banner

Celkem výsledků pro výraz "maminka pred nastupem do zamestnani": 100

Dobrý den, paní doktorko, mám takový dotaz. Je mi 29 přítel 43. Já mám z předešlého vztahů dceru a přítel take z předešlého 3 děti 19,21,22 let. Můj dotaz se týká. Já bych chtěla moc miminko, aby, jsme měli ve vztahu něco společného, delší dobu už nad tím přemýšlím, ale přítel odmítá že už nechce, ikdyz dříve tvrdil že ano, prý že nechce z finančního hlediska, ikdyz podniká a máme se dobře... Ale k dotazu, v rodině máme anamnézu rakoviny, maminka ve svých 46 letech umřela na rakovinu vaječníků, její maminka rakovina prsou. Otec v 64 letech rakovina jater Gynekolog mi doporučil vyšetření genetiky, byl zjištěn vadný gen Brca a závěr 85% šance dědičnosti. Bohužel z mého genu nešlo zjistit přesně zda prsa či vaječníky. Ale je tam napadený jeden gen druhý je v pořádku. Nicméně bych se chtěla zeptat v jakém věku by jste doporučila operaci, na vyoperovani vaječníků, nebo prsou-mlecnych žláz. Gynekolog mi radí jen vaječníky. A já tápu i jaký věk je pro mě hraniční. Chtěla jsem dítě co nejdříve abych mohla jít také co nejdříve na operaci. Jenže teď se mi to díky partnerovi tak moc zkomplikovalo že já vlastně nevím co teď. Jak se rozhodnout. A druhý dotaz pokud bych postoupila k vyoperovani vaječníků zda je šance na odebrání vajíček a třeba někdy v budoucnu je použit na IFV, umělé oplodnění. Nevím zda je nutné odebrat při tomto zákroku vejcovody a dělohu. Vůbec netuším jak to probíhá. Mohla by jste mi ve zkratce poradit? S přítelem jsme spolu o tom mluvili několikrát, ale prostě že ne nechce, a třeba raději se mnou kvůli tomu ani nespí. Už jsem zoufalá....

Dobrý den, obecně toto je otázka i na genetika a popř. onkogynekologa, který by měl doporučit, v jakém věku vaječníky a prsa odstranit. Většinou je odpovědí co nejdříve, pokud má žena splněnou reprodukční funkci. Pokud tedy ještě uvažujete o těhotenství, pak by bylo ideální, co nejdříve, protože riziko vzniku malignity je opravdu vysoké a s věkem narůstá. Vajíčka odebrat samozřejmě před operací možné je. Později se jedná o odstranění vaječníku a nejlépe i vejcovodů, děloha vám zůstane. Takže podstoupit IVF v budoucnu by možné bylo. Kontaktujte určitě gynekologa a genetika, se kterým je nejlépe tuto záležitost probrat.

Dobrý den,mám dcerku,3 a čtvrt roku a před 2 měsíci se nám narodil syn. Dcera byla od malička zvyklá chodit s tatínkem,babičkou a dědou nebo tetou ven,na hřiště,na zmrzlinu, na výlety,prostě kamkoli. Vždy byla nadšená že má někdo přijít,hodinu předem už byla obutá a oblečená,jen čekala a těšila se že za ní někdo přijde a postará se jí o zábavu. U babičky bývala i celý den,spinkala tam přes poledne a na mě si ani nevzpomela... když se ale narodil syn,z ničeho nic chce být jen se mnou,24h denně,chodí se mnou i do sprchy,na záchod,neustále mě musí mít na očích a jakmile na minutu zmizím z dohledu,začne dělat hrozné scény,brečí,třepe se řve kde je maminka... překvapuje mě že ji nikdo z rodiny nenaláká na to,co dřív tak zbožnovala,dokonce ani tatínek(jízda na kole,plavání...) tatínek na ni nesmí ani sáhnout,(třeba ji obléct mikinu atd)jinak zase spustí,všechno musím dělat já. Nechce být například ani na zahradě zatímco já jsem vevnitř v baráku. Nedávno byla s manželem v pokojíčku(to měla výjimečně na tatínka naladu)a dívali se na pohádky,já chystala večeři když v tom uviděla na zdi moji fotku a v tom chytla zase úplnou paniku až ji manžel musel přinést do kuchyně za mnou. I přes to ze se starám o miminko, se toho pro dcerku moc nezměnilo,pořád se jí věnuju (skoro)stejně,chodíme spolu ven,usínáme spolu,vstáváme spolu,hrajeme si...Připadá mi to jako celkem extrém,chápu že miminko je pro sourozence celkem šok,ale neumím si vysvětlit proč najednou nechce jít s nikým ani na hodinu na procházku,dokonce i když jim dám malého syna do kočárku,ona chce být se mnou doma.Nevím jestli je to jen období a časem to přejde samo,a hlavně nevím jak se k ní mám momentálně chovat během dne,i během těch histerických záchvatů. Mám si toho nevšímat nebo naopak se ji snažit uklidnit?

Dobrý den,

narození dalšího dítěte je vždy pro celou rodinu velká změna. Starší dítě může narození mladšího sourozence vnímat jako ohrožení své dosavadní role a pozice v rodině. Dalo by se říci, že čím více pozornosti mu bylo věnováno, o to více si uvědomuje, že se najednou musí o rodičovskou pozornost dělit. Změní se také klima v rodině, najednou není ten jediný, kolem kterého se všechno točí, návštěvy se chodí dívat na miminko, a ne pouze za starším dítětem. Navíc předpokládám, že maminka byla pravděpodobně po nějakou dobu pryč – v porodnici, než se miminko narodilo. Takže i když máte pocit, že se starší dceři věnujete stále hodně a nic podstatného se pro ni nezměnilo, tak pro ni se může jednat o změnu velikou. A to máte štěstí, že vaše druhé dítě je zřejmě velice hodné, když máte stále dost příležitostí se starší holčičce věnovat. Dcerka si už navíc zřejmě začíná uvědomovat, že ten malý "vetřeleček" nikam neodejde a zůstane v rodině už napořád. Tyto skutečnosti jsou pro ni zdrojem napětí a nejistoty a reaguje na ně separační úzkostí. Přistupujte k dceři citlivě k jejím pocitů a strachu, neodhánějte ji od sebe, poskytněte jí svoji přítomnost, jak jen to bude možné. Nechte pootevřené dveře na záchod, do sprchy, ať vás dcera vidí a je klidná. Nenuťte a nepřemlouvejte ji do aktivit bez vás, i když víte, že je má ráda. Zkuste naopak poslat někoho – babičku, tatínka na procházku jen s miminkem a udělejte si s dcerou holčičí čas jen pro sebe. Dcera potřebuje vaši výlučnou pozornost, můžete ji někdy vzít i někam ven na její oblíbené aktivity, když třeba miminko spí a má vám je kdo pohlídat. Pomoci by mohlo také zapojení dcery do péče o miminko, může například podat plenku, hračku, asistovat při přebalování, koupání, zazpívat bratříčkovi písničku. Je potřeba ocenit, jak už je velká, kolik toho již umí, jak se o bratříčka dokáže postarat. Posílit v ní pocit, že je velká sestra, která má kompetence pomoci při péči o sourozence. Pokud se vám zdaří reagovat na dceřiny potřeby citlivě, pak separační úzkost odezní tak rychle, jak přišla a z dcery bude zase ta veselá a aktivitami hýřící holčička. Trpělivý ať je také tatínek, ať svoji přítomnost a aktivity nabízí, ale nepřesvědčuje, nevnucuje, u dcery by to způsobilo úzkost. Však jeho čas zase zanedlouho přijde a dcera nebo i obě děti si budou jeho pozornosti užívat a je možné, že si potom dcera zase na vás ani nevzpomene. Přeji vám hodně trpělivosti a ať se s vámi (nebo spíše s dcerkou) separační úzkost rychle rozloučí. Pokud by potíže i přes zavedená opatření přetrvávaly delší dobu např. několik měsíců, pak by bylo na místě vyhledat odbornou radu u dětského klinického psychologa.

S pozdravem

Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog

Dobrý večer ,obracím se na vás s prosbou.Jsem zaměstnaná od 01.09.2020 nikdy před tím jsem neměla podepsanou pracovní smlouvu, jen dohodu.Minulý týden jsem se dozvěděla že jsem těhotná.Termín porodu mám stanovený kolem 13.7.2021.Budu mít nárok na mateřskou?Jde čerpat mateřská dovolená jen 6-8týdnů před porodem nebo lze přejít na mateřskou dnem porodu?Mám vcelku namáhavou práci, kdybych šla marodit, mateřská se vypočítá z nemocenské nebo z vyměřeného základu co mám psané v pracovní smlouvě?Předem vám moc děkuji za odpověď

Dobrý den,
pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství (PPM) je potřeba k datu nástupu na PPM splnit podmínku alespoň 270 dní nemocenského pojištění za poslední 2 roky. Zároveň je potřeba na PPM nastoupit v době trvání zaměstnání (pojištění) nebo v ochranné lhůtě po skončení zaměstnání. Na PPM je možné nastoupit v rozmezí od počátku osmého do počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu. Při nástupu na PPM 6 týdnů před termínem porodu by Vám nárok na PPM měl těsně vyjít, pokud Vám pracovní poměr neskončí dříve. Bude také záležet na datu očekávaného porodu, které lékař uvede v žádosti o PPM.  Započítává se i doba případné pracovní neschopnosti při trvání pracovního poměru. Do potřebných 270 dní by bylo možné započítat i práci na dohodu, pokud z ní bylo odváděno pojistné a spadá do období 2 let před nástupem na PPM.
Pokud byste chtěla pracovat déle (např. až do porodu), je to možné, ale začátek podpůrčí doby PPM by se počítal od počátku šestého týdne před termínem porodu a k tomu datu by se také posuzovalo splnění podmínek pro nárok na PPM. Pokud byste byla v pracovní neschopnosti z důvodu rizikového těhotenství a měla byste nárok na PPM, lékař by musel pracovní neschopnost ukončit nejpozději k počátku šestého týdne před termínem porodu. Pokud byste neměla nárok na PPM, je možné čerpat nemocenské do konce šestinedělí. Denní vyměřovací základ pro výpočet výše PPM se vypočítá z Vašeho skutečného výdělku od nástupu do zaměstnání, případné dny v pracovní neschopnosti se z výpočtu vyloučí.

Vážená paní doktorko/pane doktore, mám problém, který mě již nějakou dobu poměrně dost trápí, proto jsem se rozhodla napsat do Vaší online poradny.Mám dcerku, které budou v červnu dva roky. Už od začátku hodně tíhla k tatínkovi. Nebrala jsem to jako nic neobvyklého, naopak jsem si to užívala. Ale já mám pocit, že dcera je na tátovi závislá čím dál více. Manžel má časově náročnou práci. Když jsme spolu samy jen my dvě, je to v pořádku. Hrajeme si, mazlíme se, vše je fajn, dcera vyžaduje mou pozornost, bere mě za ruku, abych si s ní šla hrát, chce pochovat, atd.Ale toto se rázem změní, když je doma i manžel. Najednou jsem vzduch, malá chce jen tátu. I když je manžel zaneprázdněn a já zrovna nic nedělám, chce, aby si s ní šel hrát on, a mě spíš odhání. Dělá, jako bych doma vůbec nebyla. Když jí řeknu, že se jde např. přebalit nebo obléci, utíká k němu a schová se za něj, nebo se na něj začne sápat a lehne si mu na rameno. Když je dcerka u babičky a my si pro ni jedeme třeba druhý den, vůbec mě nevítá. Jen tatínka. Je mi to už trapné a chodím raději až druhá v pořadí, když si pro ni jedeme, protože když jdu první, kouká hned za mě, jestli je tam tatínek. Přitom si myslím, že si s ní hraji lépe a zábavněji než manžel. Hodně se se mnou nasměje, když jsme doma spolu samy. Dokonce i když spadne, nebo má strach, hledá automaticky jeho. Když jsme na procházce a ona chce chvíli nést, tak samozřejmě opět od manžela. Situace se obrátila na dovolené minulý rok v létě, kdy jsme byli všichni tři spolu celé dny. To začala chtít oba stejně, možná mě i trochu více. To přetrvávalo ještě chvíli po návratu z dovolené a pak to spadlo opět do starých kolejí. Já pociťuji žárlivost, jsem pak i na manžela trochu protivná, když taková situace nastane, i když vím, že je to špatně. A samozřejmě mě to mrzí. Na mateřství jsem se těšila, ale teď jsem vlastně zklamaná. Čekala jsem něco jiného. Za tu všechnu péči a lásku, co malé dávám, musím neustále přecházet její ignoraci ke mně. Dbám na její výživu, její vývoj, vše dělám nejlíp, jak umím. Když se podívám na maminky kolem sebe, tak to nikde takto nevidím. Manžel se v naší dcerce vidí, dělá mu dobře, že ho takto upřednostňuje a užívá si to. Ale mě to trápí. Zeptám se, stává se něco takového často nebo je to ojedinělý případ? Dělám něco špatně? Může to souviset s tím, že jsem přísnější než manžel? Ode mě dostane občas výchovné plácnutí např. přes ruku, protože někdy hodně zlobí. Manžel ji nepotrestá nikdy. Zajímalo by mě, jestli se její přístup někdy změní a bude mít ráda i mě. Mockrát děkuji za Vaši odpověď.

Dobrý den, ve vašem dotazu si vlastně sama tak trošku sama odpovídáte. Jste zřejmě velice citlivou a dobrou pozorovatelkou a dobře jste si všimla, že v průběhu pobytu na dovolené se upřednostňování tatínka dcerou vlastně téměř ztratilo. Tato situace bývá opravdu častá, že dítě ja-koby více tíhne k otci, který je pro něj vzácnější než maminka, se kterou je vlastně pořád a jejíž pří-tomnost považuje za samozřejmou. Celý problém tak zřejmě souvisí s časovou zaneprázdněností otce a atraktivními činnostmi, které holčičce nabízí a navíc netrestá že. Nenechte se ale mýlit, to nezna-mená, že vás má dcerka ráda méně, nebo že vás ignoruje, vy jste pro ni hlavním zdrojem bezpečí a jistoty a že také to, že je schopna tak dobře navazovat vztahy jak k manželovi, tak k prarodičům, to je jen vaše zásluha jako její maminky. Vždyť kdyby se holčička cítila nejistá a byla úzkostná, tak by vám visela, jak se říká „za sukni“, a nechtěla by se od vás hnout. Pokud vše probíhá tak, jak má ve výchově i vývoji dítěte, tak děti přirozeně milují oba své rodiče. Nelze chtít po malém dítěti, aby si mezi rodiči mělo nějakým způsobem „vybírat“ či „volit“, to je situace pro dítě neřešitelná. Ve vzta-zích opravdu nejde o žádnou soutěž a poměřování či předhánění se, koho vlastně má dítě více rádo. Vy jako dospělá se musíte naučit se situací vyrovnat a zvládnout ji, i když to asi pro vás není jedno-duché. Užívejte si, že dcerka má otce ráda, vždyť kolik maminek by za to dalo nevím co. Můžete si ale s manželem o vašich pocitech promluvit, vysvětlit mu, proč jste pak někdy na něj protivná a spo-lečně se můžete pokusit o nějakou změnu. Manžel by se mohl v rámci svých časových možností více zkusit zapojit nejen do herních aktivit s dítětem, ale také do běžných činností jako je právě oblékání, přebalování, zejména pokud tyto činnosti od něj dcerka vyžaduje, tak proč ne. Také by vás však měl podpořit, když dcerce dáte nějaký příkaz nebo pokyn. Děti jsou na nejednotnost rodičů velmi citlivé a rychle se ji naučí velmi dobře využívat ve svůj prospěch. Pokud tedy dcerce řeknete, aby se šla obléct, a ona se schová za manžela, tak by ji měl pobídnout, ať se jde za vámi obléct a stejně tak u dalších činností. Na daném příkazu byste oba měli trvat, dokud jej holčička nesplní. Rozhodně ji nenechte formou uchýlení se k manželovi splnění pokynu se vyhnout. Jste zřejmě velice dobrou ma-minkou, na výchovu a správný vývoj dcery dbáte a vynakládáte hodně sil a energie, proto chápu, že se můžete cítit jaksi nedoceněná, dítě ale za to nemůže, problém bude opravdu ve vás a vašem pří-stupu, který však lze změnit. Zkuste se pro dcerku udělat také trošku vzácnější, vyjít si sama někam ven, věnovat se nějakým vlastním aktivitám, třeba cvičení, káva s kamarádkami a dcerku nechejte v péči tatínka nebo třeba babičky. Pokud jdete holčičku k prarodičům vyzvedávat a je vám nepříjemná situace, že běží za tátou a vás nevítá, můžete zkusit této situaci předejít, budete tak chránit i samu sebe. Běžte buď dcerku vyzvednout sama, nebo naopak pošlete jen manžela a počkejte třeba v autě, nebo venku. Dcerka bude asi překvapená, kdepak maminka je. Věnujte se také společným aktivitám s dcerkou i s manželem a užívejte si společné chvíle, kdy jste s holčičkou samy, a kdy píšete, že vše je v pořádku. Víte, když se na věc podíváte očima manžela, tak on vzhledem ke své časově náročné práci s holčičkou tráví zřejmě mnohem méně času než vy, což by přeci také mohl považovat za křiv-du, žárlit nebo se cítit ve výchově nedoceněný, jde jen o úhel pohledu. Pokud byste i nadále trpěla pocity žárlivosti a bylo to pro vás neúnosné, bylo by dobré poradit se s odborníkem například v Manželské a rodinné poradně, kam byste mohli zajít i společně s manželem. Služby poraden zřizova-ných státem jsou zdarma, v soukromých či církevních zařízeních budou služby zřejmě zpoplatněny.

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Dobrý den, nikdy jsem se o přechod nezajímala, a to mi je skoro 44 let, ale když jsme se nedávno s mojí maminkou bavily, až teď jsem se dozvěděla, že maminka měla přechod, když jí ještě nebylo 47 let. Četla jsem, že dcery se v tomto mají řídit podle svých maminek a u mě by to znamenalo, že jsem už v přechodu, ale žádné změny na sobě necítím. Začala jsem si hlídat měsíčky a cykly jsem měla 27, 26, 29, 26, 24 a 26 dnů, ale to prý také nic neznamená, protože ženy mohou mít měsíčky v přechodu hodně pravidelné. Moje maminka také přestala krvácet pomalu ze dne na den. Jediným způsobem, jak lze přechod prokázat, je hormonální profil, ale ten se prý u žen pod 45 let málokdy provádí. Chtěla jsem se zkrze toto zeptat: chodím na pravidelné imunologické krevní testy, kde mi měří i hladinu hormonů, nikdy ale se mnou paní doktorka o nich nemluví. Myslíte si, kdybych ji požádala, že se mohu dozvědět, jak se u mě přechod vyvíjí. Děkuji za odpověď.

Dobrý den, pokud půjdete na svoji první gynekologickou prohlídku - předpokládám, že jste autorkou i druhého dotazu, pak se na vše můžete zeptat v ordinaci. Pokud má žena víceméně pravidelný cyklus, pravděpodobně se nenachází v přechodu. Hladiny hormonů, které se v přechodu snižují, způsobují, že žena přestává pravidelně menstruovat. Jde to tedy ruku v ruce.

Dobrý den paní doktorko, chtěla bych se zeptat n Váš názor. Přítel má 4letou dceru. Má běžnou nemocnost, rýma kašel že školky. Max 1do měsíce. Maminka s malou byla na alergologii,že hodně marodí. U paní Dr na alergologii ji nebyla zjištěna žádná alergie nic ani nijak oslabená imunita nic. Přesto si maminka stěžovala jak je malá stále nemocná. Paní doktorka ji na alergologii předepsala xyzal s tím,že když bude mít mala jakýkoliv hlenový sekret má xyzal nasadit. Momentálně už ho nerez 3tydny v kuse 2x denně 2,5ml. Malá je zdravá nemá rymu, kašel , bohužel je po tom totálně otupela jen sedí a kouká. Bohužel to nijak nejsme schopni s malým množstvím vídání ovlivnit. Ale chtěla bych se zeptat jestli je toto standardní postup u lékaře, že při sebemenší rýmě či kašli se předepisuje takový lék. Sama mám dvě dospívající děti a nikdy jsem se s tím nesetkala. Pro posílení imunity se nám podařilo s maminkou alespoň dohodnout,že malé dává hlivacka s rakytnikem, ale ve zbytku nemáme možnost nic ovlivnit. Předem děkuji za názor. Přeji hezký den

Dobrý den. V tomto věku je rýma 1x za měsíc běžná, alergická rýma trvá nepřetržite 2 - 3 měsíce. Podle popisu je běžné, že školkové děti mají 1x měsíčně rýmu. Xysal podporuje rozvoj imunity, stačí dávka 2,5 ml na noc. Druhá ranní není nutná.