Dobrý den,

výchova k finanční gramotnosti a hospodaření s penězi je velice důležitá a postupujete naprosto správně, když se k ní snažíte syna vést a dáte mu pocítit i případné důsledky jeho "hospodaření". Takto rozhodovat je určitě vhodné nechat syna o menších částkách, jako je např. kapesné. To je dokonce možné nechat v jeho kompetencí plně. Pokud nepocítí důsledky toho, že penízky neuváženě utratil tu za brambůrky, tu za drahé pití a pak již do dalšího kapesného nic nemá, tak se s nimi hospodařit nenaučí. Jiná situace je, pokud se jedná o větší částky peněz, které dostává např. k narozeninám a jiným příležitostem, jak píšete. Tady bych vám doporučila založit třeba společně se synem nějaký spořicí účet, kde si bude penízky šetřit. Můžete se spolu předem dohodnout a naplánovat, co bude cílovou částkou a co si bude chtít za peníze většího koupit. Po uspoření této částky si pak danou věc či přání může pořídit, splnit. Pokud budete nechávat tyto větší částky peněz doma, pak je to pro takto malé dítě příliš velkým pokušením, navíc je matoucí, že to, co nazýváte jeho penězi, zároveň nemůže utratit a hrozí mu konfrontace s vámi. Syn ještě ve svých 10 letech nemá vyzrálé morálně volní vlastnosti natolik, aby tomu plně porozuměl, je potřeba jej k hospodaření s financemi vést postupně. Vždyť hospodaření s finančními prostředky je problémem i pro mnoho dospělých. Budou-li peníze v bance, kde nad nimi budete mít kontrolu, pak vám i synovi odpadne spousta starostí. Nebudete muset pohyb peněz sledovat, syna s jejich ubýváním konfrontovat či sankcionovat, on nebude tolik v pokušení a nenakoupí si nezdravé věci. Důležité je se synem neztratit vztah a kontakt, hodně s ním komunikovat, zajímat se o něj, o jeho zájmy, přátele, o jeho svět. Probrat s ním, proč si myslí, že spolužákům rodiče více dovolí, co je to konkrétně a proč myslí, že mu to nechcete dovolit vy. Na místě je také mu vaše postoje a důvody vysvětlit. Je to, jak píšete, jedináček, je tedy na komunikaci a pohyb mezi dospělými zvyklý a bude jistě o to zdatnějším komunikačním partnerem. Mluvte s ním také o vašich obavách a lásce k němu, o vaší starosti o něj, to není projev slabosti, ale naopak vaší síly a rodičovské vyspělosti a vyslechněte a nezlehčujte také jeho důvody, i když mu i tak třeba nevyhovíte. Čím lepší vztah, založený na vzájemné důvěře, se vám se synem podaří vybudovat, tím více se o tento vztah budete moci opřít v průběhu jeho puberty. Ohledně oblékání bych vám doporučila stanovit jen hrubší hranice úměrně počasí, ale volbu trička apod. bych ponechala na chlapci. Pokud zvolí nepříliš vhodné oblečení, pak si následky ponese opět sám, a to je potřeba, aby se naučil. Pokud by potíže s braním peněz, či jiné, přetrvávaly, nebo se zhoršovaly, pak můžete k individuálnější práci se synem kontaktovat buď dětského klinického psychologa či Pedagogicko-psychologickou poradnu.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, doporučila bych vám s dcerkou konzultaci u dětského klinického psychologa, odborník vám může poskytnout dlouhodobější vedení a poradí jak postupovat při výchově. Popisujete celou kombinaci obtíží, které mohou mít na chování dcerky vliv. Každopádně její aktuální chování a pomočování mohou být signálem, kterým dcera sděluje, že potřebuje více pozornosti, případně, že současná situace je pro ni zátěžová. Před rokem, s narozením sourozence, došlo v jejím životě k velké změně. Zpočátku píšete, že se na péči o sourozence podílela a přijala tuto situaci dobře. Vzhledem k tomu, že miminko se opravdu rychle vyvíjí, tak nyní je předpokládám situace o hodně jiná, než před rokem. Po narození byla sestřička bezbranným, na péči odkázaným uzlíčkem, pro vaši dcerku něco jako panenka, o kterou je potřeba se postarat a která ji v podstatě v ničem nemůže "ohrozit" (rozuměj konkurovat). Nyní se druhá dcera pravděpodobně pokouší o první krůčky, slůvka, komunikuje, pohybuje se. Nejen, že vyžaduje hodně vaší pozornosti, ale také už se dokáže v některých ohledech starší sestře přiblížit, vyrovnat se jí. Píšete, že se snažíte věnovat oběma dcerám stejně. Doporučila bych vám pokusit se věci zorganizovat tak, aby bylo možné, že si občas se starší dcerkou vyrazíte samy, například do cukrárny, na nějaký dětský program, nebo na hřiště, nebo si s ní budete jenom tak hrát, není důležité, kam půjdete, ale výhradní čas a pozornost, kterou budete věnovat jen jí. Chování vaší dcerky dále může být ovlivněno i vývojovým obdobím vzdoru, které se obvykle objevuje kolem tří let věku dítěte. Pro toto období jsou typické projevy vzteku, prosazování i agresivity a lze o něm najít mnoho informací na internetu i v literatuře, proto nebudu více popisovat. https://www.babyonline.cz/vyvoj-ditete V každém případě může narození sourozence na počátku tohoto období jeho trvání prodlužovat, zejména pokud není adekvátně zvládnuto.

Ohledně chování chlapce od sousedů sice může být pro dceru krátkodobě vzorem a může některé chování, které vidí chtít vyzkoušet, pokud ji však dlouhodobě vedete výchovně jinak a vaše reakce budou jasné a konzistentní a jí se toto chování nevyplatí, pak jej přestane používat. Důležité je, aby vždy dostala zpětnou vazbu, co není přijatelné, co a proč se vám nelíbí a současně je potřeba jí vysvětlit, jaké chování po ní požadujete a toto chování podpořit a ocenit. Dobré je stanovit si pravidla chování, která chcete, aby dodržovala a na nich pak trvat, může k nim patřit třeba netolerance násilí. Pozor, také vy byste neměli v kontaktu s dcerkou používat fyzické tresty, děti si z chování dospělých berou příklad a je pro ně určující mnohonásobně více než vzor kamarádů. Za výchovu chlapce od sousedů zodpovídají jeho rodiče, nikdy nevíte, co může být důvodem jeho chování, proto se soustřeďte na vaše dcerky. Je potřeba ujasnit si, co od výchovy svých dětí očekáváte vy. Více prosím řešte u dětského klinického psychologa, přeji brzké zklidnění situace.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, zájem o smrt a věci související s koncem života je u dítěte ve čtyřech letech normální. Je to období, kdy si dítě začíná uvědomovat konečnost života, i když skutečný pojem smrti pochopí až později, asi kolem deseti let. Dítě je konfrontováno s úmrtím blízkých, zvířátek, hmyzu, domácích mazlíčků a právě v tomto období kolem čtyř let se začíná zvýšeně o dění kolem smrti zajímat. Znám případ z rodiny, kdy čtyřletá holčička večer po oslavě sedmých narozenin její starší sestry plakala, že nechce být tak stará, jako je sestra, protože by brzy umřela. Podle reakcí vaší dcerky to vypadá, že smrt ji děsí, proto se snaží toto téma zpracovávat ve hře a také její „záchvaty“ křiku mohou souviset s jejími vnitřními myšlenkovými pochody. Zde je velký prostor pro vás jako rodiče k povídání s holčičkou o tomto tématu. I když to pro dospělé bývá nepříjemné mluvit o smrti a věcech s ní souvisejících je potřeba svoji nechuť překonat. S dítětem by se mělo mluvit otevřeně, ale přiměřeně věku, vysvětlit mu, že smrt je přirozenou součástí života, že kdyby všichni živočichové na světě stále zůstávali, tak by se na zeměkouli již ani nevešli a také že by byli staří a nemocní a nebylo by jim dobře. Můžete dcerku i uklidnit, že obvykle se umírá ve vysokém věku, což je ještě daleko. Využijte magického období tohoto věku, kdy v rozvoji dítěte vévodí schopnost fantazie a povídání příběhů, magické myšlení a můžete si na toto téma vymyslet příběh, pohádku, při jejím vymýšlení s vámi dcera může i spolupracovat. Můžete si pak zkusit tento příběh třeba i namalovat, zahrát si ho, možnost opory o konkrétní představu pomůže dceři toto téma vnitřně zpracovat, uzavřít a začne se zabývat zase něčím jiným. Co holčičce řeknete a jak jí smrt vysvětlíte, záleží na vás a vašem přesvědčení či víře, někdo věří na posmrtný život, někdo na převtělení, někdo smrt považuje za definitivní konec bytí. Také reakce holčičky, kdy je pohroužená do pohádky tak, že vás nevnímá, je v tomto věku normální. Holčička je zcela pohlcena příběhem, který považuje v tomto věku za skutečný, schopnost rozlišit realitu a skutečnost se u dítěte vyvíjí také později a je ukončena také až kolem deseti let věku. Takže pokud vám dítě nadšeně povídá o nějakých neexistujících věcech, zvířatech, případně si doplňuje nějaké skutečnosti pomocí vlastní fantazie, pak se nejedná u tohoto dítěte o vědomé lhaní, ale právě o projev neschopnosti zcela správně a přesně rozlišit skutečnost a fantazijní představy. Pokud nějaký děj zůstane neukončen, je to pro dítě stresující a proto si ho ve fantazii doplní tak, že pak domyšlenému i samo věří. Nemusí rozlišovat ani sen a skutečnost, takže vám pak o snu povídá, jako by se stal. Pokud si dcerka hraje na mrtvou i v MŠ s dětmi, pak by bylo na místě promluvit si s učitelkami, ať jí v této hře nebrání, dcerka tím nikomu neubližuje a pokud s ní nějaké dítě tuto hru je ochotné hrát, tak jí to pomůže vyrovnat se s tímto tématem. Je možné, že spouštěčem vyvolání zájmu dcery o toto téma, může být smrt pejska vašeho bratra. Holčička vnímala pozornost strýce, které se mrtvému zvířátku dostávalo, a také po ní zatoužila. Může za tím být skrytá potřeba získat pozornost a uznání od strýce, které se jí nedostává v takové míře, v jaké by si ji přála. Opět prostor pro vysvětlení a možná pro rozhovor se strýcem, zda by nebylo možné věnovat se malé poněkud více, popovídat si s ní, pohrát si s ní, vzít ji ven. Potom si holčička přestane přát zemřít, aby získala jeho pozornost, kterou získal smrtí pejsek. Někteří muži jsou v kontaktu s dětmi neobratní, nevědí, jakým způsobem se jim mají věnovat a ani je nenapadne, že dítě po jejich zájmu může toužit. Proto je dobré doporučit i konkrétní činnosti, které s dítětem může dělat, které má dítě rádo. Vymyšlený pejsek, mimozemšťané či jiné bytosti také nejsou v tomto vývojovém období ničím neobvyklým a dcera je opravdu ve svých hrách považuje za skutečné bytosti či postavy. Jejich existence je spíše dokladem citlivosti a vnímavosti dítěte, jejího bohatého vnitřního života a velké fantazie, nikoliv zřejmě ničím patologickým. Je možné, že také nadání vaší dcerky bude vyšší a celkově je vyspělejší. To že dobře vystřihuje za pomoci mimozemšťanů je přeci jasné, také kdyby vám pomáhali „skuteční“ mimozemšťané, tak by vám spoustu věcí výborně šlo :-). Ani kresba černou pastelkou v tomto věku nemusí být vůbec patologická a negativní, může být projevem třeba výtvarných aspirací dívky. Pokud by vaše pochybnosti přetrvávaly a projevy dcerky se nemírnily, pak by bylo na místě kontaktovat psychologa, nejlépe v pedagogicko psychologické poradně, kde bych doporučila zároveň posoudit i úroveň rozumových schopností dívky. Lépe je ale počkat se zjišťováním rozumových schopností kolem pěti let věku, kdy už je výsledek testu relevantnější. Návštěvy psychologa se obávat nemusíte, nejedná se o lékaře, ale o absolventa filosofické fakulty oboru psychologie a psychologové v poradnách se setkávají a pracují právě s normou populace a jejich úkolem je pomoc při řešení výchovných či výukových potíží dětí.

Milá Adelinko, doporučujeme Vám si pořídit – požádejte např. rodiče – knížku Co se od kamarádek nedozvíš o sexu, líčení i zdraví. Právě kvůli takovým dotazům, jaké nám kladete, jsme ji pro náctileté dívky sepsali. Jsou tam i takové základy, že k otěhotnění potřebuje Vaše zralé vajíčko životaschopnou spermii muže. Bez spermie se samo neoplodní. V moči se sperma normálně nevyskytuje.

Dobrý den, ano, do 16ti let je souhlas rodičů s interrupcí potřebný.

Dobrý den, čerpání RP (otec/matka/výše RP) se může měnit každé 3 měsíce. Na doklady se raději zeptejte na úřadě, ale nejspíš to bude rodný list dítěte, OP rodiče.