Dobrý den, potřebuju vážně pomoct. V rychlosti, otěhotněla jsem v 17 s člověkem co mě měl jen na jedno, opustil mě a výbavu a vše jsem pořídila pro miminko já s rodinou, u porodu jsem byla taky sama, po porodu si udělal testy otcovství a po prokázání, že je malá jeho se mnou chtěl být, bydlel u mých rodičů 11 měsíců, přispíval 2000 měsíčně já měla 6000 a přispívala jsem taky 2000. Jídlo jsme kupovali oba, po 11 měsících jsem ho vyhodila, protože mě neustále sledoval, pořád jsme se hádali, nemohla jsem si s nikým psat(ani s holkáma) čekal mě před toaletou a koupelnou a když jsem tam byla déle, tak šel dovnitř, co dělám, vystřídal 6 práci, většinou byl na úřadu práce nebo nemocenské, proto byl se mnou doma. Měli jsme pak soud o dítě, on tam napsal hrozný lži, udělal z mé rodiny špíny a bůh ví co(hlavně že 11 měsíců mu to nevadilo) označil mě jako psychicky narusenou, mám porezane ruce z minulosti, kvůli němu. Moje sestra je fetacka a přišla tak o děti, to tam taky napsal a uvedl že malá nemůže žít ve spine a ve styku s drogově závislým. Přišlo mi, že ten soud vyhraje, najmul si nejlepšího advokáta, jeho rodina má dost peněz. Nakonec se odložil kvůli času a melo být 2 stání. My jsme to ale zrušili a šli do podnájmu. Od té doby, co bydlíme sami, mě neustále napadá, dokonce na mě vytáhl nůž, a když jsem zavolala policii, porezal se a utíkal na stanici, že jsem ho napadla a udělal, že on je oběť. To se stalo vždy když jsem zavolala PČR. Psychicky mě týrá, nemám žádné soukromí, když přebalí dceru, nebo se o ní nějak stará, hned to mám na talíři. Říká to jeho mamince, která je při něm, říkala mi že udělá vše pro to, aby mi vzala moje dítě. Nevím co mám dělat, kam mám jít, nemám dost peněz na uziveni mě a male, nemůžu k rodičům, protože uznávám, že to tam není moc pěkné a je tam sestra fetka. Nechci přijít o vše co mám, u soudu to vypadalo jako by to vyhrál, já mám strach že přijdu o svoje malé miminko, nedokážu si bez ní život představit. Zním jako hysterka, ale opravdu jsem zoufalá a nevím, co mam delat, když nemám peníze a nemám kam jít a on tohle vše má, nedokážu si představit, že takhle hnusný člověk mi sebere vše, pro co jsem obětovala vše co jsem měla..navic rodiče už doma nemají místo, takže tam stejně nemůžu. Prosím potřebuji nějakou radu, jsem už úplně vyčerpaná a nevím co mám dělat a na koho se obrátit.

Dobrý den paní doktorko,ráda bych se na vás obrátila s dotazem, zda se nepotýkáme s hladovou stoličkou kojence nebo alergií na laktózu. Nás plně kojený chlapeček (ukončený 6. týden) má problémy s vyprazdňováním, trpí meteorismem, to však celou dobu od narození, větry jdou ven, ale miminko je podrážděné a plačtivé. Podáváme mu vit. D formou Terezie, BabyCalm před každým kojením a ProbioMaxík jednou denně. Do šestého týdne měl stolici každý den, nyní se nám dvakrát stala jednodenní prodleva (1. prodleva fotka celého miminka - normální zbarvení; další prodleva - stolice tmavší), dnes je již třetí den bez stolice. Dítě prospívá, za 4 týdny přibral 650 g. Zkusili jsme zavést i rourku, ale bez úspěchu, stolice nevyšla. Původně jsem měla za to, že miminko zkrátka trpí na prdíky a kojené mléko trápí všechno beze zbytku. Po přečtení starších příspěvků a vašich odpovědí jsem však znejistěla, vzhledem ke tmavšímu zabarvení poslední stolice, zda se nepotýkáme s hladovou stoličkou. Z jiných příspěvků bych měla i dotaz, zda by se nemohlo jednat o nesnášenlivost laktózy vzhledem ke tvorbě pupínků na tvářích miminka.Budu velmi ráda za Váš názor, neradi bychom něco zanedbali, jelikož miminko mělo novorozeneckou žloutenku.Předem děkuji za odpověď.

Dobrý den, je mi 21 let, před 10 dny jsem zjistila, že jsem těhotná a nemohu se rozhodnout, zda podstoupit interupci nebo ne. Pořád studuji, teprve tento rok mám maturovat, zatím jsem v životě nepracovala a živí mě přítel a rodina. Všichni mi říkají, že to zvládnu, že jsem silná, ale já nevím, jestli se cítím na to být matkou a bojím se, že třeba z toho těhotenství nebudu mít radost ani po čase, nebo že to miminko nebudu mít ráda, na druhou stranu mě děsí interupce, kvůli rizikům a jestli toho pak nebudu litovat. Ale zas bych později aspoň věděla, že to miminko chci a měla bych z toho radost, přijde mi, že teď necítím nic, jsem furt jen smutná a naštvaná na všechny okolo a na sebe, že se necítím, tak jak bych měla, přítel z toho má radost, dokonce to řekl celý jeho rodině a proto se bojím, že bych všechny zklamala, kdybych podstoupila potrat. Pořád všichni opakují, ale že to je moje tělo a moje rozhodnutí, ale mě se ty rozhodnutí každým dnem mění a bojím se, že pak budu litovat toho, že jsem si miminko nechala. Nevím, co mám teď dělat a jak se rozhodnout.