Dobrý den, vaše pocity jsou legitimní a pochopitelné, maminka je opravdu jen jedna a můžete se zjištěním, že syn oslovuje mamko cizí paní cítit zraněná, zkuste se však od těchto pocitů oprostit a uvažujte racionálně. To že jste jeho jediná maminka syn zcela jistě ví a určitě není vaší chybou nebo zaviněním, že začal mamko oslovovat novou otcovu přítelkyni. Zkuste nebrat situaci osobně, zamyslete se nad tím, jaké by to bylo, kdyby to bylo opačně, vy byste měla nového přítele a syn by mu začal říkat třeba taťko při zachovaných kontaktech také s biologickým otcem. Také by vám to tolik vadilo? Syn se pravděpodobně v otcově "nové rodině" cítí opravdu dobře a spokojeně, jeho oslovení nové otcovy přítelkyně zřejmě vzešlo skutečně od něj a může pramenit z toho, že k ní navázal pozitivní vztah a také nová paní v této "rodině" zřejmě roli matky zastává. Jak vlastně oslovuje syn vás, skoro bych řekla, že oslovení mamko není určeno vám, je to takové "náhradní" oslovení pro osobu, která se zřejmě mateřsky chová. Vám syn pravděpodobněji říká oslovením "mami" či "maminko". Berte to jako svůj úspěch, že syn dobře dokáže navazovat vztahy, buďte ráda, že je v přítomnosti otce a jeho partnerky spokojený a cítí se dobře, vždyť o jeho klid a spokojenost jde přeci mamince především. O svých pocitech s ním však ale můžete určitě mluvit a pokud se s takovým oslovováním otcovy přítelkyně nedokážete vyrovnat, tak mu to vysvětlete a zkuste společně najít nějaké pro vás méně bolestivé oslovení pro otcovu novou partnerku (může jí říkat teto, nebo křestním jménem..). Také byste se neměla bát domluvit se s bývalým manželem, zkuste navrhnout setkání na nějaké neutrální půdě, tedy ne u vás ani u něj doma a zcela věcně a bez emocí se s ním zkuste dohodnout na oslovování jeho nové partnerky vaším synem. Vyhněte se negativním vyjádřením směrem k ní i k bývalému manželovi, oceňte, že o syna doře pečují, že se u nich dobře cítí, vysvětlete mu, jak se cítíte, když slovem mamka oslovuje jeho novou partnerku a jak jste se synem dohodli, že ji může oslovovat. Pokud je manžel rozumný a nechce si kazit vztahy se synem, pak by měl vaši dohodu akceptovat. Dohoda dospělých je velmi důležitá a i když váš partnerský vztah skončil, pak by měla fungovat směrem k vašemu společnému dítěti, jehož jste rodiči. Snažte se syna co nejméně zatěžovat řešením rodinných potíží. V případě, že by se dohoda nedařila, nebo byste potřebovala více poradit, pak bych vám doporučila kontaktovat některou Poradnu pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, které jsou v každém větším městě, služby těchto poraden jsou bezplatné a odborně vám zde poradí, jak postupovat. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, psycholog

Dobrý den, děkujeme za Váš dotaz.  Je dobře, že Vás jako rodiče nenechává lhostejným zvládání vzdělávacího procesu dítěte. Toto prvotní zvládání může být počátkem utváření vztahu k celkovému institutu školství a k autoritám učitele. Proto je důležité, aby dítě zažilo zejména příjemné okamžiky a přijetí učitelů. Adaptace na nové prostředí a nová pravidla je někdy zdlouhavá. Je však potřeba ji podpořit, jak ze strany rodiče, tak ze strany učitele. Každá MŠ má jasně daný a veřejně dostupný (často na internetových stránkách MŠ) školní řád a vzdělávací program, které by měli obě zaujaté strany respektovat. Ze zkušenosti vím, že většina MŠ již v dnešní době ve školním řádu, např. v části určené k odpočinku, počítá i s dětmi s menší potřebou spánku a jinými návyky. Ve školním řádu tento bod bývá zahrnut a je tedy právem rodiče dovolávat se tohoto požadavku.  Záleží však, jak je to uvedeno ve Vaší školce. Pokud jeden den je paní učitelka schopna reagovat na potřeby dítěte (číst si s ním knihu místo spánku) a druhý den nikoliv, je tu vždy problém. Každá nejednotnost v dítěti vyvolává zmatek a nejistotu. Proto je třeba sjednotit přístup k těmto základním bodům denního režimu. Jinak Anička nemá šanci zvnitřnit si pravidla, když jsou pokaždé jiná. Ve svém dotazu zmiňujete vzniklé podezření na plácání dětí. Podezření z fyzického trestání dětí je velice ošemetná záležitost. S takovým obviněním je třeba být opatrný. V případě opodstatněného podezření, bych však neváhala projednat situaci s vedením, když už pokus jednat s konkrétní paní učitelkou byl učiněn. Pokud by nebylo vedení vstřícné k řešení situace, tak je samozřejmě možné dát impuls vyšším orgánům k přešetření. Důležité je zvážit takové postupy vzhledem k možným důsledkům - vliv na další spolupráci se školkou a vliv na Aniččino další setrvání ve školce. Pokud máte pocit, že osobní domluvy s pedagogy o naplňování školního řádu a jednotném přístupu již nepřinesou nějaký posun, je zde na místě návštěva psychologa, kde může být situace probrána komplexněji, může být posouzeno Aniččino prožívání dané situace a mohou být společně hledány další cesty k řešení. Nabízela by se možnost změny školky, což v dnešní době často není nic snadného. Nevíme, zda vůbec taková možnost ve Vašem místě bydliště je. Školní řád však má většina školek podobný a záleží vždy na osobnosti pedagoga, jak zvládá reflektovat potřeby dítěte a přistupovat k nim. Je zde možnost i soukromého školství. Je však třeba znát přístup jednotlivých školek a moci zhodnotit prospěšnost určitých postupů pro další, navazující vzdělávání.  To je však velmi složité a zhodnocení není někdy ani zcela možné. Je těžké odpovědět na dotaz, když chybí znalost celé situace a není možno se doptat na další aspekty, proto bych osobní návštěvu odborníků zvážila.

Dobrý den, v případě, že vaše maminka měla trombózu, bych doporučila krevní testy k vyloučení vrozených trombofilií předtím, než začnete užívat antikoncepci. Testy si mužete zaplatit - cena je kolem 800 Kč.

Dobrý den, ve vašem dotazu si vlastně sama tak trošku sama odpovídáte. Jste zřejmě velice citlivou a dobrou pozorovatelkou a dobře jste si všimla, že v průběhu pobytu na dovolené se upřednostňování tatínka dcerou vlastně téměř ztratilo. Tato situace bývá opravdu častá, že dítě ja-koby více tíhne k otci, který je pro něj vzácnější než maminka, se kterou je vlastně pořád a jejíž pří-tomnost považuje za samozřejmou. Celý problém tak zřejmě souvisí s časovou zaneprázdněností otce a atraktivními činnostmi, které holčičce nabízí a navíc netrestá že. Nenechte se ale mýlit, to nezna-mená, že vás má dcerka ráda méně, nebo že vás ignoruje, vy jste pro ni hlavním zdrojem bezpečí a jistoty a že také to, že je schopna tak dobře navazovat vztahy jak k manželovi, tak k prarodičům, to je jen vaše zásluha jako její maminky. Vždyť kdyby se holčička cítila nejistá a byla úzkostná, tak by vám visela, jak se říká „za sukni“, a nechtěla by se od vás hnout. Pokud vše probíhá tak, jak má ve výchově i vývoji dítěte, tak děti přirozeně milují oba své rodiče. Nelze chtít po malém dítěti, aby si mezi rodiči mělo nějakým způsobem „vybírat“ či „volit“, to je situace pro dítě neřešitelná. Ve vzta-zích opravdu nejde o žádnou soutěž a poměřování či předhánění se, koho vlastně má dítě více rádo. Vy jako dospělá se musíte naučit se situací vyrovnat a zvládnout ji, i když to asi pro vás není jedno-duché. Užívejte si, že dcerka má otce ráda, vždyť kolik maminek by za to dalo nevím co. Můžete si ale s manželem o vašich pocitech promluvit, vysvětlit mu, proč jste pak někdy na něj protivná a spo-lečně se můžete pokusit o nějakou změnu. Manžel by se mohl v rámci svých časových možností více zkusit zapojit nejen do herních aktivit s dítětem, ale také do běžných činností jako je právě oblékání, přebalování, zejména pokud tyto činnosti od něj dcerka vyžaduje, tak proč ne. Také by vás však měl podpořit, když dcerce dáte nějaký příkaz nebo pokyn. Děti jsou na nejednotnost rodičů velmi citlivé a rychle se ji naučí velmi dobře využívat ve svůj prospěch. Pokud tedy dcerce řeknete, aby se šla obléct, a ona se schová za manžela, tak by ji měl pobídnout, ať se jde za vámi obléct a stejně tak u dalších činností. Na daném příkazu byste oba měli trvat, dokud jej holčička nesplní. Rozhodně ji nenechte formou uchýlení se k manželovi splnění pokynu se vyhnout. Jste zřejmě velice dobrou ma-minkou, na výchovu a správný vývoj dcery dbáte a vynakládáte hodně sil a energie, proto chápu, že se můžete cítit jaksi nedoceněná, dítě ale za to nemůže, problém bude opravdu ve vás a vašem pří-stupu, který však lze změnit. Zkuste se pro dcerku udělat také trošku vzácnější, vyjít si sama někam ven, věnovat se nějakým vlastním aktivitám, třeba cvičení, káva s kamarádkami a dcerku nechejte v péči tatínka nebo třeba babičky. Pokud jdete holčičku k prarodičům vyzvedávat a je vám nepříjemná situace, že běží za tátou a vás nevítá, můžete zkusit této situaci předejít, budete tak chránit i samu sebe. Běžte buď dcerku vyzvednout sama, nebo naopak pošlete jen manžela a počkejte třeba v autě, nebo venku. Dcerka bude asi překvapená, kdepak maminka je. Věnujte se také společným aktivitám s dcerkou i s manželem a užívejte si společné chvíle, kdy jste s holčičkou samy, a kdy píšete, že vše je v pořádku. Víte, když se na věc podíváte očima manžela, tak on vzhledem ke své časově náročné práci s holčičkou tráví zřejmě mnohem méně času než vy, což by přeci také mohl považovat za křiv-du, žárlit nebo se cítit ve výchově nedoceněný, jde jen o úhel pohledu. Pokud byste i nadále trpěla pocity žárlivosti a bylo to pro vás neúnosné, bylo by dobré poradit se s odborníkem například v Manželské a rodinné poradně, kam byste mohli zajít i společně s manželem. Služby poraden zřizova-ných státem jsou zdarma, v soukromých či církevních zařízeních budou služby zřejmě zpoplatněny.

Dobrý den, vývoj holčičky tak, jak jej popisujete se jeví naprosto normální. Pro dítě jsou důležití stabilní vychovatelé, láskyplné a klidné prostředí. Fixace na otce, který je v životě děvčátka nejstabilnějším článkem je v pořádku a znakem jejího zdravého vývoje. Agresívní chování ve formě různých "útoků" na rodiče, vychovatele patří také k normálnímu experimentování v tomto věku. Dítě zkouší hranice vychovatelů, zkouší co se stane, když někoho kousne, bouchne apod. Důležité je, aby se vychovatelé drželi jednotného přístupu a měli na paměti několik obecných zásad při zvládnutí projevů agresívního chování.

• agrese je pro dítě v jeho vývoji důležitá, dodává mu energii, žene ho kupředu, důležité je agresívní chování nasměrovat konstruktivním, nikoliv destruktivním směrem
• zaměstnejte dítě, výborným prostředkem je společná hra, není však vhodné zápasení a hravé praní se, které s dětmi často provozují tatínci, lépe je něco společně stavět, vytvářet.....
• dítě by mělo mít dostatek pohybu, aby mohlo vybít svou energii společensky přijatelným způsobem
• nezapomínat, že chování dospělých je pro dítě prvním a nejdůležitějším vzorem, pokud se tedy rozčílíme a začneme na dítě křičet, pak reagujeme na násilí opět násilím. Přístup je důležité udržet klidný, trpělivý, ale důsledný a dítěti vysvětlit, že tohle se nedělá, odvést jeho pozornost k žádoucímu chování, zasáhnout ihned, nenechat nežádoucí chování vystupňovat.

Ohledně zahájení docházky do mateřské školy je potřeba zvážit zralost dítěte, přikláněla bych se k nástupu do MŠ od tří let věku dítěte.

