí tím, že nebude ve "velké školce" bych se vůbec nebála, vůbec mne ani nenapadá, v čem by to možné zpomalení mělo spočívat. Dokud to bude dcerce i vám vyhovovat, nechala bych ji, kde je. Čas na velkou školku přijde a dovedu si představit, že klidně až v tom předškoláckém roce.

Přihlédla bych i k očekávanému přírůstku a neměnila to, co dobře funguje.

Přeji hodně zdraví, ať vám vše dobře dopadne a dcerce, ať je nadále mezi dětmi spokojená.

Míša

Dobrý den, u vašeho chlapce bych nejdříve doporučila vyloučit nějakou organickou příčinu dlouhodobějších potíží s jídlem. Konzultujte situaci s ošetřujícím pediatrem a vyžádejte si odborná lékařská vyšetření, začala bych na alergologii. Za odmítáním jídla může být skrytá alergie na některou složku stravy (mléko, lepek...), syn se pak po jídle necítí dobře a jíst odmítá. Po vyloučení fyzické příčiny problému s jídlem a při pokračování potíží bych vám doporučila kontaktovat dětského klinického psychologa. Ohledně jídelních návyků byste měla nabízet pestrou a vyváženou batolecí stravu (můžete k doporučení vhodné stravy kontaktovat nějakého dietního či výživového poradce). Chlapce do jídla nenutit, nabídnout jen jedno jídlo, nepředkládat další varianty, pokud jídlo odmítne, tak jej nechat od stolu odejít. Až bude mít syn hlad, sám si o jídlo řekne, potom nabídněte opět jídlo, které jste připravila. Vyvarujte se podávání něčeho sladkého nebo nějakých jiných pamlsků v době mezi jídly, nebo poté, co jídlo odmítne. Dítě se pamlsky zasytí a jídlo pak zase bude odmítat. Pokud zabavování u jídla nevadí vám a vašemu dítěti a syn jí, tak v něm pokračujte, pokud byste jej vnímali jako problém, začněte postupně odbourávat. Zapojte svého syna do jídla, ať se snaží jíst sám, udělejte z jídla odměnu, požitek a zábavu, ne trest a povinnost. Do  jídel, které synovi nechutnají a bude je odmítat jej nenuťte. Nabízejte také nová jídla a chutě, dříve oblíbená jídla může syn již odmítat, protože jeho chutě se mění. Při jídle se snažte chovat klidně, nedávejte najevo svoji nervozitu, syn vycítí vaše napětí a bude jídlo považovat za něco stresujícího. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, toto onemocnění patří mezi dědičné, dodnes se ale bohužel neví, do jaké míry a jak tato dědičnost přesně funguje. Z dosavadních výsledků výzkumů vyplývá, že onemocnění častěji postihuje mužské pohlaví a také informace, že pokud mají rodiče dítě, které toto onemocnění má, je zhruba 2-5% riziko, že i jejich druhé dítě bude autistické. V tuto chvíli se nedá přesně určit nebo vyčíslit, zda a jaké riziko pro Vás vyplývá, ale dalo by se předpokládat, že nízké. Rozhodně to neznamená, že se Vám automaticky musí narodit dítě s tímto onemocněním a nestojí to za to, abyste se tím zbytečně stresovala. Hezký den.

Dobrý den,

otec dítěte patří do okruhu společně posuzovaných osob. Pro nárok na rodičovský příspěvek se požaduje, aby všechny společně posuzované osoby měly v ČR trvalý pobyt a bydliště. Pokud se jedná o cizince bez trvalého pobytu, může vzniknout nárok, pokud splňuje některý z bodů uvedených v § 3 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře, například pokud je hlášen k pobytu na území ČR déle než 365 dní. V takovém případě se dokládají doplňující informace o společně posuzovaných osobách, v rámci kterého se dokládá i potvrzení pobytu, průkaz zdravotního pojištění a případné další doklady podle konkrétní situace posuzovaných osob. Doporučuji Vám obrátit se pro bližší informace ve Vaší konkrétní situaci na příslušný úřad práce podle Vašeho trvalého pobytu, případně můžete využít call centrum ÚP, tel: 800 779 900. Co se týče výše rodičovského příspěvku, je možné čerpat maximálně 70 % 30násobku denního vyměřovacího základu, který Vám byl vyměřen pro peněžitou pomoc v mateřství (PPM). Při rodičovském příspěvku je možné pracovat, výdělek není omezen, omezená je docházka do jeslí nebo obdobného zařízení, ale omezení se netýká péče o dítě druhým rodiče nebo jinou fyzickou osobou. Je tedy možné začít čerpat rodičovský příspěvek po skončení PPM, i kdybyste v zaměstnání nenastupovala na rodičovskou dovolenou.

