banner

Celkem výsledků pro výraz "dite": 100

Dobrý den,můj čtyřletý syn se doma chová zcela normálně. V rodině máme ještě dvouletou dceru a pětiměsíční miminko. Jeho vztah k nim je podle mého názoru zdravý. Povahu má ale takovou, že v cizím neznámém prostředí stojí a kouká, nereaguje na dotazy ostatních lidí ani dětí. Na dětském hřišti se drží spíše stranou a je v roli pozorovatele. Osobně bych tomu dala čas, že po společenské stránce určitě dozraje. Chápu jeho pocity nejistoty v kontaktu s novými lidmi, protože já i manžel jsme spíše introverti a nevyhledáváme společnost mnoha lidí. Problém však nastal ve školce, kam syn chodí na pět hodin denně a už dva měsíce tam jen stojí a kouká, do hry se nezapojí, s dětma nekomunikuje, s učitelkou se ale baví. Sám si nedojde na záchod (občas se i počůrá), neobleče se, i když to všechno umí. Říká mi, že se stydí si říct, že se stydí před dětmi. Do školky chodí rád, není problém při loučení, říká, že má paní učitelky rád. Už 14 dní mi říká, že na záchod chodí sám a že se i sám obléká, ale dnes jsem se od paní učitelky dozvěděla pravý opak. Syn mi tedy začal říkat asi to, co chci slyšet a z čeho jsem měla radost, vymýšlel si.... Paní učitelka sama neví, jak syna zapojit do hry a zabavit nějakou hračkou, s ničím si nechce hrát, nic ho nezajímá, ani venku, jen stojí a kouká. Mám obavy, jak ho ostatní děti ve školce budou přijímat do budoucna. Mám několik kamarádek s podobně starýma dětma a s těma je syn kamarád, rád si s nima hraje, povídá, těší se na ně, běhá. Budu ráda za jakoukoli radu, jak se synem pracovat a jak spolupracovat se školkou. Děkuji za odpověď.

Dobrý den, adaptační fáze na nové prostředí je u každého dítěte jinak dlouhá, záleží na mnoha faktorech, jistě se do ní promítá osobnostní nastavení, dosažený stupeň vývoje a povahové vlastnosti dítěte. Některé dítě se prostě adaptuje ihned v řádu několika dnů či týdnů, jiné na to potřebuje měsíce nebo i půl roku. Některé dítě je zamlklé, nekomunikuje, další třeba ve školce půl roku pláče a jiné je ihned veselé a bezprostřední, navazuje kontakty. Ve fázi adaptace může také dojít k dočasnému vývojovému regresu či nevyužívání již osvojených dovedností. Popisujete, že syn je introvertnějšího ladění, není zvyklý na velkou společnost a v přítomnosti neznámých lidí či děti se také drží stranou. Doporučila bych vám proto dát synkovi čas, nechat ho na prostředí MŠ přivyknout, do kontaktů s dětmi ani do společných činností ho nenutit, ale nenásilně mu je nabízet, nechat ho přihlížet.... Ohledně sebeoslužných činností bych vám doporučila intenzivně spolupracovat s paní učitelkou, syn bude zřejmě potřebovat individuálnější a trpělivý přístup, paní učitelka by se ho měla častěji doptat, zda nepotřebuje jít na toaletu, dopomoci mu s oblékáním. Postupně, jak si syn bude zvykat, bude potřebovat stále méně podpory a nebude se bát projevit již osvojené dovednosti spojené s oblékáním a hygienou. Pozitivně synka ve spolupráci s paní učitelkou motivujte, nezjišťujte před ním, zda si došel sám na WC a oblékl se, ale zaměřte se na to, když tyto činnosti zvládne, můžete je odměnit například možností získání obrázků, smajlíků, nálepek či jinak, podle dohody se školkou. Bylo by dobré, aby chlapce odměnila také paní učitelka bezprostředně po zdařené "akci", doma také na jeho potíže neupozorňujte, nedoptávejte se ho, zaměřte se na dosažené i dílčí úspěchy. Pravidelně konzultujte vývoj potíží s paní učitelkou, nejlépe bez přítomnosti dítěte. Ohledně kontaktů s dětmi píšete, že chlapec si dokáže hrát s dětmi od kamarádek, proto byste mohla zkusit spřátelit se s některými maminkami spolužáků ze školky a strávit s nimi čas mimo školku, například někde na dětském hřišti či při nějaké jiné akci, aby syn děti více poznal a navázal s nimi přátelské vztahy, což by mu pak mohlo pomoci při kontaktu s nimi i v prostředí MŠ. Pokud by potíže synka i přes zavedená opatření stále přetrvávaly, nebo se prohlubovaly, pak bych vám doporučila kontaktovat a poradit se s odborníkem, dětským klinickým psychologem nebo u psychologa v pedagogicko psychologické poradně. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Dobrý den, chtěla bych se zeptat jak se dá udělat režim 6ti měsíčnímu miminku, které je velmi živé? Chlapeček spí přes den tak maximálně půl hodiny, večer po koupání nemůže a nechce spát, budí se i v noci a vstává definitivně v 5 hodin ráno. Jde o syna mojí kamarádky, která je na pokraji zhroucení, je opravdu hodně vyčerpaná a strašně ráda bych jí nějak pomohla. Chlapeček má různé alergie (kravské mléko, maso, vejce, je od narození nekojený a je na speciálním UM). Nemá moc režim ani co se týče jídla. Někdy mi přijde, že jí až příliš často(třeba po 1,5 h - 2 h). Na noc vypije 280 ml mléka a stejně nedokáže v klidu spát. Celkově je hodně aktivní, pořád se hýbe, není chvilku v klidu a to ani při jídle. Pořád kolem sebe máchá rukama, kope nohama, je opravdu extrémně neklidný. Je to všechno opravdu normální? Strašně ráda bych jí pomohla, je mi jí fakt líto. Vím, že dítě není panenka a něco člověk musí vydržet, ale tohle mi přijde opravdu na jednoho člověka moc. Ještě jsem zapomněla dodat, že celý den hodně mrčí. Je celkově takový nespokojený, podrážděný. Bylo by asi nejlepší udělat mu nějaký režim, ale jak? Může být tak podrážděný a neklidný třeba kvůli těm alergiím (že je mu třeba nějak špatně)? Nebo třeba není to tím, že ho překrmuje a on je potom moc aktivní a bolí ho bříško? Já prostě nevím. Předem moc děkuji za radu.

Často se setkávám s tak živými a akčními dětmi, často to bývá povahou dětí. Mám dobrou zkušenost s Pyridoxinem 1xdenně 1/2 tbl, je to vitamín skupiny B6, zklidňuje děti a podporuje vyzrávání mozkových funkcí.

Dotaz k situaci Andulky ve školce: http://www.babyonline.cz/akcni-svet-deti/skolkacek-online/andulka-od-veru-beru/6-castV online projektu sledujeme školkové děti. U Andulky se objevil problém. Do školky začala chodit z vesela a těšila se. Aklimatizační začleňování probíhalo taky v pořádku. První problém se objevil druhý týden školky, kdy Andulka nechtěla sníst oběd a poté s ní údajně byl problém i při odpočinku. Po této zkušenosti Andulka chodila nějaký čas domů po obědě. Při hře n a školku a spontánním vyprávění je znát, že se učitelky ve školce hodně rozčilují a vzniká podezření, že občas děti i plácnou. Pak Andulka onemocněla a týden ve školce nebyla. Po návratu do školky maminka Andulky situaci s paní učitelkou řešila – ta ovšem popřela, že by dětem ubližovala a ani dětem neříká, že něco dělají špatně. Po rozhovoru s paní učitelkou to chvíli vypadalo, že se situace zlepší. Paní učitelka se Andulce víc věnovala a Andulka chodila ze školky spokojená. Zvládla i spaní po obědě. Jednou jí paní učitelka dovolila místo spánku sedět u stolu a prohlížet si knížku. Během následujících 14 dnů bylo všechno v pořádku, až na jednu stížnost – při procházce Andulka neposlouchala a utíkala do silnice a ten den se prý ani ve školce nezapojila. Situace se zdramatizovala po třídních schůzkách. Maminka Andulky v dobré víře navrhovala některé změny v organizaci času, ale nesetkala se s pochopením a nakonec se vše obrátilo proti ní a hlavně proti Andulce, kterou učitelky označily za nepřizpůsobivou, nespolupracující a problémovou. Paní ředitelka pak následně navrhla vyloučení ze školky na jeden měsíc, které ale rodiče Andulky odmítli a vrátili se tedy k tomu, že Andulku berou domů po obědě. Maminka Andulky cítí, že paní učitelka má k Andulce odstup a že celá situace má neblahý vliv i na Andulku – začala dělat scénky kvůli maličkostem a celkově je ustrašenější.

Dobrý den, děkujeme za Váš dotaz.  Je dobře, že Vás jako rodiče nenechává lhostejným zvládání vzdělávacího procesu dítěte. Toto prvotní zvládání může být počátkem utváření vztahu k celkovému institutu školství a k autoritám učitele. Proto je důležité, aby dítě zažilo zejména příjemné okamžiky a přijetí učitelů. Adaptace na nové prostředí a nová pravidla je někdy zdlouhavá. Je však potřeba ji podpořit, jak ze strany rodiče, tak ze strany učitele. Každá MŠ má jasně daný a veřejně dostupný (často na internetových stránkách MŠ) školní řád a vzdělávací program, které by měli obě zaujaté strany respektovat. Ze zkušenosti vím, že většina MŠ již v dnešní době ve školním řádu, např. v části určené k odpočinku, počítá i s dětmi s menší potřebou spánku a jinými návyky. Ve školním řádu tento bod bývá zahrnut a je tedy právem rodiče dovolávat se tohoto požadavku.  Záleží však, jak je to uvedeno ve Vaší školce. Pokud jeden den je paní učitelka schopna reagovat na potřeby dítěte (číst si s ním knihu místo spánku) a druhý den nikoliv, je tu vždy problém. Každá nejednotnost v dítěti vyvolává zmatek a nejistotu. Proto je třeba sjednotit přístup k těmto základním bodům denního režimu. Jinak Anička nemá šanci zvnitřnit si pravidla, když jsou pokaždé jiná. Ve svém dotazu zmiňujete vzniklé podezření na plácání dětí. Podezření z fyzického trestání dětí je velice ošemetná záležitost. S takovým obviněním je třeba být opatrný. V případě opodstatněného podezření, bych však neváhala projednat situaci s vedením, když už pokus jednat s konkrétní paní učitelkou byl učiněn. Pokud by nebylo vedení vstřícné k řešení situace, tak je samozřejmě možné dát impuls vyšším orgánům k přešetření. Důležité je zvážit takové postupy vzhledem k možným důsledkům - vliv na další spolupráci se školkou a vliv na Aniččino další setrvání ve školce. Pokud máte pocit, že osobní domluvy s pedagogy o naplňování školního řádu a jednotném přístupu již nepřinesou nějaký posun, je zde na místě návštěva psychologa, kde může být situace probrána komplexněji, může být posouzeno Aniččino prožívání dané situace a mohou být společně hledány další cesty k řešení. Nabízela by se možnost změny školky, což v dnešní době často není nic snadného. Nevíme, zda vůbec taková možnost ve Vašem místě bydliště je. Školní řád však má většina školek podobný a záleží vždy na osobnosti pedagoga, jak zvládá reflektovat potřeby dítěte a přistupovat k nim. Je zde možnost i soukromého školství. Je však třeba znát přístup jednotlivých školek a moci zhodnotit prospěšnost určitých postupů pro další, navazující vzdělávání.  To je však velmi složité a zhodnocení není někdy ani zcela možné. Je těžké odpovědět na dotaz, když chybí znalost celé situace a není možno se doptat na další aspekty, proto bych osobní návštěvu odborníků zvážila.