Dobrý den, chtěla bych vás poprosit o radu: dcera má 9 let a za poslední měsíc 6x večer zvracela. Nejdříve to bylo po třech týdnech, pak po 14 dnech a teď po 2-3 dnech. Vždycky to přijde večer. Celý den je zdravá, v pořádku, nic ji nebolí...., ale přijde večer 20 hod, jde si vyčistit zuby a spát a do 5 minut, co ulehne do postele se jí udělá špatně a vyzvrací celé poslední jídlo...zvažovala jsem i možnost, jestli to není psychika (zažila si teď za poslední rok a půl stresové období, úmrtí v rodině, děti se ve škole straší nesmysly, nechce sama spát v pokoji), ale kolikrát tam s ní ležím večer a je v pohodě a stejně začne mít bolesti břicha a zvrací. Už jsem z ní bezradná. Dětská doktorka udělala CRP, moč a stolici..... Děkuji moc za vaši odpověď. M.

Dobrý den paní doktorko, znovu se na Vás obracím s radou,již před nějakou dobou jsem vám psala ohledně vývoje řeči u mého syna,který v 1,5 roce téměř nemluvil,pouze žvatlání,ukazoval a jen základní máma,táta.Radila jste počkat cca půl roku a pak kdyžtak konzultovat se svým pediatrem.Nyní má syn 25 měsíců a je to pořád stejné,žádná nová slova,věty vůbec..Jediný posun je v tom, že přidal zvuky-houkání aut,pár zvuků zvířat,jinak pořád jenom ukazuje.Nyní zkoušíme znakování,ale zatím to úspěch nemá.Své doktorce jsem o tom říkala a ona mi na to řekla,že počkáme do 3leté prohlídky,že kluci jsou v mluvení pomalejší. Zajímalo by mě, jestli jste se s takovými dětmi setkala a jestli do budoucna nebude mít nějaký problém nebo poruchu. Trochu se bojím,mám známou, které syn ve 2 letech také vůbec nemluvil a teď musí chodit na nějakou speciální základní školu,protože je pomalejší i s učením (nevím jakou má přesně poruchu). Děkuji Vám za odpověď a snad mě trochu uklidníte..

Dobrý den,chtěla bych se zeptat už si nevíme rady. Máme syna starého 4,5 roku a už dva roky nám řve neustále při oblíkání a chození když jdeme ven.. Bohužel jsme nevysledovali žádný spouštěč… Začne vždy když vidí že připravuju věci na ven tak začne řvát a pak to jsou hysteráky, ale dělá to jen doma nikde jinde ani u babiček a ani ve školce… Tvrdí že neví proč to dělá nebo když je manžel v práci tak tvrdí že se mu stýská po tatínkovi, ale když je manžel doma a jdeme ven tak stejně řve... Mohu poprosit o radu co by to mohlo být a jak s tím vynaložit aby to přestalo? Opravdu už jsme v koncích...Předem děkuji za odpověď

Dobrý den,již jsem vám psala minule o synu 4,5 roku starém a ráda bych doplnila informace než budu něco řešit opravdu s klinickým psychologem. Syn pláče po každé co připravujeme věci ať na procházku nebo na zahradu nebo k babičce i na výlet ikdyž tam chce, nebo když se jdeme oblikat a obouvat ven i do školky a to se těší je tam spokojený. Jen hodně vyjímečně nepláče, ale nespozorovali jsme co by bylo jinak. Třeba dnes plakal ráno při odchodu do školky šli jsme sním oba s manželem i s mladším synem, ale vyjdeme z domu a on po chvilce přestane a dnes odpoledne jsem ho s mladším synem vyzvedla ze školky a šli jsme procházkou domu a byli na zahradě a byl bez problémů neplakal. Žádné náročné procházky nemáme už jen kvůli druhému synovi 2 roky (z důvodu kočáru a nebo ted začínáme chodit všude bez kočáru). Hraje si, kouká na pohádky v tv, ale ty odpoledne bývají málokdy spíše si hraje. Nejsme zastánci aby seděl za tabletem nebo mobilem ani jedno nemá a nepučujeme mu to... Předem děkuji za odpověď

Dobrý den, ráda bych znala Váš názor na chování mého syna, kterému jsou nyní 3 roky. Když je doma jenom se mnou, jako s matkou, tak je docela klidný, poslouchá, žádné scény, hraje si sám, jakmile jsme doma ale oba rodiče, tak dělá hrozné scény a je takový protivný ,hlavně dělá i naschvály, křičí a neposlechne ani mě, ani přítele. Má takové přehnané emotivní reakce, v noci se někdy budí a brečí (má svůj pokoj, kde spí sám). Je mi jasné, že teď prochází tím obdobím vzdoru, ale spíš mi pořád není jasné, proč se tak hrozně chová hlavně když je doma otec. Myslíte, že na něj třeba žárlí? Zároveň se ale vždy na něj těší až přijede, ptá se po něm, kdy přijede atd. Jenže pak se chová doslova zpruzele celý víkend, kdy jsme spolu všichni. Dělá naschvály a neví kde končí sranda, takže dostává často na zadek proutkem (ano, možná mi řeknete nebijte děti), ale ono to jinak nejde, on se pořád všemu směje, na důrazná slova a vysvětlování nereaguje, takže dostane, jinak začne bouchat věcmi a ničit je kolem sebe... pak když dostane se většinou zklidní. Lékařka mu napsala do zprávy na tříleté prohlídky, že je hyperaktivní a já se od té doby bojím, že do budoucna takové dítě nezvládnu vychovat, že bude za chvíli nezvladatelné. Většina těch příznaků na něj sedí. Je i takový hodně nesoustředěný, roztěkaný, sice se pořád směje, ale ze všeho má srandu a tak i po chvíli u lékařky už nespolupracoval. Ale když je se mnou sám, je klidný, pozorný. Další problém je vztah jeho otce k němu. Přítel je hodně nervózní a občas neví co s ním, křičí na něj, hodně mu vadí, že je živý, že zlobí, neposedí a má toho dost. Bohužel už pak o něj nemá takový zájem si s ním třeba jít hrát, i když spolu tráví také hodně času, hlavně chodí spolu často ven, kde je klidný a poslouchá ho, jenže doma na něj nemá nervy a tak mám pocit, že to dítě z něj nějak tu nervozitu a nezájem vycítí, a proto ho vyloženě provokuje. Pořád s tím doma takhle bojujeme a není u nás moc pozitivní nálada. Přítel říká, že bude pozitivní až se syn uklidní a bude ho poslouchat, já mám ale naopak pocit, že takhle akorát spolu nebudou mít dobrý vztah do budoucna a syn bude závislý hlavně na mě. Nyní je závislý na obou z nás a také toho dost využívá, tím že si vymýšlí různé věci, činnosti. Máme doma ještě malé miminko, začátky byly těžké, starší syn se na nás upnul a byl více neposlušný, teď po pár měsících už miminko vzal a je zapojený i do péče a dává mu najevo, že ho má rád. Ale jelikož se doma s přítelem často hádáme, hlavně kvůli výchově a tomu jeho chování, tak nevím, jestli mám zvážit návštěvu nějakého psychologa buď pro nás s partnerem, nebo s dítětem. Co byste mi doporučila? Na druhou stranu se mi ale nechce ho někde tahat po vyšetřeních kvůli současné situaci. Další věc, kterou jsem zapomněla zmínit je, že v současné době zatím nechodí do školky, tak si říkám, že třeba doma jen zlobí kvůli tomu, že se prostě nudí, jelikož já na něj bohužel nemám tolik času jako dřív kvůli miminku a na něm je vidět, že už by potřeboval mezi děti a mít nějaké vedení, program atd. Chodil pár měsíců do školky, aby si zvyknul v kolektivu a bral to docela dobře, ale pak byl pořád nemocný a teď kvůli covidu ho nechávám doma, takže nyní si od školky odvykl a říká, že tam nechce. Jaký je Váš názor na tuto situaci u nás a co byste mi poradila? Předem Vám děkuji za Vaši odpověď a za Váš čas!

Dobrý den,od 20.4.2016 pobírám RP na první dítě. To jsem si rozložila na 22 měsíců tudíž do 20.2.2018. Nyní jsem podruhé těhotná a předpokládaný termín porodu mám 15.3.2018. Před nástupem na mateřskou dovolenou jsem byla zaměstnaná se smlouvou na dobu neurčitou. Chtěla jsem se zeptat jak to je s pobíráním PPM na druhé dítě? Mohu PPM v mateřství pobírat 6 týdnu před plánovaným termínem porodu? Tudíž pro mě to tedy je od 1.2.2018? Pokud budu od 1.2.2018 pobírat PPM na druhé dítě, nebude mi již za 20 dní v únoru vyplacen RP na první dítě? Pokud ano, mohu si délku pobírání RP na první dítě zkrátit do 31.1.2018, abych vyčerpala co nejvíce peněz z těch 220 000,-?Až mi doktor vyplní žádost o PPM na druhé dítě, musím ji odnést zaměstnavateli nebo přímo na OSSZ?Dále jsem se chtěla zeptat, pokud u zaměstnavatele nahlásím, že budu s druhým dítětem 3 roky doma, mohu RP na druhé dítě pobírat např. také jenom 22 měsíců a zbytek doby tj. 14 měsíců být s dítětem doma bez pobírání RP? Jde mi o to, zda bych si musela za těch zbývajících 14 měsíců hradit sociální a zdravotní pojištění?Předem moc děkuji za zodpovězení mých dotazů.S pozdravemIng. Ivana Horáková, DiS.

Dobrý den paní doktorko, syn, 11 měsíců se nám budí každou noc co 2 hodiny. Někdy i dříve. Hladem to není, když mu prso nabídnu, je si poduda a hned usne. Snažím se ho ukonejšit hlazením, mazlením, povídám, zpívám atd. Každé probuzení je brek a volání mě k sobe. Jakmile jsem u nej, hned usne. Obejme mě, nebo se ke mně jen otočí na bok a je v klidu. Spí s námi v posteli. Poslední dobou se nám ale stává , že první 2-3 probuzení v první polovině noci (chodí spát kolem 19h) je pláč silný, syn kope nohama, má napjatě tělíčko, v naruci se převrací, nejde uklidnit. Trvá to zhruba 3 minuty, pak hned usne. Ocicka má celou dobu "záchvatu" zavřené, jako by spal. Děje se to každý den. Nevíme, zda se přiklánět k separační úzkosti, že nás chce mít vedle sebe, nebo noční besy. Těch se bojím o to víc, protože tyto probuzení jsou ob den-2dny, už zhruba 2 mesice. Bojím se epolepsie nebo jineho váženého onemocneni. Syn jinak prospívá krásne, vývojove taky v pořádku. S ničím se nelecime. Ani já ani manžel jsme na noční besy netrpěli. Moc vám děkuji za pomoc. Denisa R.

Dobrý den,mám obavy o vývoj své neteře. Děvčátku budou v srpnu dva roky. Je to velmi šikovné vnímavé dítě, hezky mluví, snaží se opakovat jednoduché říkanky, zvládne si obout botičky. Ráda papá, na pokyny i vysvětlování reaguje velmi vstřícně, pokud ji požádáte aby něco udělala (něco přinesla, utřela po sobě stůl, obula si botičky) reaguje okamžitě snahou vyhovět.Bohužel je celá rodina v nelehké situaci, zhruba před rokem, tedy cca v jejím jednom roce jí zemřela maminka. Od jejího narození byla maminka vážně nemocná, o holčičku ale láskyplně pečovala (jak to dovolil její zdravotní stav), nejčastěji střídavě s babičkou, se kterou bydlí rodina ne ve společné domácnosti, ale ve stejném domě. O holčičku se nyní stará střídavě tatínek a obě babičky. Často tak mění "opatrovatele" a domácnosti ve kterých pobývá, skoro po dni nebo po dvou. Dosud to vypadalo, že s tím holčička nemá problém, v posledních týdnech je více fixovaná na tatínka, plačtivější pokud není v dohledu. To mi připadá celkem normální, také si pamatuji období, kdy mlůj syn zoufale vřískal, když jsem šla jenom na záchod. Co mi ale připadá znepokojivé a tady se dostávám k jádru mého dotazu - holčička ve společnosti velmi snadno přejde od "malá malá" k rychlému útoku, ať už se jedná o plácání, škábání, či stisk. Útočí často na obličej nebo krk s překvapivou silou. Vypadá to, že útočí bez zjevného důvodu (není za tím žádný zákaz, nebo jiné omezování, nedostatek pozornosti). Nerozlišuje mezi rodinou - lidmi které zná a např. dětmi, které náhodně potká na koupališti. Jak říkám, není za tím hádka o hračky, nebo boj o pozornost. Z opatrovatelů reaguje každý jak umí, samozřejmě říkáme, že to nesmí, vysvětlujeme , ale v tomto se vše míjí účinkem. Táta se s ní někdy v odpověď "pere" čímž se mi zdá, že její projevy vlastně zlehčuje a dělá z nich legraci. To samozřejmě neplatí pokud si vybere za cíl cizí holčičku. Obávám se, aby to nebyla známka toho, že jí ubližuje poněkud kočovný život, který z mého pohledu může vypadat jako nedostatek jistot. Že nás trestá, za to že si s ní hrajeme a pak ji "opouštíme". Do tohoto modelu ale nesedí útok na cizí děti.Ve výchově svých dětí jsem byla v jejich nízkém věku zstáncem pravidelného denního režimu, samozřejmě porušeného občas nějakou návštěvou, s jedním vychovatelem. To u neteře bohužel není možné, ale možná to není pro její zdravý vývoj nutné? Ráda bych se sama do péče o holčičku zapojila, ale tři rodiny se nám zatím vzhledem k jejímu věku zdají až až. Máme se obávat? Nebylo by prospěšnější, dát děvčátko na dopodne alespoň na čtyři dny v týdnu do školky, aby se režim více opakoval a dodal jí na jistotě? V obci, kde bydlí je malá školka a asi by rodině vyšli vstříc, ale obáváme se jak útoků na děti, tak i toho, jak by holčička vnímala další prostředí a jak by opouštěla tatínka, na kterém je nyní docela závislá. Neradi bychom jí vzhledem ke složitému startu do života neuváženými rozhodnutími a experimenty ublížili.Děkuji za radu.

Dobrý den,měla bych dotaz, od kdy je vhodné, aby si otec po rozvodu bral malé dítě? Konkrétně se jedná o aktuálně 16měsíční holčičku, má starší sestřičku, se kterou se mají rády a ta k otci jezdí na návštěvy i na dlouhodobější přespávání. Druhou dívenku však otec delší dobu po rozvodu nemohl vídat, matka povolovala je chvíli. Poté povolia procházky s kočárkem, jenže tou dobou bylo zimní období a kvůli počasí to často rušila a jinou alternativu nepovolila. Otec má k dispozici domeček, kam si bere starší dcerku - je zde veškeré potřebné zázemí, prostor na hraní...dítě by zde bylo v bezpečí, navíc má vhodu, že by mladší dítě jezdilo společně s tím starším.Matka ovšem nechce povolit otci, aby si druhé dítě vzal k sobě. Povolí maximálně chvíli na své zahradě, popř. je pustí společně na procházku. Holčička si pomalu utváří vztah, na tatínka se směje, jde s ním klidně i bez maminky na hodinovou procházku a je v pohodě. Proto si myslíme, že by zvládla návštěvu u tatínka doma - např. zatím také na tu hodinu, dvě... vzdálenost od místa bydliště matky je asi 10-15 minut.Matka se údajně bojí, že dítěti vytvoří trauma. Byla jí nabídnuta možnost, chvilku s dítětem pobýt a pak nechat otci i holčičce samostatnost, aby si mohli hrát bez dozoru, aby o ni mohl pečovat stejně jako o svoji první holčičku.... A nejde to.Matka se ohání tím, že děti má v péči ona a tudíž ona bude rozhodovat o všem. Nechce se o ničem bavit. Tatínek má o děti stálý zájem, platí jim i bývalé ženě asi 13 000, pokud potřebují, pomůže.... Jako odbornník - myslíte, že je toto vhodný postup matky? Opravdu by dítě mělo trauma, když by s otcem mohlo trávit hodinu, dvě o samotě a hrát si? Nebude mít trauma i z toho, že si nemůže utvářet s otcem plnohodnotný vztah?CO DĚLAT DÁLE?Předem moc děkujeme za přečtení a reakci, moc nám to pomůže v utváření názoru na situaci....L.

Dobrý den, chodím s dcerou (20 měsíců) do pracovny Montessori, kde je vyžadováno, aby si dítě vybralo jen jednu pomůcku, to si odneslo s táckem na kobereček a po hraní ji uklidilo zpět a vzalo si další. Chci se zeptat, zda je tento způsob práce přirozený pro takto staré dítě. Tento přístup mi přijde poněkud ortodoxní. Dcera vidí spoustu lákavých předmětů, které jsou vedle sebe vyskládané na polici a spíše mi přijde přirozené, že je v tomto věku chce všechny najednou, či když si při hraní všimne další hračky a sáhne po ní, aniž by uklidila první (proti pravidlům). Za případnou odpověď děkuji.

Dobrý den,moc děkuji za zodpovězení mých dotazů ze dne 22.9.2017 - 16:41hod.Nicméně jsem dnes byla na úřadě práce, abych si navýšila částku RP a tím zkrátila dobu pobírání. Na tiskopisu je napsáno, že zvolená výše RP nesmí přesáhnout 70 % 30násobku denního vyměřovacího základu (DVZ). DVZ mám 497,-, takže když vezmu 497*30 = 14910,- * 0,7 = 10 437,-. Tuto částku jsem napsala do tiskopisu s tím, že chci změnu od října 2017. Paní na přepážce se všemu divila, že chci navýšit apod. Tak jsem jí řekla, že bych RP měla dostávat do 20.2.2018 a že od 1.2.2018 budu na MD s druhým dítětem a budu dostávat PPM na druhé dítě. A že chci vyčerpat co nejvíce peněz, jelikož od 1.2. mi již RP na první dítě nebude přiznán. Ona se mě zeptala, proč tam nenapíšu tedy částku 11 500,- a tak jsem jí řekla, že nemůžu, když to musí být max. 70% DVZ. Na to mi řekla, že můžu, že mám vyměřovací základ velký. Pak mi řekla, že to měnit vůbec nemusím, že poslední platba RP na první dítě, která mi přijde, bude za leden 2018 a přijde mi kolem 18.2. a bude činit 19 940,- (takže, jestli to chápu dobře tak to bude 10 000,-/leden + 9940,-/únor). Tak to už jsem vůbec nepochopila. Nevím tedy jak to je, když nemohu současně pobírat PPM na druhé dítě a RP na první dítě. Můžete mi prosím tedy ještě poradit, jak mám v této věci postupovat?Předem moc děkuji za radu.S pozdravemIng. Ivana Horáková, DiS.

Dobrý den,měla bych dotaz, od kdy je vhodné, aby si otec po rozvodu bral malé dítě? Konkrétně se jedná o aktuálně 16měsíční holčičku, má starší sestřičku, se kterou se mají rády a ta k otci jezdí na návštěvy i na dlouhodobější přespávání. Druhou dívenku však otec delší dobu po rozvodu nemohl vídat, matka povolovala je chvíli. Poté povolia procházky s kočárkem, jenže tou dobou bylo zimní období a kvůli počasí to často rušila a jinou alternativu nepovolila. Otec má k dispozici domeček, kam si bere starší dcerku - je zde veškeré potřebné zázemí, prostor na hraní...dítě by zde bylo v bezpečí, navíc má vhodu, že by mladší dítě jezdilo společně s tím starším.Matka ovšem nechce povolit otci, aby si druhé dítě vzal k sobě. Povolí maximálně chvíli na své zahradě, popř. je pustí společně na procházku. Holčička si pomalu utváří vztah, na tatínka se směje, jde s ním klidně i bez maminky na hodinovou procházku a je v pohodě. Proto si myslíme, že by zvládla návštěvu u tatínka doma - např. zatím také na tu hodinu, dvě... vzdálenost od místa bydliště matky je asi 10-15 minut.Matka se údajně bojí, že dítěti vytvoří trauma. Byla jí nabídnuta možnost, chvilku s dítětem pobýt a pak nechat otci i holčičce samostatnost, aby si mohli hrát bez dozoru, aby o ni mohl pečovat stejně jako o svoji první holčičku.... A nejde to.Matka se ohání tím, že děti má v péči ona a tudíž ona bude rozhodovat o všem. Nechce se o ničem bavit. Tatínek má o děti stálý zájem, platí jim i bývalé ženě asi 13 000, pokud potřebují, pomůže.... Jako odbornník - myslíte, že je toto vhodný postup matky? Opravdu by dítě mělo trauma, když by s otcem mohlo trávit hodinu, dvě o samotě a hrát si? Nebude mít trauma i z toho, že si nemůže utvářet s otcem plnohodnotný vztah?CO DĚLAT DÁLE?Předem moc děkujeme za přečtení a reakci, moc nám to pomůže v utváření názoru na situaci....L.