Dobrý den,po prvním porodu mám trochu povolené pánevní dno (i když jsem po porodu cvičila a zlepšilo se to, není to stále v normálu) Projevuje se to mírnou inkontinencí např. při kýchnutí, skákání na trampolíně,atd. A teď k dotazu, jsem podruhé těhotná ( začátek 7 měsíce) a nevím co je pro následný porod lepší. Zda posilovat nebo naopak neposilovat pánevní dno před porodem. Můj gynekolog mi řekl,že je lepší neposilovat (že to mám nechat až po porodu), jiný gynekolog mi řekl,že trochu bych posilovat měla. Tak jsem z toho zmatená,co zvolit. Děkuji za odpověď.

Dobrý den, v listopadu jsem vysadila hormonální antikoncepci, chráníme se prezervativem, případně v období mimo plodné dny přerušovanou souloží. Cyklus při HA - cca 25 dní, bez antikoncepce se mi ustálil na cca 34-35 dnech. Poslední menzes jsem měla od 23. března, dnes mám tedy 3. den zpoždění. Test jsem si dělala včera dopoledne a dnes z první ranní moči - jsou negativní. Je možné, že jsem těhotná, i když testy zatím ukazují jen jednu čárku?Děkuji za odpověď, prosím o radu, kdy zase zkusit test, nebo za jak dlouho se obrátit na gynekologa.Doplňující info: V posledním měsíci změna stravy, cvičení a váhový úbytek asi 3-4 kg... Také mám před státnicemi... Je možné, že je to stresem? A dále: zvýšená produkce hlenu, mám pocit že "už", jdu na WC a nic, někde jsem četla že by to mohl být příznak těhotenství....

Dobrý den, 13.6.2021 jsem porodila holčičku. Od doby, co se narodila, mi pláče. 20 hodin z 24 doslova probrečí. Je plně kojena, dělám vše, co je doporučeno na bříško, nic nezabírá. Každopádně jsme 3 měsíce nevylezly z domu. Neumí sama prdět ani kakat. Při použití rektální rourky žádná úleva. Někdy něco vyleze, někdy ne. 20 hodin ji mám na rukou a skáču na míči. Což jí většinou uklidní, ale někdy taky ne, strašně křičí. Ve dne v noci. Nemůžu ji odložit. Když už mi při skákání na míči usne v náručí, jakkoliv se pohnu a je zase vzhůru. Někdy, když spinká na rukou na míči, začne plakat ze spaní, svíjet se bolestma.Dávám bio Gaiu s vitamínem D, vyzkoušeli jsme Espumisan, Balonix med, BabyCalm, homeopatika, obklady na bříško, tepelnou koupel, masáže bříška, krém pupík, cvičení s nožičkami, nic ... pořád šílený řev. Pláče v kočárku,v autě,v náručí, v šátku. Stravu si hlídám, vysadila jsem BKM i přesto, že ve stolici nemá hleny, krev, vyrážky apod. Stolici vyloučí pouze, když po pár dnech použijí rektální rourku. Ale ani tak se jí neuleví. S naší Dr. řešeno 5x. Bylo mi odpovězeno, že některé miminka pláčou. Byli jsme i na observaci v nemocnici, kde mi řekli, že je to dráždivé dítě, ale já jsem si na 100 % jistá, že ji něco bolí. Momentálně chodíme na rehabilitace a cvičíme vojtovu metodu, nicméně ani to nepomáhá. Nikdo mi není schopný říct, co ji trápí, nikdo z lékařů ji nedělá žádné vyšetření, protože se přiklání ke kolikám, nicméně jsem si jistá, že to nejsou pouze koliky, které přichází náhle a náhle odchází. Jak říkám, trvá to 3 měsíce celé dny vkuse od rána do rána. Děkuji za vaši odpověď.

Dobrý den,synovi byly nyní 4 roky a když mluví tak špatně vyslovuje,tak že mu je špatně rozumět. Konkrétně neumí říct nějaké souhlásky jako S,H,N, které zaměnuje za jiné nebo vynechá a slova zkomolí (finkat= spinkat, ajoj = ahoj,kóča=kočka)Začal mluvit až po 3 roku a tak jsem s ním začala chodit s předstihem na logopedii v 3,5 letech. Přišlo mi, že návštěvy u paní na logopedii nikam nevedou.Vždy si tam pohrál,dostával úkoly formou přiřazování,to ho bavilo, k tomu s ním paní komunikovala,odpovídal na otázky,spíš ho tedy poslouchala jak mluví, ale něco jako kdyby chodil do kroužku,navíc kontroly byly každé 3 měsíce,za tak kratší dobu posun nebyl (nechodil v té době do školky,až pak když nastoupil se hodně rozmluvil,ale pořád komolil) a tak jsem tam s ním přestala po pár návštěvách chodit. Jediné,co mělo nějaký efekt,tak dostal na doma cvičení s jazykem na rozhýbání. Moje otázka zní,jestli se ještě vývojem to mluvení zlepší a na tu logopedii můžeme jít později,třeba v 5 letech,kdyby bylo potřeba.Nechci nic zanedbat,ale navíc ještě dostal doporučení od lékaře brát rybí olej s vyváženými omega kyselinami na podporu vývoje,ty bere už víc jak rok.V jeho věku mluví děti o dost líp a je jim rozumět.

Dobrý den,je mi 21 let. Před rokem jsem byla na laparoskopii, jelikož jsem měla srostlé vaječníky k pánevnímu dnu. Problémy začaly tak, že jsem krvácela 2 týdny, pak týden nic, opět týden ano, pak zase nic... Sex byl velice bolestivý.Menstruaci jsem ale klasickou vždy měla tak, že jsem v pondělí brala poslední antikoncepci, v pátek mi začala menstruace a v pondělí skončila.Po operaci jsem měla chvilku klid, začala jsem znovu cvičit, nicméně pár měsíců po mi začaly bolesti při cvičení (opravdu bolestivé křeče), nemohu spát se svým přítelem, jelikož i to je velmi nepříjemné, tampony už vůbec nezavádím a menstruaci mám od středy do středy, kdy se občas stane, že krvácím i 2 týdny. U gynekologa jsem byla, nic nenašel, nicméně jakékoliv zavádění z důvodu vyšetření mne velice bolí, obzvláště na levé straně. Gynekolog tvrdí, že je vše v pořádku, nicméně mi toto nepřijde normální.Poradíte mi, prosím? Mockrát děkuji, EA

Dobrý den,nadpis není úplně všeříkající k tomu, na co se chci zeptat, ale mám dva syny, přesně o dva roky od sebe (nyní 2,5 a 4,5 roku). Každý je úplně jiný a je pro mě hrozně těžké to skloubit. Začnu starším - je velmi živý a i když se snažíme být venku kdykoli to jde, je těžké ho unavit, takže například když jsme šli ven s kolem, ujel 6 km, hrál si na hřišti, tak po obědě nejde spát a doma mi pořád běhá. Když se s někým baví, tak přitom klidně skáče na gauči. U žádné činnosti nevydrží déle než 15 minut (i to je úspěch, dřív to byly třeba jen dvě minuty) a to musí mít absolutní klid, protože pokud dělá někdo něco jiného, pořád odbíhá a k předchozí činnosti se už třeba nevrátí. Na záchodě při čůrání vymotává toaletní papír, když mu čistím zuby, přerovnává mi přitom věci na poličce. A když byl miminko, tak doma přes den nespal, jedině v kočárku a ten musel jezdit, jakmile se zastavilo, řval a byl vzhůru. V noci se často budil a vlastně celou noc začal spát až teď ve 4 letech, i tak se ale 1-2x týdně vzbudí a volá nás. Nemá rád změny, při nástupu do školky brečel skoro 2,5 měsíce, než se povedlo že šel bez breku do školky, přitom tam už byl v pohodě. Když máme určitou trasu na procházku a jednou jsme zvolili jinou odbočku, tak probrečel celou cestu, dokud jsme se nedostali tam, kde už jsme byli. Ve školce šli poprvé ven a měli si vzít reflexní vesty, řev; každé dopoledne chodí ven a když šli poprvé i odpoledne, zase řev; chtěli jim ukázat prostory celé školky a protože to tam neznal, řev. Pak už se to zlepší, ale i když ho na to připravujeme, řekneme co se bude dít, tak to moc nepřijme a probrečí to. Podle učitelek je prostě svůj, ony to vědí a počítají s tím, prý je dost chytrý v odhadu na lidi a dokáže rychle poznat, co si na koho může dovolit. Má tři kamarády a o ostatních dětech říká, že to nejsou prostě kamarádi, takže když náhodou zůstane ve školce jako poslední z té jeho skupinky, tak tam brečí, že je sám a opuštěný, ač tam má ostatní spolužáky. S bráchou si doma hrají výjimečně, většinu času se hádají a pořád se u nás brečí, nedávno se pomalu poprali kvůli toho, jestli je na cestě nakreslená zebra nebo přechod, oba mají svou hlavu a nepomáhá jim vysvětlit, že obojí je správně. Teď k mladšímu - jako miminko byl celkem hodný, starší brácha ho miloval. Od 6 měsíce, kdy se začal hýbat více, tak v noci byl schopný budit se co půl hodiny (jak přecházel do jiné fáze spánku, vypadl mu třeba dudlík a už byl vzhůru a takhle to trvalo několik hodin než byl klid). Pak začal staršímu brát hračky, a už to začlo být divočejší. V 10 měsících přišla separační úzkost, která mě stála nervy, úbytek váhy a celkové vyčerpání. Snažila jsem se tu být pro mimčo i pro staršího, mladší odmítal úplně všechny, i otce, a dokázal brečet i když ho měl manžel na klíně a seděl s ním naproti mě. Skoro jsem nejedla, protože ten řev se nedal poslouchat. Když měl rok a měli jsme svatbu, přijeli hosté a on z přítomnosti lidí dostal 39°C horečky, celou dobu prořval, krom chvil, kdy měl čípek na sražení teploty a z vyčerpání usnul. Tahle separační úzkost už není tak extrémní, ale doma ani venku se beze mě nehne, radši bude dvě hodiny stát vedle mě na hřišti a jen koukat. Doma bez jeho přítomnosti nic neudělám, jakmile se jen pohnu, tak okamžitě začne hystericky brečet a běží za mnou. Přitom mu řeknu, že jdu třeba na záchod. V noci řve několikrát, takže vlastně každou noc spím s klukama, i tak se ten mladší klidně 2-3x vzbudí aby se ujistil, že tam jsem. A to máme klidně noci, kdy je třeba od půlnoci do půl 3 rána vzhůru a pořád jen "mami?" a šťouchá do mě, kope, brečí, když se k němu nedejbože otočím v posteli zády. Poslední dobou to vygradovalo tak, že když nezačnu hned reagovat na jeho řev, tak se poblije (jak brečí, hrozně mu tečou snople a on se v tu chvíli odmítá vysmrkat, potáhne to a pak se samozřejmě poblije). Od dvou let chodí do dětské skupiny (návrh mojí psycholožky, protože já sama už jsem byla psychicky na dně) a tam si ho vždycky chválí, jak je samostatný, že je tak dlouho bez plen, jí sám, obléká se sám, hezky tam spí. Akorát se nezapojuje do žádných skupinových akcí, jen sedí a kouká, ale do ničeho ho nenutí.A já už prostě nevím jak na ně, starší potřebuje být pořád v pohybu a něco dělat a mladší pořád vyžaduje moji pozornost a do nějakých aktivit se moc nehrne (oba svého tátu moc nevyhledávají, ač ten se snaží). A prarodiče sice máme, ale oboje přes půl republiky.Asi jen potřebuju slyšet od někoho, kdo trochu víc rozumí dětem, že to je normální a prostě to někdy přejde a já to jen musím vydržet..Předem děkuji za odpověď.