Celkem výsledků pro výraz "maminka": 58
Dobrý den paní magistro, obracím se na Vás s následující věcí, která mne bohužel nedávno potkala, žiji se synem, 9letým, již 3. rokem sama, odstěhovala jsem se ze společné domácnosti po několika letém ne zrovna moc uspokojivém vztahu. Syn mi byl svěřen do péče. Otec trávil a dodnes tráví polovinu roku v cizině. Na dobu, kdy se vrací, si bere syna 1x za 14 dní na 4 dny s víkendem a 1x na 2 dny. Chci tímto říci, že styku syna s otcem nebráním. S otcem svého syna bohužel nevycházíme dobře. Když je vyhoveno jeho požadavkům, je to v pořádku. Mým požadavkům se mnohdy nevyhoví, ignorují se. Ale mám nyní o starost více, jelikož si můj bývalý partner našel přítelkyni, následné info jsou pouze domněnkou, ale nebudou daleko od reálu. Protože chtěl další dítě, myslím, že s touto partnerkou dítě plánují. Ona má již dítě z předešlého vztahu. Můj syn není moc sdílný všeobecně, ale v jejich společnosti se zřejmě cítí dobře. Jak vlastně dlouho se všichni dohromady znají, nevím. Můj bývalý patrner mne do seznamovacího rituálu nezahrnul. Řeším nyní to, že můj syn začal tetě říkat mamko. Zaskočilo mne to a nevím, jak mám tuto situaci řešit. Vzhledem k tomu, jaké máme špatné vztahy s partnerem se obávám, že zeptat se na to přímo jeho, by nebylo vůbec dobré. Jen jsem se syna zeptala, jak ho to napadlo a on mi řekl, že jí tak řekl včera a ona se tomu smála, že jí to nevadí. Zmohla jsem se jen na to, že jsem synovi řekla,že jsem si myslela, že maminka je jen jedna a že je mi z toho trochu smutno. Nevím, jak to mám řešit, mám-li to řešit..? Někde jsem udělala chybu. Můžete mi poradit? Děkuji.
Dobrý den, vaše pocity jsou legitimní a pochopitelné, maminka je opravdu jen jedna a můžete se zjištěním, že syn oslovuje mamko cizí paní cítit zraněná, zkuste se však od těchto pocitů oprostit a uvažujte racionálně. To že jste jeho jediná maminka syn zcela jistě ví a určitě není vaší chybou nebo zaviněním, že začal mamko oslovovat novou otcovu přítelkyni. Zkuste nebrat situaci osobně, zamyslete se nad tím, jaké by to bylo, kdyby to bylo opačně, vy byste měla nového přítele a syn by mu začal říkat třeba taťko při zachovaných kontaktech také s biologickým otcem. Také by vám to tolik vadilo? Syn se pravděpodobně v otcově "nové rodině" cítí opravdu dobře a spokojeně, jeho oslovení nové otcovy přítelkyně zřejmě vzešlo skutečně od něj a může pramenit z toho, že k ní navázal pozitivní vztah a také nová paní v této "rodině" zřejmě roli matky zastává. Jak vlastně oslovuje syn vás, skoro bych řekla, že oslovení mamko není určeno vám, je to takové "náhradní" oslovení pro osobu, která se zřejmě mateřsky chová. Vám syn pravděpodobněji říká oslovením "mami" či "maminko". Berte to jako svůj úspěch, že syn dobře dokáže navazovat vztahy, buďte ráda, že je v přítomnosti otce a jeho partnerky spokojený a cítí se dobře, vždyť o jeho klid a spokojenost jde přeci mamince především. O svých pocitech s ním však ale můžete určitě mluvit a pokud se s takovým oslovováním otcovy přítelkyně nedokážete vyrovnat, tak mu to vysvětlete a zkuste společně najít nějaké pro vás méně bolestivé oslovení pro otcovu novou partnerku (může jí říkat teto, nebo křestním jménem..). Také byste se neměla bát domluvit se s bývalým manželem, zkuste navrhnout setkání na nějaké neutrální půdě, tedy ne u vás ani u něj doma a zcela věcně a bez emocí se s ním zkuste dohodnout na oslovování jeho nové partnerky vaším synem. Vyhněte se negativním vyjádřením směrem k ní i k bývalému manželovi, oceňte, že o syna doře pečují, že se u nich dobře cítí, vysvětlete mu, jak se cítíte, když slovem mamka oslovuje jeho novou partnerku a jak jste se synem dohodli, že ji může oslovovat. Pokud je manžel rozumný a nechce si kazit vztahy se synem, pak by měl vaši dohodu akceptovat. Dohoda dospělých je velmi důležitá a i když váš partnerský vztah skončil, pak by měla fungovat směrem k vašemu společnému dítěti, jehož jste rodiči. Snažte se syna co nejméně zatěžovat řešením rodinných potíží. V případě, že by se dohoda nedařila, nebo byste potřebovala více poradit, pak bych vám doporučila kontaktovat některou Poradnu pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, které jsou v každém větším městě, služby těchto poraden jsou bezplatné a odborně vám zde poradí, jak postupovat. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, psycholog

Pro akci je nutné přihlášení
Dotaz k situaci Andulky ve školce: http://www.babyonline.cz/akcni-svet-deti/skolkacek-online/andulka-od-veru-beru/6-castV online projektu sledujeme školkové děti. U Andulky se objevil problém. Do školky začala chodit z vesela a těšila se. Aklimatizační začleňování probíhalo taky v pořádku. První problém se objevil druhý týden školky, kdy Andulka nechtěla sníst oběd a poté s ní údajně byl problém i při odpočinku. Po této zkušenosti Andulka chodila nějaký čas domů po obědě. Při hře n a školku a spontánním vyprávění je znát, že se učitelky ve školce hodně rozčilují a vzniká podezření, že občas děti i plácnou. Pak Andulka onemocněla a týden ve školce nebyla. Po návratu do školky maminka Andulky situaci s paní učitelkou řešila – ta ovšem popřela, že by dětem ubližovala a ani dětem neříká, že něco dělají špatně. Po rozhovoru s paní učitelkou to chvíli vypadalo, že se situace zlepší. Paní učitelka se Andulce víc věnovala a Andulka chodila ze školky spokojená. Zvládla i spaní po obědě. Jednou jí paní učitelka dovolila místo spánku sedět u stolu a prohlížet si knížku. Během následujících 14 dnů bylo všechno v pořádku, až na jednu stížnost – při procházce Andulka neposlouchala a utíkala do silnice a ten den se prý ani ve školce nezapojila. Situace se zdramatizovala po třídních schůzkách. Maminka Andulky v dobré víře navrhovala některé změny v organizaci času, ale nesetkala se s pochopením a nakonec se vše obrátilo proti ní a hlavně proti Andulce, kterou učitelky označily za nepřizpůsobivou, nespolupracující a problémovou. Paní ředitelka pak následně navrhla vyloučení ze školky na jeden měsíc, které ale rodiče Andulky odmítli a vrátili se tedy k tomu, že Andulku berou domů po obědě. Maminka Andulky cítí, že paní učitelka má k Andulce odstup a že celá situace má neblahý vliv i na Andulku – začala dělat scénky kvůli maličkostem a celkově je ustrašenější.
Dobrý den, děkujeme za Váš dotaz. Je dobře, že Vás jako rodiče nenechává lhostejným zvládání vzdělávacího procesu dítěte. Toto prvotní zvládání může být počátkem utváření vztahu k celkovému institutu školství a k autoritám učitele. Proto je důležité, aby dítě zažilo zejména příjemné okamžiky a přijetí učitelů. Adaptace na nové prostředí a nová pravidla je někdy zdlouhavá. Je však potřeba ji podpořit, jak ze strany rodiče, tak ze strany učitele. Každá MŠ má jasně daný a veřejně dostupný (často na internetových stránkách MŠ) školní řád a vzdělávací program, které by měli obě zaujaté strany respektovat. Ze zkušenosti vím, že většina MŠ již v dnešní době ve školním řádu, např. v části určené k odpočinku, počítá i s dětmi s menší potřebou spánku a jinými návyky. Ve školním řádu tento bod bývá zahrnut a je tedy právem rodiče dovolávat se tohoto požadavku. Záleží však, jak je to uvedeno ve Vaší školce. Pokud jeden den je paní učitelka schopna reagovat na potřeby dítěte (číst si s ním knihu místo spánku) a druhý den nikoliv, je tu vždy problém. Každá nejednotnost v dítěti vyvolává zmatek a nejistotu. Proto je třeba sjednotit přístup k těmto základním bodům denního režimu. Jinak Anička nemá šanci zvnitřnit si pravidla, když jsou pokaždé jiná. Ve svém dotazu zmiňujete vzniklé podezření na plácání dětí. Podezření z fyzického trestání dětí je velice ošemetná záležitost. S takovým obviněním je třeba být opatrný. V případě opodstatněného podezření, bych však neváhala projednat situaci s vedením, když už pokus jednat s konkrétní paní učitelkou byl učiněn. Pokud by nebylo vedení vstřícné k řešení situace, tak je samozřejmě možné dát impuls vyšším orgánům k přešetření. Důležité je zvážit takové postupy vzhledem k možným důsledkům - vliv na další spolupráci se školkou a vliv na Aniččino další setrvání ve školce. Pokud máte pocit, že osobní domluvy s pedagogy o naplňování školního řádu a jednotném přístupu již nepřinesou nějaký posun, je zde na místě návštěva psychologa, kde může být situace probrána komplexněji, může být posouzeno Aniččino prožívání dané situace a mohou být společně hledány další cesty k řešení. Nabízela by se možnost změny školky, což v dnešní době často není nic snadného. Nevíme, zda vůbec taková možnost ve Vašem místě bydliště je. Školní řád však má většina školek podobný a záleží vždy na osobnosti pedagoga, jak zvládá reflektovat potřeby dítěte a přistupovat k nim. Je zde možnost i soukromého školství. Je však třeba znát přístup jednotlivých školek a moci zhodnotit prospěšnost určitých postupů pro další, navazující vzdělávání. To je však velmi složité a zhodnocení není někdy ani zcela možné. Je těžké odpovědět na dotaz, když chybí znalost celé situace a není možno se doptat na další aspekty, proto bych osobní návštěvu odborníků zvážila.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, byla mi předepsána antikoncepce Paoletta na upravení menstruace a taky jako ochrana před těhotenstvím. Svému lékaři jsem ale říkala, že moje maminka je po trombóze v dolních končetinách. Žádné krevní testy mi neudělal a antikoncepci předepsal. Bojím se ji užívat, myslíte si, že mohu? Děkuji za odpověď.
Dobrý den, v případě, že vaše maminka měla trombózu, bych doporučila krevní testy k vyloučení vrozených trombofilií předtím, než začnete užívat antikoncepci. Testy si mužete zaplatit - cena je kolem 800 Kč.
Pro akci je nutné přihlášení
Vážená paní doktorko/pane doktore, mám problém, který mě již nějakou dobu poměrně dost trápí, proto jsem se rozhodla napsat do Vaší online poradny.Mám dcerku, které budou v červnu dva roky. Už od začátku hodně tíhla k tatínkovi. Nebrala jsem to jako nic neobvyklého, naopak jsem si to užívala. Ale já mám pocit, že dcera je na tátovi závislá čím dál více. Manžel má časově náročnou práci. Když jsme spolu samy jen my dvě, je to v pořádku. Hrajeme si, mazlíme se, vše je fajn, dcera vyžaduje mou pozornost, bere mě za ruku, abych si s ní šla hrát, chce pochovat, atd.Ale toto se rázem změní, když je doma i manžel. Najednou jsem vzduch, malá chce jen tátu. I když je manžel zaneprázdněn a já zrovna nic nedělám, chce, aby si s ní šel hrát on, a mě spíš odhání. Dělá, jako bych doma vůbec nebyla. Když jí řeknu, že se jde např. přebalit nebo obléci, utíká k němu a schová se za něj, nebo se na něj začne sápat a lehne si mu na rameno. Když je dcerka u babičky a my si pro ni jedeme třeba druhý den, vůbec mě nevítá. Jen tatínka. Je mi to už trapné a chodím raději až druhá v pořadí, když si pro ni jedeme, protože když jdu první, kouká hned za mě, jestli je tam tatínek. Přitom si myslím, že si s ní hraji lépe a zábavněji než manžel. Hodně se se mnou nasměje, když jsme doma spolu samy. Dokonce i když spadne, nebo má strach, hledá automaticky jeho. Když jsme na procházce a ona chce chvíli nést, tak samozřejmě opět od manžela. Situace se obrátila na dovolené minulý rok v létě, kdy jsme byli všichni tři spolu celé dny. To začala chtít oba stejně, možná mě i trochu více. To přetrvávalo ještě chvíli po návratu z dovolené a pak to spadlo opět do starých kolejí. Já pociťuji žárlivost, jsem pak i na manžela trochu protivná, když taková situace nastane, i když vím, že je to špatně. A samozřejmě mě to mrzí. Na mateřství jsem se těšila, ale teď jsem vlastně zklamaná. Čekala jsem něco jiného. Za tu všechnu péči a lásku, co malé dávám, musím neustále přecházet její ignoraci ke mně. Dbám na její výživu, její vývoj, vše dělám nejlíp, jak umím. Když se podívám na maminky kolem sebe, tak to nikde takto nevidím. Manžel se v naší dcerce vidí, dělá mu dobře, že ho takto upřednostňuje a užívá si to. Ale mě to trápí. Zeptám se, stává se něco takového často nebo je to ojedinělý případ? Dělám něco špatně? Může to souviset s tím, že jsem přísnější než manžel? Ode mě dostane občas výchovné plácnutí např. přes ruku, protože někdy hodně zlobí. Manžel ji nepotrestá nikdy. Zajímalo by mě, jestli se její přístup někdy změní a bude mít ráda i mě. Mockrát děkuji za Vaši odpověď.
Dobrý den, ve vašem dotazu si vlastně sama tak trošku sama odpovídáte. Jste zřejmě velice citlivou a dobrou pozorovatelkou a dobře jste si všimla, že v průběhu pobytu na dovolené se upřednostňování tatínka dcerou vlastně téměř ztratilo. Tato situace bývá opravdu častá, že dítě ja-koby více tíhne k otci, který je pro něj vzácnější než maminka, se kterou je vlastně pořád a jejíž pří-tomnost považuje za samozřejmou. Celý problém tak zřejmě souvisí s časovou zaneprázdněností otce a atraktivními činnostmi, které holčičce nabízí a navíc netrestá že. Nenechte se ale mýlit, to nezna-mená, že vás má dcerka ráda méně, nebo že vás ignoruje, vy jste pro ni hlavním zdrojem bezpečí a jistoty a že také to, že je schopna tak dobře navazovat vztahy jak k manželovi, tak k prarodičům, to je jen vaše zásluha jako její maminky. Vždyť kdyby se holčička cítila nejistá a byla úzkostná, tak by vám visela, jak se říká „za sukni“, a nechtěla by se od vás hnout. Pokud vše probíhá tak, jak má ve výchově i vývoji dítěte, tak děti přirozeně milují oba své rodiče. Nelze chtít po malém dítěti, aby si mezi rodiči mělo nějakým způsobem „vybírat“ či „volit“, to je situace pro dítě neřešitelná. Ve vzta-zích opravdu nejde o žádnou soutěž a poměřování či předhánění se, koho vlastně má dítě více rádo. Vy jako dospělá se musíte naučit se situací vyrovnat a zvládnout ji, i když to asi pro vás není jedno-duché. Užívejte si, že dcerka má otce ráda, vždyť kolik maminek by za to dalo nevím co. Můžete si ale s manželem o vašich pocitech promluvit, vysvětlit mu, proč jste pak někdy na něj protivná a spo-lečně se můžete pokusit o nějakou změnu. Manžel by se mohl v rámci svých časových možností více zkusit zapojit nejen do herních aktivit s dítětem, ale také do běžných činností jako je právě oblékání, přebalování, zejména pokud tyto činnosti od něj dcerka vyžaduje, tak proč ne. Také by vás však měl podpořit, když dcerce dáte nějaký příkaz nebo pokyn. Děti jsou na nejednotnost rodičů velmi citlivé a rychle se ji naučí velmi dobře využívat ve svůj prospěch. Pokud tedy dcerce řeknete, aby se šla obléct, a ona se schová za manžela, tak by ji měl pobídnout, ať se jde za vámi obléct a stejně tak u dalších činností. Na daném příkazu byste oba měli trvat, dokud jej holčička nesplní. Rozhodně ji nenechte formou uchýlení se k manželovi splnění pokynu se vyhnout. Jste zřejmě velice dobrou ma-minkou, na výchovu a správný vývoj dcery dbáte a vynakládáte hodně sil a energie, proto chápu, že se můžete cítit jaksi nedoceněná, dítě ale za to nemůže, problém bude opravdu ve vás a vašem pří-stupu, který však lze změnit. Zkuste se pro dcerku udělat také trošku vzácnější, vyjít si sama někam ven, věnovat se nějakým vlastním aktivitám, třeba cvičení, káva s kamarádkami a dcerku nechejte v péči tatínka nebo třeba babičky. Pokud jdete holčičku k prarodičům vyzvedávat a je vám nepříjemná situace, že běží za tátou a vás nevítá, můžete zkusit této situaci předejít, budete tak chránit i samu sebe. Běžte buď dcerku vyzvednout sama, nebo naopak pošlete jen manžela a počkejte třeba v autě, nebo venku. Dcerka bude asi překvapená, kdepak maminka je. Věnujte se také společným aktivitám s dcerkou i s manželem a užívejte si společné chvíle, kdy jste s holčičkou samy, a kdy píšete, že vše je v pořádku. Víte, když se na věc podíváte očima manžela, tak on vzhledem ke své časově náročné práci s holčičkou tráví zřejmě mnohem méně času než vy, což by přeci také mohl považovat za křiv-du, žárlit nebo se cítit ve výchově nedoceněný, jde jen o úhel pohledu. Pokud byste i nadále trpěla pocity žárlivosti a bylo to pro vás neúnosné, bylo by dobré poradit se s odborníkem například v Manželské a rodinné poradně, kam byste mohli zajít i společně s manželem. Služby poraden zřizova-ných státem jsou zdarma, v soukromých či církevních zařízeních budou služby zřejmě zpoplatněny.

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,mám obavy o vývoj své neteře. Děvčátku budou v srpnu dva roky. Je to velmi šikovné vnímavé dítě, hezky mluví, snaží se opakovat jednoduché říkanky, zvládne si obout botičky. Ráda papá, na pokyny i vysvětlování reaguje velmi vstřícně, pokud ji požádáte aby něco udělala (něco přinesla, utřela po sobě stůl, obula si botičky) reaguje okamžitě snahou vyhovět.Bohužel je celá rodina v nelehké situaci, zhruba před rokem, tedy cca v jejím jednom roce jí zemřela maminka. Od jejího narození byla maminka vážně nemocná, o holčičku ale láskyplně pečovala (jak to dovolil její zdravotní stav), nejčastěji střídavě s babičkou, se kterou bydlí rodina ne ve společné domácnosti, ale ve stejném domě. O holčičku se nyní stará střídavě tatínek a obě babičky. Často tak mění "opatrovatele" a domácnosti ve kterých pobývá, skoro po dni nebo po dvou. Dosud to vypadalo, že s tím holčička nemá problém, v posledních týdnech je více fixovaná na tatínka, plačtivější pokud není v dohledu. To mi připadá celkem normální, také si pamatuji období, kdy mlůj syn zoufale vřískal, když jsem šla jenom na záchod. Co mi ale připadá znepokojivé a tady se dostávám k jádru mého dotazu - holčička ve společnosti velmi snadno přejde od "malá malá" k rychlému útoku, ať už se jedná o plácání, škábání, či stisk. Útočí často na obličej nebo krk s překvapivou silou. Vypadá to, že útočí bez zjevného důvodu (není za tím žádný zákaz, nebo jiné omezování, nedostatek pozornosti). Nerozlišuje mezi rodinou - lidmi které zná a např. dětmi, které náhodně potká na koupališti. Jak říkám, není za tím hádka o hračky, nebo boj o pozornost. Z opatrovatelů reaguje každý jak umí, samozřejmě říkáme, že to nesmí, vysvětlujeme , ale v tomto se vše míjí účinkem. Táta se s ní někdy v odpověď "pere" čímž se mi zdá, že její projevy vlastně zlehčuje a dělá z nich legraci. To samozřejmě neplatí pokud si vybere za cíl cizí holčičku. Obávám se, aby to nebyla známka toho, že jí ubližuje poněkud kočovný život, který z mého pohledu může vypadat jako nedostatek jistot. Že nás trestá, za to že si s ní hrajeme a pak ji "opouštíme". Do tohoto modelu ale nesedí útok na cizí děti.Ve výchově svých dětí jsem byla v jejich nízkém věku zstáncem pravidelného denního režimu, samozřejmě porušeného občas nějakou návštěvou, s jedním vychovatelem. To u neteře bohužel není možné, ale možná to není pro její zdravý vývoj nutné? Ráda bych se sama do péče o holčičku zapojila, ale tři rodiny se nám zatím vzhledem k jejímu věku zdají až až. Máme se obávat? Nebylo by prospěšnější, dát děvčátko na dopodne alespoň na čtyři dny v týdnu do školky, aby se režim více opakoval a dodal jí na jistotě? V obci, kde bydlí je malá školka a asi by rodině vyšli vstříc, ale obáváme se jak útoků na děti, tak i toho, jak by holčička vnímala další prostředí a jak by opouštěla tatínka, na kterém je nyní docela závislá. Neradi bychom jí vzhledem ke složitému startu do života neuváženými rozhodnutími a experimenty ublížili.Děkuji za radu.
Dobrý den, vývoj holčičky tak, jak jej popisujete se jeví naprosto normální. Pro dítě jsou důležití stabilní vychovatelé, láskyplné a klidné prostředí. Fixace na otce, který je v životě děvčátka nejstabilnějším článkem je v pořádku a znakem jejího zdravého vývoje. Agresívní chování ve formě různých "útoků" na rodiče, vychovatele patří také k normálnímu experimentování v tomto věku. Dítě zkouší hranice vychovatelů, zkouší co se stane, když někoho kousne, bouchne apod. Důležité je, aby se vychovatelé drželi jednotného přístupu a měli na paměti několik obecných zásad při zvládnutí projevů agresívního chování.
- agrese je pro dítě v jeho vývoji důležitá, dodává mu energii, žene ho kupředu, důležité je agresívní chování nasměrovat konstruktivním, nikoliv destruktivním směrem
- zaměstnejte dítě, výborným prostředkem je společná hra, není však vhodné zápasení a hravé praní se, které s dětmi často provozují tatínci, lépe je něco společně stavět, vytvářet.....
- dítě by mělo mít dostatek pohybu, aby mohlo vybít svou energii společensky přijatelným způsobem
- nezapomínat, že chování dospělých je pro dítě prvním a nejdůležitějším vzorem, pokud se tedy rozčílíme a začneme na dítě křičet, pak reagujeme na násilí opět násilím. Přístup je důležité udržet klidný, trpělivý, ale důsledný a dítěti vysvětlit, že tohle se nedělá, odvést jeho pozornost k žádoucímu chování, zasáhnout ihned, nenechat nežádoucí chování vystupňovat.
Ohledně zahájení docházky do mateřské školy je potřeba zvážit zralost dítěte, přikláněla bych se k nástupu do MŠ od tří let věku dítěte.

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, nikdy jsem se o přechod nezajímala, a to mi je skoro 44 let, ale když jsme se nedávno s mojí maminkou bavily, až teď jsem se dozvěděla, že maminka měla přechod, když jí ještě nebylo 47 let. Četla jsem, že dcery se v tomto mají řídit podle svých maminek a u mě by to znamenalo, že jsem už v přechodu, ale žádné změny na sobě necítím. Začala jsem si hlídat měsíčky a cykly jsem měla 27, 26, 29, 26, 24 a 26 dnů, ale to prý také nic neznamená, protože ženy mohou mít měsíčky v přechodu hodně pravidelné. Moje maminka také přestala krvácet pomalu ze dne na den. Jediným způsobem, jak lze přechod prokázat, je hormonální profil, ale ten se prý u žen pod 45 let málokdy provádí. Chtěla jsem se zkrze toto zeptat: chodím na pravidelné imunologické krevní testy, kde mi měří i hladinu hormonů, nikdy ale se mnou paní doktorka o nich nemluví. Myslíte si, kdybych ji požádala, že se mohu dozvědět, jak se u mě přechod vyvíjí. Děkuji za odpověď.
Dobrý den, pokud půjdete na svoji první gynekologickou prohlídku - předpokládám, že jste autorkou i druhého dotazu, pak se na vše můžete zeptat v ordinaci. Pokud má žena víceméně pravidelný cyklus, pravděpodobně se nenachází v přechodu. Hladiny hormonů, které se v přechodu snižují, způsobují, že žena přestává pravidelně menstruovat. Jde to tedy ruku v ruce.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, paní doktorko, mám takový dotaz. Je mi 29 přítel 43. Já mám z předešlého vztahů dceru a přítel take z předešlého 3 děti 19,21,22 let. Můj dotaz se týká. Já bych chtěla moc miminko, aby, jsme měli ve vztahu něco společného, delší dobu už nad tím přemýšlím, ale přítel odmítá že už nechce, ikdyz dříve tvrdil že ano, prý že nechce z finančního hlediska, ikdyz podniká a máme se dobře... Ale k dotazu, v rodině máme anamnézu rakoviny, maminka ve svých 46 letech umřela na rakovinu vaječníků, její maminka rakovina prsou. Otec v 64 letech rakovina jater Gynekolog mi doporučil vyšetření genetiky, byl zjištěn vadný gen Brca a závěr 85% šance dědičnosti. Bohužel z mého genu nešlo zjistit přesně zda prsa či vaječníky. Ale je tam napadený jeden gen druhý je v pořádku. Nicméně bych se chtěla zeptat v jakém věku by jste doporučila operaci, na vyoperovani vaječníků, nebo prsou-mlecnych žláz. Gynekolog mi radí jen vaječníky. A já tápu i jaký věk je pro mě hraniční. Chtěla jsem dítě co nejdříve abych mohla jít také co nejdříve na operaci. Jenže teď se mi to díky partnerovi tak moc zkomplikovalo že já vlastně nevím co teď. Jak se rozhodnout. A druhý dotaz pokud bych postoupila k vyoperovani vaječníků zda je šance na odebrání vajíček a třeba někdy v budoucnu je použit na IFV, umělé oplodnění. Nevím zda je nutné odebrat při tomto zákroku vejcovody a dělohu. Vůbec netuším jak to probíhá. Mohla by jste mi ve zkratce poradit? S přítelem jsme spolu o tom mluvili několikrát, ale prostě že ne nechce, a třeba raději se mnou kvůli tomu ani nespí. Už jsem zoufalá....
Dobrý den, obecně toto je otázka i na genetika a popř. onkogynekologa, který by měl doporučit, v jakém věku vaječníky a prsa odstranit. Většinou je odpovědí co nejdříve, pokud má žena splněnou reprodukční funkci. Pokud tedy ještě uvažujete o těhotenství, pak by bylo ideální, co nejdříve, protože riziko vzniku malignity je opravdu vysoké a s věkem narůstá. Vajíčka odebrat samozřejmě před operací možné je. Později se jedná o odstranění vaječníku a nejlépe i vejcovodů, děloha vám zůstane. Takže podstoupit IVF v budoucnu by možné bylo. Kontaktujte určitě gynekologa a genetika, se kterým je nejlépe tuto záležitost probrat.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den paní doktorko, chtěla bych se zeptat n Váš názor. Přítel má 4letou dceru. Má běžnou nemocnost, rýma kašel že školky. Max 1do měsíce. Maminka s malou byla na alergologii,že hodně marodí. U paní Dr na alergologii ji nebyla zjištěna žádná alergie nic ani nijak oslabená imunita nic. Přesto si maminka stěžovala jak je malá stále nemocná. Paní doktorka ji na alergologii předepsala xyzal s tím,že když bude mít mala jakýkoliv hlenový sekret má xyzal nasadit. Momentálně už ho nerez 3tydny v kuse 2x denně 2,5ml. Malá je zdravá nemá rymu, kašel , bohužel je po tom totálně otupela jen sedí a kouká. Bohužel to nijak nejsme schopni s malým množstvím vídání ovlivnit. Ale chtěla bych se zeptat jestli je toto standardní postup u lékaře, že při sebemenší rýmě či kašli se předepisuje takový lék. Sama mám dvě dospívající děti a nikdy jsem se s tím nesetkala. Pro posílení imunity se nám podařilo s maminkou alespoň dohodnout,že malé dává hlivacka s rakytnikem, ale ve zbytku nemáme možnost nic ovlivnit. Předem děkuji za názor. Přeji hezký den
Dobrý den. V tomto věku je rýma 1x za měsíc běžná, alergická rýma trvá nepřetržite 2 - 3 měsíce. Podle popisu je běžné, že školkové děti mají 1x měsíčně rýmu. Xysal podporuje rozvoj imunity, stačí dávka 2,5 ml na noc. Druhá ranní není nutná.

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,s matkou mé holčičky 1,8 m si každý pátek předáváme nasi princeznu. Poslední dvě předávání dopadla tak, že holčička plakala a chtěla jít za maminkou. Před předáním si hrála se svým bratrancem (2 roky) a u auta se s ni maminka vždycky loučí. Po ujetí cca 200 m od domu nebo max 2 min holčička plakat přestane a je úplně normální i veselá což trvá po celou dobu 2 dní co je u tatínka. Na maminku se v neděli těší když ji tatínek vzpomene. Maminka tvrdí, že když tatínka přes týden vzpomene, tak holčička říká že se ho bojí. (Toto předávání trvá již 3 měsíce každý týden). Je možné že dítě v tomto věku přepne po ujetí těch 200 m režim a je celé 2 dny šťastné a v naprostém pořádku nebo se tatinka bojí a celé ty dva dny se dokáže takto ,,přetvařovat''Děkuji za odpověď Ondlasek
Dobrý den, rok a půl staré dítě se chová zcela autenticky, žije přítomností a prožívané emoce se u něj mohou rychle měnit. Popisované chování vaší dcerky se jeví normálně. Skutečně může při předávání plakat, zejména pokud si předtím hrála a loučí se s maminkou. Ve svém věku se teprve postupně od mateřské osoby osamostatňuje a odpoutává. Také po odžití emoce vyvolané loučením, může jak píšete " přepnout" a cítit se s vámi dobře a spokojeně. Nechte tedy holčičku její emoci odžít a nechte ji odeznít. Strach takto staré dítě také samozřejmě pociťuje, těžko však předem a na takové verbální úrovni, jak popisujete. Holčička mohla o strachu z otce někde slyšet mluvit, či se jí na to mohl někdo doptávat. Také to však nemusí takto být, mohla si pouze spojit odjezdy od matky a loučení s ní s osobou otce. Pro dítě v tomto věku je důležitý pravidelný režim, jednotný výchovný přístup. Jako dospělí byste se na předávání dítěte a dalších organizačních věcech měli v klidu domlouvat, dohodnuté dodržovat. O rodičích navzájem byste měli před dítětem měli mluvit pozitivně, vyhnout se kritice či případným negativním nebo návodným komentářům. Oba zůstává jejími rodiči, i když váš vztah mohl už skončit a vzhledem k věku dítěte vás ještě čeká dlouhá cesta. Je ve vašem zájmu a také v zájmu vašeho dítěte, aby si s vámi vytvořilo co nejlepší vztahy. V případě potíží se můžete obrátit například na Poradnu pro rodinu a mezilidské vztahy, či Manželskou a rodinnou poradnu, které působí v každém krajském městě. S pozdravem Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den. 11 září máme s přítelem letět na Krétu, v té době budu ve 21 týdnu těhotenství, teď mi doktor řekl že mám sníženou dělohu. Chtěla bych se zeptat jestli to při dvou hodinovém letu není problém.
Dobrý den, z žádných vyšetření se nedá přesně určit, kdy těhotná maminka porodí, ať už v termínu či předčasně. Lze pouze stanovovat určitou míru hypotetického rizika. Pokud se Váš čípek nezkracuje ani neotevírá a pokud netrpíte na časté kontrakce dělohy, dvouhodinový let je možné podstoupit. Ke snížení dělohy může dojít ve druhém či třetím trimestru, záleží také na tom, jak velké je miminko, po kolikáté je maminka těhotná a po kolikáté bude rodit, atd. Termín "snížení dělohy" nemá příliš velkou výpovědní hodnotu co do odhadu rizik předčasného porodu. Hezký den.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, Mám problém, který mě moc trápí. Můj dvouletý syn tvrdí, že nemá rád babičku (mou mamku). U druhé babičky byl od malička častěji a je tam rád, někdy brečí když s přítelem odcházíme, ale není to tak hrozné jako u mé mamky. Dnes měla syna chvíli hlídat abych mohla jít na hodinu pryč a on ztropil scénu, že jsem jít nemohla. Zatím toho syn vzhledem ke svému věku moc nenamluví, ale ptala jsem se ho proč nechtěl zůstat s babičkou, že je hodná a on řekl, že ne. Pak jsem se ho ptala, jestli babička není hodná a on zase, že ne. Tchyně je super na hlídání, má více času než moje mamka skrz pracovní dobu. A právě skrz to taky pomlouvá mojí mamku, že se s vnukem stýká méně. Bojím se, aby to synovi nepodsouvala právě ona, že je druhá babička zlá. Ale zas si říkám, jestli je to u takto malého dítěte možné, aby si to v té hlavě takhle “nastavil”. Přitom vím, že je s mamkou rád, bere ho na výlety, chová se k synovi hezky, jen má prostě méně času. Moc mě to trápí, protože vidím, že i mamka je z toho smutná i když tvrdí, že je syn prostě malý a že z toho vyroste. A tak se ptám, je to jen období? Mockrát děkuji, Veronika
Dobrý den,
ohledně vašeho problému s oblibou babiček bude pravděpodobně klíč v tom, co jste napsala na začátku. Totiž ta skutečnost, že u druhé babičky byl syn odmalička častěji, tudíž si k ní dříve vyvinul vztah, který je nyní silnější než vztah k vaší mamince. Prostě se projevuje to, že s ním vaše maminka vzhledem ke svému vytížení nemůže trávit tolik času, jak by třeba i chtěla. Nejedná se však o žádnou tragédii, jen počítejte s tím, že když s druhou babičkou bývá méně často, tak se bližší vztah prostě bude vytvářet déle. Nic jiného v tom nehledejte, neptejte se syna, jestli je nějaká z babiček zlá, nebo hodná, nedokáže vám na takovou otázku odpovědět. Prostě se asi s vaší maminkou aktuálně cítí méně bezpečně, protože ji jakoby méně zná. Vaše maminka ať si to nebere osobně a moudře říká, že z toho syn vyroste. Dovedu si představit, že druhá babička si tuto situaci užívá, protože se cítí být dítětem „vyvolená“. Pokud máte pocit, že synka ve vztahu k vaší mamince může nějak ovlivňovat, pak by bylo dobré si s ní o tom v klidu a bez přítomnosti syna promluvit. Vysvětlete jí, jak je pro vás vztah syna s vaší maminkou důležitý, že se nemusí bát, že by došlo k narušení jejich vzájemné vazby a můžete ji také naopak požádat o pomoc a podporu. Dejte synovi čas a netrapte se tím a uvidíte, že si cestu k vaší mamince také najde. Pokud by pochybnosti přetrvávaly a trápilo by vás to stále, tak můžete požádat o konzultaci u odborníka, nejlépe dětského klinického psychologa.
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,mám dcerku,3 a čtvrt roku a před 2 měsíci se nám narodil syn. Dcera byla od malička zvyklá chodit s tatínkem,babičkou a dědou nebo tetou ven,na hřiště,na zmrzlinu, na výlety,prostě kamkoli. Vždy byla nadšená že má někdo přijít,hodinu předem už byla obutá a oblečená,jen čekala a těšila se že za ní někdo přijde a postará se jí o zábavu. U babičky bývala i celý den,spinkala tam přes poledne a na mě si ani nevzpomela... když se ale narodil syn,z ničeho nic chce být jen se mnou,24h denně,chodí se mnou i do sprchy,na záchod,neustále mě musí mít na očích a jakmile na minutu zmizím z dohledu,začne dělat hrozné scény,brečí,třepe se řve kde je maminka... překvapuje mě že ji nikdo z rodiny nenaláká na to,co dřív tak zbožnovala,dokonce ani tatínek(jízda na kole,plavání...) tatínek na ni nesmí ani sáhnout,(třeba ji obléct mikinu atd)jinak zase spustí,všechno musím dělat já. Nechce být například ani na zahradě zatímco já jsem vevnitř v baráku. Nedávno byla s manželem v pokojíčku(to měla výjimečně na tatínka naladu)a dívali se na pohádky,já chystala večeři když v tom uviděla na zdi moji fotku a v tom chytla zase úplnou paniku až ji manžel musel přinést do kuchyně za mnou. I přes to ze se starám o miminko, se toho pro dcerku moc nezměnilo,pořád se jí věnuju (skoro)stejně,chodíme spolu ven,usínáme spolu,vstáváme spolu,hrajeme si...Připadá mi to jako celkem extrém,chápu že miminko je pro sourozence celkem šok,ale neumím si vysvětlit proč najednou nechce jít s nikým ani na hodinu na procházku,dokonce i když jim dám malého syna do kočárku,ona chce být se mnou doma.Nevím jestli je to jen období a časem to přejde samo,a hlavně nevím jak se k ní mám momentálně chovat během dne,i během těch histerických záchvatů. Mám si toho nevšímat nebo naopak se ji snažit uklidnit?
Dobrý den,
narození dalšího dítěte je vždy pro celou rodinu velká změna. Starší dítě může narození mladšího sourozence vnímat jako ohrožení své dosavadní role a pozice v rodině. Dalo by se říci, že čím více pozornosti mu bylo věnováno, o to více si uvědomuje, že se najednou musí o rodičovskou pozornost dělit. Změní se také klima v rodině, najednou není ten jediný, kolem kterého se všechno točí, návštěvy se chodí dívat na miminko, a ne pouze za starším dítětem. Navíc předpokládám, že maminka byla pravděpodobně po nějakou dobu pryč – v porodnici, než se miminko narodilo. Takže i když máte pocit, že se starší dceři věnujete stále hodně a nic podstatného se pro ni nezměnilo, tak pro ni se může jednat o změnu velikou. A to máte štěstí, že vaše druhé dítě je zřejmě velice hodné, když máte stále dost příležitostí se starší holčičce věnovat. Dcerka si už navíc zřejmě začíná uvědomovat, že ten malý "vetřeleček" nikam neodejde a zůstane v rodině už napořád. Tyto skutečnosti jsou pro ni zdrojem napětí a nejistoty a reaguje na ně separační úzkostí. Přistupujte k dceři citlivě k jejím pocitů a strachu, neodhánějte ji od sebe, poskytněte jí svoji přítomnost, jak jen to bude možné. Nechte pootevřené dveře na záchod, do sprchy, ať vás dcera vidí a je klidná. Nenuťte a nepřemlouvejte ji do aktivit bez vás, i když víte, že je má ráda. Zkuste naopak poslat někoho – babičku, tatínka na procházku jen s miminkem a udělejte si s dcerou holčičí čas jen pro sebe. Dcera potřebuje vaši výlučnou pozornost, můžete ji někdy vzít i někam ven na její oblíbené aktivity, když třeba miminko spí a má vám je kdo pohlídat. Pomoci by mohlo také zapojení dcery do péče o miminko, může například podat plenku, hračku, asistovat při přebalování, koupání, zazpívat bratříčkovi písničku. Je potřeba ocenit, jak už je velká, kolik toho již umí, jak se o bratříčka dokáže postarat. Posílit v ní pocit, že je velká sestra, která má kompetence pomoci při péči o sourozence. Pokud se vám zdaří reagovat na dceřiny potřeby citlivě, pak separační úzkost odezní tak rychle, jak přišla a z dcery bude zase ta veselá a aktivitami hýřící holčička. Trpělivý ať je také tatínek, ať svoji přítomnost a aktivity nabízí, ale nepřesvědčuje, nevnucuje, u dcery by to způsobilo úzkost. Však jeho čas zase zanedlouho přijde a dcera nebo i obě děti si budou jeho pozornosti užívat a je možné, že si potom dcera zase na vás ani nevzpomene. Přeji vám hodně trpělivosti a ať se s vámi (nebo spíše s dcerkou) separační úzkost rychle rozloučí. Pokud by potíže i přes zavedená opatření přetrvávaly delší dobu např. několik měsíců, pak by bylo na místě vyhledat odbornou radu u dětského klinického psychologa.
S pozdravem
Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení