banner

Celkem výsledků pro výraz "pohyb": 19

Dobrý den, paní doktorko, s partnerem bychom oba chtěli brzy pracovat na miminku, ale oba trpíme epilepsií, takže mám trochu obavy, jak velká jsou zdravotní rizika, aby případně hrozila i miminku? Ráda bych se také zeptala, jaká je v našem případě potřebná příprava? Je samozřejmostí připravit se na těhotenství po fyzické stránce, zdravá výživa a pohyb, ale ráda bych věděla, zda je něco víc, co bychom v našem případě mohli podniknout, aby vše probíhalo v pořádku? Moc Vám děkuji za odpověď.

Dobrý den, u žen s epilepsií je pouze důležité, aby byla nemoc dobře kompenzovaná - abyste měla dobře zavedneou medikaci a neměla záchvaty. Jinak není před otěhotněním nutná žádná příprava a ženy s epilepsií dokonce běžně rodí spontánně. 

Amniální pruh
avatar Vobludka3 07. 11. 2018

Dobry den, chtela bych se zeptat. Jsem dle posledniho utz 7tt+5, plod 14 mm, srdecni akce patrna, vse v poradku. Nicmene ve zprave od doktorky je veta: mezi embryem a zloutkovym vackem vs amnialni pruh 6.7mm sily 1.5 mm. Je tento stav pro zdravi a vyvoj ditete nebezpecny? Prikladam fotku z utz, dekuji

Dobrý den škoda že Vám situaci neozřejmila přímo vyšetřující lékařka takto "nadálku" to nemusí být srozumitelné ...amniální pruh je vazivový pruh vzniklý pravděpodobně po přechodném samovolném krvácení do dutiny děložní v prvních týdnech gravidity. Tento pruh či pruhy vedou napříč dutinou děložní či poze po jejím kraji a ve velmi výjimečných případech mohou omezovat pohyb některých částí plodu - prsty , končetiny. Velmi zřídka se mohou v souvislosti s těmito "pruhy" vyskytnou závažné vady končetin. Nicméně pokud lékařka napsala do zprávy vs, ´pak je to pouze podezření a nemusí se o amniální pruh jednat, Důležitý je určitě prvotrimestrální screening ve 12. týdnu, který by případné strukturální vady vyloučil

Dobrý den, paní doktorko,ráda bych Vás požádala o radu ohledně dvou problémů.Můj pětiměsíční syn začal vleže na podložce na zádech dělat "sklapovačky". Zvedá hlavu i třeba 7cm nad podložku a občas zároveň i nohy. Potom ale hlavu často "upustí", místo aby ji pomalu položil. Nechávám ho na hrací dece na zemi, teď jsem ji ještě podložila obyčejnou dekou. Na podlaze je lino. I tak mě vždy vyděsí, že se při bouchnutí hlavou ozve zadunění. Syn nicméně nevypadá, že by mu to vadilo. Může se mu něco stát, když je takto podložen? Měla bych ho raději podkládat víc, nebo je to dostatečné? Nechtěla bych zase, aby byl úplně na měkkém, četla jsem, že tvrdá podložka je lepší pro vývoj.A druhý dotaz - syn od narození dost zvrací, někdy i natrávené mléko třeba 2h po kojení. Konzultovala jsem s doktorkou, ve 3 měsících, říkala, že pokud přibírá, tak to nevadí. Je to stále normální i v 5 měsících, nebo už se mám začít obávat? Zatím stále plně kojím. Jak bych poznala, že nezvrací z přejedení, ale jde o vážnější problém, který mám urgentně konzultovat? Předem mnohokrát děkuji za Váš čas a odpovědi.

Dobrý den, podložení hlavy je v pořádku, jakmile se bude více kutálet a postaví se na 4, pohyb zvedání hlavičky ustane.
V 5 měsících by dítě mělo dostávat už nějaké příkrmy a tím se bude ublinkávání upravovat. Ublinkávání je způsobeno refluxem, který se postupem času upravuje, vláknina z příkrmů tomu velmi napomáhá.

Dobrý den,Jsme již bezradní. Dcera je narozená v březnu 2017. Vždycky byla drobnější, ale vývoj v pořádku, prospívala. Důležité je říct, že je nadprůměrně chytrá, v roce a půl mluvila ve větách. Již ve 3 a půl roce věku byla na úrovni předškoláka (učitelky v MŠ, kam začala chodit letos v září nám to několikrát říkali, že je neuvěřitelně chytrá a šikovná a 5ti leté děti "strčí znalostmi do kapsy". Začala psát a sama se naučila číst.).Poslední cca půlrok máme problém s jídlem. Dcera byla vždy vybíravá, nesnědla jen tak něco. Ale vždy alespoň něco snědla, nehladověla, bylo to bez nějakých větších problémů - do jídla jsme jí nikdy nenutili stylem "dokud to nesníš, nejdeš od stolu". Spíše jsme chtěli, aby ochutnávala, dala si na co má chuť, poznávala nové potraviny. Když jí něco nechutnalo, nedávali jsme jí to a zkusili nabídnout zase např. za 2 měsíce. Vzhledem k tomu, jak je dcera komunikativní, leccos se jí dá vysvětlit. Jednou u oběda (cca ten půlrok zpátky) jsme se ale s manželkou rozzlobili a ona se, předpokládám, ze stresu poblinkala. Od té doby máme problém u snídaně a oběda (zezačátku to bylo vyjímečně, nyní již každý den). Jakmile tam s ní jsme, sní pár lžiček a že už nechce. Když, absolutně bez nátlaku, řekneme jestli nechce ještě, že snědla opravdu malinko, že bude mít brzy hlad, tak se poblinká. Úplně se jí stáhne bříško a je to.. Když je ve školce, tak svačiny, obědy (jídla, která jí chutnají), normálně jí. Když je u babičky, také jí. úplně normálně. Ale s námi ne. Jakmile jsme si s manželkou definovali tento problém a pravděpodobně i příčinu, snažíme se to nějak řešit. Dcera sama dokonce vymyslela svůj vlastní "obranný mechanismus", kdy si sama říká, že si chce hrát "na papání", což v jejím podání znamená, že si dává za někoho (u nás např. za Jeníčka, za Mařenku atd atd). Ale i to se většinou pokazí tak, že najednou zakašle a poblinká se. A začne plakat, ať se na ní nezlobíme atd. Myslíme si, že to takto dcera má, protože nás nechce zklamat a to, že se poblinká bere jako svojí prohru a že nás zklamala a že se na ní budeme zlobit. Ale to neděláme, jsme úplně v klidu, nezlobíme se na ní, chováme se jako by se nic nestalo, nebo jí obejmeme, řekneme vlídná slova, že se nic nestalo, to je v pořádku, o jídle se nebavíme... Dnes např. k snídani kousla 3x do perníku, řekla, že už nechce a odešla do pokojíčku. Tam se najednou poblinkala. Je to na denním pořádku. Jsme zoufalí a nevíme, jak máme toto řešit. Nechceme, aby se to zvrtlo do nějaké závažné poruchy příjmu jídla. Nečekám, že se to srovná během týdne ani dvou. Ale chtěl bych Vás moc poprosit o nasměrování, jak tuto situaci zkusit řešit..Moc děkuji, Tomáš.PS: dcera je velmi vnímavá, citlivá a kontaktní.

Dobrý den, vzhledem k popisované situaci bych vám doporučila co nejdřívější konzultaci s dětským klinickým psychologem, nejlépe s tím, který působí při zdravotnickém zařízení, kde mají například i poradnu pro výživu, nebo výživové specialisty (ideálně dětská psychologie v dětské nemocnici). Situaci opravdu nepodceňujte, potíže s jídlem se mohou vléci dlouhou dobu a vyústit v poruchy příjmu potravy, kdy se jedná o závažnou psychiatrickou diagnózu. Doma můžete zkusit změnit váš přístup. Zdá se, že opakujete stále stejné neefektivní postupy se stále stejným výsledkem - zvracení dcery. Jídlo a jeho příjem nebo odmítání je silnou zbraní dětí k manipulaci a k vydírání rodičů. Vaše dcera tuto moc objevila a zjistila, že vás tak může snadno ovládat (i když neuvědoměle). Dceři nabízejte jídlo zcela normálně, bez žádných speciálních či specifických komentářů. Normálně se snídá, svačí, obědvá, večeří apod. Chtějte, aby k jídlu usedala společně s vámi. Pokud jíst nebude chtít, pak jí bez komentáře talíř odeberte, nenuťte ji. Platit musí však striktně to, že jí žádné další či jiné jídlo nenabídnete a neposkytnete až do dalšího plánovaného jídla. Tzn, že pokud nejí snídani, nabídnete jí až svačinu, nic mezitím (pozor na sladkosti či jiné mlsání, které dítěti často stačí na uspokojení hladu). Stejně postupujte, pokud sní jen něco. Tady platí opět to, že odchodem od stolu končí jídlo a už nic dalšího ani nedojezené jídlo jí nenabízejte a nedávejte. Pokud se dcera poblinká jak píšete, pak opět nekomentujte, neutěšujte vlídnými slovy (může to být právě to, co dcera chce, vaši lítost a utěšování) a veďte ji k řešení problému. Okomentujte pouze to, že se pozvracela a je potřeba to uklidit. K úklidu poblinkaného veďte dceru samotnou. Ať si převleče znečištěné oblečení, hadříkem ať očistí podlahu či koberec v pokojíčku. Dále už situaci nerozvádějte. Učíte tak dceru řešit následky svého chování. Předtím než přistoupíte k těmto opatřením bych ještě doporučila konzultaci u pediatra a případně nějaká vyšetření k vyloučení zdravotní příčiny potíží. Popsaný postup volte až po vyloučení těchto zdravotních potíží.
Popisujete, že je dcera inteligentní a vnímavá. Dávejte pozor, zda na ni nekladete byť i nevědomky příliš vysoké nároky. Nadané dítě ve čtyřech letech není předškolákem i když by bylo sebechytřejší, má tělíčko a psychiku čtyřletého dítěte. Dcera se může vašimi nároky, např. že s ní mluvíte, nebo se k ní chováte, nebo od ní očekáváte jako by byla starší, cítit přetížená a potíže s jídlem mohou být důsledkem. Věnujte se proto celkovému rozvoji dítěte, ne pouze intelektuálnímu, rozvíjejte pohyb, volnou hru, bavte se s ní, dovádějte, mazlete se s ní, vyprávějte si...
Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, hned na začátek napíšu, že jsem dva roky rozvedená. S bývalým manželem máme dva kluky (7 a 5). Mám přítele, kterého děti berou víc jak svého biologického otce (jeho navštěvují každých 14 dní). Bohužel náš vztah s bývalým nikdy nebyl dobrý. Všechny hádky nejraději řešil před dětmi a mám strach, že se to na tom starším podepsalo, proto je takový jaký je. Proto se chci zeptat, zda není vhodné najím pomoc odborníka. Nás straší syn začal chodit od září do první třídy. Začal být hodně plačtivý. Například, když dělá přítel s kluky "kraviny", mladší se tomu směje, ale starší brečí. Když po něm chci, aby si dělal doma úkoly, také se rozbrečí, než aby se snažil. A to odpřísáhnu, že na něj nijak nekřičím, ani nezvyšuji hlas. Není potřeba.Jelikož vím, že nemá moc vztah k pohybovým aktivitám, a já mám strach, aby se mu děti ve škole nesmály (sama jsem si tím ve škole prošla), snažíme se ho motivovat k pohybu. Ale jakmile po něm něco chceme, aby třeba udělal 5 dřepů, nebo popoběhl, nebo jiný pohyb, opět se rozbrečí. Mladší syn dělá vše s radostí a smíchem. Nebo když jsme byli sáňkovat, mladší si tahal sám boby, jezdil, i když mu to nejezdilo a nešlo, tak se smál. Ale starší, zase pláč, že to sám tahat nebude, že mu to nejezdí a nejde. Když mu vysvětlím, že je to normální, že ne vždy to jde hned, tak si myslí svou. Nenechá si nic vysvětlit. Myslí si, že všechno bude umět hned, okamžitě. Postaví si hlavu, třeba s učením. Když mu řeknu, že by měl trénovat psaní, protože s ním trošku bojujeme, tak mi řekne, že nemusí, že od toho chodí do školy. Ale když už k tomu sedne, tak zase s fňukáním, že toho po něm chci moc ( 2-4 řádky). A nedej bože, že toho napíše víc, tak zase pláč. Nevím, zda jen to jen "blbé" období a přejde to samo, co bych ještě mohla změnit já a nebo zda není potřeba něčí odborná pomoc. Na druhou stranu (což je vlastnost po otci), že chce všem velet a poroučet - spolužákům ve škole. To taky netuším, jak z něho dostat, nebo ho odnaučit. Budu vděčná za jakoukoliv radu, pomoc :)

Dobrý den se synem bych vám doporučila navštívit dětského klinického psychologa a ve spolupráci s ním se pokuste potíže řešit. Pláč a přecitlivělost vašeho syna může souviset s více okolnostmi, na základě konzultace přes email nemohu posoudit. Nástup do školy je pro dítě psychicky náročnou změnou, váš syn může být přetížený a proto plačtivě reaguje na každou další zátěž. Nemám informace o zralosti vašeho syna pro zaškolení, zda byl zvažován odklad školní docházky nebo ne. Ovlivňovat chlapce také mohou převzaté hodnoty dospělých, či jejich komentáře a názory, rodinná situace, která pro něj může být stresující. Na jeho reakcích se také podílejí jeho osobnostní vlastnosti a nastavení jeho nervové soustavy, to jak dovede zvládat stres a zátěž. Pokud chce syn ve vztahu s ostatními dětmi uplatňovat vůdčí schopnosti a děti jej poslouchají, pak asi není potřeba jej nějak usměrňovat, takové schopnosti se mu budou v životě hodit. Pokud dochází ke konfliktům s ostatními dětmi, pak opět řešte ve spolupráci s odborníkem. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý deň pani doktorka.Dcérka má takmer 4 roky a má problém s bruškom. Od mala sa sťažuje na bolesť bruška, hlavne keď má ísť na veľkú potrebu. Málo prijíma tekutiny, ale ja sa snažím aby pila dosť, jedlá každý deň jablká, maliny a občas som nútená jej dať aj za kocku bielej čokolády. To jej totiž pomáha. Ale teraz je bolesť brucha väčšia. Nechýba jej vitamín alebo ako jej môžem pomôcť? Pohyb dcérka má tiež. (Ja keď som bola malá, mala som tiež bolesti brucha, ale to bolo spôsobené tým, že brucho mi nevedel spracovať akúkoľvek stravu. Skončila som v nemocnici na infúziach a nakoniec som niečo užívala na podporu tvorby žalúdočnej šťavy.)No bola som mala a asi som to dosť zjednodušene napísala. Ale nejde tu o mňa ale o dcérku, len sa obávam aby to nejako nesúviselo s bruškom a jeho prácou.Existujú nejaké kvapky na podporu a ľahší priebeh pri veľkej potrebe (kakaní).Prosím Vás o radu a vopred ďakujem za Váš čas a odpoveď.

Dobrý den, bolesti břicha je nutno pečlivě vyšetřit, nejsou žádné univerzální kapky, které by pomohly.
Požádejte svého pediatra.