Celkem výsledků pro výraz "maminka": 58
Dobrý den, chtěla bych se vás zeptat , jsem už 3 měsíce po porodu, když jsem navštívila mého gynekologa po šestinedělí udělal mi ultrazvuk a řekl ať eště přijdu po první MS, ta trvala 5 dní a následně jsem šla na další prohlídku a pan doktor mi řekl že tam něco je že s MS neodeslo to co mělo, následně mi dali injekci do boku aby sem začala znovu krvácet vůbec tomu nerozumím mám hrozný strach abych nemusela na nějaký zákrok po injekci jsem už 3 den a stále nic , co to může být eště nejaky zbytek po porodu?? Mohl by mi pomoct i bylinný čaj Kontryhel? Prý je výborný i na do čištění dělohy, jinak nemám bolesti, teploty, není 3 měsíce už dlouhá doba aby mi něco mohlo zůstat v děloze eště? Je to běžné? Opravdu se chci vyhnout nějakým zákrokům, kdyz se do 10 dnů nedostaví krvácení jaký je další postup popřípadě??? Děkuji moc nemám žádné zkušenosti pekny den
Dobrý den, může se se stát, že po porodu zůstanou v děloze ještě nějaké krevní sraženiny, popřípadě zbytky plodových obalů nebo placenty (možno i několik měsíců po porodu). Nelze posoudit, co Váš gynekolog na ultrazvuku přesněji viděl. Jednou z možností, jak děloze pomoci vyprázdnit obsah, který do ni "nepatří", je aplikace injekce do svalu, obsahující látku, která má za úkol dělohu ještě více zavinout, aby tímto vytlačila svůj obsah ven. Někdy se může stát, že přebytečný obsah v děloze se zanítí, jsou teploty, horečky, únava, zánět se může z dělohy šířit dále, v tom případě je vhodnější dělohu vyčistit (v celkové narkóze). Tento zákrok se dále také dělá preventivně, aby právě k těmto komplikacím nedošlo. Rozhodnutí, zda zákrok provést, je vždy velice individuální a vždy záleží na konkrétním případu. Často si také příroda poradí sama a děloha se vyčistí i bez pomoci. Jsou i případy, kdy v děloze zbyl po porodu např. menší kousek placenty a maminka nemá žádné potíže, zákrok se neprovede. Postupem času se tento obsah v děloze vstřebá. Bylinné čaje určitě popíjet můžete. Uvidíte na příští kontrole, je potřeba vždy sečíst více faktorů dohromady, aby bylo možné provést co nejvhodnější řešení. Hezký den.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,můj dotaz se týká mého synovce 34 měsíců, u něhož mě znepokojuje jeho chování, téměř ve třech letech stále umí pouze slova typu bába, tati a mami (babička, maminka neřekne). Slovní zásoba je téměř na nule a např. skloňování slov je absolutně neznámý pojem. Mám syna, který je pouze o 3 týdny starší a rozdíl je diametrální, nejenže plynule mluví, ale zpívá písničky, říká básničky, poznává písmena... Bohužel se mi zdá, že se nejedná pouze o řeč, ale chlapec má problém i s chůzí, často zakopává jakoby sám o sebe, když upadne, ve většině případů nepláče (jakoby necítí bolest), na knihy nereaguje, neudrží pozornost, nenechá si nic vysvětlit, hraje si výhradně sám a to né obvyklým způsobem (např. najíždí autem proti zdi), když si náhodou hraje s mými dětmi, jedná se pouze o strkání. Nechce dávat pusinky, málo navazuje oční kontakt. Další problém je s jídlem, nechce jíst, v ústech jídlo nechává velmi dlouho než polkne. Možná už vidím problém i tam kde není, ale srovnání s mým synem je neúprosné a ten rozdíl mezi nimi se stále zvětšuje. Rodiče si stále myslí, že vše dožene, že má čas. Zajímalo by mne, jestli je vůbec v silách pediatra např. při tříleté prohlídce, zjistit že dítě má nějakou poruchu, lehkou formu retardace, protože mi je jasné, že ne všechny děti v ordinaci spolupracují a rodiče mohou nemluvení omlouvat právě lékařským prostředím. Případně mne zajímá, zda je možné dítě odvést z vlastní iniciativi na nějaké specializované pracoviště, psychologie, logopedie... nebo je toto podmíněno doporučením od pediatra.Moc děkuji
Dobrý den. Ano, tyto problémy lze zjistit už při prohlídce v 18 měsících, ve 3 letech podle vašeho popisu jsou problémy značné. Na specializovaná vyšetření by měl posílat obvodní pediatr, ale lze se domluvit i bez doporučení.

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,mám 27 měsíční holčičku, spíše tišší typ, se kterou nikdy nebyl žádný větší problém, byla vždy hodná a víceméně poslušná. Cca kolem června (ve 22 měsících) dokonce již přestala nosit přes den plenu a krásně si zvykla na používání nočníku a wc. Na začátku července jsme se odstěhovali mimo ČR. Na přelomu září/října jsme se vrátili na 3 týdny do Čech a právě v této době jsem začala vnímat změny jejího chování. Začala se více vztekat až mít hysterické záchvaty. Předpokládala jsem, že to souvisí s obdobím vzdoru v tomto věku. Po návratu do US se to zlepšilo, skoro bych řekla ustalo, avšak nastala jiná změna. Po odpoledním spánku se nepravidelně začala budit s velkým brekem, kdy bylo těžké ji uklidnit a trvalo to třeba až 20min. Od listopadu až prosince začaly přibývat dny, kdy nespala po obědě. Do té doby používala na spaní dva dudlíky, přes den jen občas na uklidnění. O Štědrém dnu je odevzdala Ježíškovi výměnou za dárky. Od té doby krásně usíná do 5ti minut (dříve jsme s tím také trochu bojovali), i když musíme sedět u postýlky a držet za ruku dokud neusne. Začali jsme však dávat dříve kolem 19h, jelikož je po celém dni večer už naprosto hotová. O Vánocích jsme měli návštěvu, kamarády s 18ti měsíční holčičkou, která byla častěji plačtivá, během noci i během dne. Nechali jsme jim dcery pokojíček a přestěhovali její postýlku dočasně k nám do ložnice. V průběhu této doby se začala častěji budit v průběhu noci, plakat a nebyla k uklidnění. Po jejich odjezdu a návratu do pokojíčku se to na chvilku docela zlepšilo, i když za večer a noc k ní stejně musíme jít cca 5x. Stačí vždy přijít, pohladit, chytnout za ručičku, ona si sama lehne zpět a zase spinká. Toto se děje v první části noci zhruba do půlnoci. Po půlnoci nastává druhá fáze...nebudí se zde tak často, ale když se vzbudí, většinou už nepomůže jen chytnout za ručičku, sice si lehne zpět do postýlky a je ráda, že jsme u ní, ale za boha nemůže zabrat...takhle sedím u její postýlky i třeba 2hodiny...a jelikož jsem nyní těhotná v posledním trimestru (termín polovina března), je to pro mě více než náročná situace. Nutno podotknout, že zároveň začala odmítat tatínka a všechno musí dělat maminka...takže aby mi pomohl manžel a šel ji občas uklidnit on - nelze. Někdy trvá na tom, že chce jít k nám do postele. Nejdříve jsem nechtěla, aby si na to zvykala a proto sedávala u její postýlky, ale nyní to už nedávám fyzicky ani psychicky, tak si ji vezmeme k sobě...kde se však děje naprosto to samé...než usne, trvá to až 2 hodiny, neustále se obrací ze strany na stranu, hodně se tulí a pusinkuje. Pokud se dospí u sebe v pokojíčku, většinou se budí velmi brzy, kolem 5:30 a pak už spát nechce, u nás v posteli vydrží cca do 7 někdy i 8h, záleží na tom, v kolik hodin se probudila v noci a v kolik opět usnula. To znovu neusnutí se děje tak 4-5 nocí z týdnu. V různých článcích jsem se dočetla o nočních můrách a děsech a symptomy a průběh mi na to sedí a dost mě to vyděsilo. Tak jsem se chtěla poradit co s tím? Co byste mi doporučila? Už opravdu nevím co dělat...odpolední spinkání, ač vypadá unaveně bojkotuje, i když jí příležitost dávám a pravidelně spolu chodíme do postele a čteme pohádky a na noční probouzení a znovuusínání jsem krátká. Obojí je pro mě velmi náročná situace, ráno se budím nevyspalá a bez energie. Před narozením druhého dítěte jsme ji také přihlásili do školky na dvě dopoledne 2,5h pro začátek, aby si zvykla. Začíná teď v únoru. Nechtěla jsem, aby to bylo až po narození druhé dcery a ona se tím cítila odstrčená. Myslíte, že na ni těch změn v poslední době bylo moc? Myslíte, že by školka mohla pomoci? Budu moc ráda, za každou radu.
Dobrý den, za popisovanými potížemi vaší dcery s největší pravděpodobností stojí skutečně příliš mnoho změn realizovaných v krátkém časovém období - dudlík, cestování zřejmě s časovým posunem, dočasná změna místa pro spaní, konec odpoledního spánku, vaše těhotenství a případné změny ve vašem chování ať už uvědomované a objektivní (nemůžete dceru tolik zvedat a nosit, můžete být unavená a podrážděná) nebo nevědomé. Noční můry a děsy se sice u malých dětí mohou vyskytnout, avšak vámi popisované projevy jim příliš nenasvědčují. Vaše dítě má daleko spíše rozhozený rytmus včetně toho spánkového. Do situace vstupují ještě další vývojové vlivy - pravděpodobně počínající období vzdoru, menší potřeba spánku přes den. Můžete se snažit o zajištění co nejstabilnějšího prostředí včetně stabilního místa ke spánku a způsobu ukládání. V nastaveném uspořádání je potřeba vytrvat delší časové období (např. minimálně 14 dní), aby se mohl projevit efekt opatření. Není proto dobré, že pokud se objeví potíže s usínáním měnit dceři místo spaní. Sama také píšete, že ani ve vaší posteli lépe nespí. Rozhodněte se tedy kde chcete nebo preferujete, aby dcera spávala, a tam ji stabilně ukládejte. Můžete u ní zůstat a držet ji za ruku než usne, ale pokud to nepřináší očekávaný efekt, nemá smysl u opatření vytrvávat. Můžete naopak zkoušet nechat dceru usínat samotnou, nebo jen v nějakých intervalech za ní přijít, aby cítila váš zájem a blízkost. Pokud budou potíže přetrvávat i nadále do předpokládaného nástupu dcery do školky, pak bych vám doporučila kontaktovat nějakého odborníka nejlépe dětského psychologa k odborné radě a pomoci. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, prosím o radu, jak naučit spát dceru v postýlce. Už jsme zkusili jí postýlku různě zpříjemnit, dát tam plyšáky, jiné povlečení, moji noční košili… Ale nic nefungovalo. Je jí už 9M a odmítá spát a vůbec být ve své postýlce – od narození spala vždy jen s námi v posteli, protože jinak plakala a vztekala se. Podařilo se nám jen párkrát přemístit ji do její postýlky ve spánku tak, aby se hned neprobudila, a pak vydržela třeba 2 hodiny, než se zavzbudila, a musela zase k nám. Začala už ale vstávat, a tak jsme museli postýlku (matraci) snížit, aby nedokázala vylézt (a spadnout ). Při pokusech o pokládání do postýlky se teď už vždy vzbudí a začne křičet, vždy tedy skončí u nás v posteli. Teď je ale dost pohyblivá a hned jak se vzbudí, začíná lézt, vstávat a různě se převalovat (často aniž by otevřela oči), a z naší postele padá. Tím spíš potřebujeme aby už dokázala spát sama v postýlce s ohrádkou, protože jinak ji musí pořád někdo hlídat a chytat. Podobně odmítá i druhou postýlku v obýváku, kam ji občas na pár minut dám, když potřebuji volné ruce. Hned při vložení do postýlky spustí hysterický pláč a nepřestane, dokud ji nevyndám. V noci se tedy bojím, že spadne z postele když budu spát. Když usne ve dne, nemůžu se vzdálit z místnosti kde usnula, protože z postele i gauče může hned spadnout (dvakrát spadla, několikrát jsme ji zachytili v poslední chvíli). K tomu dodávám, že usíná jedině u prsu, všem snahám o jiný způsob uspávání vytrvale odolává. Přitom se budí několikrát za noc (průměrně 4x) a neuspí ji zase nic jiného než kojení… Jak tedy postupovat, aby spala sama a déle?
Dobrý den,
popisujete trampoty s usínáním i spaním vaší, už (nebo možná spíš - teprve) 9měsíční holčičky.
Dobrý spánek u dětí, to je něco, zač by rodiče nespavců platili zlatem, zatímco rodiče těch vzácně spavých a neuplakaných dětí, si tohoto bohatství dostatečně nepovažují.
Rodiče děti nespavých se pak snaží udělat prakticky cokoliv, aby dítě usnulo a - spalo. Hrnou se na ně příručky, které tvrdí, že každé dítě může dobře spát, dočítají se na diskuzích o rozličných metodách uspávání, k tomu jim radí příbuzní a - co hůř, někdy radí i rodiče spavých dětí. Výsledkem je obvykle ještě větší chaos v hlavě nevyspalého rodiče, případně i jejich dítěte, které netuší, že spí celou dobu špatně, protože jemu samotnému to tak rozhodně nepřišlo.
Ve vašem případě to vnímám tak, že se bojíte především o bezpečnost dcerky a zároveň byste uvítala méně časté budíčky na kojení, než má dcerka doteď nastaveny.
Co se týká spaní ve velké posteli - není možnost zajistit bezpečnost jinak? Přistavit postýlku vedle postele, případně vytvořit bariéru z něčeho jiného? Dát vedle postele peřinu, aby případně dcerka spadla do peřiny?
Jaký jiný rituál kromě kojení máte? Zpíváte, hladíte dcerku, případně - používá dcerka dudlík? Co zkusit spojit kojení vždy s konkrétní, pro dcerku příjemnou činností a postupně zkusit třeba jedno kojení vysadit? Samotné uspávání kojením je pro dítě samozřejmě velmi příjemné, není na něm nic špatného, pro dítě je pak ale mnohdy nemilé, když procitnou a nemají v pusince to, s čím tak spokojeně usínali. Když se tedy podaří, že dítě usne až po nakojení, třeba ve vaší posteli a s vámi za ruku nebo ho budete hladit, zpívat, může být pak pro něj méně nepříjemné vzbuzení bez prsa. Blízkost při kojení je pro děti ale natolik příjemná a potřebná, že "odnaučování" častějšího pití je pro takto malé dítě zatím spíš ke škodě a matku to stojí více sil, než samotné vstávání.
Vaše dcera je nejspíš hodně kontaktní a citlivá, proto bývá nerada "odložena" do postýlky i přes den. Některé děti mají zvýšenou potřebu kontaktu s maminkou, rády se nosí, tulí, protože je to zklidňuje. Zkuste se na to podívat i z tohoto hlediska a pouvažovat, zda by nešlo spaní vymyslet trošku jinak, aby dcera s vámi mohla zatím spát i dále. Rychlé ( dítěti se mohou zdát rychlé, rodiči třeba ne) změny, případně střídání různých přístupů mohou dítě spíš zneklidnit a spánek zhoršit, případně ho zlepšit pouze na krátkou dobu. Popřemýšlejte v klidu, co u vaší holčičky cítíte za potřeby vy, jako maminka. Jak vyhovuje usínání malé, kdy je nejspokojenější a kdy se nejlépe vyspíte. Podporu i ujištění, že jdete správným směrem, můžete najít na stránkách prosimspinkej.cz.
Velmi doporučuji všem, kteří pochybují nejen o svých uspávačských schopnostech, ale i o sobě, coby dostatečně schopném rodiči.
Přeji hodně radosti z dcery a výhledově i dobrý spánek.

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den píšu dotaz ohledně mé neteře je stejně stará jako má dcera 2 a půl roku... Ale chování má takové že uz i švagrova si dělá starosti ale nechce se nikde informovat tak to chci zkusit. Já Verunka je hrozně naladova chvily v pohode a pak je schopna křičet vztekat se strkat do mé dceri když jsou spolu vcera treba vzala zničehonic kamen a prostě ho po me hodila.... Pořádně nemluví v noci se budí stale na. Mléko obcas tak divně gestikuluje ja ji mam hrozne rada ale prijde mi e je tam něco divné v jejim chování tak jsem se chtela zeptat zda je to normální nebo je tam treba neco špatně dekuji za odpověď Vošická
Dobrý den,
rozumím tomu, že máte obavy o zdravý vývoj své neteře. Bohužel nemám dostatek informací, abych se mohla alespoň přibližně vyjádřit k tomu, zda se jedná o běžné projevy chování nebo je u dítěte nějaký problém, případně o jaký problém by se mohlo jednat.
Pokud i maminka holčičky pozoruje u své dcery nějaké nápadnosti ve vývoji, zkuste ji podpořit ve vyhledání odborné péče, kdy při osobní návštěvě daný odborník dokáže mnohem lépe rozlišit, oč by se u dítěte mohlo jednat.
Pokud odborník nazná, že je vše v pořádku, bude mít švagrová jistě klidnější spánek, pokud zjistí, že se u dítěte vyskytují nějaké potíže, dokáže mamince poradit, co holčička nejvíce potřebuje - jaký výchovný přístup, na jaké oblasti ve vývoji se nejvíce zaměřit a jak je rozvíjet, zkrátka pomůže rodičům lépe pochopit dítě a jeho individuální potřeby.
Doporučuji proto mamince obrátit se na nejbližší Pedagogicko-psychologickou poradnu nebo na klinického psychologa.
S pozdravem M. Krupková

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, dcera 23 měsíců spí celou noc (párkrát pobrekne bez nutnosti asistence) cca od 10 měsíců, od 7 měsíců spí sama v pokojíku ve své postýlce. Usíná sama bez problémů po večerním rituálu, který je stále stejný od malinka. Dcera je velmi živé dítě a i v noci po postýlce dost cestuje.Mmt asi 3 týdny se začala v noci budit až hysterickým pláčem, byla zpocená, klepala se, ale při vědomí ... stačilo pochovat, hned si ukázala na postýlku a usla. Někdy byla tato epizoda 1x, někdy 3x za noc. Střídali jsme se s manželem v utěšování. Nyní se situace zhoršuje ... začala se tulit (nikdy moc tulivá nebyla), sem tam něco povídá, již nechce zpět do postýlky - začne zase hystericky plakat, když to zkusíme. Trvá to než ji přemluvíme, budí se častěji a častěji, třeba i 7x a posl. noci, když ji jde uklidnit manžel, tak začne ještě víc hystericky brečet a chce mě, kdy se ke mně hned přitulí, ale nejde odložit ... Ráno začala vstávat o cca 1,5 hod. dřív a odpoledne spí min. 1,5 hod., spíš lehce přes 2 po obědě ... Zásadní změny v režimu dne, aktivitách si neuvědomuji. Jedině, že jsem těhotná, ale bříško bylo vidět už nějakou dobu, než tohle začalo. Mohu nějak dcerce pomoci k delšímu spánku a zachránění našeho spánku? Děkuji
Dobrý den, dětský spánek prochází různými fázemi. Jsou období, kdy dítě spává klidně celou noc, ale pak také takové, kdy je spánek neklidný a dítě se i vícekrát za noc budí. Důvody mohou být různé, může se jednat o růst zubů, rychlý psychomotorický vývoj dítěte v určitém období, fyzický růst dítěte, nebo také strachy a úzkosti spojené s nějaký stresem, se kterým se dítě vyrovnává. U dětí ve věku 2 - 4 roky se často objevují noční děsy, úzkosti, strachy, projevující se probuzením s křikem, nebo křikem ze spánku podle fáze spánku, ve kterém se noční můra objeví. Dítě ve spánku zpracovává události během dne, kterých na něj při jeho bouřlivém vývoji může být hodně. Potíže se spánkem mohou nastat také, pokud se dítě nachází v přechodné fázi, kdy se mění délka jeho spánku, tak jako možná i u vás. Je potřeba být klidní a trpěliví, neměnit rituály před spaním ani během spánku. Když se dítě necítí dobře, pak je normální, že se dožaduje spíše matky, v noci také není dobrá doba na boj nebo výchovu dítěte. Proto choďte za dcerou tedy vy, pokud vás požaduje a snažte se vyvarovat vzniku hysterického pláče, který jí pak zabraňuje znovu usnout. Z postýlky, na kterou je dcera zvyklá ji neberte, ale přitulte se k ní, přilehněte, obejměte, konejšete, mluvte klidným a tichým hlasem. Vyčkejte dokud dcerka znovu neusne. Vaše těhotenství může být také důvodem, proč se dcerka cítí být znejistěná a může být ve stresu. Popisujete, že vaše bříško bylo vidět už dříve, takže se termín vašeho druhého porodu zřejmě blíží. Dcera z vás může cítit určité napětí, také se doma o příchodu dalšího dítěte určitě bavíte, připravujete mu věci, výbavu. Tato nejistota, že neví, co se bude dít, může způsobovat poruchy spánku i to, že dcera v noci dožaduje vás. Zkuste s dívkou začít více pracovat na přípravě na sourozence. Povídejte si s ní o tom jaké to bude, když budete v porodnici, jaké to bude až přijde domů miminko. Zdůrazněte kladné stránky příchodu sourozence. Nezapomeňte však dceru ujistit, že ji budete mít stále stejně ráda, i když přijde další miminko, že tu vždy budete pro ni, děti si někdy myslí, že je nové miminko v rodině nahradí.
Informace podávejte přiměřené věku dcery, nemusíte se obávat, že by vám dcera nerozuměla. K rozhovoru a k přípravě dítěte na sourozence můžete využít různé knihy, na jejichž tvorbě se dítě může samo podílet a zapojovat. V naší rodině se osvědčily například tyto publikace: "Maminka má miminko", nebo "Bude nás o jednoho víc" - malujeme a tvoříme. Nezapomeňte, že je potřeba trpělivost, neočekávat zázračný efekt hned, váš klidný spánek se vám však určitě zase vrátí. Přeji hodně radosti z vašich dětí. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení