Dobrý den, problematika těhotenství s dvojčaty je velmi rozsáhlá a je nad rámec naší online poradny zde vše vypisovat, odpovím tedy jen stručně. Pokud jsou dvojčata dvojvaječná (a tuto informaci byste měla dostat jasně již v prvním trimestru na základě UZ - lze to velmi dobře rozeznat již brzy), pak by v tomto případě neměl hrozit tzv. twin to twin syndrom, kdy mají dvojčata společnou placentu a mohou na sobě vzájemně parazitovat. Opravdu se nedá říci, zda se bude váhový rozdíl prohlubovat či nikoliv. Pokud máte tuto informaci na základě jednoho měření, které může být velmi nepřesní, na další kontrole rozdíl být nemusí už téměř žádný. Pokud by se váhový rozdíl prohluboval, je to opět velmi individuální, jak se dále postupuje. Záleží na stáří plodů, na jejich kondici (průtoky v pupečníku, množství plodové vody atd.), jak často se sledují a jak dlouho se v těhotenství pokračuje. 

Dobrý den, momentálně máme delší prodlevu v odpovědích v gynekologické poradně, doporučujeme proto obrátit se na Vašeho lékaře. Děkujeme za pochopení, tým Babyonline

Dobrý den, na očkování proti planým neštovicím jsou rozporuplné názory, někteří kolegové očkování doporučují, jiní ne, očkování totiž nezaručuje celoživotní imunitu. Komplikace onemocnění v dětském věku jsou výjimečné, ale závažné (zánět mozku, mozkových blan), pohlaví dítěte není rozhodující. V dospělém věku je průběh onemocnění většinou těžší a komplikace častější. K očkování v dětském věku je třeba 2 dávek, je vhodné situaci probrat s ošetřujícím lékařem-lékařkou. S pozdravem Ludvíkovská

Dobrý den, toto onemocnění patří mezi dědičné, dodnes se ale bohužel neví, do jaké míry a jak tato dědičnost přesně funguje. Z dosavadních výsledků výzkumů vyplývá, že onemocnění častěji postihuje mužské pohlaví a také informace, že pokud mají rodiče dítě, které toto onemocnění má, je zhruba 2-5% riziko, že i jejich druhé dítě bude autistické. V tuto chvíli se nedá přesně určit nebo vyčíslit, zda a jaké riziko pro Vás vyplývá, ale dalo by se předpokládat, že nízké. Rozhodně to neznamená, že se Vám automaticky musí narodit dítě s tímto onemocněním a nestojí to za to, abyste se tím zbytečně stresovala. Hezký den.

Dobrý den, vámi popisovaná situace byla zejmě skutečně inspirovaná zvídavostí dětí. Podkladem pro vznik zvědavosti mohly být dotyčné stránky, které syn zhlédl od spolužáka. Každé dítě je individualitou, ale zvídavost a touha objevovat je jim společná a nevyhýbá se ani vlastnímu tělu, případně tělu opačného pohlaví. V 11 letech však sexualita běžně ještě není na pořadu dne, to přijde až o něco později v pubertálním období. Hra na doktora a jí podobné patří do okruhu těchto sexuálně objevitelských her a nemá většinou jiný význam, než zkoumání a objevování těla. Pokud i náhodou dojde ke genitálnímu kontaktu jedná se většinou o nápodobu něčeho co dítě vidělo např. v televizi či u dospělých (milenecká dvojice v parku apod). Tyto dětské hry by neměly nijak narušit pozdější sexuální vývoj dítěte a to ve vašem případě ani jednoho zůčastněného, tedy ani neteře.

Synovi vysvětlete, ať objevitelské hry hraje pouze se svým vlastním tělem a v soukromí, spolužákovi ať řekne, že o stránky s erotickým podtextem nemá zájem, že se mu nelíbí. Na místě je také osvěta ohledně sexuálního chování, když už toto téma bylo nastoleno, můžete využít nabízené literatury, kde je vhodným a pro daný věk dostatečným způsobem vše popsáno a jsou zodpovězeny případné dotazy. Nad knihou je dobré si povídat společně a vysvětlit samozřejmě adekvátně věku případné nejasnosti (nezabíhat ale zbytečně do podrobností, dítě v tomto věku nepotřebuje znát přesně veškeré detaily např. sexuálního aktu).

S otcem dívky si promluvte, pokuste se jej uklidnit, že šlo s největší pravděpodobností skutečně pouze o nevinnou hru a pokud bude téma dále sexualizovat a tabuizovat, pak z něj může udělat problém, který se může odrazit na zdravém vývoji a také na vztahu obou dětí a potažmo obou rodin. Problém nemají děti, ty si pouze hrály, ale mohou jej udělat dospělí, třeba tím, že zabrání kontaktu dětí. Myslím, že to byste ani jeden nechtěli. Otec neteře také může s dívenkou adekvátně věku o sexualitě promluvit a poučit ji, čeho by se měla vyvarovat, co je a co není v pořádku, když po ní někdo chce, s podobně zaměřenou hrou se může setkat nejen v rodině. Pro klid je možné navštívit také například dětského klinického psychologa a situaci s ním probrat. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, paní Andreo,

děkuji za velmi zajímavý dotaz.

Rychlost snižování AMH se nedá takto přesně vyčíslit v jednotkách na měsíc či rok. Vaši hodnotu je nutné posoudit komplexně - věk, jak dlouhý je Váš menstruační cyklus, příp. diagnóza PCOS či změny na ultrazvukovém obraze ovarií, atd. Roli může hrát i Vaše rodinná anamnéza - tím myslím, zda příbuzné ženského pohlaví se potýkaly s problémem snížené ovariální rezervy apod. Proto i vyhodnocení Vašeho výsledku by mělo náležet do rukou lékaře, který toto vyšetření indikoval a zná přesně Váš zdravotní stav a Vaši gynekologickou anamnézu.

Nicméně obecně vzato - AMH po 30. roce života se snižuje rychleji, než v nižším věku, dle jedné studie kolem 9 % za rok, ale opět upozorňuji, že záleží na mnoha faktorech. A v neposlední řadě je nutné dodat, že proces snižování AMH je spjatý s ovulací - při ovulaci dochází k dozrání jednoho či více folikulů, které jsou připravené k oplodnění, ale také společně s nimi zaniká bez možnosti náhrady určité množství folikulů v nezralých stádiích, a tímto procesem dochází k snižování ovariální rezervy, kterou se snažíme hodnotit dle Vámi zmiňovaného AMH. Při těhotenství k ovulaci nedochází, není se tedy nutné obávat, že by samotné těhotenství mělo na Vaši další plodnost v tomto smyslu negativní vliv.

Pokud se budete snažit o další početí, doporučuji případné obavy probrat i s Vaším gynekologem, ideálně začít snahu o miminko přirozeně, nestresovat se číselnými hodnotami, dát věcem volný průběh, dbát na životosprávu, pro kontrolu ovulace můžete zkusit ovulační testy, systém měření bazální teploty atd. A při déletrvajícím nezdaru se obrátit na Vašeho gynekologa, který Vás případně nasměruje do center asistované reprodukce.

Doufám, že Vám moje odpověď byla nápomocná a přeji hlavně zdraví!

Dobrý den, v první řadě bych vás chtěla uklidnit, na vyhledávání odborníka to zatím nevypadá, i když pokud budete stát o nějaké výchovné rady, tak jej vyhledat můžete vždycky. Vypadá to, že máte doma dva zdravé, krásné a normálně se vyvíjející chlapce. Různých chyb ve výchově uděláme určitě všichni spoustu, jsme přece omylní lidé s chybami a ne roboti či automaty na bezchybnou výchovu. Ale ve vašem případě se ani o výchovnou chybu nejedná. Tak pročpak se vaši chlapečci chovají jako čertíci a nechtějí poslouchat a vašim trestům se smějí a perou se? 

S největší pravděpodobností se jedná o vývoj a to zdravý vývoj. Vaši chlapci se vývojově dostali do období vzdoru. O tomto období bylo již mnoho napsáno, najdete o něm mnoho literatury, informací na internetu v časopisech i jinde. Také na webu Baby online je o tomto období hodně informací, proto je podrobně již vypisovat a opakovat zde nebudu. Jen se pokusím shrnout nejzásadnější. Jedná se o vývojové období, které přichází v silnější či slabší formě v životě každého zdravě se vyvíjejícího dítěte. Jedná se vlastně o vývojový krok kupředu, i když z pohledu vychovatele i dítěte je toto období často náročné a ne vždy příjemné. Toto období přichází často náhle a z dítěte, se kterým se dalo normálně domluvit, se najednou stává malý vztekloun, který se třeba i válí po zemi, kvůli téměř nicotným či úplně vymyšleným příčinám. A všechen ten vzdor a vztek je velmi často namířen vůči rodičům či jiným nejbližším vychovatelům. Proto vaši chlapci cizí autoritu ve školce respektují a výchovné obtíže zde nemají. Nervová soustava dítěte v tomto období ještě není zralá a dítě nedovede rozumově zpracovat a ovládnout svoje pocity. A to zejména pocity negativní, které v nich vyvolává například zákaz či nepovolení něčeho, snaží se porušovat a posouvat daná pravidla. Děti se tak ale zároveň učí svoje negativní emoce zvládat a zpracovávat. Pokud se tedy stane, že se dítě dostane do vzteklého záchvatu, je potřeba počkat, až afekt odezní, dítě netrestat, nekřičet na něj, a ani se ho nesnažit nějak po dobrém usměrňovat. Dítě nás v této chvíli stejně nevnímá a každý náš pokus o uklidnění ještě afekt zhoršuje. Můžete třeba jen okomentovat jeho vztek, vyjádřit mu pochopení, ale nezasahovat (př. vím, že se zlobíš, že jsem ti nekoupila lízátko, chápu že tě to zlobí, ale měl bys zkažené zoubky...). Až se dítě uklidní, tak je teprve možné s ním danou situaci probrat, vysvětlit dětským způsobem, jak by se dítě mělo chovat, nebo proč je potřeba daná pravidla respektovat a dodržovat, proč na nich trváme. V některých případech je možné odhadnout, kdy vztek přichází (třeba vždy, když jdeme kolem obchodu s hračkami) a vzniku záchvatu předejít (jdeme jinou cestou). V tomto období je potřeba být s dětmi trpěliví, nebrat si jejich chování osobně. Ony pouze bojují samy se sebou a zvládnutím svého vzteku. Můžete se zkusit co nejvíce zapojit do her vašich dětí, bylo zjištěno, že děti, se kterými si rodiče hodně hrají, mívají pak toto období mírnější. U vás je prožívání tohoto období o to náročnější, že jej máte 2x současně. Navíc se přítomností stejně starého sourozence mohou projevy ještě zhoršovat, a proto se chlapci perou. Možná by bylo dobré občas chlapce rozdělit a věnovat se každému individuálně. Ono existovat ve dvou provedeních pro dítě také může být zátěž, dvojčata zejména stejného pohlaví si bezprostředně konkurují. Každé dítě navíc potřebuje individuální přístup a pozornost. Ono se na to u dvojčátek často zapomíná a rodiče je mají tendenci brát jako jednu osobu. To také může být důvodem jejich vzájemného praní a soupeření, jde jim o vaši výlučnou pozornost. Děti v touze po pozornosti akceptují i tu negativní, třeba že dostanou na zadek, jak píšete. Proto kluky rozdělte, podělte se třeba s tatínkem nebo babičkou a podnikněte s nimi něco také odděleně. Mimochodem fyzické tresty stejně nic nevyřeší, děti se pouze učí své negativní pocity řešit agresí a přenášet na někoho jiného a to nechceme. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog