Dobrý den,mám potíže se svým synem v podstatě od narození, nyní je mu 21 měsíců. Narodil se akutním císařským řezem, k přidušení údajně nedošlo, ale nejsem si jistá. Již v porodnici téměř vůbec nespal a nešlo nám ani kojení, které naprosto odmítal a tak jsme skončili na UM. Doma to bylo se spánkem ještě horší, byl nadměrně uplakaný spal v noci jen 5 hodin a celé dny proplakal. Byla jsem zoufalá a radila se s lékařkou , ale ta se mi spíš vysmála, že bude chyba asi ve mě. Našla jsem si tedy sama dětského neurologa. Napsal nám jen rehabilitace a jinak žádné speciální vyšetření mu nebylo uděláno. Diagnoza byla hypertonický syndrom. Situace se ale nezlepšila ani po rehabilitaci a mám pocit že se syn stále zhoršuje. Nyní v noci spí jen 7 hodin a přes den hodinu. Sice už tolik neplače, ale myslím, že něco není v pořádku.....bývá často protivný, hodně se vzteká a odmítá spolupracovat, nechce si vůbec prohlížet knížky a hrát si s hračkami, vše jen odhazuje. Také se chvíli nezastaví, nedokáže být chvíli v klidu a neustále otvírá a zavírá dveře. Vůbec nemluví, jen vydává takové divné houkání. Lékařku jsem mezitím změnila a ta nás chce ve dvou letech někam poslat pokud se syn nerozmluví. Mám o syna strach a napadají mě černé diagnozy. Prosím, co si o tom celém myslíte? Děkuji Vlasta

Dobrý den,mám dotaz, na který se snažím získat odpověď už snad 2 měsíce a stále nevím, jak mám postupovat. Jsem OSVČ, momentálně ve 33. týdnu těhotenství. Bohužel jsem si začala platit zálohy na nemocenském pojištění až 7.1.2019 a nevznikne mi nárok na PPM. Našla jsem ale, že v tomto případě mám nárok na Nemocenskou v souvislosti s porodem. Konkrétně dle Zákona o nemocenském pojištění:§ 57 Vznik dočasné pracovní neschopnosti (1) Ošetřující lékař rozhodne o vzniku dočasné pracovní neschopnosti ... f) pojištěnky, která doložila potvrzením orgánu nemocenského pojištění, že nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství z žádné pojištěné činnosti, a to od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu,§ 59 Ukončování dočasné pracovní neschopnosti (1) Ošetřující lékař rozhodne o ukončení dočasné pracovní neschopnosti ... h) pojištěnky, která byla v dočasné pracovní neschopnosti v souvislosti s těhotenstvím a porodem podle § 57 odst. 1 písm. f), uplynutím šestého týdne po porodu, pokud není nadále dočasně práce neschopna z jiných důvodů,§ 56 Režim dočasně práce neschopného pojištěnce a místo pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti (1) Režim dočasně práce neschopného pojištěnce stanoví ošetřující lékař při rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Režim dočasně práce neschopného pojištěnce může být ošetřujícím lékařem změněn v souladu se změnou zdravotního stavu. Režim dočasně práce neschopného pojištěnce se nestanoví v případě dočasné pracovní neschopnosti podle § 57 odst. 1 písm. c) a f). Jenže narážím na praktické uplatnění. Byla jsem na OSSZ, že chci potvrzení, že nemám nárok na PPM, abych mohla dostat Nemocenskou v souvislosti s porodem. Koukali na mě, jakože chci něco, co neexistuje. Nakonec paní uznala, že mám nárok na nemocenskou od 6 týdnů před termínem až do skončení šestinedělí, ale že potvrzení mi žádné nedá, že to nedělají. Chtěla jsem alespoň potvrzení, které budu potřebovat k žádosti o rodičovský příspěvek, bylo mi řečeno, že mi ho dá až po porodu. U lékaře mi řekli, že nemocenskou mi vystaví, ale že neví jak by měli vystavit "neomezený režim". Že odjakživa píšou a hlásí místo pobytu a k tomu se dohodneme, jak bych ráda vycházky standardně, jako pro každou jinou neschopenku (tedy na max. 6 hodin v rozmezí od 7 do 19). Už si připadám jako blázen. Když jsem se ptala na OSSZ, jak má lékař napsat, že nestanovuje řežim, paní po mě div nezačala křičet, že nic takového není, že mám být ráda vůbec za vycházky, na které si mylně lidi myslí, že mají právo, ale je to pouze dobrá vůle lékaře. A že na mě pošle kontrolu a seberou mi peníze. A jestli teda nutně chci, tak mi může lékař vystavit žádost o individuální režim k posudkovému lékaři. To je opravdu nezbytně nutné? Mně z výše citovaného zákona vyplývá, že bych měla mít možnost neomezeného režimu, jen lékař neví, jak to má sepsat. Snažila jsem se na internetu dohledat radu, ale moje zkušenost je evidentně podobná u všech, které se snažily o stejné - lékař napsal vycházky a nevěděl, jak by měl postupovat jinak. Já bych jen ráda měla možnost třeba odjet z rozpáleného města na návštěvu k rodičům na vesnici do hor a nelítat kvůli tomu pokaždé k lékaři, ať mi změní místo pobytu tam a pak zpět.Omlouvám se, že je dotaz tak obsáhlý, ale jak jsem psala na začátku, snažím se zjistit, jak správně postupovat už delší dobu. Od právníků se dozvím jen, že na to nárok mám. Od lékaře, že neví, jak má postupovat. Na sociálce buď neví, nebo byli nepříjemní, že mám v plánu podvádět. Děkuji za jakoukoliv radu.

Dobry den, 11.1. my bol diagnostikoval cervicovaginitis, prelieceny tyzdnovym Fluomizin vt 10mg a Doxycycline 100mg. 26.1. som pre bolesti v podbrusku isla znovu k lekarovi, tento raz bola diagnoza Pelvic Inflammatory disease, dal mi 2 tyzne Doxycycline a Ciprofloxacin. 5.2. som mala kontrolu, sono bolo ok, pelvic exam tiez, no stale mam bolesti v podbrusku (nie vsak pohmate), bolesti hned pri vstupe do posvy (bez svrbenia), biely vytok bez zapachu, ako keby mokry papier. Lekar predpisal Acetaminophen, Hyoscyamine a Gebtamicin masticku. Bolo mi povedane, ze vsetko je ok, ze bolesti po PID mozu trvat dlhobo. Predpisane lieky mi vsak nezmiernuju bolesti. Co mozem robit pre ulavu. resp. kedy sa jedna o chronicku bolest? Mala by som ist znovu ku gynekologovi, ak bolesti neustupia po mesiaci? Je mozne spravit nejake dodatocne vysetrenia? dakujem

Dobrý den, již jsem sem jednou psala ohledně porodu s uterus duplex. Nakonec se zjistilo, že celková diagnóza mě vady je Uterus duplex, cervix duplex (přepážka v pochvě odstraněna že 3/4). Rodila jsem 11/2020 císařským řezem. Dcera byla KP. Můj dotaz zní, když v dalším těhotenství bude mimi hlavičkou dolů šel by s mou vadou přirozený porod ? Alespoň jednou bych chtěla porodit normálně. Další těhotenství plánuji cca rok a půl po SC. Tak že bych ráda byla předem připravena na své možnosti. Předem děkuji za odpověď.

Dobrý den, moc vás prosím o radu a vysvětlení, jak moc je vážná má diagnóza. Jsem 8 měsíců po druhém císaři. V těhotenství žádné problémy, cítila jsem se hned po porodu výborně. Hned jsem přemýšlela nad třetím miminkem do budoucna. Nicméně teď jsem byla u gynekologa, s tím, že při zátěží krvácím a on mě našel dutinku v děloze v oblasti jizvy. Ve zprávě je napsané "V místě jizvy po CS je kavita s anechogennim obsahem - niche". Říkal že se s tím nedá nic dělat a další těhotenství by bylo riziko. Krvácet budu pro zátěží furt a mužů špinit i mimo cyklus. Prosím, opravdu se s tím nedá nic dělat? A případně je opravdu velké riziko mít ještě někdy miminko? Děkuji Mikulasova

Dobrý den,ráda bych se zeptala, jaká je rychlost snižování AMH? Je mi 33 let, před rokem mi byla naměřena hodnota 0,584. Následně jsem ihned přirozeně otěhotněla a nyní kojím. Zajímalo by mne, jak rychle se výše uvedená hodnota snižuje? Jde o měsíce či roky? Mám uvažovat o přerušení kojení, abych stihla otěhotnět před úplným snížením hodnoty AMH, při které již nebudu produkovat žádná vajíčka? Snížila se dle vašeho názoru během těhotenství hodnota výše uvedeného hormonu nějak razantně? Moc děkuji, Andrea

Dobrý den,nadpis není úplně všeříkající k tomu, na co se chci zeptat, ale mám dva syny, přesně o dva roky od sebe (nyní 2,5 a 4,5 roku). Každý je úplně jiný a je pro mě hrozně těžké to skloubit. Začnu starším - je velmi živý a i když se snažíme být venku kdykoli to jde, je těžké ho unavit, takže například když jsme šli ven s kolem, ujel 6 km, hrál si na hřišti, tak po obědě nejde spát a doma mi pořád běhá. Když se s někým baví, tak přitom klidně skáče na gauči. U žádné činnosti nevydrží déle než 15 minut (i to je úspěch, dřív to byly třeba jen dvě minuty) a to musí mít absolutní klid, protože pokud dělá někdo něco jiného, pořád odbíhá a k předchozí činnosti se už třeba nevrátí. Na záchodě při čůrání vymotává toaletní papír, když mu čistím zuby, přerovnává mi přitom věci na poličce. A když byl miminko, tak doma přes den nespal, jedině v kočárku a ten musel jezdit, jakmile se zastavilo, řval a byl vzhůru. V noci se často budil a vlastně celou noc začal spát až teď ve 4 letech, i tak se ale 1-2x týdně vzbudí a volá nás. Nemá rád změny, při nástupu do školky brečel skoro 2,5 měsíce, než se povedlo že šel bez breku do školky, přitom tam už byl v pohodě. Když máme určitou trasu na procházku a jednou jsme zvolili jinou odbočku, tak probrečel celou cestu, dokud jsme se nedostali tam, kde už jsme byli. Ve školce šli poprvé ven a měli si vzít reflexní vesty, řev; každé dopoledne chodí ven a když šli poprvé i odpoledne, zase řev; chtěli jim ukázat prostory celé školky a protože to tam neznal, řev. Pak už se to zlepší, ale i když ho na to připravujeme, řekneme co se bude dít, tak to moc nepřijme a probrečí to. Podle učitelek je prostě svůj, ony to vědí a počítají s tím, prý je dost chytrý v odhadu na lidi a dokáže rychle poznat, co si na koho může dovolit. Má tři kamarády a o ostatních dětech říká, že to nejsou prostě kamarádi, takže když náhodou zůstane ve školce jako poslední z té jeho skupinky, tak tam brečí, že je sám a opuštěný, ač tam má ostatní spolužáky. S bráchou si doma hrají výjimečně, většinu času se hádají a pořád se u nás brečí, nedávno se pomalu poprali kvůli toho, jestli je na cestě nakreslená zebra nebo přechod, oba mají svou hlavu a nepomáhá jim vysvětlit, že obojí je správně. Teď k mladšímu - jako miminko byl celkem hodný, starší brácha ho miloval. Od 6 měsíce, kdy se začal hýbat více, tak v noci byl schopný budit se co půl hodiny (jak přecházel do jiné fáze spánku, vypadl mu třeba dudlík a už byl vzhůru a takhle to trvalo několik hodin než byl klid). Pak začal staršímu brát hračky, a už to začlo být divočejší. V 10 měsících přišla separační úzkost, která mě stála nervy, úbytek váhy a celkové vyčerpání. Snažila jsem se tu být pro mimčo i pro staršího, mladší odmítal úplně všechny, i otce, a dokázal brečet i když ho měl manžel na klíně a seděl s ním naproti mě. Skoro jsem nejedla, protože ten řev se nedal poslouchat. Když měl rok a měli jsme svatbu, přijeli hosté a on z přítomnosti lidí dostal 39°C horečky, celou dobu prořval, krom chvil, kdy měl čípek na sražení teploty a z vyčerpání usnul. Tahle separační úzkost už není tak extrémní, ale doma ani venku se beze mě nehne, radši bude dvě hodiny stát vedle mě na hřišti a jen koukat. Doma bez jeho přítomnosti nic neudělám, jakmile se jen pohnu, tak okamžitě začne hystericky brečet a běží za mnou. Přitom mu řeknu, že jdu třeba na záchod. V noci řve několikrát, takže vlastně každou noc spím s klukama, i tak se ten mladší klidně 2-3x vzbudí aby se ujistil, že tam jsem. A to máme klidně noci, kdy je třeba od půlnoci do půl 3 rána vzhůru a pořád jen "mami?" a šťouchá do mě, kope, brečí, když se k němu nedejbože otočím v posteli zády. Poslední dobou to vygradovalo tak, že když nezačnu hned reagovat na jeho řev, tak se poblije (jak brečí, hrozně mu tečou snople a on se v tu chvíli odmítá vysmrkat, potáhne to a pak se samozřejmě poblije). Od dvou let chodí do dětské skupiny (návrh mojí psycholožky, protože já sama už jsem byla psychicky na dně) a tam si ho vždycky chválí, jak je samostatný, že je tak dlouho bez plen, jí sám, obléká se sám, hezky tam spí. Akorát se nezapojuje do žádných skupinových akcí, jen sedí a kouká, ale do ničeho ho nenutí.A já už prostě nevím jak na ně, starší potřebuje být pořád v pohybu a něco dělat a mladší pořád vyžaduje moji pozornost a do nějakých aktivit se moc nehrne (oba svého tátu moc nevyhledávají, ač ten se snaží). A prarodiče sice máme, ale oboje přes půl republiky.Asi jen potřebuju slyšet od někoho, kdo trochu víc rozumí dětem, že to je normální a prostě to někdy přejde a já to jen musím vydržet..Předem děkuji za odpověď.

Dobrý den, jsem podle menstruace v týdnu 6+0, začala jsem mít brzy těhotenské příznaky 3+2 (ranní nevolnost, bolest podbřišku, únava). Teď se mi dvakrát stalo, že jsem měla bolest, která mě vyděsila. Před týdnem při vaření a delším stání mě začal bolet jakoby spodek mezi nohama, jakoby mě táhl dolů a bolely mě i hýždě a dole záda. Šla jsem si lehnout a postupně se bolest začala uvolňovat, jako bych byla moc prokrvená z toho stání. To stejné se mi stalo včera při nákupu asi po necelé hodině chození. Znamená to něco špatného nebo je to normální? Mám to nějak řešit? Moc děkuji.