Vážená paní doktorko/pane doktore, mám problém, který mě již nějakou dobu poměrně dost trápí, proto jsem se rozhodla napsat do Vaší online poradny.Mám dcerku, které budou v červnu dva roky. Už od začátku hodně tíhla k tatínkovi. Nebrala jsem to jako nic neobvyklého, naopak jsem si to užívala. Ale já mám pocit, že dcera je na tátovi závislá čím dál více. Manžel má časově náročnou práci. Když jsme spolu samy jen my dvě, je to v pořádku. Hrajeme si, mazlíme se, vše je fajn, dcera vyžaduje mou pozornost, bere mě za ruku, abych si s ní šla hrát, chce pochovat, atd.Ale toto se rázem změní, když je doma i manžel. Najednou jsem vzduch, malá chce jen tátu. I když je manžel zaneprázdněn a já zrovna nic nedělám, chce, aby si s ní šel hrát on, a mě spíš odhání. Dělá, jako bych doma vůbec nebyla. Když jí řeknu, že se jde např. přebalit nebo obléci, utíká k němu a schová se za něj, nebo se na něj začne sápat a lehne si mu na rameno. Když je dcerka u babičky a my si pro ni jedeme třeba druhý den, vůbec mě nevítá. Jen tatínka. Je mi to už trapné a chodím raději až druhá v pořadí, když si pro ni jedeme, protože když jdu první, kouká hned za mě, jestli je tam tatínek. Přitom si myslím, že si s ní hraji lépe a zábavněji než manžel. Hodně se se mnou nasměje, když jsme doma spolu samy. Dokonce i když spadne, nebo má strach, hledá automaticky jeho. Když jsme na procházce a ona chce chvíli nést, tak samozřejmě opět od manžela. Situace se obrátila na dovolené minulý rok v létě, kdy jsme byli všichni tři spolu celé dny. To začala chtít oba stejně, možná mě i trochu více. To přetrvávalo ještě chvíli po návratu z dovolené a pak to spadlo opět do starých kolejí. Já pociťuji žárlivost, jsem pak i na manžela trochu protivná, když taková situace nastane, i když vím, že je to špatně. A samozřejmě mě to mrzí. Na mateřství jsem se těšila, ale teď jsem vlastně zklamaná. Čekala jsem něco jiného. Za tu všechnu péči a lásku, co malé dávám, musím neustále přecházet její ignoraci ke mně. Dbám na její výživu, její vývoj, vše dělám nejlíp, jak umím. Když se podívám na maminky kolem sebe, tak to nikde takto nevidím. Manžel se v naší dcerce vidí, dělá mu dobře, že ho takto upřednostňuje a užívá si to. Ale mě to trápí. Zeptám se, stává se něco takového často nebo je to ojedinělý případ? Dělám něco špatně? Může to souviset s tím, že jsem přísnější než manžel? Ode mě dostane občas výchovné plácnutí např. přes ruku, protože někdy hodně zlobí. Manžel ji nepotrestá nikdy. Zajímalo by mě, jestli se její přístup někdy změní a bude mít ráda i mě. Mockrát děkuji za Vaši odpověď.

Dobrý den,mám obavy o vývoj své neteře. Děvčátku budou v srpnu dva roky. Je to velmi šikovné vnímavé dítě, hezky mluví, snaží se opakovat jednoduché říkanky, zvládne si obout botičky. Ráda papá, na pokyny i vysvětlování reaguje velmi vstřícně, pokud ji požádáte aby něco udělala (něco přinesla, utřela po sobě stůl, obula si botičky) reaguje okamžitě snahou vyhovět.Bohužel je celá rodina v nelehké situaci, zhruba před rokem, tedy cca v jejím jednom roce jí zemřela maminka. Od jejího narození byla maminka vážně nemocná, o holčičku ale láskyplně pečovala (jak to dovolil její zdravotní stav), nejčastěji střídavě s babičkou, se kterou bydlí rodina ne ve společné domácnosti, ale ve stejném domě. O holčičku se nyní stará střídavě tatínek a obě babičky. Často tak mění "opatrovatele" a domácnosti ve kterých pobývá, skoro po dni nebo po dvou. Dosud to vypadalo, že s tím holčička nemá problém, v posledních týdnech je více fixovaná na tatínka, plačtivější pokud není v dohledu. To mi připadá celkem normální, také si pamatuji období, kdy mlůj syn zoufale vřískal, když jsem šla jenom na záchod. Co mi ale připadá znepokojivé a tady se dostávám k jádru mého dotazu - holčička ve společnosti velmi snadno přejde od "malá malá" k rychlému útoku, ať už se jedná o plácání, škábání, či stisk. Útočí často na obličej nebo krk s překvapivou silou. Vypadá to, že útočí bez zjevného důvodu (není za tím žádný zákaz, nebo jiné omezování, nedostatek pozornosti). Nerozlišuje mezi rodinou - lidmi které zná a např. dětmi, které náhodně potká na koupališti. Jak říkám, není za tím hádka o hračky, nebo boj o pozornost. Z opatrovatelů reaguje každý jak umí, samozřejmě říkáme, že to nesmí, vysvětlujeme , ale v tomto se vše míjí účinkem. Táta se s ní někdy v odpověď "pere" čímž se mi zdá, že její projevy vlastně zlehčuje a dělá z nich legraci. To samozřejmě neplatí pokud si vybere za cíl cizí holčičku. Obávám se, aby to nebyla známka toho, že jí ubližuje poněkud kočovný život, který z mého pohledu může vypadat jako nedostatek jistot. Že nás trestá, za to že si s ní hrajeme a pak ji "opouštíme". Do tohoto modelu ale nesedí útok na cizí děti.Ve výchově svých dětí jsem byla v jejich nízkém věku zstáncem pravidelného denního režimu, samozřejmě porušeného občas nějakou návštěvou, s jedním vychovatelem. To u neteře bohužel není možné, ale možná to není pro její zdravý vývoj nutné? Ráda bych se sama do péče o holčičku zapojila, ale tři rodiny se nám zatím vzhledem k jejímu věku zdají až až. Máme se obávat? Nebylo by prospěšnější, dát děvčátko na dopodne alespoň na čtyři dny v týdnu do školky, aby se režim více opakoval a dodal jí na jistotě? V obci, kde bydlí je malá školka a asi by rodině vyšli vstříc, ale obáváme se jak útoků na děti, tak i toho, jak by holčička vnímala další prostředí a jak by opouštěla tatínka, na kterém je nyní docela závislá. Neradi bychom jí vzhledem ke složitému startu do života neuváženými rozhodnutími a experimenty ublížili.Děkuji za radu.

Dobrý den, nikdy jsem se o přechod nezajímala, a to mi je skoro 44 let, ale když jsme se nedávno s mojí maminkou bavily, až teď jsem se dozvěděla, že maminka měla přechod, když jí ještě nebylo 47 let. Četla jsem, že dcery se v tomto mají řídit podle svých maminek a u mě by to znamenalo, že jsem už v přechodu, ale žádné změny na sobě necítím. Začala jsem si hlídat měsíčky a cykly jsem měla 27, 26, 29, 26, 24 a 26 dnů, ale to prý také nic neznamená, protože ženy mohou mít měsíčky v přechodu hodně pravidelné. Moje maminka také přestala krvácet pomalu ze dne na den. Jediným způsobem, jak lze přechod prokázat, je hormonální profil, ale ten se prý u žen pod 45 let málokdy provádí. Chtěla jsem se zkrze toto zeptat: chodím na pravidelné imunologické krevní testy, kde mi měří i hladinu hormonů, nikdy ale se mnou paní doktorka o nich nemluví. Myslíte si, kdybych ji požádala, že se mohu dozvědět, jak se u mě přechod vyvíjí. Děkuji za odpověď.

Dobrý den, paní doktorko, mám takový dotaz. Je mi 29 přítel 43. Já mám z předešlého vztahů dceru a přítel take z předešlého 3 děti 19,21,22 let. Můj dotaz se týká. Já bych chtěla moc miminko, aby, jsme měli ve vztahu něco společného, delší dobu už nad tím přemýšlím, ale přítel odmítá že už nechce, ikdyz dříve tvrdil že ano, prý že nechce z finančního hlediska, ikdyz podniká a máme se dobře... Ale k dotazu, v rodině máme anamnézu rakoviny, maminka ve svých 46 letech umřela na rakovinu vaječníků, její maminka rakovina prsou. Otec v 64 letech rakovina jater Gynekolog mi doporučil vyšetření genetiky, byl zjištěn vadný gen Brca a závěr 85% šance dědičnosti. Bohužel z mého genu nešlo zjistit přesně zda prsa či vaječníky. Ale je tam napadený jeden gen druhý je v pořádku. Nicméně bych se chtěla zeptat v jakém věku by jste doporučila operaci, na vyoperovani vaječníků, nebo prsou-mlecnych žláz. Gynekolog mi radí jen vaječníky. A já tápu i jaký věk je pro mě hraniční. Chtěla jsem dítě co nejdříve abych mohla jít také co nejdříve na operaci. Jenže teď se mi to díky partnerovi tak moc zkomplikovalo že já vlastně nevím co teď. Jak se rozhodnout. A druhý dotaz pokud bych postoupila k vyoperovani vaječníků zda je šance na odebrání vajíček a třeba někdy v budoucnu je použit na IFV, umělé oplodnění. Nevím zda je nutné odebrat při tomto zákroku vejcovody a dělohu. Vůbec netuším jak to probíhá. Mohla by jste mi ve zkratce poradit? S přítelem jsme spolu o tom mluvili několikrát, ale prostě že ne nechce, a třeba raději se mnou kvůli tomu ani nespí. Už jsem zoufalá....

Dobrý den paní doktorko, chtěla bych se zeptat n Váš názor. Přítel má 4letou dceru. Má běžnou nemocnost, rýma kašel že školky. Max 1do měsíce. Maminka s malou byla na alergologii,že hodně marodí. U paní Dr na alergologii ji nebyla zjištěna žádná alergie nic ani nijak oslabená imunita nic. Přesto si maminka stěžovala jak je malá stále nemocná. Paní doktorka ji na alergologii předepsala xyzal s tím,že když bude mít mala jakýkoliv hlenový sekret má xyzal nasadit. Momentálně už ho nerez 3tydny v kuse 2x denně 2,5ml. Malá je zdravá nemá rymu, kašel , bohužel je po tom totálně otupela jen sedí a kouká. Bohužel to nijak nejsme schopni s malým množstvím vídání ovlivnit. Ale chtěla bych se zeptat jestli je toto standardní postup u lékaře, že při sebemenší rýmě či kašli se předepisuje takový lék. Sama mám dvě dospívající děti a nikdy jsem se s tím nesetkala. Pro posílení imunity se nám podařilo s maminkou alespoň dohodnout,že malé dává hlivacka s rakytnikem, ale ve zbytku nemáme možnost nic ovlivnit. Předem děkuji za názor. Přeji hezký den

Dobrý den,s matkou mé holčičky 1,8 m si každý pátek předáváme nasi princeznu. Poslední dvě předávání dopadla tak, že holčička plakala a chtěla jít za maminkou. Před předáním si hrála se svým bratrancem (2 roky) a u auta se s ni maminka vždycky loučí. Po ujetí cca 200 m od domu nebo max 2 min holčička plakat přestane a je úplně normální i veselá což trvá po celou dobu 2 dní co je u tatínka. Na maminku se v neděli těší když ji tatínek vzpomene. Maminka tvrdí, že když tatínka přes týden vzpomene, tak holčička říká že se ho bojí. (Toto předávání trvá již 3 měsíce každý týden). Je možné že dítě v tomto věku přepne po ujetí těch 200 m režim a je celé 2 dny šťastné a v naprostém pořádku nebo se tatinka bojí a celé ty dva dny se dokáže takto ,,přetvařovat''Děkuji za odpověď Ondlasek