Dobrý den,

o rodičovskou dovolenou (volno v zaměstnání) je potřeba požádat zaměstnavatele, maximální délka je do 3 let věku dítěte. O dávku rodičovský příspěvek je potřeba požádat na odboru státní sociální podpory úřadu práce, maximální délka je do 4 let věku dítěte. Rodičovský příspěvek nelze vyčerpat jednorázově, maximální částka je omezená na 70 % 30násobku denního vyměřovacího základu (DVZ), který Vám byl stanoven pro peněžitou pomoc v mateřství, případně je možné vypočítat maximum podle příjmů otce dítěte, pokud má vyšší DVZ. Rodičovský příspěvek je možné čerpat i při výkonu práce, výdělek není omezen, ale dítě mladší 2 let může navštěvovat jesle nebo podobné zařízení maximálně 92 hodin měsíčně a docházku do takového zařízení je potřeba úřadu práce oznámit. Hlídání jinou fyzickou osobou není omezeno. Pro nárok na rodičovský příspěvek je potřeba, aby společně posuzované osoby (oba rodiče i dítě) splňovaly podmínku trvalého pobytu v ČR a taky bydliště v ČR. Bydliště má osoba na území ČR, zejména pokud se zde dlouhodobě zdržuje, vykonává zde výdělečnou činnost, žije zde s rodinou, plní zde povinnou školní docházku nebo se zde soustavně připravuje na budoucí povolání, popřípadě existují jiné významné důvody, zájmy či aktivity, jejichž vzájemná souvislost dokládá sepětí této osoby s ČR. Nárok můžete mít i při pracovním vyslání do zahraničí, záleží na dalších okolnostech, proto doporučuji obrátit se pro konkrétnější posouzení Vaší situace přímo na úřad práce.

Dobrý den,

uvádíte málo informací, nevím, jestli jste těhotná, kolik let je dětem, jestli jste nějaké dávky čerpala v zahraničí apod. Peněžitá pomoc v mateřství je vázána na účast na nemocenském pojištění a nastupují na ni těhotné ženy v době zpravidla 6-8 týdnů před porodem. Rodičovský příspěvek je určen pro rodiče pečujícího o dítě mladší 4 let, může na něj vzniknout nárok po návratu ze zahraničí. Pro více informací o rodičovském příspěvku ve Vaší konkrétní situaci můžete kontaktovat call centrum Úřadu práce, tel: +420 800 779 900. 

Dobrý den,

obecně v rámci EU platí, že primární odpovědnost za výplatu rodinných dávek nese země, ve které rodiče pracují. Pokud pracují ve dvou zemích, posuzuje se nárok podle dalších pravidel, především podle bydliště. K žádosti o rodičovský příspěvek je potřeba doložit formulář Doplňující údaje o společně posuzovaných osobách pro účely vyplácení dávek v rámci EU, ve kterém uvedete, ve které zemi je každá osoba výdělečně činná, zdravotně pojištěná apod. Na základě toho úřad rozhodne, která ze zemí je primárně odpovědná za výplatu dávky. Pokud Vám v průběhu čerpání rodičovského příspěvku zanikne pracovní poměr, je potřeba tuto skutečnost oznámit úřadu práce do 8 dnů. Pokud v tu dobu bude Váš manžel pracovat v Německu (a nejedná se o vyslaného pracovníka na kratší dobu), bude pravděpodobně vyhodnocena jako odpovědná země Německo. V takovém případě budete muset o dávku požádat v Německu. Pokud bude v Německu zamítnuta, můžete dočerpat zbývající příspěvek v ČR. Doma se synem můžete být jak dlouho potřebujete, jen je potřeba po skončení pracovního poměru vyřešit zdravotní pojištění. Doporučuji tedy obrátit se na zdravotní pojišťovnu a řešit situaci podle toho, ve které zemi budete dále čerpat příspěvek.

