Dobrý den, paní doktorko, s partnerem bychom oba chtěli brzy pracovat na miminku, ale oba trpíme epilepsií, takže mám trochu obavy, jak velká jsou zdravotní rizika, aby případně hrozila i miminku? Ráda bych se také zeptala, jaká je v našem případě potřebná příprava? Je samozřejmostí připravit se na těhotenství po fyzické stránce, zdravá výživa a pohyb, ale ráda bych věděla, zda je něco víc, co bychom v našem případě mohli podniknout, aby vše probíhalo v pořádku? Moc Vám děkuji za odpověď.

Dobry den, chtela bych se zeptat. Jsem dle posledniho utz 7tt+5, plod 14 mm, srdecni akce patrna, vse v poradku. Nicmene ve zprave od doktorky je veta: mezi embryem a zloutkovym vackem vs amnialni pruh 6.7mm sily 1.5 mm. Je tento stav pro zdravi a vyvoj ditete nebezpecny? Prikladam fotku z utz, dekuji

Dobrý den, paní doktorko,ráda bych Vás požádala o radu ohledně dvou problémů.Můj pětiměsíční syn začal vleže na podložce na zádech dělat "sklapovačky". Zvedá hlavu i třeba 7cm nad podložku a občas zároveň i nohy. Potom ale hlavu často "upustí", místo aby ji pomalu položil. Nechávám ho na hrací dece na zemi, teď jsem ji ještě podložila obyčejnou dekou. Na podlaze je lino. I tak mě vždy vyděsí, že se při bouchnutí hlavou ozve zadunění. Syn nicméně nevypadá, že by mu to vadilo. Může se mu něco stát, když je takto podložen? Měla bych ho raději podkládat víc, nebo je to dostatečné? Nechtěla bych zase, aby byl úplně na měkkém, četla jsem, že tvrdá podložka je lepší pro vývoj.A druhý dotaz - syn od narození dost zvrací, někdy i natrávené mléko třeba 2h po kojení. Konzultovala jsem s doktorkou, ve 3 měsících, říkala, že pokud přibírá, tak to nevadí. Je to stále normální i v 5 měsících, nebo už se mám začít obávat? Zatím stále plně kojím. Jak bych poznala, že nezvrací z přejedení, ale jde o vážnější problém, který mám urgentně konzultovat? Předem mnohokrát děkuji za Váš čas a odpovědi.

Dobrý den,Jsme již bezradní. Dcera je narozená v březnu 2017. Vždycky byla drobnější, ale vývoj v pořádku, prospívala. Důležité je říct, že je nadprůměrně chytrá, v roce a půl mluvila ve větách. Již ve 3 a půl roce věku byla na úrovni předškoláka (učitelky v MŠ, kam začala chodit letos v září nám to několikrát říkali, že je neuvěřitelně chytrá a šikovná a 5ti leté děti "strčí znalostmi do kapsy". Začala psát a sama se naučila číst.).Poslední cca půlrok máme problém s jídlem. Dcera byla vždy vybíravá, nesnědla jen tak něco. Ale vždy alespoň něco snědla, nehladověla, bylo to bez nějakých větších problémů - do jídla jsme jí nikdy nenutili stylem "dokud to nesníš, nejdeš od stolu". Spíše jsme chtěli, aby ochutnávala, dala si na co má chuť, poznávala nové potraviny. Když jí něco nechutnalo, nedávali jsme jí to a zkusili nabídnout zase např. za 2 měsíce. Vzhledem k tomu, jak je dcera komunikativní, leccos se jí dá vysvětlit. Jednou u oběda (cca ten půlrok zpátky) jsme se ale s manželkou rozzlobili a ona se, předpokládám, ze stresu poblinkala. Od té doby máme problém u snídaně a oběda (zezačátku to bylo vyjímečně, nyní již každý den). Jakmile tam s ní jsme, sní pár lžiček a že už nechce. Když, absolutně bez nátlaku, řekneme jestli nechce ještě, že snědla opravdu malinko, že bude mít brzy hlad, tak se poblinká. Úplně se jí stáhne bříško a je to.. Když je ve školce, tak svačiny, obědy (jídla, která jí chutnají), normálně jí. Když je u babičky, také jí. úplně normálně. Ale s námi ne. Jakmile jsme si s manželkou definovali tento problém a pravděpodobně i příčinu, snažíme se to nějak řešit. Dcera sama dokonce vymyslela svůj vlastní "obranný mechanismus", kdy si sama říká, že si chce hrát "na papání", což v jejím podání znamená, že si dává za někoho (u nás např. za Jeníčka, za Mařenku atd atd). Ale i to se většinou pokazí tak, že najednou zakašle a poblinká se. A začne plakat, ať se na ní nezlobíme atd. Myslíme si, že to takto dcera má, protože nás nechce zklamat a to, že se poblinká bere jako svojí prohru a že nás zklamala a že se na ní budeme zlobit. Ale to neděláme, jsme úplně v klidu, nezlobíme se na ní, chováme se jako by se nic nestalo, nebo jí obejmeme, řekneme vlídná slova, že se nic nestalo, to je v pořádku, o jídle se nebavíme... Dnes např. k snídani kousla 3x do perníku, řekla, že už nechce a odešla do pokojíčku. Tam se najednou poblinkala. Je to na denním pořádku. Jsme zoufalí a nevíme, jak máme toto řešit. Nechceme, aby se to zvrtlo do nějaké závažné poruchy příjmu jídla. Nečekám, že se to srovná během týdne ani dvou. Ale chtěl bych Vás moc poprosit o nasměrování, jak tuto situaci zkusit řešit..Moc děkuji, Tomáš.PS: dcera je velmi vnímavá, citlivá a kontaktní.

Dobrý den, hned na začátek napíšu, že jsem dva roky rozvedená. S bývalým manželem máme dva kluky (7 a 5). Mám přítele, kterého děti berou víc jak svého biologického otce (jeho navštěvují každých 14 dní). Bohužel náš vztah s bývalým nikdy nebyl dobrý. Všechny hádky nejraději řešil před dětmi a mám strach, že se to na tom starším podepsalo, proto je takový jaký je. Proto se chci zeptat, zda není vhodné najím pomoc odborníka. Nás straší syn začal chodit od září do první třídy. Začal být hodně plačtivý. Například, když dělá přítel s kluky "kraviny", mladší se tomu směje, ale starší brečí. Když po něm chci, aby si dělal doma úkoly, také se rozbrečí, než aby se snažil. A to odpřísáhnu, že na něj nijak nekřičím, ani nezvyšuji hlas. Není potřeba.Jelikož vím, že nemá moc vztah k pohybovým aktivitám, a já mám strach, aby se mu děti ve škole nesmály (sama jsem si tím ve škole prošla), snažíme se ho motivovat k pohybu. Ale jakmile po něm něco chceme, aby třeba udělal 5 dřepů, nebo popoběhl, nebo jiný pohyb, opět se rozbrečí. Mladší syn dělá vše s radostí a smíchem. Nebo když jsme byli sáňkovat, mladší si tahal sám boby, jezdil, i když mu to nejezdilo a nešlo, tak se smál. Ale starší, zase pláč, že to sám tahat nebude, že mu to nejezdí a nejde. Když mu vysvětlím, že je to normální, že ne vždy to jde hned, tak si myslí svou. Nenechá si nic vysvětlit. Myslí si, že všechno bude umět hned, okamžitě. Postaví si hlavu, třeba s učením. Když mu řeknu, že by měl trénovat psaní, protože s ním trošku bojujeme, tak mi řekne, že nemusí, že od toho chodí do školy. Ale když už k tomu sedne, tak zase s fňukáním, že toho po něm chci moc ( 2-4 řádky). A nedej bože, že toho napíše víc, tak zase pláč. Nevím, zda jen to jen "blbé" období a přejde to samo, co bych ještě mohla změnit já a nebo zda není potřeba něčí odborná pomoc. Na druhou stranu (což je vlastnost po otci), že chce všem velet a poroučet - spolužákům ve škole. To taky netuším, jak z něho dostat, nebo ho odnaučit. Budu vděčná za jakoukoliv radu, pomoc :)

Dobrý deň pani doktorka.Dcérka má takmer 4 roky a má problém s bruškom. Od mala sa sťažuje na bolesť bruška, hlavne keď má ísť na veľkú potrebu. Málo prijíma tekutiny, ale ja sa snažím aby pila dosť, jedlá každý deň jablká, maliny a občas som nútená jej dať aj za kocku bielej čokolády. To jej totiž pomáha. Ale teraz je bolesť brucha väčšia. Nechýba jej vitamín alebo ako jej môžem pomôcť? Pohyb dcérka má tiež. (Ja keď som bola malá, mala som tiež bolesti brucha, ale to bolo spôsobené tým, že brucho mi nevedel spracovať akúkoľvek stravu. Skončila som v nemocnici na infúziach a nakoniec som niečo užívala na podporu tvorby žalúdočnej šťavy.)No bola som mala a asi som to dosť zjednodušene napísala. Ale nejde tu o mňa ale o dcérku, len sa obávam aby to nejako nesúviselo s bruškom a jeho prácou.Existujú nejaké kvapky na podporu a ľahší priebeh pri veľkej potrebe (kakaní).Prosím Vás o radu a vopred ďakujem za Váš čas a odpoveď.