Dobrý den, pokud půjdete na svoji první gynekologickou prohlídku - předpokládám, že jste autorkou i druhého dotazu, pak se na vše můžete zeptat v ordinaci. Pokud má žena víceméně pravidelný cyklus, pravděpodobně se nenachází v přechodu. Hladiny hormonů, které se v přechodu snižují, způsobují, že žena přestává pravidelně menstruovat. Jde to tedy ruku v ruce.

Dobrý den, obecně toto je otázka i na genetika a popř. onkogynekologa, který by měl doporučit, v jakém věku vaječníky a prsa odstranit. Většinou je odpovědí co nejdříve, pokud má žena splněnou reprodukční funkci. Pokud tedy ještě uvažujete o těhotenství, pak by bylo ideální, co nejdříve, protože riziko vzniku malignity je opravdu vysoké a s věkem narůstá. Vajíčka odebrat samozřejmě před operací možné je. Později se jedná o odstranění vaječníku a nejlépe i vejcovodů, děloha vám zůstane. Takže podstoupit IVF v budoucnu by možné bylo. Kontaktujte určitě gynekologa a genetika, se kterým je nejlépe tuto záležitost probrat.

Dobrý den. V tomto věku je rýma 1x za měsíc běžná, alergická rýma trvá nepřetržite 2 - 3 měsíce. Podle popisu je běžné, že školkové děti mají 1x měsíčně rýmu. Xysal podporuje rozvoj imunity, stačí dávka 2,5 ml na noc. Druhá ranní není nutná.

Dobrý den, rok a půl staré dítě se chová zcela autenticky, žije přítomností a prožívané emoce se u něj mohou rychle měnit. Popisované chování vaší dcerky se jeví normálně. Skutečně může při předávání plakat, zejména pokud si předtím hrála a loučí se s maminkou. Ve svém věku se teprve postupně od mateřské osoby osamostatňuje a odpoutává. Také po odžití emoce vyvolané loučením, může jak píšete " přepnout" a cítit se s vámi dobře a spokojeně. Nechte tedy holčičku její emoci odžít a nechte ji odeznít. Strach takto staré dítě také samozřejmě pociťuje, těžko však předem a na takové verbální úrovni, jak popisujete. Holčička mohla o strachu z otce někde slyšet mluvit, či se jí na to mohl někdo doptávat. Také to však nemusí takto být, mohla si pouze spojit odjezdy od matky a loučení s ní s osobou otce. Pro dítě v tomto věku je důležitý pravidelný režim, jednotný výchovný přístup. Jako dospělí byste se na předávání dítěte a dalších organizačních věcech měli v klidu domlouvat, dohodnuté dodržovat. O rodičích navzájem byste měli před dítětem měli mluvit pozitivně, vyhnout se kritice či případným negativním nebo návodným komentářům. Oba zůstává jejími rodiči, i když váš vztah mohl už skončit a vzhledem k věku dítěte vás ještě čeká dlouhá cesta. Je ve vašem zájmu a také v zájmu vašeho dítěte, aby si s vámi vytvořilo co nejlepší vztahy. V případě potíží se můžete obrátit například na Poradnu pro rodinu a mezilidské vztahy, či Manželskou a rodinnou poradnu, které působí v každém krajském městě. S pozdravem Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, z žádných vyšetření se nedá přesně určit, kdy těhotná maminka porodí, ať už v termínu či předčasně. Lze pouze stanovovat určitou míru hypotetického rizika. Pokud se Váš čípek nezkracuje ani neotevírá a pokud netrpíte na časté kontrakce dělohy, dvouhodinový let je možné podstoupit. Ke snížení dělohy může dojít ve druhém či třetím trimestru, záleží také na tom, jak velké je miminko, po kolikáté je maminka těhotná a po kolikáté bude rodit, atd. Termín "snížení dělohy" nemá příliš velkou výpovědní hodnotu co do odhadu rizik předčasného porodu. Hezký den.

Dobrý den,

ohledně vašeho problému s oblibou babiček bude pravděpodobně klíč v tom, co jste napsala na začátku. Totiž ta skutečnost, že u druhé babičky byl syn odmalička častěji, tudíž si k ní dříve vyvinul vztah, který je nyní silnější než vztah k vaší mamince. Prostě se projevuje to, že s ním vaše maminka vzhledem ke svému vytížení nemůže trávit tolik času, jak by třeba i chtěla. Nejedná se však o žádnou tragédii, jen počítejte s tím, že když s druhou babičkou bývá méně často, tak se bližší vztah prostě bude vytvářet déle. Nic jiného v tom nehledejte, neptejte se syna, jestli je nějaká z babiček zlá, nebo hodná, nedokáže vám na takovou otázku odpovědět. Prostě se asi s vaší maminkou aktuálně cítí méně bezpečně, protože ji jakoby méně zná. Vaše maminka ať si to nebere osobně a moudře říká, že z toho syn vyroste. Dovedu si představit, že druhá babička si tuto situaci užívá, protože se cítí být dítětem „vyvolená“. Pokud máte pocit, že synka ve vztahu k vaší mamince může nějak ovlivňovat, pak by bylo dobré si s ní o tom v klidu a bez přítomnosti syna promluvit. Vysvětlete jí, jak je pro vás vztah syna s vaší maminkou důležitý, že se nemusí bát, že by došlo k narušení jejich vzájemné vazby a můžete ji také naopak požádat o pomoc a podporu. Dejte synovi čas a netrapte se tím a uvidíte, že si cestu k vaší mamince také najde. Pokud by pochybnosti přetrvávaly a trápilo by vás to stále, tak můžete požádat o konzultaci u odborníka, nejlépe dětského klinického psychologa.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den,

narození dalšího dítěte je vždy pro celou rodinu velká změna. Starší dítě může narození mladšího sourozence vnímat jako ohrožení své dosavadní role a pozice v rodině. Dalo by se říci, že čím více pozornosti mu bylo věnováno, o to více si uvědomuje, že se najednou musí o rodičovskou pozornost dělit. Změní se také klima v rodině, najednou není ten jediný, kolem kterého se všechno točí, návštěvy se chodí dívat na miminko, a ne pouze za starším dítětem. Navíc předpokládám, že maminka byla pravděpodobně po nějakou dobu pryč – v porodnici, než se miminko narodilo. Takže i když máte pocit, že se starší dceři věnujete stále hodně a nic podstatného se pro ni nezměnilo, tak pro ni se může jednat o změnu velikou. A to máte štěstí, že vaše druhé dítě je zřejmě velice hodné, když máte stále dost příležitostí se starší holčičce věnovat. Dcerka si už navíc zřejmě začíná uvědomovat, že ten malý "vetřeleček" nikam neodejde a zůstane v rodině už napořád. Tyto skutečnosti jsou pro ni zdrojem napětí a nejistoty a reaguje na ně separační úzkostí. Přistupujte k dceři citlivě k jejím pocitů a strachu, neodhánějte ji od sebe, poskytněte jí svoji přítomnost, jak jen to bude možné. Nechte pootevřené dveře na záchod, do sprchy, ať vás dcera vidí a je klidná. Nenuťte a nepřemlouvejte ji do aktivit bez vás, i když víte, že je má ráda. Zkuste naopak poslat někoho – babičku, tatínka na procházku jen s miminkem a udělejte si s dcerou holčičí čas jen pro sebe. Dcera potřebuje vaši výlučnou pozornost, můžete ji někdy vzít i někam ven na její oblíbené aktivity, když třeba miminko spí a má vám je kdo pohlídat. Pomoci by mohlo také zapojení dcery do péče o miminko, může například podat plenku, hračku, asistovat při přebalování, koupání, zazpívat bratříčkovi písničku. Je potřeba ocenit, jak už je velká, kolik toho již umí, jak se o bratříčka dokáže postarat. Posílit v ní pocit, že je velká sestra, která má kompetence pomoci při péči o sourozence. Pokud se vám zdaří reagovat na dceřiny potřeby citlivě, pak separační úzkost odezní tak rychle, jak přišla a z dcery bude zase ta veselá a aktivitami hýřící holčička. Trpělivý ať je také tatínek, ať svoji přítomnost a aktivity nabízí, ale nepřesvědčuje, nevnucuje, u dcery by to způsobilo úzkost. Však jeho čas zase zanedlouho přijde a dcera nebo i obě děti si budou jeho pozornosti užívat a je možné, že si potom dcera zase na vás ani nevzpomene. Přeji vám hodně trpělivosti a ať se s vámi (nebo spíše s dcerkou) separační úzkost rychle rozloučí. Pokud by potíže i přes zavedená opatření přetrvávaly delší dobu např. několik měsíců, pak by bylo na místě vyhledat odbornou radu u dětského klinického psychologa.

S pozdravem

Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog