Dobrý den,

ošetření zcela jistě lze zajistit v zařízení, které má smlouvu s pojišťovnou. Avšak otázkou zůstává, co vše danému zařízení pojišťovna proplácí a jaké ošetření je u Vašeho syna plánováno - pojišťovna nehradí zdaleka vše. Těchto zařízení je po republice velmi málo - ošetřování dětí v celkové anestezii je velmi náročné na personální i přístrojové vybavení (minimálně zubní lékař se zkušenostmi s ošetřováním dětí, jeho sestřička, anesteziolog a jeho sestra, stomatologická a anesteziologická souprava, dospávací pokoj, sestra dohlížející na pacienty po výkonu). Z toho je zřejmé, že tuto péči nemůže poskytovat zdaleka každé zdravotnické zařízení. A i proto jsou na těchto pracovištích velmi dlouhé čekací lhůty. Osobně mám zkušenosti se stomatologickými klinikami VFN v Praze a FN Motol. Předpokládám, že dané ošetření bude prováděno i v ostatních fakultních nemocnicích, kde mají dětské zubní oddělení. Není však pravidlem, že každé pracoviště je schopno zajistit v celkové anestezii i sanaci chrupu (zuby opravit) - pokud na operačním sále dané nemocnice není zubní souprava, pak je možné pouze ošetření extrakcemi (vytržením zubů). Ostatně při ošetření v narkóze je potřeba vždy postupovat radikálněji než při běžném ošetření (narkózu za týden nezopakujeme, ošetření zubních kanálků není až na výjimky možné, atd.).

Ceník má každé pracoviště svůj, dle kalkulace cen, kterou musí mít ze zákona provedenou (promítají se tam mj. náklady daného pracoviště a naprosto nelze srovnávat např. nájem ordinace v centru Prahy a ve vlastním rodinném domku někde na vsi). Proto bohužel nemohu znát ceny jiných pracovišť. Vím jen, že rodiče mých pacientů, kteří byli ošetřeni v pražských zdravotnických zařízeních, platili běžně částky 20 - 30 000Kč. Jestli jim část ošetření hradila pojišťovna, jsem se nikoho neptala (teoreticky by pojišťovna mohla hradit např. extrakce a rodiče výplně, narkózu, pooperační péči).

Pokud chcete hledat zařízení, kterému pojišťovna Vašeho dítěte proplatí ošetření v celkové anestezii, doporučuji se obrátit právě na Vaši pojišťovnu, resp. jejího revizního lékaře pro oblast stomatologické péče ve Vašem kraji. Ten má přehled, komu co proplácejí a kde jakou péči poskytují. Druhá věc jsou čekací lhůty v jednotlivých zařízeních a rychlost, jakou kazy postupují právě u Vašeho syna.

Držím palce, ať vše co nejdříve a co nejlépe vyřešíte a malého nezačne nic bolet.

Srdečně zdravím,

MUDr. Irena Červená

Dobrý den, na váš dotaz nelze takto jednoznačně odpovědět. Mám příliš málo informací. Odhaduji, že u vás jde nejspíše o vícegenerační soužití v jedné domácnosti. Toto rodinné uspořádání přináší ve výchově dětí určitě mnoho výhod, ale také některé nevýhody. Přirozeně se objevují i třecí plochy. Zejména prarodiče mají někdy s dobrým úmyslem snahu zasahovat mladé rodině do výchovy dětí. Doporučovala bych vám dohodnout se na pravidlech ohledně výchovy a péče o děti nejdříve s partnerkou a potom s nimi citlivě seznámit prarodiče. Zákonnými zástupci dětí jste vy jako jejich rodiče a vy také nesete rodičovskou zodpovědnost za jejich správný vývoj a výchovu. Měli byste to tedy být vy, kdo určuje pravidla, prarodiče by je měli respektovat a akceptovat. Situaci je potřeba řešit klidně, pomocí vzájemné dohody a určitě ne před dětmi a v zajetí emocí. Pokuste se dohodnout co nejvíce konkrétně kdo, kdy a jak se bude na péči o děti podílet. Například, že pokud jsou doma rodiče a dětem se právě věnují, pak by do toho neměli prarodiče vstupovat, pokud nejsou požádáni. Obdobně si promluvit i o dalších situacích, seznámit prarodiče s tím co vám není příjemné, ale také ocenit jejich podporu a pomoc. Pokud by se nedařilo vzájemnou dohodou dosáhnout domluvy, pak se můžete zkusit obrátit na Poradnu pro rodinu a mezilidské vztahy, kde vám mohou pomoci vyškolení odborníci, moderátoři. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog 

Dobrý den,

důkladně jsem si přečetla, jakým způsobem se snažíte k synovi přistupovat a nezdá se mi, že by se mělo jednat o rozmazlující výchovu. Jedinou věc, kterou bych při výchově vynechala, by bylo ono zmíněné plácnutí (tady bych viděla snad jako jediný důvod k plácnutí, když dítě dělá něco nebezpečného, např. se chystá vběhnout do silnice apod., tak abyste ho zastavila) - místo plácnutí bych zkoušela spíš jen komunikaci z očí do očí a jasné "ne!" - pokud tedy dělá něco, co nemá, případně ho navést na to, co má dělat místo toho. Vždy je jinak lepší zkusit zjistit, proč dítě "zlobí", často se může jednat jen o nedorozumění a nepochopení toho, co dítě zrovna potřebuje.

K samotným úzkostnějším projevům píšete jen o případech, kdy má jít na neznámá místa, ta ho děsí. Nemám bohužel informace, jak se chová jindy. Jak reaguje na cizí děti, jak se chová např. na hřišti apod. Určitě je dobré syna podporovat v poznávání nových situací, zapojování se do her s dětmi (co třeba nějaká miniškolka 2x týdně?, cvičení s dětmi apod., scházení s dalšími maminkami), s tím, že ho budete k těmto věcem vybízet, ale přitom ho budete nadále jistit a situacemi provázet?

V případě nutnosti návštěv budov, kde se synovi nelíbí, bych zkusila spojit tuto situaci s nějakým příjemným zážitkem - dostane nějakou hračku, oblíbenou dobrotu, půjdete s ním pak na hezké hřiště....

Co se týká návštěvy doktorky, snažila bych se ho podpořit k prozkoumání hraček v ordinaci, pochválila bych ho za jakýkoliv projev samostatnosti, ale pokud by se nedařilo odpojování syna dle pokynů paní doktorky, neviděla bych rozhodně nic špatného na tom, že 2,5 leté dítě máte na klíně a mluvíte na něj. Určitě bude paní doktorce příjemnější vyšetřovat klidnější dítě, než dítě odstrčené, které ještě není na takovouto separaci od matky připraveno. 

Další možností je zkusit více zapojit tatínka, protože děti někdy zvládají "krizové situace"(např. odchody do školky apod.) lépe s ním, protože přece jen, s maminkou bývají celý den, jsou na sebe více napojeni a maminky pak emotivněji na potřeby dítěte reaguji, na což může zase více emotivně reagovat dítě...

Pokud máte pocit, že má syn opravdu strach, nenechávejte ho v tom samotného a snažte se mu být oporou, jinak se naopak může u něj úzkostnost prohlubovat. To ovšem neznamená utvrzovat syna v jeho obavách, ale projevit mu pochopení, že obavy prožívá, ale je s vámi v bezpečí a společně to zvládnete.

Pokud byste potřebovala nějaké záležitosti kolem výchovy podrobněji probrat a ujistit se ve svém přístupu, zkuste se objednat na konzultaci do Pedagogicko-psychologické poradny. Tam sice berou obvykle děti od 3 let, ale mohou vám případně poradit, kam se obrátit jinam.

Zmiňujete taky náročnější rodinnou situaci, kdy jste na péči o syna převážně sama (což je samo o sobě pro vás velká zátěž) a staršího chlapečka máte v ústavní péči, což si okolí spojuje s tím, že o mladšího syna máte např. přehnané obavy.

Máte také pocit, že tatínek by se mohl synovi věnovat více a máte spolu ohledně toho konflikty. Zkuste si sednout někdy v klidu a povykládat si, jaké kdo máte představy a jak si kdo z vás představujete trávení volného času s rodinou a najít nějaký kompromis, který by vám třem vyhovoval - nejlépe bez konfliktu, obviňování. Zkuste najít, co na sobě vzájemně oceňujete, co partner pro rodinu dělá. Možná pořádně neví, jak moc důležitý pro syna i pro vás je.

Zmiňujete, že syn nyní preferuje k určitým aktivitám vás. Období, kdy dítě vyžaduje k určitým činnostem jen jedinou osobu, bývá obvykle přechodné, pokud to tatínek nevzdá a bude se snažit do péče dále zapojovat, určitě vezme při uspávání syn zavděk i tatínkem. Nyní je to aspoň příležitost pro vás, udělat si svůj program, u kterého si odpočinete a syna necháte v péči otce. 

Hodně radosti při výchově.