Dobrý den, mám 2 otázečky. Pokud jsem těhotná a moje zaměstnání mi nedovoluje pracovat, tudíž jsem ihned nastoupila na neschopenku, bude se mi PPM počítat z období před nástupem na nemocenskou? A druhý dotaz. Když mám smlouvu na určito a ta mi končí 3 měsíce před termínem porodu, tím pádem mi skončí i nemocenská a musím jít na pracovní úřad nebo jak se řeší toto období bez zaměstnání během těhotenství?

Dobrý den, byla mi předepsána antikoncepce Paoletta na upravení menstruace a taky jako ochrana před těhotenstvím. Svému lékaři jsem ale říkala, že moje maminka je po trombóze v dolních končetinách. Žádné krevní testy mi neudělal a antikoncepci předepsal. Bojím se ji užívat, myslíte si, že mohu? Děkuji za odpověď.

Dobrý den,mám obavy o vývoj své neteře. Děvčátku budou v srpnu dva roky. Je to velmi šikovné vnímavé dítě, hezky mluví, snaží se opakovat jednoduché říkanky, zvládne si obout botičky. Ráda papá, na pokyny i vysvětlování reaguje velmi vstřícně, pokud ji požádáte aby něco udělala (něco přinesla, utřela po sobě stůl, obula si botičky) reaguje okamžitě snahou vyhovět.Bohužel je celá rodina v nelehké situaci, zhruba před rokem, tedy cca v jejím jednom roce jí zemřela maminka. Od jejího narození byla maminka vážně nemocná, o holčičku ale láskyplně pečovala (jak to dovolil její zdravotní stav), nejčastěji střídavě s babičkou, se kterou bydlí rodina ne ve společné domácnosti, ale ve stejném domě. O holčičku se nyní stará střídavě tatínek a obě babičky. Často tak mění "opatrovatele" a domácnosti ve kterých pobývá, skoro po dni nebo po dvou. Dosud to vypadalo, že s tím holčička nemá problém, v posledních týdnech je více fixovaná na tatínka, plačtivější pokud není v dohledu. To mi připadá celkem normální, také si pamatuji období, kdy mlůj syn zoufale vřískal, když jsem šla jenom na záchod. Co mi ale připadá znepokojivé a tady se dostávám k jádru mého dotazu - holčička ve společnosti velmi snadno přejde od "malá malá" k rychlému útoku, ať už se jedná o plácání, škábání, či stisk. Útočí často na obličej nebo krk s překvapivou silou. Vypadá to, že útočí bez zjevného důvodu (není za tím žádný zákaz, nebo jiné omezování, nedostatek pozornosti). Nerozlišuje mezi rodinou - lidmi které zná a např. dětmi, které náhodně potká na koupališti. Jak říkám, není za tím hádka o hračky, nebo boj o pozornost. Z opatrovatelů reaguje každý jak umí, samozřejmě říkáme, že to nesmí, vysvětlujeme , ale v tomto se vše míjí účinkem. Táta se s ní někdy v odpověď "pere" čímž se mi zdá, že její projevy vlastně zlehčuje a dělá z nich legraci. To samozřejmě neplatí pokud si vybere za cíl cizí holčičku. Obávám se, aby to nebyla známka toho, že jí ubližuje poněkud kočovný život, který z mého pohledu může vypadat jako nedostatek jistot. Že nás trestá, za to že si s ní hrajeme a pak ji "opouštíme". Do tohoto modelu ale nesedí útok na cizí děti.Ve výchově svých dětí jsem byla v jejich nízkém věku zstáncem pravidelného denního režimu, samozřejmě porušeného občas nějakou návštěvou, s jedním vychovatelem. To u neteře bohužel není možné, ale možná to není pro její zdravý vývoj nutné? Ráda bych se sama do péče o holčičku zapojila, ale tři rodiny se nám zatím vzhledem k jejímu věku zdají až až. Máme se obávat? Nebylo by prospěšnější, dát děvčátko na dopodne alespoň na čtyři dny v týdnu do školky, aby se režim více opakoval a dodal jí na jistotě? V obci, kde bydlí je malá školka a asi by rodině vyšli vstříc, ale obáváme se jak útoků na děti, tak i toho, jak by holčička vnímala další prostředí a jak by opouštěla tatínka, na kterém je nyní docela závislá. Neradi bychom jí vzhledem ke složitému startu do života neuváženými rozhodnutími a experimenty ublížili.Děkuji za radu.

Dobrý den, paní doktorko, mám takový dotaz. Je mi 29 přítel 43. Já mám z předešlého vztahů dceru a přítel take z předešlého 3 děti 19,21,22 let. Můj dotaz se týká. Já bych chtěla moc miminko, aby, jsme měli ve vztahu něco společného, delší dobu už nad tím přemýšlím, ale přítel odmítá že už nechce, ikdyz dříve tvrdil že ano, prý že nechce z finančního hlediska, ikdyz podniká a máme se dobře... Ale k dotazu, v rodině máme anamnézu rakoviny, maminka ve svých 46 letech umřela na rakovinu vaječníků, její maminka rakovina prsou. Otec v 64 letech rakovina jater Gynekolog mi doporučil vyšetření genetiky, byl zjištěn vadný gen Brca a závěr 85% šance dědičnosti. Bohužel z mého genu nešlo zjistit přesně zda prsa či vaječníky. Ale je tam napadený jeden gen druhý je v pořádku. Nicméně bych se chtěla zeptat v jakém věku by jste doporučila operaci, na vyoperovani vaječníků, nebo prsou-mlecnych žláz. Gynekolog mi radí jen vaječníky. A já tápu i jaký věk je pro mě hraniční. Chtěla jsem dítě co nejdříve abych mohla jít také co nejdříve na operaci. Jenže teď se mi to díky partnerovi tak moc zkomplikovalo že já vlastně nevím co teď. Jak se rozhodnout. A druhý dotaz pokud bych postoupila k vyoperovani vaječníků zda je šance na odebrání vajíček a třeba někdy v budoucnu je použit na IFV, umělé oplodnění. Nevím zda je nutné odebrat při tomto zákroku vejcovody a dělohu. Vůbec netuším jak to probíhá. Mohla by jste mi ve zkratce poradit? S přítelem jsme spolu o tom mluvili několikrát, ale prostě že ne nechce, a třeba raději se mnou kvůli tomu ani nespí. Už jsem zoufalá....

Dobrý den,mám dcerku,3 a čtvrt roku a před 2 měsíci se nám narodil syn. Dcera byla od malička zvyklá chodit s tatínkem,babičkou a dědou nebo tetou ven,na hřiště,na zmrzlinu, na výlety,prostě kamkoli. Vždy byla nadšená že má někdo přijít,hodinu předem už byla obutá a oblečená,jen čekala a těšila se že za ní někdo přijde a postará se jí o zábavu. U babičky bývala i celý den,spinkala tam přes poledne a na mě si ani nevzpomela... když se ale narodil syn,z ničeho nic chce být jen se mnou,24h denně,chodí se mnou i do sprchy,na záchod,neustále mě musí mít na očích a jakmile na minutu zmizím z dohledu,začne dělat hrozné scény,brečí,třepe se řve kde je maminka... překvapuje mě že ji nikdo z rodiny nenaláká na to,co dřív tak zbožnovala,dokonce ani tatínek(jízda na kole,plavání...) tatínek na ni nesmí ani sáhnout,(třeba ji obléct mikinu atd)jinak zase spustí,všechno musím dělat já. Nechce být například ani na zahradě zatímco já jsem vevnitř v baráku. Nedávno byla s manželem v pokojíčku(to měla výjimečně na tatínka naladu)a dívali se na pohádky,já chystala večeři když v tom uviděla na zdi moji fotku a v tom chytla zase úplnou paniku až ji manžel musel přinést do kuchyně za mnou. I přes to ze se starám o miminko, se toho pro dcerku moc nezměnilo,pořád se jí věnuju (skoro)stejně,chodíme spolu ven,usínáme spolu,vstáváme spolu,hrajeme si...Připadá mi to jako celkem extrém,chápu že miminko je pro sourozence celkem šok,ale neumím si vysvětlit proč najednou nechce jít s nikým ani na hodinu na procházku,dokonce i když jim dám malého syna do kočárku,ona chce být se mnou doma.Nevím jestli je to jen období a časem to přejde samo,a hlavně nevím jak se k ní mám momentálně chovat během dne,i během těch histerických záchvatů. Mám si toho nevšímat nebo naopak se ji snažit uklidnit?

Dobrý večer ,obracím se na vás s prosbou.Jsem zaměstnaná od 01.09.2020 nikdy před tím jsem neměla podepsanou pracovní smlouvu, jen dohodu.Minulý týden jsem se dozvěděla že jsem těhotná.Termín porodu mám stanovený kolem 13.7.2021.Budu mít nárok na mateřskou?Jde čerpat mateřská dovolená jen 6-8týdnů před porodem nebo lze přejít na mateřskou dnem porodu?Mám vcelku namáhavou práci, kdybych šla marodit, mateřská se vypočítá z nemocenské nebo z vyměřeného základu co mám psané v pracovní smlouvě?Předem vám moc děkuji za odpověď