Pěstounem se člověk buď narodí, nebo nenarodí. Peníze to nezmění.

Reaguje paní Veronika Nedbalová na otázku, zda někdo může dělat pěstounství pro peníze. Společně s manželem vychovávají šest dětí a paní Veronice se tím splnil její sen o velké rodině.

Jak jsme se stali pěstouny 

Manželé Nedbalovi uvažovali o adopci už před narozením své první biologické dcerky. Jejich úvahy však nabraly konkrétní podobu až v době, kdy se jim nedařilo mít druhé dítě biologickou cestou. „Rozhodli jsme se tehdy pětileté Lili pořídit sourozence osvojením“, říká paní Veronika a vzpomíná: „Přišla se k nám podívat sociální pracovnice, vysvětlila nám, co nás přibližně čeká, podívala se, jak žijeme, promluvila si s dcerou a představila nám i ostatní formy náhradní rodinné péče“. Po zvážení všech možností se manželé rozhodli svou žádost rozšířit o pěstounskou péči a přidali požadavek ohledně věku dítěte. „My jsme si přáli holčičku do pěti let, aby nebyla starší od naší biologické dcery. Ostatní specifika jako etnikum dítěte, jeho zdravotní stav, tolerance k alkoholu a drogám v graviditě apod. pro nás nebyly rozhodující“, říká paní Veronika.

Po obstarání posudků z práce, obce a od lékaře byl spis manželů Nedbalových postoupen na krajský úřad, který je dále vyzval k psychologickému posouzení. Následně museli absolvovat také přípravu náhradních rodičů. A jak na školení paní Veronika vzpomíná? „Školením jsme procházeli před deseti lety. Ačkoliv nás tehdy překvapilo, že lektorky, které přípravu vedly, samy neměly osobní zkušenost s osvojeným dítětem, bylo skvělé. Přineslo nám spoustu pozitivního a potřebného do života náhradního rodiče. Už jen parta, která se tam vytvořila a která nám přinesla blízká přátelství na celý další život, je k nezaplacení“.

Po skončení přípravy a schválení nastává období očekávání, které v případě manželů Nedbalových bylo velmi krátké. „Ozvali se nám z krajského úřadu hned den po schválení a brzy jsme jeli navštívit holčičku do dětského domova na opačném konci republiky. Strávili jsme tam společně tři dny a domů jsme si jí potom odvezli na tzv. dlouhodobou hostitelskou péči, do doby, kdy rozhodnutí o pěstounské péči nabylo právní moci“. Manželé Nedbalovi se tak stali pěstounskými rodiči Kačenky. 

2 v 1 aneb rodič a pěstoun v jedné osobě

Zásadní rozdíl mezi biologickým a pěstounským rodičovstvím Nedbalovi nevidí, „Pěstounem se stává člověk na celý život, to je stejné jako být biologickým rodičem. Měl by být rodičem milujícím a ochraňujícím. Měl by se opírat o vnitřní cit, o intuici. Samozřejmě že jsou nastavená pravidla, která musíme dodržovat a respektovat, ale dítě a jeho potřeby musí být pro nás vždy na prvním místě. Nutná je také obrovská míra tolerance, vůči dítěti, jeho jinakosti, i vůči jeho biologickým rodičům“, líčí paní Veronika a dodává, že pěstoun musí být bohužel připraven i na pomluvy a nepřejícnost okolí. „Přála bych si méně závisti a hloupých lidí, ale to je utopie, proto mým přáním je, abych byla vůči takovým lidem a jejich vlastnostem imunní. A to nejen já, ale i mé děti“.

Proč jsme přijali do své rodiny i další děti

„Protože jsme chtěli dát domov ještě dítěti třetímu a díky shodě náhod potom i čtvrtému“, vzpomíná s úsměvem paní Veronika na období, kdy jim krajský úřad nabídl zrovna děti dvě – sestřičky Barunku a Gábinku. Později do rodiny přibyly překvapivě ještě dvě děti biologické. „Vždy jsem si přála mít velkou rodinu a to se mi splnilo i díky pěstounské péči. Na příchod všech dětí jsme se velmi těšili, je to nádherný adrenalin, obrovské štěstí, radost, ať už se jedná o biologické nebo pěstounské rodičovství. Musíte projít těhotenstvím - proces schvalování, porodem - vybrání konkrétního dítěte, a následně šestinedělím - příchod s dítětem domů. Psychicky se tato období prakticky v ničem neliší. Musíte se naučit spolu s dítětem žít, vnímat jeden druhého, naučit se navzájem číst své potřeby, znát své reakce…“ s nadšením vypráví paní Veronika.

Péče o velkou rodinu

Paní Veronika přiznává, že obstarat tak velkou rodinu je někdy těžké, zvláště když pracuje na celý úvazek v nepřetržitém provozu v nemocnici na LDN a manžel také v nemocnici na operačním sále na úvazek částečný. „Musíme se o činnosti spojené s chodem domácnosti dělit, když mám třeba dvě denní dvanáctihodinové služby, tak musí vše zajistit manžel. Ale jde to. Mám pocit, že čím více dětí člověk má, tím více má i energie na to, aby vše zvládl. Děti jsou skvělý tým a dokážou se spoustou věcí pomoci, často pomáhají starší mladším“. A jak to má paní Veronika s časem pro sebe a s relaxací? „Čas pro sebe samozřejmě mám, vyplňuji jej studiem na vysoké škole. Jako čas pro sebe vnímám i čas strávený s dětmi, v přírodě, na bruslích, na kole nebo v bazéně. Pro mě je celý život jeden veliký relax“, směje se.

Rodina na výletě

Celá rodina žije hodně aktivní život a děti mají hodně zájmů. „Nejstarší dcera, patnáctiletá Lili, hraje na klavír, fotí, jezdí na koni, Kačka, které je deset, zase nádherně kreslí, má výborný hudební sluch a je skvělou gymnastkou. Devítiletá Barunka miluje taktéž koníky, je hasička, skautka, skvěle lyžuje, jezdí na kole a bruslí, osmiletá Gábinka hraje hokej, také jí jde skvěle lyžování a na kole je nepřekonatelná. Šestiletý Matyášek je trochu pohybuvzdorný, ale je to nadšený divák a občas se dá přesvědčit a sedne na kolo. Čerstvě se připojil i k hokejovému týmu, kde hraje i Gábinka. A náš tříletý benjamínek Danny je v tahu svých sestřiček – kolo, brusle, hory. Všichni plaveme, v létě se potápíme v moři nebo chodíme po horách“, líčí paní Veronika.

Nedbalovi u moře

Pokrok dítěte v rodině

Psychologické studie dokazují, že dítě ke svému zdravému vývoji potřebuje pocit jistoty, bezpečí a lásky, dále péči konkrétní osoby a dostatek pozornosti. Paní Veronika souhlasí a dodává: „Jistota je pro dítě základ a potom také důvěra v okolí a pevné zakotvení v rodině.“ A jak velkou roli podle paní Veroniky hrají zážitky dítěte z raného dětství před příchodem do nové rodiny? „Vše hraje svou roli, nejen zážitky z původní rodiny či z ústavního zařízení, také genetika a věk dítěte, potom i osobnost nového rodiče a prostředí, ve kterém bude dítě vyrůstat. Hodně zlého se dá v rodině napravit, něco už bohužel ne.“  Co se týče genetiky, paní Veronika vypráví zážitek z první návštěvy sestry jejich pěstounské holčičky: „sestry se nikdy neviděly, každá vyrůstá v jiné rodině, které bydlí 500 km od sebe. Děvčata ale mají naprosto stejná gesta, stejně mluví, mají stejné zájmy. To jsme byli hodně překvapení“, směje se.

Pěstounské děti manželů Nedbalových v rodinném prostředí udělaly velké pokroky. „Všechny děti jsou skvělé, navzdory těžkému životnímu startu všechny jsou pozitivní a radostné. Největší pokroky vidíme u nejmladší dcery Gábinky, která je veliký rváč. Narodila se hodně předčasně a její prognóza byla závažná. Přijímali jsme ji jako dítě, které nebude nejspíše pohybově moc samostatné a bude nevzdělatelné. V rodině se ale na tolik zlepšila, že dnes hraje hokej, jezdí bikerské závody a chodí do základní školy s integrací.“

Na závěr paní Veronika dodává: „Naše děti mi dělají velkou radost, je to obrovské štěstí a veliký zdroj inspirace a energie. Pěstounství mě naučilo toleranci, nastavilo mi zrcadlo. Je to vysoká škola rodičovství. A jestli mi něco vzalo? Vzalo mi pocit, že se něco nedá zvládnout nebo stihnout. Zjistila jsem, že kdo chce, hledá způsoby, a kdo nechce, hledá důvody. Já jsem se naučila hledat způsoby – a ejhle, ono to jde :-)“.

Veronika Nedbalová, pracuje jako zdravotní sestra v gerontologickém centru. Pěstounkou je od roku 2006. Vychovává s manželem šest dětí. Nejstarší biologická dcera má patnáct let, potom jsou pěstounské holčičky 11, 9, 8 let a biologičtí kluci 6 a 3 roky. 

Má ráda přírodu, hory, vodu, sporty. 

O kampani HLEDÁME RODIČE

Vědecké výzkumy jednoznačně prokázaly, že pro vývoj dítěte je nesmírně důležité vytvoření tzv. citové vazby a možnost vyrůstat v harmonickém prostředí rodiny. V České republice však žije více než 9000 dětí v ústavní péči, což naši zemi řadí mezi evropské státy s nejvyšším procentem dětí vyrůstajících mimo přirozené rodinné prostředí.

Kampaň "Hledáme rodiče" má pomoci najít v České republice dostatek pěstounů, kteří budou schopni poskytnout péči a domov dětem, jež z různých důvodů nemohou vyrůstat ve své biologické rodině. Edukačně-náborová kampaň poskytuje prostřednictvím webových stránek kampaně, facebookových stránek Hledáme rodiče: Pěstouny a bezplatné tel. linky 800 888 245 široké veřejnosti množství informací o náhradní rodinné péči a pokouší se tak vzbudit zájem u těch, kteří o pěstounské péči zatím jen nezávazně uvažují.

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Pěstounem se člověk buď narodí, nebo nenarodí. Peníze to nezmění. - diskuze

Poradna

Příkrmy

| veronika001 | 21.01.2019, 16:02

Dobrý den paní doktorko, mám 5 měsíční miminko (převážně na umělém mléku) a od minulého týdne jsem začala s příkrmy. Mám na vás dotaz ohledně postupu a sestavení jídelníčku.Protože všude jsem se dočetla různé postupy a názory na to, jak začínat s příkrmy, tak se pokouším si jídelníček sestavit podle sebe,ale nevím,zda je můj postup správný. Moje lékařka mi doporučila,že mám na začátek zkusit 4-5 druhu zeleniny samostatně a až pak začít zeleninové směsi a pak přidat maso.Tady jsem se dočetla,že brokolice a květák není na začátek vhodné podávat také kvůli nadýmání,ale bohužel jinou zeleninu samostatně v příkrmech neprodávají (kromě dýně ) v první lžičce,nevím tedy zda mohu tento druh podat a nebo už mohu začít zeleninovou směsí,např.mrkev s bramborem,když už je mám vyzkoušené.Takže první den jsem začala dávat kupovanou mrkev ve skleničce,to snědl cca.2-3 lžičky,poté jsem dokrmila UM. Mrkev jsem mu dala ještě další 2 dny, to snědl o něco více,ale pořád ne celou skleničku,ani polovinu,tak jsem ho pak dokrmila mlékem.Na mrkev žádná reakce nebyla,tak jsem čtvrtý den zkusila uvařit bramboru s trochou UM a zase podávala asi dva dny. Nyní zkouším třetí druh zeleniny a to hrášek v první lžičce, i když vím,že je nadýmavý. Ráda bych vyzkoušela i tu brokolici,aby si na ni zvykl,když mu pak budu podávat zeleninové směsi. Množství zeleniny se mi moc nedaří navýšit, takže aby mi syn něco snědl tak mu vždy nabídnu příkrm a hned nechám zapít trochou mléka,tak nevím jestli to mohu takhle dělat,ale jedině tak mi něco sní. Po příkrmu mu dám napít ještě trochou kojenecké vody asi 50ml (jiné tekutiny ještě nedávám) a pak dokrmím mlékem,tak by mě zajímalo jestli mohu tento postup dodržovat,jestli to pro něj není zbytečně moc kombinací najednou. Nechávám mu pár minut odstup mezi příkrmem,vodou a mlékem, ale celé krmení tak trvá přes hodinu.Prosím o radu,zda je tento postup správný nebo si to mám rozvrhnout jinak a tu vodu nemusím nutně podávat po obědě,ale třeba dopoledne.Kaše zatím nedávám.Předem děkuji za Vaši odpověď

Dobrý den. Postup, jak píšete, může být. Každé dítě je individuální a jinak si zvyká na příkrmy. Všechna doporučení se uzpůsobují dítěti. Brokolici můžete zařadit. Pokud by mělo dítě problémy s určitou zeleninou, potom se doporučuje na 1 měsíc vysadit, poté opět zkusit.

Jsou děti, které příkrmy jí pěkně a bez problémů, jiné si zvykají pomalu, moc toho nesní, ale je třeba pomalu zvykat v malých množstvích, takže postupujte tak, jak jste zjistila, že je to pro vaše dítě nejlepší. Jen postupně nedávejte každé sousto zapíjet mlékem, po příkrmu můžete podat vodu, nebo mléko. Zeleninový příkrm podávejte místo polední dávky mléka, aby si dítě zvyklo na polední obědovou dávku a chuť.

Zeleninové příkrmy si postupně můžete vařit i sama, mají jinou chuť než skleničky a jsou pestřejší, možná to bude lépe chutnat.

Kupujte zeleninu v kamenném obchodě, nebo bio, dusičnanů se bát nemusíte.

Do 1 roku se nedoporučují papriky, kukuříce, houby, rajčata jen loupaná, cibule, česnek a porek postupně. 

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | dnes, 08:57
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce