Porod 11/2021 - Nedoporučuji - diskuze

Příspěvek z diskuzí: Fakultní Thomayerova nemocnice s poliklinikou (strana 5).

• Porod 11/2021 - Nedoporučuji
  Thomayerovu nemocnici jsem zvolila na základě pozitivních ohlasů mých známých a recenzí na internetu, já osobně bych ji však po mé zkušenosti nedoporučila.
  
  Rodila jsem zde (jako prvorodička) v polovině listopadu 2021 (asi 3 dny před termínem porodu). Do nemocnice jsem přijela kolem 23:00 s pravidelnými kontrakcemi, kde si mě nakonec nechali, neboť jsem stejně měla plánovanou indukci na následující den. Dle UZ totiž mělo mít miminko 4,5 kg a v poradně mi řekli, že bych s mou konstitucí (53 kg, 164 cm) dítě neměla přenášet, aby nebylo ještě větší a nebyl nutný císařský řez. Celou noc se kontrakce stupňovaly, já se však neotevírala. Po celé noci bolestivých stahů mi kolem 13:00 praskla plodová voda, která byla zkalená. Doktorka mě uklidnila, že se to stává, ale že se nyní budou snažit dostat miminko ven co nejrychleji. Myslela jsem si tedy, že to už alespoň brzy bude za mnou. Na porodní sál jsem se však dostala až kolem 15:30 a nevěděla jsem, že tam budu ještě dalších cca 8 hodin. Příprava na porod proběhla v pořádku s příjemnou porodní asistentkou, poté jsem asi hodinu čekala na anesteziologa (byl u jiného případu), aby mi dal doporučený epidural. Ten mi kontrakce sice snížil, ale už tak nepostupující porod ještě zpomalil. Následovalo užití všech možných analgetik, neboť i tak byly bolesti velké. Nová porodní asistentka (kolem 18:00 se měnila směna) byla také příjemná, pravidelně nás kontrolovala a zapisovala do zprávy, ale jinak nebyla moc sdílná. S manželem už jsme tedy byli oba trochu bezradní, neboť hodiny ubíhaly, porod stále nepostupoval a snahu vytáhnout miminko co nejdříve, jak bylo před pár hodinami řečeno, jsem nezaregistrovala. Vrcholem bylo, že po pár hodinách z porodního sálu porodní asistentka beze slova odešla a nechala nás tam samotné asi hodinu a půl. Miminko sice bylo po celou dobu monitorováno, ale já již nemohla bolesti vydržet. Po probdělé noci jsem už neměla žádnou energii. Manžel se šel tedy zeptat, jestli by za námi už někdo nemohl přijít a postarat se o nás. Zjistil, že vedle probíhala operace, takže „naše“ porodní asistentka asistovala na druhém případu a nás, jelikož porod nepostupoval, tam tedy prostě nechali. Až po manželově reakci přišla na sál s porodní asistentkou i paní doktorka. I když jsem nebyla otevřená úplně, navrhla, že mám zkusit miminko vytlačit. Po půl hodinovém beznadějném snažení mi nabídla, že udělá císařský řez. Hlavička miminka byla křivě, takže by se to prý stejně nemuselo ani po dalším tlačení povést. Souhlasili jsme a syn přišel na svět ve 23:36. Byl však naloknutý plodové vody a špatně dýchal, takže si ho hned odnesli, vyšetřili a následně dali na jipku. Navíc měl 4600 g, takže bych ho asi opravdu neměla šanci porodit. Porod tedy byl nepříjemný, ale bohužel i to, co po porodu následovalo.
  
  Syn zůstal na jipce ještě dalších 5 dní, neboť dostal infekci (ode mě či ze zkalené plodové vody, to se již zpětně zjistit nedá). Nutno zde podotknout, že péče o syna byla na nJIP skvělá. Já jsem si také poležela na jipce o den déle, protože se mi z epiduralu dělalo na omdlení. Syna jsem tedy viděla až druhý den po porodu, kam mě zavezli na vozíku. Byla jsem neskutečně fyzicky vyčerpaná a každý krok pro mě byl hodně bolestivý. Občasné poznámky sester na šestinedělí jako: „No to víte, občas má někdo nižší práh bolesti.“ nebo „U nás se maminky po císaři už třetí den normálně starají o miminko, vy se nechcete starat o miminko?“ moc nepomáhaly. Ani to, že mi třetí den řekli, že už musím chodit za synem sama (byl na jiném patře a přes dvě chodby, takže v mém stavu skoro nepřekonatelná vzdálenost), protože nikdo ze sester nebude mít čas mě za ním dovézt. Po pár dnech jsem se tedy nechala i přes stále špatný zdravotní stav propustit, abych mohla jít za synem (oficiálně jako zdravá osoba), pár dní se o něj starat na oddělení nJIP a jít tak co nejdříve domů a mít šanci se konečně v klidu zotavit. Doba rekonvalescence nakonec trvala víc než 2 měsíce (k tomu všemu mi ještě celé šestinedělí hnisala jizva). První měsíc se o syna v podstatě staral manžel.
  
  Postupem času jsem si začala klást otázky, proč se v mém případě nezakročilo s císařským řezem dříve. Už se o něm zmiňovaly v poradně kvůli velikosti miminka, dále zkalená plodová voda a nepostupující porod tomu přihrával. Moje gynekoložka také kroutila hlavou, když jsem jí porod vyprávěla. Otázky vyústily až v sepsání stížnosti na FTN a schůzkou s primářem, abychom si to mohli celé vysvětlit. Bylo nám řečeno, že jsem měla úplně normální nepostupující porod (průměrná doba kontrakcí je prý 11 hodin a u mě trvaly pouhých 10) a že jsem tam bohužel rodila ve špatnou dobu, neboť vedle probíhala operace, která byla na rozdíl od mého případu akutní. Dále prý velikost plodu 4,6 kg (velký plod je dle jejich tabulek až od 5 kg) a zkalená plodová voda není dle jejich předpisů indikací k tomu, aby se zakročilo císařským řezem. Nejsem lékař a samozřejmě nemohu říct (a už se to hlavně nikdy nedozvíme), jak bychom se synem dopadli, kdyby se zakročilo císařem dříve. Jsem však přesvědčena, že minimálně mé zotavení by bylo rychlejší a mohla bych se dříve s nadšením vrhnout na to, co by matka po porodu dělat měla – starat se o své miminko. Myslím si tedy, že tento porod nebyl vyhodnocen dobře a že by se v určitých případech mělo k pacientovi přistupovat individuálně, a ne dle nějakých tabulek a předpisů. Primář mi na můj tristní stav po porodu řekl, že „po bitvě je každý generál“ a že mě to prostě semlelo více než ostatní. Nakonec se však omluvil za špatnou komunikaci při porodu a ujistil mě, že se všemi zúčastněnými již promluvil, aby se to samé neopakovalo.
  
  Nakonec jsem nad tím mávla rukou a nyní jsem šťastná, že jsme konečně po pár měsících se synem v pořádku a (snad) bez trvalých následků. Avšak celý skoro 24hodinový porod, dalších 9 dní strávených v nemocnici a více než 2 měsíce pomalého zotavování mě přesvědčilo, že podruhé na FTN již rodit rozhodně nebudu.
  

  Adelotto   | 10.03.2022 20:23:18
  Reagovat | URL příspěvku

Téma: Fakultní Thomayerova nemocnice s poliklinikou (strana 5)