Celkem výsledků pro výraz "psycholog": 100
Dobrý večer, náš čerstvě dvouletý syn od malička relativně dobře spal i usínal. Od 7 měsíců spí ve svém pokojíku a nikdy s tím nebyl problém. Na narozeniny odevzdal dudlíky, od 18 měsíců měl pouze na spaní, první tři dny byl sice plačtivý před spaním, ale usnul a spal dobře a pak najednou začaly hrozné scény. Hystericky řve hlavně před odpoledním spánkem a i po probuzení (je unavený, ale usíná až kolem 2 vyčerpáním), dneska už i večer. Dříve usnul hned po obědě do deseti minut. Dříve jsem ho uspavala houpanim v křesle v náručí v pokojíku a zpíváním ukolebavky, pak uložit do postýlky. Teď se vůbec nenechá, prohyba se,řve, mlátí kolem sebe. I když ho dám k nám do postele a čtu mu a následně zpívám, akorát všude leze a skáče a nedokáže se zklidnit (s dudlikem ležel a poslouchal).Mě dudlik nevadil i když vím, že by ho už neměl mít a že byl na něm závislý, ale zubařka a manžel řekli do dvou let, ani on se po něm už neptá.Už jsem z toho psychicky vyčerpaná, je hodně hyperaktivní, vstává kolem 6 ráno, celý den se mu plně věnuji, ale ty scény mě hrozně ničí. Hezké uspavani s pohádkou a ukolebavkou, kdy spal do půl hodiny se nám změnilo v dvouhodinové scény, kdy oba odpadáme. Nevíte co s tím? Přejde ho to? Co změnit, jak postupovat? Moc děkuji
Dobrý den, synovo chování může být reakcí na příliš velké množství změn v krátkém časovém úseku, které není schopný zpracovat. Neuvádíte časové období, které uplynulo od vašeho rozhodnutí odejmout mu dudlík. Mohla se dostavit opožděná reakce na odebrání dudlíku, který mu před spaním pomáhal ke zklidnění. Také bouřlivě probíhající motorický a mentální vývoj může způsobit dočasné poruchy spánkového rytmu, zklidnění a usínání. Mohou ho také trápit jiné potíže například spojené s růstem zoubků. Pokud jste se rozhodli dudlík odebrat, což je z důvodu správného růstu zubů jistě správné, pak je potřeba vytrvat a nevracet se zpět. Připravte se na to, že když se rozhodnete synovi dudlík vrátit, pak mu sice zřejmě pomůže s usínáním, ale jeho návyk se rychle vrátí a budete muset začít odvykání dudlíku od začátku. Při ukládání syna se naopak snažte neměnit ostatní zaběhnuté rituály, včetně místa a doby ukládání, jinak syna ještě více znejisťujete a vyvádíte z rovnováhy. Snažte se naopak vše ostatní kromě dudlíku zachovat a vytrvejte. Pokud nebude možné syna odpoledne uklidnit, pak proces ukládání přerušte a o nějakou dobu odložte. Když budete na chlapci pozorovat projevy únavy, zkuste vaše spánkové rituály zopakovat. Stejně postupujte i při večerním ukládání. Počítejte s tím, že nějakou dobu bude trvat, než se chlapec se ztrátou dudlíku vyrovná a bude si jei chtít vymoci všemi způsoby, které má k dispozici. Postupně si najde za dudlík nějaké kompenzační mechanismy a naučí se usínat bez něj. Můžete mu nabídnout třeba nějakou plyšovou hračku, polštářek, plenku, mluvte na něj klidně a konejšivě, vyjádřete s ním soucit, že to víte, že je to pro něj těžké, ale že to jistě zvládne. Toto období určitě brzy překonáte. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, ke svému dotazu níže jsem zapomněla napsat, že syn je už půl roku úspěšně odplenkovaný. Venku se pokakal (i přesto že dotaz je k zadržování) protože už to nemohl déle vydržet. A nevím jestli to může mít souvislost, ale venku se nám nechtěl vyčůrat nikdy, vždy jen doma. děkuji
Dobrý den, ohledně potíží vašeho syna bych vám doporučila kontaktovat nejdříve o radu ošetřujícího pediatra a požádat jej případně o doporučení dětského klinického psychologa. Vzhledem k tomu, že se jedná patrně o souběh více událostí v životě vašeho syna, narození sourozence, počínající období vzdoru a následně možný rozvoj psychosomatických obtíží spojených se zadržováním stolice a moči. Na váš dotaz se proto nedá jednoduše odpovědět pomocí internetového portálu. Doporučuji řešení neodkládat, zadržování vyměšování je nebezpečné a může mít zdravotní následky. Začněte prosím u pediatra. Doma se zatím můžete snažit synovi věnovat nějaký čas, kdy s ním budete bez sourozence (může pohlídat babička, zapojit tatínka), synovi vysvětlete, že jej máte stále stejně rádi a je pro vás stále stejně důležitý, i když se mu narodila sestřička. Přesto, že vztah sourozenců se rozvíjí velice dobře, pak může mít pochybnosti o ztrátě lásky rodičů. Na zadržování vyměšování příliš neupozorňujte, upozorněte, že pokud se mu bude chtít, tak zde je nočník či toaleta a zkuste rozhodnutí ponechat na něm. Nevím, jestli chodí do školky a jak situace vypadá tam? Venku jej močit nenuťte, když nechce. Dobré je zachovávat rituály spojené s vyprazdňováním, které se doposud osvědčovaly při nácviku udržování čistoty. K plenám se nevracejte. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, hned na začátek napíšu, že jsem dva roky rozvedená. S bývalým manželem máme dva kluky (7 a 5). Mám přítele, kterého děti berou víc jak svého biologického otce (jeho navštěvují každých 14 dní). Bohužel náš vztah s bývalým nikdy nebyl dobrý. Všechny hádky nejraději řešil před dětmi a mám strach, že se to na tom starším podepsalo, proto je takový jaký je. Proto se chci zeptat, zda není vhodné najím pomoc odborníka. Nás straší syn začal chodit od září do první třídy. Začal být hodně plačtivý. Například, když dělá přítel s kluky "kraviny", mladší se tomu směje, ale starší brečí. Když po něm chci, aby si dělal doma úkoly, také se rozbrečí, než aby se snažil. A to odpřísáhnu, že na něj nijak nekřičím, ani nezvyšuji hlas. Není potřeba.Jelikož vím, že nemá moc vztah k pohybovým aktivitám, a já mám strach, aby se mu děti ve škole nesmály (sama jsem si tím ve škole prošla), snažíme se ho motivovat k pohybu. Ale jakmile po něm něco chceme, aby třeba udělal 5 dřepů, nebo popoběhl, nebo jiný pohyb, opět se rozbrečí. Mladší syn dělá vše s radostí a smíchem. Nebo když jsme byli sáňkovat, mladší si tahal sám boby, jezdil, i když mu to nejezdilo a nešlo, tak se smál. Ale starší, zase pláč, že to sám tahat nebude, že mu to nejezdí a nejde. Když mu vysvětlím, že je to normální, že ne vždy to jde hned, tak si myslí svou. Nenechá si nic vysvětlit. Myslí si, že všechno bude umět hned, okamžitě. Postaví si hlavu, třeba s učením. Když mu řeknu, že by měl trénovat psaní, protože s ním trošku bojujeme, tak mi řekne, že nemusí, že od toho chodí do školy. Ale když už k tomu sedne, tak zase s fňukáním, že toho po něm chci moc ( 2-4 řádky). A nedej bože, že toho napíše víc, tak zase pláč. Nevím, zda jen to jen "blbé" období a přejde to samo, co bych ještě mohla změnit já a nebo zda není potřeba něčí odborná pomoc. Na druhou stranu (což je vlastnost po otci), že chce všem velet a poroučet - spolužákům ve škole. To taky netuším, jak z něho dostat, nebo ho odnaučit. Budu vděčná za jakoukoliv radu, pomoc :)
Dobrý den se synem bych vám doporučila navštívit dětského klinického psychologa a ve spolupráci s ním se pokuste potíže řešit. Pláč a přecitlivělost vašeho syna může souviset s více okolnostmi, na základě konzultace přes email nemohu posoudit. Nástup do školy je pro dítě psychicky náročnou změnou, váš syn může být přetížený a proto plačtivě reaguje na každou další zátěž. Nemám informace o zralosti vašeho syna pro zaškolení, zda byl zvažován odklad školní docházky nebo ne. Ovlivňovat chlapce také mohou převzaté hodnoty dospělých, či jejich komentáře a názory, rodinná situace, která pro něj může být stresující. Na jeho reakcích se také podílejí jeho osobnostní vlastnosti a nastavení jeho nervové soustavy, to jak dovede zvládat stres a zátěž. Pokud chce syn ve vztahu s ostatními dětmi uplatňovat vůdčí schopnosti a děti jej poslouchají, pak asi není potřeba jej nějak usměrňovat, takové schopnosti se mu budou v životě hodit. Pokud dochází ke konfliktům s ostatními dětmi, pak opět řešte ve spolupráci s odborníkem. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Sledujte náš FACEBOOOK
Nejoblíbenější obsah
Další projekty Babyonline
