Inzerce
Inzerce
Inzerce

Vzdělání dětí

Položit dotaz

Pláče při odchodu do školky

| Bayu | 24.02.2020, 09:15

Dobrý den. Ráda bych se zeptala co mohu dělat pro lepší odchody syna do školky. Syn 3,5roku ráno při odchodu do školky často pláče-ne vždy. V říjnu nastoupil do školky (v srpnu se nám narodila holčička. Nechala jsem ho po dobu šestinedělí doma,aby si na sebe zvykli. Nijak zvlášť na ni nežárlí). Těšil se, chodili jsme často kolem, mluvili o ní,nastoupila do stejné třídy i malá sousedka. Po týdnu začal hrozně plakat při odchodu,že se bojí. Ten den jsem ho vzala ze školky domů. Zjistila jsem, že mu spolužačka zmuchlala obrázek. Tak jsme o tom mluvili a vysvětlovali. Od té doby často ráno pláče. Přijde mi,že zkouší důvody proč tam nechce. Každou chvíli jiné. Ráno na něj nespěchám. Když potřebuje vysvětluji proč tam chodí a přirovnávám k tatínkovi,že taky chodí do práce a taky se mu občas nechce, ale jde. Má tam kamarády. Učitelky říkají, že je hned dobrý. A po vyzvednutí mi sám řekne,že se mu líbilo. Na dotazy,zda půjde zítra zase říká,že ano. Jen teď,když se ho ptám co dělali mi to nechce říct. Trochu mu pomůže,když mu popíšu svůj den. Ptám se ho co by mu pomohlo k lepším odchodům,ale jen stále opakuje,že nechce, že někoho nemá rád,že se mu tam nelíbí atd. Už nevím co vyzkoušet. Mluvit o tom se mnou moc nechce. Je samostatný a byl často mezi dětmi. Fakt je,že je často nemocný tak tam moc pravidelně nechodí. Za odpověď děkuji

Dobrý den,

v dotazu zmiňujete adaptační potíže synka ve školce a zároveň důležitou změnu, která se odehrála u vás doma - narození sestřičky.  Dětí, které mají "rozjezd" ve školce trochu pomalejší, není málo a s podobně radostnou událostí  v rodině  nemusí mít vždy obtížnější adaptace přímou souvislost - odloučení od maminky, nové prostředí a požadavky jsou samy o sobě náročné. Věřím ovšem tomu, že narození sestřičky následované brzkým nástupem do školky synovi situaci úplně neulehčilo. Děti se mnohdy do školky těší, když ovšem přijde na lámání chleba (dítě má začít každý den do školky chodit), radost ho poněkud opustí. Důležité bývá, zda dítě bylo zvyklé pobývat někde bez maminky (bývá s prarodiči, navštěvovalo nějakou miniškolku nebo dětský klub) nebo zda je školka úplně jeho první zkušenost.

Píšete, že ráno zkouší vymýšlet různé důvody, proč do školky nejít, pláče...Pokud je pravda, že pláče pouze než se od vás odloučí a zbytek doby funguje bez problémů (hraje si s dětmi, je dobře naladěný, jí...), je to se zvykáním nejspíš na dobré cestě a syn potřebuje jen upevnit návyky, vědět, co jej ve školce hezkého čeká, musí si ověřit, že vždy pro něj přijdete apod. Určitě bych se snažila úzce spolupracovat s paní učitelkou, zkusila s ní probrat, jak zvládá syn pobyt ve školce, zda mu něco nedělá problém - vztahy s dětmi, jídlo, chození na toaletu, zvládá vše, co se od dítěte, které nastoupí do školky, očekává (obléci se, obout..samostatně jíst, požádat o pomoc apod)?...někdy se může stát, že dítě trápí i zdánlivá "maličkost" (musí jíst něco, co nechce, bojí se říct paní učitelce, že potřebuje pomoc např. po použití toalety...). Zkusit zjistit, co syn dělá ve školce rád, co podle paní učitelky potřebuje. Možná se s vámi ráno víc pomazlit, vzít si oblíbenou hračku....Někdy pomáhá, když dítě vodí do školky tatínek. Samozřejmě bych nevynechala ani synka samotného - píšete, že se ho ptáte, co by mu pomohlo k lepším odchodům, zkuste s ním znovu v klidu probrat, co ho může trápit, případně mu nabídnout, jak danou situaci řešit. Můžete si pořídit nějakou z dětských knih o školce, popovídat o tom, co děti na obrázcích dělají, co prožívají...můžete zjistit, zda něco z toho neprožívá i syn. Nakreslete si obrázek o tom, co ve školce dělali, co se mu líbilo (i třeba na základě sdělení paní učitelky)...Pochvalte ho za konkrétní věc, co se mu ve školce povedla (hezky si pohrál s kamarádem..ochutnal nové jídlo....krásně si uklidil hračky)- syn vám nejspíš sám toho příliš nepovypráví, poproste opět paní učitelku, jestli by nemohla vypomoci s hledáním synových školkových úspěchů. Můžete zkusit vytvořit i nějaký motivační kalendář pro syna, kde s pomocí obrázků nebo magnetku vyznačíte, co se mu dařilo, co ten den dělal apod.

Píšete, že na mladší sestřičku skoro nežárlí, přesto je dobré mít na paměti, že změnu své donedávna výsadní pozice v rodině jistě vnímá a může se cítit nejistě. Posilujte jeho postavení "velkého bráchy", dovolte synovi, ať vám s malou pomáhá - podá plenku, "dohlédne" na ni chvilinku, třeba jí i popovídá, co zažil ve školce. Povídejte sis ním, co dělal on, když byl malý jako je nyní dcerka, jak a v čem byl šikovný, nejšikovnější :) A  co všechno už syn umí nyní, hrát si s dětmi, jezdit na skluzavce, stavět si s kostek, vše, co rád dělává ve školce.

Nepíšete, zda chodí domů po obědě nebo až odpoledne - přimlouvala bych se jinak za první variantu. Odpoledne ať máte už program společný, dopoledne si pohraje s dětmi a po obědě se už zkrátka sestřička svého velkého bráchy nemůže dočkat a podniknete něco společně...Plánujte, co budete dělat společně (a nezapomeňte to splnit)- návštěva u kamaráda nebo si zajít na oblíbené hřiště..

Jak jste také zmínila, přivykání na školku synovi neusnadňuje ani méně pravidelná docházka způsobené častější nemocností. 

Pokud by  ranní plačtivost a nespokojenost syna přetrvávaly i dále, případně se přidaly jakékoliv známky toho, že syn odloučení špatně nese ( bolení bříška, pomočování, špatné sny apod...) zvážila bych, nakolik je školka pro syna aktuálně přínosem a  dala mu raději čas k tomu, aby  znovu nabyl jistoty a klidu ve vaší péči, která je nezastupitelná a kolektivním zařízením nenahraditelná. 

Pro dítě ve věku vašeho syna hraje stále nejdůležitější roli v životě máma, i když se nám mnohdy okolí snaží namluvit, že bez kolektivu, školky a kroužků se nám dítě nerozvine, ba přímo zakrní, bude rozmazlené apod. Opak je pravdou. Co do budování vztahu s dítětem nyní vložíte vy sama, z toho bude čerpat i nadále a v budoucnu mu to pomůže překonat další obtížnější situace. I pár měsíců může někdy dítěti stačit k tomu, aby citově dozrálo a nástup do školky proběhne podstatně snadněji.

Někdy nejspíš každý z nás potřebuje oddychový čas, aby nabral zase sílu a mohl zase zvládat velké věci. 

Třeba namalovat autobus a duhu k tomu, sníst celý oběd i s polévkou a těšit se na to, že s mámou klidně může jít domů už po "o".

Míša

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 27.02.2020, 07:32

Změna školky

| DanaH | 05.02.2020, 17:25

Dobrý den,
Máme dceru 3.5 roku. Již od 2 let navštěvuje miniškoličku (nyní navštěvuje 6 dětí od 2 do 4 let), která je k dispozici při zaměstnání. Od začátku neměla s příchodem mezi děti problém, nejprve byla jen do oběda, a později i na celý den. Teta ve školce si ji od začátku chválí, že je šikovná a není s ní žádný problém. Nyní ale máme dilema, zda ji od září dát do "velké školky". Z jedné strany slyšíme, že není kam spěchat, ať ji tam dáme až od předškoláka, a od jiných poslouchám, že už tam měla byt dávno, že ji tímto zpomalujeme. Věříme, že dcera by neměla problémy zapadnout ani do velké školky ale zaroven čekáme další přírůstek, a mám strach aby na ni těch změn nebylo najednou moc. Je mi jasné, že nemůžete rozhodnout za nás rodiče, ale určitě budu ráda za váš odborný názor. Předem Vám děkuji, hezký den.

Dobrý den,

ráda čtu, že je dcerka v miniškoličce spokojená. Co se týká přeřazení do "velké" školky, řídila bych se jen vlastním pocitem a úsudkem. 

Co se týče mého názoru, domnívám se, že miniškolička plní vše, co bych sama od podobného zařízení očekávala - tedy, že je dítě mezi vrstevníky, naučí se s nimi vycházet, komunikovat a hrát, budou tam tety, které dítěti dají zase nové a jiné podněty než rodina (učení nových písniček, básniček, her....malování, povídání...), dále, že se dítě pobytem v miniškoličce učí pomalinku osamostatňovat od maminky atd.atd.. Pokud by to tak bylo, byla bych spokojená s tím, že je dcerka v prostředí, kde jí je dobře. Větší rozdíl než v tom, že ve "velké školce" bude místo 6 dětí třeba dětí 15 a místo tety paní učitelka, která bude mít na více dětí méně času, bych jinak neviděla. 

Toho, že se dítě zpomalí tím, že nebude ve "velké školce" bych se vůbec nebála, vůbec mne ani nenapadá, v čem by to možné zpomalení mělo spočívat. Dokud to bude dcerce i vám vyhovovat, nechala bych ji, kde je. Čas na velkou školku přijde a dovedu si představit, že klidně až v tom předškoláckém roce.

Přihlédla bych i k očekávanému přírůstku a neměnila to, co dobře funguje.

Přeji hodně zdraví, ať vám vše dobře dopadne a dcerce, ať je nadále mezi dětmi spokojená.

Míša

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 06.02.2020, 07:44

Dát odklad?

| MMM2 | 27.01.2020, 22:41

Dobrý den, nevím, zda dát synovi odklad, nebo ne. Trochu se nástupu do školy obávám. Syn je narozený v půlce prázdnin. Je hodně bázlivý, nemá rád mnoho lidí pohromadě, hluk. Do školky moc rád nechodí, stěžuje si na mnoho dětí a na hluk, na to, že se některé děti k němu chovají nehezky. Ze školky nás poslali do PPP, protože ve školce skoro nemluví, nehraje si s dětmi, nechtěl kreslit, je pomalý v samoobsluze. Učitelka to viděla na jasný odklad, nebo dokonce i asistenta.
V PPP zjistili zkříženou lateralitu. Po cvičení se syn rozkreslil. Grafomotorika asi není úplně ideální, ale už nemá odpor ke kreslení. Dále zjistili mimořádné nadání ve skoro všech oblastech.
Obávám se, zda nástup do školy zvládne - slabá samoobsluha, bojácnost, logopedicky to také nemáme zvládnuté (r, ř) občasné zakoktání, když je rozrušený. Na druhou stranu se asi ve škole bude trochu nudit - začíná číst, umí malou násobilku (zvládá násobení i dělení), zajímá se o různé země světa, vesmír.

Dobrý den, ohledně nástupu syna do školy proběhlo vyšetření školní zralosti v poradně ze kterého vzešlo zcela jistě nějaké doporučení. Pokud vám byl doporučen odklad školní docházky, pak odborník v poradně zcela jistě uvážil klady a zápory v nejlepším zájmu vašeho syna a jeho zdárného školního startu.

Můžete se tedy doporučeními odborníka řídit a není důvod je zpochybňovat. Alernativou pro zajištění docházky přednostně v odkladovém roce je možnost docházky do přípravného ročníku. Jedná se stále o předškolní docházku, přípravné ročníky jsou při základních školách a probíhá v nich intenzivnější a cílenější stimulace vývoje předškolních dovedností a současně si zde děti přivykají na školní prostředí. K zařazení do přípravného ročníku je potřebné doporučení Pedagogicko psychologické poradny, kdy byste měli také zjistit, která škola v místě vašeho bydliště přípravné ročníky zřizuje. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 28.01.2020, 13:41

Dobry den, memu chlapeckovi v cervenci budou tri roky a v cervenci take cekame druhe miminko. Uvazuji o skolce v zari, avsak vhledem k okolnostem to nechci nechavat na posledni chvili a rada bych syna nejak pripravila. Bohuzel nemame zadne hlidani a myslim,ze zacatek bude pro vsechny trosku tezsi, nechci ho tam posilat za kazdou cenu, a nechci, aby to pro nej byl sok, ale rikam si ,ze by byla dobra nejaka soukroma skolka treba na dva dny v tydnu, alespon na dopoledne.Ale nevim, kdy by bylo dobre zacit, doporucila byste to? Ja vlastne nejsem uplne rozhodnuta ho tam dat, ale zase se bojim, abych to vse zvladala a chci aby meli s miminkem hezky vstah a necitil se odstrceny .Deti ma rad, rad si hraje, ale vzdycky jsem mu byla na ocich.
A za dalsi zatim spi s nami v loznici v postylce, nekdy si preleze k nam, ale take chystame vetsi postel v jeho pokoji, kde pro zacatek bude usinat se mnou nebo s manzelem. Rada bych ,aby vse bylo prirozene nenucene a v tomto bych potrebovala poradit. Jestli doporucujute dostatecnou pripravu dopredu ci se zbytecne stresuji. Dekuji za odpoved, vim,ze je to hodne idndividualni, ale treba mi poradite smer.

Dobrý den, normálně se vyvíjející tříleté dítě bývá již obvykle připraveno na vstup do mateřské školy. Ke svému zdravému vývoji začíná potřebovat kontakt s vrstevníky, rozvíjí se jeho komunikační dovednosti a schopnost kooperativní hry (tedy hry ne vedle vrstevníků, ale ve spolupráci s nimi). Ve vašem životě, ale také v životě vašeho syna se narozením sourozence odehraje mnoho změn. Doporučila bych vám proto postupovat citlivě, sledovat reakce a chování vašeho staršího dítěte. Změn by nemělo být nikdy více najednou, tedy není vhodné např. - přestěhovat chlapce do postele ve vlastním pokoji, nástup do MŠ a narození sourozence. Pokud tedy chcete aby do budoucna spával chlapec samostatně ve vlastním pokojíčku, tak s tím začněte co nejdříve, aby si do narození sourozence na svůj pokoj a postel již zvykl. Potom to nebude brát jako nějaké odstrčení a také vy mu to musíte prezentovat jako výhodu, že má svůj vlastní pokoj, že už je velký, samostatný, ne že je chudinka, že spává sám (samozřejmě, pokud za třeba k ránu přijde do vaší postele, je to v pořádku). Nebo své rozhodnutí o jeho přestěhování do vlastního pokoje odložte až třeba několik měsíců po narození sourozence, vhodná doba pak ale nemusí nastat dlouho. Uvádíte, že mladší dítě se narodí v červenci, neuškodí, když syna zapíšete alespoň na dopolední docházku do soukromé nebo státní školky podle vašeho uvážení a rozhodnete se podle jeho reakce na příchod sourozence. Pokud bude vše zvládat dobře a nevyskytnou se nějaké závažné projevy rivality nebo třeba regrese, pak by do školky mohl třeba na omezený počet hodin od září nastoupit. Mohl by to naopak brát jako vítanou změnu, kdy si může pohrát se stejně starými dětmi. Opět velmi záleží na tom, jak mu nástup do školky podáte a vysvětlíte. Do péče o sourozence se jej snažte co nejvíce zapojit, aby se mezi dětmi rozvíjel zdravý vztah, nezapomeňte však na jeho vlastní potřeby, snažte se trávit vy nebo tatínek nějaký čas s chlapcem také odděleně od miminka. Bude možná potřebovat ujistit o vaší lásce a náklonnosti. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 13.01.2020, 15:00

Zapomínani

| Zuzana96 | 23.11.2019, 21:06

Dobrý večer, nevím zda sem tento dotaz patří ale nevím koho se na toto zeptat. Je 23 let a mám 18 měsíční dceru a teď čekáme další miminko jsem na začátku těhotenství a poslední dobou stále na něco zapomínám a jsou to celkem vážně věci např, rozhodli sme se že pojedeme s dcerou do zoo a já si na konci cesty všimla že jsem nevzala kočár a dceři bundu a přitom jsem si byla jistá že mám vše. A další případ, odjela jsem pryč autem a když jsem se vrátila tak jsem zjistila že klíče zůstali ve dveřích a ještě nebyli zavřený byli jen přivřený no a to jsem si myslela že jsem zamykala, už tím přítele štvu a mě to rozčiluje také a jsem zoufalá proč se mi to děje jestli je to normální.
Děkuji za odpověď s pozdravem Zuzana

Dobrý den, nejsem zcela kompetentní radit ohledně problematiky roztržitosti v těhotenství. Je možné, že zmiňované potíže mohou souviset s rozkolísáním hormonálních hladin v průběhu těhotenství. Svoje potíže však prosím raději zkonzultujte s vaším ošetřujícím gynekologem, případně praktickým lékařem, který vám jistě pokud to bude zapotřebí, doporučí nějakou další péči. Zatím si můžete pomoci kompenzovat zapomínání zavedením psaní poznámek, využíváním upomínek v mobilním telefonu, zavedením diáře apod. a opakovanou kontrolou. Přítel by s vám měl mít trpělivost, za své potíže nemůžete. Může vám být nápomocen kladením kontrolních dotazů, případně ověřením a překontrolováním zda máte vše potřebné, nebo může vaši kompetenci při vypravování např. na výlet zcela nebo alespoň zčásti převzít (určete si například, co kdo budete mít na starosti). Přeji brzké vyřešení vašich potíží. Mgr. Michaela Matoušková, psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 25.11.2019, 09:20

Mám obavy z těhotenství

| Marta2867 | 07.09.2017, 18:49

Dobrý den, je mi 17 let. Beru antikoncepci a začátkem července (7.7.) jsem měla přerušovaný pohlavní styk. Bohužel jsem týden předtím tabletku nestihla užít do 12 hodin, takže byl účinek HA snížen. Od té doby mám obavy, že jsem těhotná. 10.8. jsem byla u gynekologa, ten těhotenství vyloučil (ale možná jsem u něj byla příliš brzy, aby něco zjistil). Jelikož mé obavy přetrvávaly, tak jsem před 14 dny udělala těhotenský test. Byl negativni. Zase mě to na chvíli uklidnilo. Ale teď bohužel zase. Mám hrozné obavy, svého přítele nenechám ani na mě nijak sáhnout. Od toho styku jsem žádný neměla. Ke svému gynekologovi se nejméně měsíc nedostanu a nechci jej znovu otravovat s mým plašením. Nevím co dělat dál. Zdají se mi noční můry, při jakékoli zmínce o dětech se mi udělá zle. Hrozně se bojím, že můžu být i tak těhotná. Doma to říct nemůžu. Přítel už o tom nechce ani slyšet. Nevím na koho se obrátit.

Dobrý den, pokud přetrvávají vaše obavy z těhotenství, pak opět kontaktujte vašeho gynekologa a poraďte se s ním. Pokud bude výsledek negativní, zkuste vyčkat na dostavení menstruačního cyklu, pokud vás ani to neuklidní a podobné potíže bez rozumového základu budou u vás přetrvávat, nebo by se rozšiřovaly i na další oblasti života, pak by bylo dobré vyhledat odbornou psychologickou pomoc klinického psychologa pro dospělé. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog 

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 11.09.2017, 09:56

Dobrý den, prosím o radu jak pracovat se synem, aby bylo fajn jemu i nám. V listopadu mu budou 4 roky. Je hodný, milý, od mala hodné mimino, veselé usměvavé, žádné problémy. Máme ještě dcerku 6 let, syn na ní visí, co dělá ona, dělá i on, vše spolu. Loni začal chodit do školky, do jiné třídy než dcerka, aby měli i svůj prostor. Asi v polovině roku jeho učitelka onemocněla a po dobu její nepřítomnosti byl s dcerkou v její třídě, nakonec si ho tam už nechali, že je šikovný a nemusí zpátky mezi prcky. Ve své původní třídě byl zakřiknutý, stydlivý, s dětmi si moc nehrál, takový jakoby smutný. Teď šla dcera do školy a on zůstal ve třídě sám. Mám obavy jak to bude zvládat, už hlásí, že do školky nechce. Snažíme se ho povzbudit, že tam budou kamarádi, bude něco tvořit, malovat, učit se nové věci atd, ale odpovídá, že nechce, že ho to nebaví. Začali jsme chodit na logopedii (zatím 2x), tam mi to bojkotuje, vůbec s logopedkou nekomunikoval, hlavu zabořil do mě a hotovo, ještě mi pošeptá, že s ní mluvit nechce a za dveřmi opět vykládal jako obvykle. Doma trénujeme, čteme obrázky aby měl jistotu, že to vše zná a na místě stejně nespolupracuje protože prostě nechce a vysvětlování proč by měl nezabírá, opět nechce, nebaví ho to atd. Poradíte mi prosím jak s ním pracovat, aby mu bylo dobře, jak ho motivovat aby se nebál, nestyděl? Nechci ho zbytečně nijak lámat. Moc děkuji :)

Dobrý den, podle vašeho popisu se jeví, že vývoj vašeho synka probíhá zcela normálně, bez abnormit. Každé dítě je jiné, podle svého temperamentu, vlastností, osobnosti, výchovy. Ke spolupráci cizí dospělou osobou například při logopedii nemusí být dítě ve čtyřech letech ještě dostatečně psychosociálně vyspělé, zralé. Spolupracovat s neznámou autoritou by měl být zcela jistě schopen zralý předškolák. Zkonzultujte proto průběh logopedické péče s vaší paní logopedkou, může vám například zadávat úkoly na práci doma, která je stejně při nápravě řeči těžištěm, nebo je možné na nějakou dobu docházku na logopedii přerušit a navázat cca za půl roku, až syn bude připravenější. Změn by na dítě také nemělo být moc najednou a pokud bude syn nyní řešit nástup sestry do školy a nároky na jeho adaptaci by mohly být na něj příliš vysoké. Přistupujte k němu citlivě, trpělivě, povídejte si  s ním, hrajte si společně, podporujte ho v samostatnosti a v posilování jeho kompetencí, poukazujte na jeho i částečné a dílčí úspěchy a pokroky nejen v sociální oblasti. V případě potřeby můžete realizovat konzultaci zaměřenou na výchovný přístup ke zřejmě citlivému dítěti u dětského klinického psychologa.

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 07.09.2017, 15:02

Dobrý den, nevím jak si poradit s dcerou 3,5 roku. Do školky začala chodit v květnu a vše bylo v pořádku. Ráno vstala a do školky se těšila. V červenci jsme letěli do Čech (žijeme v zahraničí), protože jsem byla těhotná. V září se nám narodilo miminko a v listopadu jsme letěli zpět domů. Od té doby do školky nechce, dělá scény, pláče a po návratu ze školky je protivná. Děti má moc ráda, dokáže si hrát s každým, Je společenská a k mladší sestřičce se chová ukázkově, i když trošku žárlí. Předpokládám, že do školky nechce kvůli miminku, ale nevím, co s tím mám dělat. Prosím poraďte mi. Děkuji.

Dobrý den, pro vaši dcerku se toho v poslední době v poměrně rychlém sledu hodně změnilo, nejen, že se jí narodil sourozenec a péče o miminko prokazatelně zabírá více času, než zbývá na ni, ale také jste poměrně dlouho pobývali mimo domov. Dcerka tak chodila před odletem do ČR do školky maximálně dva měsíce a pak byla téměř pět měsíců mimo. Vztahy mezi dětmi ve školce se mezitím vyvíjely, prostředí se měnilo.... Na prostředí školky ještě nebyla plně adaptována (i když chodila ráda a těšila se), potom přišla změna země, zřejmě i jazyka a ještě narození sourozence, které takto malé dítě může vnímat jako možné ohrožení své pozice v rodině. Navíc v ČR měla dcerka možná kontakt s prarodiči, vy jste byla s ní (před narozením sourozence), jistě jste se jí věnovala a možná tak získala více péče a pozornosti, než nyní doma. Její reakce je proto pochopitelná, potřebuje jen opět nabýt jistotu svého zázemí a domácího prostředí a ubezpečit se o svém jistém postavení v rodině, o vaší lásce. Potom bude připravena opět se radostně zapojit do kolektivu dětí, který má ráda. Proto pokud je to možné, na dcerku nespěchejte, věnujte se jí, vhodné bude, když se do péče více zapojí také tatínek. Snažte se jí věnovat i čas samostatně, například když miminko spí, nebo ať se miminku věnuje tatínek a vy buďte s dcerkou. S docházkou do školky nespěchejte, dcerku násilím nenuťte, můžete se pokusit nechávat ji ve školce kratší dobu (například do oběda), nebo jen dopoledne, zvažte i možné přerušení (jen na čas) docházky do školky, pokud je to ve vašich možnostech. Jakmile se vám dcerka bude jevit vyrovnanější (méně protivná) a bude sama projevovat o kontakt s dětmi a školku zájem, bude opět připravená do školky chodit. Můžete si také zkusit domluvit alespoň účast na společných akcích školky, aby holčička neztratila kontakt. Pokud by potíže neustupovaly, můžete zkonzultovat situaci také u nějakého dětského psychologa v místě vašeho bydliště.

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 12.12.2016, 10:48

Dobrý den, prosím o radu, jak na mého syna (8 let). Chodí do druhé třídy a už od první si stále stěžuje, že ve třídě nemá kamarády a že jsou tam na něj všichni zlí. Do školy se nikdy netěší a úkoly píše s nechutí. Když pro něj chodím do družiny, tak mi ale nepřijde, že by neměl kamarády, ani učitelky a vychovatelky nic neříkaly, když jsem se ptala. Doma se pak se mnou kvůli úkolům často hádá, prostě mu nepřijde důležité je dělat, nevím jak mu to vysvětlit. Dokonce z něj kolikrát vypadne něco v tom smyslu, že všechny ve škole zabije a pak začne brečet. Nevím, co s ním. Snažím se mu stále vysvětlit, že takhle nesmí mluvit ani uvažovat. Prosím o radu. Děkuji.

Dobrý den, vzhledem k popisovaným potížím vašeho syna a jeho nechuti k docházce do školy a plnění školních povinností, bych vám zcela určitě doporučila návštěvu školského poradenského zařízení, přesněji nejbližší pedagogicko – psychologické poradny. Ve druhé třídě, ve věku kolem osmi let, se u dětí právě mohou začít rozvíjet specifické vývojové poruchy učení. Tyto obtíže se projevují často právě problémy s podáním školního výkonu, který by odpovídal schopnostem dítěte. Dítě s normálním intelektem i přes to, že se velmi snaží, není schopno odvést svému snažení odpovídající výkon. Školní činnosti pro něj znamenají velkou zátěž a jsou pro něj namáhavé. Zažívané neúspěchy pak mohou vést ke vzniku školní demotivace, nechuti ke škole a ke vzdělávání, dítě si tyto potíže neumí vysvětlit, může vinit sebe, vyučující, rodiče, ztrácí sebevědomí, je nešťastné. Poradenské zařízení proto vyhledejte co nejdříve, aby synovi byla nastavena případná podpora ve vzdělávání a eliminovaly se jeho případné školní potíže. 

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 12.12.2016, 10:48

Dobrý den, chodím s dcerou (20 měsíců) do pracovny Montessori, kde je vyžadováno, aby si dítě vybralo jen jednu pomůcku, to si odneslo s táckem na kobereček a po hraní ji uklidilo zpět a vzalo si další. Chci se zeptat, zda je tento způsob práce přirozený pro takto staré dítě. Tento přístup mi přijde poněkud ortodoxní. Dcera vidí spoustu lákavých předmětů, které jsou vedle sebe vyskládané na polici a spíše mi přijde přirozené, že je v tomto věku chce všechny najednou, či když si při hraní všimne další hračky a sáhne po ní, aniž by uklidila první (proti pravidlům). Za případnou odpověď děkuji.

Dobrý den, volba vzdělávací cesty pro vaše dítě je na vás, jako na jeho rodiči a zákonném zástupci. Pedagogika Montessori vychází z určitých výchovných vzdělávacích principů a byla také vyvinuta za určitým účelem a pro určité spektrum dětí. Touto pedagogikou se pak následně nechalo inspirovat mnoho zařízení a institucí, které měly potřebu nabídnout rodičům na základě jejich poptávky různé alternativní formy vzdělávání pro jejich děti. Proto je dobré, než dítě do nějaké takové instituce dáme, seznámit se s teoretickými principy tohoto způsobu vzdělávání (dostatek informací je možné najít jistě i na internetu, po zadání příslušného odkazu např. Pedagogika Montessori, či principy Montessori pedagogiky). Obecné principy jsou tedy dané, konkrétní provedení a dodržování zásad této pedagogiky pak záleží na konkrétní instituci. Proto si více informací zjistěte přímo u vedení Montessori pracovny, kam vaše dítě dochází, řešte zde také vaše případné připomínky či náměty. Pokud se však rozhodnete vaše dítě vzdělávat určitým způsobem, který má nějaká pravidla, pak počítejte s trváním na jejich dodržování a na vás je případná změna způsobu vzdělávání, pokud by vám a vašemu dítěti nevyhovoval.

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 12.12.2016, 10:49

Osahávání ve škole

| Baby on line | 12.12.2016, 11:36

Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem, který se týká chování našeho 8,5 letého syna. Syn se nám svěřil, že si s kamarády osahávají přirození. Cítí se provinile, potřeboval nám to říct. Neví, proč to dělá. Přiznal se, že on je vždy iniciátorem. Stalo se to opakovaně, se třemi různými chlapci a s jednou dívkou. Vím, že u dětí je normální poznávat své tělo atd., ale nevím, zda v tomto věku a tímto způsobem. Nevím, jak to uchopit a budu ráda za každou radu. Děkuji.

Dobrý den, je dobře, že syn má potřebu se vám se svým chováním svěřit a je vidět, že vám důvěřuje. Jeho chování může opravdu patřit k fázi experimentů s vlastním tělem a poznávání ostatních a nemusí mít, ale může sexuální podtext. Takové chování se vyskytuje i u dětí již v předškolním věku, také masturbace se často už u předškolních dětí objevuje. Zkuste si  s ním promluvit, nebo zapátrejte, jestli se nestal svědkem nějakého sexuálního chování (v televizi, doma, ve filmu nebo jinde), které by v něm vzbudilo mírně předčasný zájem o sexualitu. Děti ve věku vašeho syna jsou velmi zvídavé, všímavé, experimentují, osahávání pohlavních orgánů v nich vzbuzuje libé pocity.  Na místě by pak byla sexuální osvěta, chlapce netrestat, nevyvolávat v něm pocity viny, ale vysvětlit mu, že doteky na intimních místech jiných dětí nejsou v jeho věku přípustné, jsou dokonce zákonem zakázané, a pokud se týká doteků vlastního těla, pak že se jedná o normální chování (je to důležité pro jeho další zdravý sexuální vývoj), ale že se jedná o intimní činnosti, které se nedělají na veřejnosti ani před jinými dětmi. Veďte ho k tomu, aby si uvědomil cenu svého těla a zároveň respektoval i intimitu ostatních dětí. Vhodné by bylo zakoupit literaturu o sexu, která je pro děti uzpůsobena, např. vyšla kniha s názvem "Moje první knížka o sexu" Ottovo nakl., která je běžně k mání a dá se objednat i přes internet. Postupujte citlivě s ohledem na věk chlapce, velmi oceňte, že se vám svěřil a nezklamte jeho důvěru, situaci řešte rychle, než se svěří rodičům některé jiné zúčastněné dítě a z původně nevinné dětské hry by se mohlo stát velké nedorozumění.

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 12.12.2016, 10:53

Dobrý den, mám syna 3,5 roku. Od září nastoupil do školky, ze začátku chodil s nadšením, protože mu to bylo vzácné a nové. Po dvou týdnech už začal protestovat. Nyní je to čím dál horší, včera se dokonce vzbudil s brekem, že školku nechce a děti jsou zlobivé. On je taková citlivá duše, nikdy děti nebil a nese dost těžce, když ho třeba nějaké dítě praští. Určitě ho tam nikdo vyloženě nemlátí, ale v tomhle věku jsou už prostě děcka takové. Prostě tam nechce chodit, protože jsou děti zlobivé. Je to čím dál horší, tento týden už dokonce začal při příchodu i plakat, což předtím nedělal. Mám ještě půl roku rodičovské dovolené, mám ho ještě nechat doma nebo být trpělivá? Děkuji za odpověď.

Dobrý den, každé dítě je jinak citlivé, je to svébytná malá osobnost a jeho vyzrávání je individuální záležitostí. Uvádíte, že synek je citlivý, zřejmě bude také hodný a submisívnější typ, proto pro něj opravdu může být v jeho věku těžké zvládnout pobyt v kolektivu dětí. Stává se, že děti jsou po nástupu do MŠ zpočátku nadšené, ale posléze, když zjistí, že se jedná o jakousi obdobu "povinnosti", se docházce začnou bránit. Pokud rodič chodí do zaměstnání, pak nezbývají jiné možnosti, než aby si dítě zvyklo. Vy však máte možnost zůstat s chlapečkem ještě doma. Vzhledem k tomu, že si stěžuje na "zlobivost" ostatních dětí a ne na pobyt v MŠ jako takový, může opravdu vnímat některé "dravější" děti s obavami a mít z kontaktu s nimi strach, nemusí být ještě vyzrálý jim čelit. Proto bych se v tomto případě přikláněla spíše k možnosti využití zbývající půlroční mateřské dovolené a synka zbytečně netrápit, když to není bezpodmínečně nutné. Pokud budou v MŠ vstřícní, dohodla bych si s nimi účast na společných akcích v MŠ (divadlech, karnevalech, oslavách apod.), kde by mohl váš chlapeček získávat svoje první zkušenosti v kontaktu s ostatními dětmi pod vaším dohledem a vedením. Vy se s ním také setkávejte se známými a kamarádkami s dětmi a v řešení případných dětských sporů můžete být synkovi nápomocná (ne však řešit situace za něj, spíš vysvětlit a ukázat, co by měl dělat), toto otužování je pro něj důležité. Své rozhodnutí můžete ještě probrat také s učitelkami v MŠ, ale pokud se rozhodnete, stůjte si za svým, vy znáte své dítě nejlépe a intuitivně cítíte, co je pro něj správné. Přeji vám hodně úspěchů ve výchově.

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 12.12.2016, 10:57

Dotaz k situaci Kubíka ve školce: http://www.babyonline.cz/akcni-svet-deti/skolkacek-online/skolkacek-kubik-od-nadule1-2011-2012/2-tyden
Dotaz:
Náš druhý školkáček se jmenuje Kubík a ve školce měl z počátku problém s loučením. Do školky ho vodí tatínek a nebylo to bez slziček, ze začátku dokonce zkoušel i scény („Tatínku, nenechávej mě tady, já tu nechci být....“). Při odpoledním vyzvedávání byl vždy usměvavý a spokojený, jen vyprávěl, že se mu stýskalo.

Děkujeme za Váš dotaz. Podobné projevy, jaké popisujete u Vašeho syna Kubíka, má opravdu spousta dětí při zahájení docházky do školky. Adaptace na školku je velmi individuální, záleží vždy na mnoha faktorech - od osobnosti dítěte, výchovných opatření po předchozí sociální zkušenosti. Jako pozitivní signál vidím, že chlapec při vyzvedávání vykazuje spokojenost a dobrou náladu. Pravděpodobně pro něj samotný pobyt ve školce je příjemnou záležitostí a jeho ranní pláč se nevztahuje k celkovému prožívání docházky do MŠ. Pokud je dětský pláč jen před rodičem a po vstupu mezi děti se rychle vytratí, pak jde jen o malé divadélko. Zjistíte-li od paní učitelky, že pláč přetrvává ještě delší čas po odchodu, je dobré se situací začít více zaobírat a případně navštívit psychologa. Zvláště přidávají-li se k pláči i další změny chování dítěte (pomočování, noční děsy, „útěky do nemoci“ aj.). Obecně se dá říci, že snadněji se adaptují děti, které jsou zvyklé trávit čas i s jinými osobami než jsou ti nejbližší (otec, matka). Také děti, které již jsou zvyklé na kolektivy vrstevníků z jeslí, mateřských center, dětských hřišť apod. Neplatí to tak vždy, ale často je snazší a rychlejší zvykání u těchto dětí, než u dětí, které téměř všechen svůj dosavadní čas trávily jen např. s matkou. Dále dítěti usnadňuje nástup zdravé sebevědomí, zvládnuté návyky a dovednosti odpovídající věku. Proto je třeba motivovat děti k samostatnosti při stolování, hygieně, oblékání a zvládnutí pobývání v přítomnosti jiných osob. Důležité je, aby dítě vědělo, jaké očekávání od nich rodiče mají a jak jim záleží na zvládnutí některých situací. Úspěchy je samozřejmě třeba dostatečně ocenit, aby mohlo dojít k jejich upevnění. Kromě výše zmíněné předchozí přípravy je možno podpořit přímo proces docházky např. zpříjemněným ránem, kdy dítě bude mít společnou snídani s rodiči, bez spěchu, s pozitivně laděným motivačním povídáním o činnostech, paní učitelce a kamarádech, které dítě čekají ve školce. Je také možné jej zpočátku dávat do školky jen na dopoledne, umožňuje-li to rodinná situace. Některé školky nabízejí dětem a rodičům první dny strávit společně, což může být užitečné pro senzitivnější a úzkostněji laděné děti. Někdy stačí k vymizení naučených „rituálů“ (v našem případě ranní pláč) i drobná změna v ranní rutinně, např. jiná cesta do školky, změna doprovázející osoby, odlišná reakce na dětský pláč apod. Samozřejmě se jedná o individuální záležitost a je třeba hledat a zkoušet přístupy vhodné zrovna pro Vaše dítě. Dobré je mít na paměti, že každé dítě je jiné a potřebuje jinak dlouhý čas na přijetí nové situace. Důležitá je trpělivost, pozitivní podpora a vyvarování se srovnávání s ostatními. 

Mgr. Lucie Šešulková | Babyonline | 12.12.2016, 11:03

Dotaz k situaci Andulky ve školce: http://www.babyonline.cz/akcni-svet-deti/skolkacek-online/andulka-od-veru-beru/6-cast

V online projektu sledujeme školkové děti. U Andulky se objevil problém. Do školky začala chodit z vesela a těšila se. Aklimatizační začleňování probíhalo taky v pořádku. První problém se objevil druhý týden školky, kdy Andulka nechtěla sníst oběd a poté s ní údajně byl problém i při odpočinku. Po této zkušenosti Andulka chodila nějaký čas domů po obědě. Při hře n a školku a spontánním vyprávění je znát, že se učitelky ve školce hodně rozčilují a vzniká podezření, že občas děti i plácnou. Pak Andulka onemocněla a týden ve školce nebyla. Po návratu do školky maminka Andulky situaci s paní učitelkou řešila – ta ovšem popřela, že by dětem ubližovala a ani dětem neříká, že něco dělají špatně. Po rozhovoru s paní učitelkou to chvíli vypadalo, že se situace zlepší. Paní učitelka se Andulce víc věnovala a Andulka chodila ze školky spokojená. Zvládla i spaní po obědě. Jednou jí paní učitelka dovolila místo spánku sedět u stolu a prohlížet si knížku. Během následujících 14 dnů bylo všechno v pořádku, až na jednu stížnost – při procházce Andulka neposlouchala a utíkala do silnice a ten den se prý ani ve školce nezapojila. Situace se zdramatizovala po třídních schůzkách. Maminka Andulky v dobré víře navrhovala některé změny v organizaci času, ale nesetkala se s pochopením a nakonec se vše obrátilo proti ní a hlavně proti Andulce, kterou učitelky označily za nepřizpůsobivou, nespolupracující a problémovou. Paní ředitelka pak následně navrhla vyloučení ze školky na jeden měsíc, které ale rodiče Andulky odmítli a vrátili se tedy k tomu, že Andulku berou domů po obědě. Maminka Andulky cítí, že paní učitelka má k Andulce odstup a že celá situace má neblahý vliv i na Andulku – začala dělat scénky kvůli maličkostem a celkově je ustrašenější.

Dobrý den, děkujeme za Váš dotaz.  Je dobře, že Vás jako rodiče nenechává lhostejným zvládání vzdělávacího procesu dítěte. Toto prvotní zvládání může být počátkem utváření vztahu k celkovému institutu školství a k autoritám učitele. Proto je důležité, aby dítě zažilo zejména příjemné okamžiky a přijetí učitelů. Adaptace na nové prostředí a nová pravidla je někdy zdlouhavá. Je však potřeba ji podpořit, jak ze strany rodiče, tak ze strany učitele. Každá MŠ má jasně daný a veřejně dostupný (často na internetových stránkách MŠ) školní řád a vzdělávací program, které by měli obě zaujaté strany respektovat. Ze zkušenosti vím, že většina MŠ již v dnešní době ve školním řádu, např. v části určené k odpočinku, počítá i s dětmi s menší potřebou spánku a jinými návyky. Ve školním řádu tento bod bývá zahrnut a je tedy právem rodiče dovolávat se tohoto požadavku.  Záleží však, jak je to uvedeno ve Vaší školce. Pokud jeden den je paní učitelka schopna reagovat na potřeby dítěte (číst si s ním knihu místo spánku) a druhý den nikoliv, je tu vždy problém. Každá nejednotnost v dítěti vyvolává zmatek a nejistotu. Proto je třeba sjednotit přístup k těmto základním bodům denního režimu. Jinak Anička nemá šanci zvnitřnit si pravidla, když jsou pokaždé jiná. Ve svém dotazu zmiňujete vzniklé podezření na plácání dětí. Podezření z fyzického trestání dětí je velice ošemetná záležitost. S takovým obviněním je třeba být opatrný. V případě opodstatněného podezření, bych však neváhala projednat situaci s vedením, když už pokus jednat s konkrétní paní učitelkou byl učiněn. Pokud by nebylo vedení vstřícné k řešení situace, tak je samozřejmě možné dát impuls vyšším orgánům k přešetření. Důležité je zvážit takové postupy vzhledem k možným důsledkům - vliv na další spolupráci se školkou a vliv na Aniččino další setrvání ve školce. Pokud máte pocit, že osobní domluvy s pedagogy o naplňování školního řádu a jednotném přístupu již nepřinesou nějaký posun, je zde na místě návštěva psychologa, kde může být situace probrána komplexněji, může být posouzeno Aniččino prožívání dané situace a mohou být společně hledány další cesty k řešení. Nabízela by se možnost změny školky, což v dnešní době často není nic snadného. Nevíme, zda vůbec taková možnost ve Vašem místě bydliště je. Školní řád však má většina školek podobný a záleží vždy na osobnosti pedagoga, jak zvládá reflektovat potřeby dítěte a přistupovat k nim. Je zde možnost i soukromého školství. Je však třeba znát přístup jednotlivých školek a moci zhodnotit prospěšnost určitých postupů pro další, navazující vzdělávání.  To je však velmi složité a zhodnocení není někdy ani zcela možné. Je těžké odpovědět na dotaz, když chybí znalost celé situace a není možno se doptat na další aspekty, proto bych osobní návštěvu odborníků zvážila.

Mgr. Lucie Šešulková | Babyonline | 12.12.2016, 11:02
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce