Dobrý den, takzvaná psychogenní zácpa patří poměrně k častým potížím u dětí. Příčiny mohou být různé, například nějaký stres, který dítě zažívá, často se objevuje po nástupu do kolektivního zařízení (dítě tam nechce jít vykonat potřebu kvůli ostatním dětem, nebo záchody jsou nečisté apod.). Ať už je příčina jakákoliv u dítěte dojde k zadržení stolice, která se hromadí, je tuhá a při vyměšování pak způsobí nějakou drobnou trhlinku nebo jde vyměšování dítěti těžce a je bolestivé. A problém je na světě. Dítě se pak skutečně bojí vykonání potřeby, zadržuje ji a tím se zácpa zhoršuje.  Dochází ke vzniku začarovaného kruhu, čím více dítě stolici zadržuje a bojí se jí, tím se jeho obtíže pak zhoršují. Na místě je určitě porada s lékařem, důležité je dodržování režimových opatření, jako podávání hodně tekutin, dostatek pohybu, strava obsahující hodně vlákniny, ovoce, zeleniny, omezení sladkostí, čokolád, některým dětem pomůže koupel v teplé vodě ... Dobře se také osvědčuje podávání přípravků na změkčení stolice např. lactulosa, sirup pro děti. Pokud je stolice měkčí, pak je menší riziko vzniku trhlinky a bolestivosti při kakání. Asi každý, pokud by dlouhodobě zadržoval stolici, by měl zimnici a únavu, proto je potřeba snažit se, aby dítě mělo stolici co nejpravidelnější, nejlépe každý den. Obtíže dítěte a případně prožívaný stres nebo nejistota v životě dítěte se mohou na zhoršení, přetrvávání či vzniku této situace významně podílet. Problematice zadržování stolice a k práci s dítětem  v případě těchto obtíží vyšla kniha Honzík a zlobivé hovínko, kterou lze při vysvětlování chlapci využít. Pokud je příčinou stres z příchodu nového sourozence, který se zvyšuje s blížícím se porodem, pak je opět vhodné s dítětem pracovat na přípravě na narození sourozence. Důležité ale je prvorozené dítě kromě kladného vykreslení výhod spojených s příchodem sourozence, také ujistit, že ho budeme mít stále stejně rádi a bude pro nás stále stejně důležité, že sourozenec do rodiny přibude, ale nejedná se o nahrazení prvního dítěte, že má své místo v rodině stále jisté. K přípravě na příchod sourozence lze také využít různé knihy a interaktivní tvořivé materiály, které dítě provedou těhotenstvím matky, jsou v nich zodpovězeny otázky, které s příchodem sourozence souvisejí a dítě se může na vytváření těchto knih aktivně podílet, uplatnit zde své představy. Jedná se například o tituly Maminka má miminko, nebo Bude nás o jednoho víc - výtvarná dílna. Pokud by obtíže se zácpou přetrvávaly a ze strany lékařů byla vyloučena fyziologická příčina obtíží, pak je možné kontaktovat dětského klinického psychologa, který by s chlapcem terapeuticky pracoval. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, děti kolem druhého roku prochází vývojovým stadiem separační úzkosti. Toto období se objevuje poprvé u kojenců ve věku 8 - 9 měsíců a může trvat různě dlouhou dobu. Úzkost se také může vracet v různých pro dítě zátěžovějších obdobích života, bývá spojená s odloučením od rodičů. Intenzita a charakter projevů může být u dětí různá, roli může hrát osobnost a temperament dítěte, předchozí zkušenost s odloučením, věk a povahové vlastnosti dítěte. Jedná se o normální vývojový jev, který znamená, že se u dítěte vytváří citový vztah s pečující osobou či osobami, který bude do budoucna základem jeho dalších zdravých vztahů. Postupně s tím, jak se formuje osobnost dítěte a dochází k jeho osamostatňování, se dítě začíná bát odloučení od blízkých osob, ke kterým si vytvořilo vztah a čerpá z nich pocit bezpečí. K dítěti v tomto období je potřeba přistupovat citlivě, vytvořit mu zázemí, být mu podporou a vyčkat až odezní. Proto chlapce pokud je to ve vašich možnostech odloučení a pro něj stresovým situacím nevystavujte, k babičce jej doprovoďte. Pokud se zabaví, pak je možné postupně se zkusit na kratší dobu vzdálit. Je však potřeba dítěti vždy říct, že odcházíte. Přenocování u prarodičů podle dosavadních reakcí chlapce by pro něj bylo příliš zátěžové a s ohledem na negativní zkušenost by se jeho úzkostné potíže mohly prohloubit a období separační úzkosti by se prodloužilo. Buďte tedy trpělivá a vytrvejte. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, průběh zvykání na pobyt v mateřské škole probíhá u každého dítěte individuálně. Obecně platí, že dítě ve třech letech věku je na nástup do předškolního zařízení připravené. V tomto věku se rozvíjí schopnost kooperativní hry a docházka do školky s možností kontaktu s vrstevníky je pro dítě velkým přínosem. Nervový systém dětí však u každého dítěte vyzrává opravdu individuálně a tak některé děti ve věku čerstvých tří let ještě připravené být nemusí stejně tak, jako některé děti po dosažení šesti let věku nejsou připravené na zahájení školní docházky a řeší se pak případně její odložení. Nástup do předškolního zařízení je v životě dítěte velkou změnou, poprvé jsou část dne bez rodičů, jsou v dětském kolektivu a je potřeba se přizpůsobit určitému řádu a režimu. Pracují s nimi paní učitelky a jsou v cizím prostředí, potřebují tedy čas. Po týdnu docházky dítěte do školky je poměrně brzy se rozhodovat o jejím případném ukončení, i když vše neprobíhá zcela hladce. Mnoho dětí běží do školky zcela bez obtíží a adaptuje se rychle na nové prostředí, ale je také velké množství dětí, kdy to takto hladce neprobíhá. Některé děti potřebují na zvykání týden, jiné třeba i měsíce. Dejte tedy dceři minimálně 14 dní na přivyknutí, spolupracujte s učitelkami, které mají určitě s podobnými dětmi zkušenosti. Dceru ať do ničeho nenutí, ale jídlo i aktivity ať nabízejí, umožňují jí se  zapojit. Jestli chce zatím sedět s plyšákem bokem a ostatní děti pouze pozorovat, pak je to v pořádku. Pokud dcera nechce ve školce jíst a je ve vašich možnostech ji vyzvedávat před obědem, jeví se to jako vhodné řešení. Vyzvedávejte ji před obědem tak dlouho, jak to bude potřeba. Doma školku stále nerozebírejte, pokud dcera pláče, pak ji krátce uklidněte, ale téma neustálým probíráním nezveličujte. Vyptejte se spíše nejlépe ne před dcerou učitelek, do jakých aktivit se dcera zapojila, se kterými hračkami si hrála a na to se jí případně pak ptejte. Prostě se zaměřte na to, co se ve školce dařilo, líbilo ... a tomu věnujte svoji pozornost. Dávejte si také pozor, abyste téma školka stále vy dospělí doma před dcerou neskloňovali. Je přirozené, že vás její obtíže trápí, řešte je ale bez její přítomnosti. Jestliže je budete rozebírat před ní, může v ní pak vzniknout pocit, že se jedná o nějaký obrovský problém a to by nebylo ke prospěchu. Pokud se situace nebude zlepšovat a u dcery bude přetrvávat plačtivost, poruchy spánku, jídla, pak zvažte konzultaci u dětského klinického psychologa, kde proberte přerušení docházky do školky, dokud nebude dívka připravená. Přeji ať si dcerka na školku brzy zvykne a stane se pro ni potěšením, ne strašákem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog