banner

Celkem výsledků pro výraz "pohlavi ditete": 100

Dobrý den,měla bych dotaz za sestřenici. Má 5letého syna. Již dlouho má problém s kakáním, že si nedokáže dojít jinde než doma, má nějaký blok.Bohužel teď se to hodně zhoršilo. Měl zácpu a bolelo ho to. Od té doby nechce chodit na velkou. I přes projímadlo a další se snaží to zadržovat dokud to jen jde. A potom na záchodě šíleně brečí, křičí a hysterčí, protože se bojí, že to bude bolet. U doktora už byli, vše je u něj v pořádku. Dle doktora je to jen v hlavě. I doktorovi řekl, že se bojí, že to bude bolet.Už zkoušeli vše - stále vysvětlovat, že dřív to nebolelo a když bude chodit pravidelně, bolet to nebude. Doktor mu hrozil nemocnicí, zkoušeli mu nabízet odměnu, atd. Nic nepomáhá. Nakonec vždy musí donutit ho jít na záchod a sedět tam tak dlouho, dokud se nevykaká, protože už pak jen polehává, posedává a nejí, jak už hodně potřebuje. Dokonce se mu objevily únava a zimnice, dle doktora taky psychosomatické.Už neví, jak mu pomoci a jak to řešit. Ještě doplním, že za měsíc se mu má narodit sourozenec a i když se malý těší a vymýšlí, co všechno bráškovi dá a co s ním bude dělat, tak se jeho máma bojí, jestli to právě nesouvisí s blížícím se porodem.Nenapadá vás prosím něco, co by se dalo ještě udělat v takovém případě? Děkuji za radu

Dobrý den, takzvaná psychogenní zácpa patří poměrně k častým potížím u dětí. Příčiny mohou být různé, například nějaký stres, který dítě zažívá, často se objevuje po nástupu do kolektivního zařízení (dítě tam nechce jít vykonat potřebu kvůli ostatním dětem, nebo záchody jsou nečisté apod.). Ať už je příčina jakákoliv u dítěte dojde k zadržení stolice, která se hromadí, je tuhá a při vyměšování pak způsobí nějakou drobnou trhlinku nebo jde vyměšování dítěti těžce a je bolestivé. A problém je na světě. Dítě se pak skutečně bojí vykonání potřeby, zadržuje ji a tím se zácpa zhoršuje.  Dochází ke vzniku začarovaného kruhu, čím více dítě stolici zadržuje a bojí se jí, tím se jeho obtíže pak zhoršují. Na místě je určitě porada s lékařem, důležité je dodržování režimových opatření, jako podávání hodně tekutin, dostatek pohybu, strava obsahující hodně vlákniny, ovoce, zeleniny, omezení sladkostí, čokolád, některým dětem pomůže koupel v teplé vodě ... Dobře se také osvědčuje podávání přípravků na změkčení stolice např. lactulosa, sirup pro děti. Pokud je stolice měkčí, pak je menší riziko vzniku trhlinky a bolestivosti při kakání. Asi každý, pokud by dlouhodobě zadržoval stolici, by měl zimnici a únavu, proto je potřeba snažit se, aby dítě mělo stolici co nejpravidelnější, nejlépe každý den. Obtíže dítěte a případně prožívaný stres nebo nejistota v životě dítěte se mohou na zhoršení, přetrvávání či vzniku této situace významně podílet. Problematice zadržování stolice a k práci s dítětem  v případě těchto obtíží vyšla kniha Honzík a zlobivé hovínko, kterou lze při vysvětlování chlapci využít. Pokud je příčinou stres z příchodu nového sourozence, který se zvyšuje s blížícím se porodem, pak je opět vhodné s dítětem pracovat na přípravě na narození sourozence. Důležité ale je prvorozené dítě kromě kladného vykreslení výhod spojených s příchodem sourozence, také ujistit, že ho budeme mít stále stejně rádi a bude pro nás stále stejně důležité, že sourozenec do rodiny přibude, ale nejedná se o nahrazení prvního dítěte, že má své místo v rodině stále jisté. K přípravě na příchod sourozence lze také využít různé knihy a interaktivní tvořivé materiály, které dítě provedou těhotenstvím matky, jsou v nich zodpovězeny otázky, které s příchodem sourozence souvisejí a dítě se může na vytváření těchto knih aktivně podílet, uplatnit zde své představy. Jedná se například o tituly Maminka má miminko, nebo Bude nás o jednoho víc - výtvarná dílna. Pokud by obtíže se zácpou přetrvávaly a ze strany lékařů byla vyloučena fyziologická příčina obtíží, pak je možné kontaktovat dětského klinického psychologa, který by s chlapcem terapeuticky pracoval. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobry den, prosím o Váš názor. Můj druhý syn (necelé dva roky) je na mě až přehnaně závislý. Za cele dva roky byl přes noc u babicky dvakrát a dost plakal. I během celodenního fungování si mě neustále hlídá. Nejde ani na procházku s babičkou či dědou. S otcem je v pohodě. Často zkoušíme třeba na hodinku k babicce. To mě ale celou dobu hledá a pofnukava. V podstatě si ten čas s prarodiči neužívá. Myslíte zda má dal cenu zkoušet prespani u prarodičů, když je uplakany a porad mě hledá? Jestli si zvykne? Nerada bych, aby z toho měl nějaké trauma. U prvního syna to bylo vše bez problému. Trosku třeba fnuknul, ale pak se zabavil a šlo to. Budu rada za jakoukoliv radu nebo názor. Moc dekuji!

Dobrý den, děti kolem druhého roku prochází vývojovým stadiem separační úzkosti. Toto období se objevuje poprvé u kojenců ve věku 8 - 9 měsíců a může trvat různě dlouhou dobu. Úzkost se také může vracet v různých pro dítě zátěžovějších obdobích života, bývá spojená s odloučením od rodičů. Intenzita a charakter projevů může být u dětí různá, roli může hrát osobnost a temperament dítěte, předchozí zkušenost s odloučením, věk a povahové vlastnosti dítěte. Jedná se o normální vývojový jev, který znamená, že se u dítěte vytváří citový vztah s pečující osobou či osobami, který bude do budoucna základem jeho dalších zdravých vztahů. Postupně s tím, jak se formuje osobnost dítěte a dochází k jeho osamostatňování, se dítě začíná bát odloučení od blízkých osob, ke kterým si vytvořilo vztah a čerpá z nich pocit bezpečí. K dítěti v tomto období je potřeba přistupovat citlivě, vytvořit mu zázemí, být mu podporou a vyčkat až odezní. Proto chlapce pokud je to ve vašich možnostech odloučení a pro něj stresovým situacím nevystavujte, k babičce jej doprovoďte. Pokud se zabaví, pak je možné postupně se zkusit na kratší dobu vzdálit. Je však potřeba dítěti vždy říct, že odcházíte. Přenocování u prarodičů podle dosavadních reakcí chlapce by pro něj bylo příliš zátěžové a s ohledem na negativní zkušenost by se jeho úzkostné potíže mohly prohloubit a období separační úzkosti by se prodloužilo. Buďte tedy trpělivá a vytrvejte. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, mám takový problém s dcerou. Jsou jí 3 roky, nastoupila teď v pondělí do školky, první den se se mnou pořádně ani nerozloučila, jak se tam těšila. Odpoledne mi paní učitelka říkala, že dcera brečela, ale že si zvykne, že brečela dvakrát a jen chvilku. V úterý dcera brečela už když jsem odcházela a dnes taky. Ptala jsem se paní učitelky, jak se dcera ve školce chová, prý se dnes trošku zapojovala do hraní a aktivit. Ale odmítá jíst, nejí ani svačinu ani oběd, sedne si na lavičku s plyšovým medvědem, co tam mají a nic nechce. Takhle proseděla prý skoro celé pondělí i úterý, pláče i na procházce. Učitelky jí samozřejmě do ničeho nenutí a nechávají jí prostor. Dneska mi učitelka řekla, ať si pro dceru přijdu před obědem (jinak ji vyzvedávám po obědě), že nechce jist, tak že nám dají oběd do mističky, aby se najedla doma a nebyla zbytečně o hladu. Nemám s tím jediný problém, učitelky mě pořád ujišťují, že si zvykne. Ale mě nejvíc trápí to, že skoro celý zbytek dne, co je s námi doma, říká že do školky už nikdy nechce a skoro u toho pláče, někdy u toho opravdu pláče. Hlavní problém ale je, že se i budí s pláčem, že do školky nechce, jak při odpoledním spánku, tak v noci. Chtěla bych se tudíž zeptat, jestli je to normální proces nebo dcera není ještě na školku psychicky připravená. Děkuji za odpověď

Dobrý den, průběh zvykání na pobyt v mateřské škole probíhá u každého dítěte individuálně. Obecně platí, že dítě ve třech letech věku je na nástup do předškolního zařízení připravené. V tomto věku se rozvíjí schopnost kooperativní hry a docházka do školky s možností kontaktu s vrstevníky je pro dítě velkým přínosem. Nervový systém dětí však u každého dítěte vyzrává opravdu individuálně a tak některé děti ve věku čerstvých tří let ještě připravené být nemusí stejně tak, jako některé děti po dosažení šesti let věku nejsou připravené na zahájení školní docházky a řeší se pak případně její odložení. Nástup do předškolního zařízení je v životě dítěte velkou změnou, poprvé jsou část dne bez rodičů, jsou v dětském kolektivu a je potřeba se přizpůsobit určitému řádu a režimu. Pracují s nimi paní učitelky a jsou v cizím prostředí, potřebují tedy čas. Po týdnu docházky dítěte do školky je poměrně brzy se rozhodovat o jejím případném ukončení, i když vše neprobíhá zcela hladce. Mnoho dětí běží do školky zcela bez obtíží a adaptuje se rychle na nové prostředí, ale je také velké množství dětí, kdy to takto hladce neprobíhá. Některé děti potřebují na zvykání týden, jiné třeba i měsíce. Dejte tedy dceři minimálně 14 dní na přivyknutí, spolupracujte s učitelkami, které mají určitě s podobnými dětmi zkušenosti. Dceru ať do ničeho nenutí, ale jídlo i aktivity ať nabízejí, umožňují jí se  zapojit. Jestli chce zatím sedět s plyšákem bokem a ostatní děti pouze pozorovat, pak je to v pořádku. Pokud dcera nechce ve školce jíst a je ve vašich možnostech ji vyzvedávat před obědem, jeví se to jako vhodné řešení. Vyzvedávejte ji před obědem tak dlouho, jak to bude potřeba. Doma školku stále nerozebírejte, pokud dcera pláče, pak ji krátce uklidněte, ale téma neustálým probíráním nezveličujte. Vyptejte se spíše nejlépe ne před dcerou učitelek, do jakých aktivit se dcera zapojila, se kterými hračkami si hrála a na to se jí případně pak ptejte. Prostě se zaměřte na to, co se ve školce dařilo, líbilo ... a tomu věnujte svoji pozornost. Dávejte si také pozor, abyste téma školka stále vy dospělí doma před dcerou neskloňovali. Je přirozené, že vás její obtíže trápí, řešte je ale bez její přítomnosti. Jestliže je budete rozebírat před ní, může v ní pak vzniknout pocit, že se jedná o nějaký obrovský problém a to by nebylo ke prospěchu. Pokud se situace nebude zlepšovat a u dcery bude přetrvávat plačtivost, poruchy spánku, jídla, pak zvažte konzultaci u dětského klinického psychologa, kde proberte přerušení docházky do školky, dokud nebude dívka připravená. Přeji ať si dcerka na školku brzy zvykne a stane se pro ni potěšením, ne strašákem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý večer,mám dotaz ohledně výše mateřské dovolené a byla bych ráda za jakoukoliv radu. V roce 2019 jsem pobírala MD na syna s tím, že denní vyměřovací základ byl 1123kč, nyní (březen 22)mi přišla první MD na druhé dítě a denní vyměřovací základ je uveden jako 777kč. Volala jsem si do práce na účtárnu a účetní mi řekla, že ČSSZ po ní chtěla podklady k výplatě MD za rok 2019, což úplně nechápu, protože ten rok jsem nastoupila od 1.1.19-20.3.19 na nemocenskou, pak následovala MD,potom se mi vyplácela ŘD (počítána z MD) a na to mi do konce roku 2019 navazal rodičák. Je prosím možné počítat pro výpočet MD v tomto roce rok 2019?

Dobrý den,
pokud jste od toho roku 2019 nevykonávala práci, zjišťuje se aktuální vyměřovací základ z prvního předchozího kalendářního roku, ve kterém jste měla započitatelný příjem pro výpočet vyměřovacího základu, a ve kterém bylo alespoň 30 dní, kterými se dá vyměřovací základ dělit. To může být tedy rok 2019 - období čerpání (řádné) dovolené. Pokud ale trvá stále stejné zaměstnání jako u předchozí peněžité pomoci v mateřství a na další PPM nastupujete do 4 let věku předchozího dítěte, porovná se tento aktuální DVZ s DVZ pro předchozí PPM a použije se vyšší z nich. Jestliže tedy se jedná o stejné zaměstnání a nástup do 4 let dítěte a OSSZ Vám spočítala nižší DVZ, bude se jednat o chybu. Obraťte se proto na OSSZ s žádostí o prověření, především, zda je na příloze žádosti správně uvedeno, že na další PPM nastupujete do 4 let věku předchozího dítěte.

Dobrý den,moc Vás prosím o radu, návod, jak na syna. Je mu 2,5 roku a je velmi šikovný a nadaný, jak nám bylo několikrát řečeno. Mluví srozumitelně, plynule, v rozvinutých větách, už od cca dvou let. Je velmi vnímavý a empatický. Nicméně, za poslední dva měsíce jsme si všimli změny v jeho chování, která nás velmi znepokojuje. začalo to stěžováním si na bolest břicha, nezávisle na jídle nebo denní hodině, později začal říkat, že je unavený, ato v pro sebe nepříjemných situacích, například cesta na nové místo, návštěva u relativně cizích lidí atd. Až poslední dobou jsme si tyto věci dali do souvislostí, jinak jsme samozřejmě řešili fyzickou stránku. Nedávno začal hyperventilovat, když bylo kolem něj vícelidí. Je možné, aby dítě mělo v tak mladém věku panické stavy a úzkosti? A jakým stylem to řešit? Předem děkuji

Dobrý den, děti stejně jako dospělí pociťují strach, úzkosti a obavy, které se projevují různým způsobem. Úzkost patří mezi přirozené lidské emoce a nejedná se jednoznačně o negativní emoci. Určitá míra úzkosti je důležitá a patří ke zdravému psychickému vývoji dítěte. Strach a úzkost pomáhá člověku k aktivizaci a k překonání nebezpečí, v lidském prožívání má hluboké kořeny. Velí člověku k útěku nebo k útoku. Strach z nebezpečí je oprávněný, pokud se ocitáme v nějaké nebezpečné situaci. Problémem se stává nadměrná míra úzkosti v situaci, kdy člověku žádné nebezpečí nehrozí, a přesto ho zachvátí strach a obavy. V dětském životě je mnoho období, se kterými se výskyt úzkosti pojí, může se jednat například o separační úzkost. Míru úzkosti u dítěte určuje také citlivost nervové soustavy dítěte, genetická výbava, temperamentové vlastnosti. Dítě za svůj strach nemůže, je potřeba k němu přistupovat citlivě, s porozuměním a pochopením. Při nevhodném rodičovském přístupu by mohlo dojít k neurotizaci dítěte. Ve výskytu úzkostných stavů mohou hrát roli například přehnané nároky kladené na dítě a vedoucí k jeho přetížení. Píšete, že je váš chlapec velmi šikovný a inteligentní a zřejmě působí díky svému rozvinutému verbálnímu projevu jako na svůj věk vyspělejší a rozumnější. Je proto možné, že se k němu okolí chová jako ke staršímu a nároky a očekávání na něj kladené jsou příliš vysoké a jeho věku neadekvátní. U dětí se psychické obtíže či přetížení často projevují obtížemi tělesnými, dítě si ještě své pocity nedovede dobře uvědomit a vyjádřit. K chlapci je proto potřeba přistupovat citlivě, na nové pro něj neznámé situace ho připravit, vysvětlit mu, co se bude dít. Pokud zjistíte, že ho některá situace příliš stresuje, bude lepší ji nevyhledávat. S dítětem zacházet klidně, míru aktivit volit vyváženou, dodržovat zdravou životosprávu zahrnující například dostatek spánku. Pokud by se potíže syna stupňovaly, doporučila bych kontaktovat dětského klinického psychologa a ve výchově postupovat podle jeho doporučení či doporučení další péče. S pozdravem Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, rada bych se zeptala, zda budu mít nárok na stejnou mateřskou, jako u prvního dítěte.Rodičovská dovolená mi konci 5/2024, Rodičovský příspěvek 12/2024.Malá bude mít 3 roky 6/2024, kdybych otěhotněla 4-5/2024 a hned po skončení rodičovské dovolené (5/2024) nastoupila na neschopenku, budu mít nárok na mateřskou jako u prvního dítěte a je potřeba, když bych byla na neschopence, zrušit si rodičovský příspěvek a zažádat o jeho vyplacení?Předem děkuji za odpověď. N.

Dobrý den,

v případě, že Vám bude stále trvat stejné zaměstnání a na další peněžitou pomoc v mateřství nastoupíte do 4 let věku předchozího dítěte, budete mít nárok na peněžitou pomoc v mateřství vypočítanou ze stejného vyměřovacího základu jako u předchozího dítěte, pokud je tento základ vyšší než aktuální základ v době nástupu na další PPM. Nemocenské na výši PPM nemá vliv. Rodičovský příspěvek je v tomto případě možné čerpat souběžně s nemocenským.