Dobrý den, pokud syn dobře prospívá a něco sní, pak není důvod k většímu znepokojení. Nevím, zda není třeba ještě kojený, nebo nemá jiný zdroj živin (např. podávání mléka přes den). V každém případě může mít jeho záliba v rozkousání a vyplivování jídla více příčin, určitě se však nejedná o zlobení. Takto malé dítě není ještě schopno mentálně tak složité operace, aby dělalo něco úmyslně se zákeřným či špatným úmyslem. Váš chlapeček si prostě s jídlem a pitím jen hraje a experimentuje, stejně tak jak poznává svět i v jiných oblastech. Zkouší, co to udělá, když jídlo vyplivne, když vyplivne tekutinu a může ho bavit také to, jak na to jako rodiče reagujete. Synek může být například najedený a napitý, tak si jen hraje, nebo ho může také něco trápit, například v době růstu zubů mohou děti začít přechodně odmítat jídlo, nebo jíst hůře. Místo napomínání, kterým jeho činnost činíte ještě atraktivnější, zkuste tomuto nešvaru předejít. Nedávejte mu jídlo a pití volně po bytě, ale u stolu. Pokud jídlo vyplivne, tak jej ukliďte bez zbytečných komentářů, nedávejte tomuto chování přílišnou pozornost, pokud jej dítě chcete odnaučit. Pokud synka plivání baví, pak si to může vyzkoušet například při koupání ve vaně, tam můžete projevovat nadšení a usměrnit tak jeho zálibu žádoucím směrem, nebo může zkoušet foukat třeba bublifuk, nebo foukáním posunovat malý lehký balonek, bude tak trénovat motoriku mluvidel, což je prospěšné pro rozvoj řeči. Dávejte také pozor na podávání různých pamlsků mezi jídly, děti se jimi rychle zasytí, nemají pak hlad a s jídlem si jen hrají. Také pokud chlapec jídlo ukončí a od stolu odejde, pak by jídlo mělo skončit až do doby dalšího jídla. V každém případě je plivání a hra s jídlem u dětí častá a normální a dítě z tohoto období vyroste i bez nutnosti větších zásahů a opatření. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, vámi popisovaná situace byla zejmě skutečně inspirovaná zvídavostí dětí. Podkladem pro vznik zvědavosti mohly být dotyčné stránky, které syn zhlédl od spolužáka. Každé dítě je individualitou, ale zvídavost a touha objevovat je jim společná a nevyhýbá se ani vlastnímu tělu, případně tělu opačného pohlaví. V 11 letech však sexualita běžně ještě není na pořadu dne, to přijde až o něco později v pubertálním období. Hra na doktora a jí podobné patří do okruhu těchto sexuálně objevitelských her a nemá většinou jiný význam, než zkoumání a objevování těla. Pokud i náhodou dojde ke genitálnímu kontaktu jedná se většinou o nápodobu něčeho co dítě vidělo např. v televizi či u dospělých (milenecká dvojice v parku apod). Tyto dětské hry by neměly nijak narušit pozdější sexuální vývoj dítěte a to ve vašem případě ani jednoho zůčastněného, tedy ani neteře.

Synovi vysvětlete, ať objevitelské hry hraje pouze se svým vlastním tělem a v soukromí, spolužákovi ať řekne, že o stránky s erotickým podtextem nemá zájem, že se mu nelíbí. Na místě je také osvěta ohledně sexuálního chování, když už toto téma bylo nastoleno, můžete využít nabízené literatury, kde je vhodným a pro daný věk dostatečným způsobem vše popsáno a jsou zodpovězeny případné dotazy. Nad knihou je dobré si povídat společně a vysvětlit samozřejmě adekvátně věku případné nejasnosti (nezabíhat ale zbytečně do podrobností, dítě v tomto věku nepotřebuje znát přesně veškeré detaily např. sexuálního aktu).

S otcem dívky si promluvte, pokuste se jej uklidnit, že šlo s největší pravděpodobností skutečně pouze o nevinnou hru a pokud bude téma dále sexualizovat a tabuizovat, pak z něj může udělat problém, který se může odrazit na zdravém vývoji a také na vztahu obou dětí a potažmo obou rodin. Problém nemají děti, ty si pouze hrály, ale mohou jej udělat dospělí, třeba tím, že zabrání kontaktu dětí. Myslím, že to byste ani jeden nechtěli. Otec neteře také může s dívenkou adekvátně věku o sexualitě promluvit a poučit ji, čeho by se měla vyvarovat, co je a co není v pořádku, když po ní někdo chce, s podobně zaměřenou hrou se může setkat nejen v rodině. Pro klid je možné navštívit také například dětského klinického psychologa a situaci s ním probrat. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog