Dobrý den,synovi je 6,5 roku, chodí do 1. třídy ZŠ. V noci se často pomočuje, nepomohla léčba léky ani to, že ho dáváme v noci vyčůrat a večer nesmí pít. Nyní má jeho třída jet na školu v přírodě a já nevím, zda ho tam poslat. Mám obavu, aby se mu děti nesmály, když se ráno probudí pomočený a aby to následně nemělo nepříznivý vliv na jeho psychiku. Není vyloučeno, že jeho problémy mohou být psychického rázu, zatím to s dětskou lékařkou zjišťujeme. Jaký na to máte názor? Poslat nebo ne? Moc děkuji za odpověď.

Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu, má nejmladší dcera, jsou jí 3 roky a je stále o plenách, zkoušela jsem již několikrát ji odebrat pleny, ale stále se počůrává. Bez plen nechce jít spát. Zkoušela jsem ji i na noc nedávat tolik pít, ale bez pití prostě spát nejde. Dala jsem ji už jen malinko na dno láhve, vysvětlila ji, že už na noc nesmí tolik pít, ale když už ji nějak přesvědčím aspoň na trošku pití, tak se zadaří, že pak usne ještě před spaním, vyčůrá na nočník a ráno vždy vstane a má plínu durch mokrou a i postel je celá mokrá. Už nevím, jak s ní dál, už je nepije, je vyčůraná, tak nechápu, kde se to v ní bere, že je vždycky pročůraná. Můžete mi poradit nějakou radu, jak na ni? Přes den je to v pořádku, dojde si kdykoliv sama i si řekne, ale jak jdeme ven nebo jde spát, tak prostě odmítá jít bez pleny. Děkuji moc za jakoukoliv radu. Kvůli tomu v podstatě ani nemůže jít do školky, takže s ní musím být doma, protože ji ve školce nechtějí.

Dobrý den, s manželem máme 3letou dceru a čeká nás rozvod. Během mé rodičovské dovolené (3 roky) jsem se o dítě starala výhradně já. Otec o péči a výchovu nejevil zájem. Nyní by chtěl přístup změnit a trvá na střídavé péči. Z mého pohledu se jedná spíš o gesto, aby ublížil mně, protože zájem nikdy příliš nejevil. Nyní máme zkušební období, jak by taková péče mohla v reálu vypadat. Bohužel mám z dcery pocit, že je velmi zmatená. Po týdenním pobytu u otce neposlouchá, odmítá školku, do které dříve bez větších problémů chodila. Dělá scény, že se z práce nevrátím a má strach.Můj dotaz tedy zní, myslíte, že je taková péče pro dítě vhodná a měla bych tedy přistoupit na manželův návrh na střídavou péči? Především mi jde o zájmy a potřeby dcery.Děkuji za odpověď, Sedmíková

Dobrý den, paní doktorko, chtěla jsem požádat o Váš názor/radu: Můj 12ti měsíční syn se od 7 měsíců plazí - velmi svižně - a tak od 9 měsíců se staví, chodí kolem nábytku, začal před sebou tlačit vozíček, kočárek, křesílko a vydá se s tím "do prostoru". Ale neleze po čtyřech (jen občas pár "kroků") nebo si na kolínka klekne a popoleze, když se chce u něčeho postavit. Nijak jsem ho v plazení ani nyní v chození moc nepodporovala, ale jak si na to přišel sám, nedá se moc zastavit. Všude čtu, jak je lezení po čtyřech důležité, ale jak přinutit dítě, aby místo plazení se zvedlo bříško a lezlo po kolenou? Měla bych třeba i schovat kočárek/vozíček - aby neměl u čeho ťapat? Dnes na roční prohlídce to naše paní doktorka moc nijak nekomentovala, jen do průkazu napsala "PMV vývoj hraniční", "nepodporovat". Při jejím dotazování jsem měla tedy ještě "negativní odpověď" na to, zda malý říká máma, táta. On si žvatlá "tatata", "áďa", "dede", "mamama",ukazuje "ťo" brnčí jako auto nebo hafá jako pejsek, ale cíleně slova na označení mě či otce nepoužívá. Dcera už slova v jeho věku používala. Mohu pro uvedené odchylky v PMV něco víc já udělat? Mám vyžadovat rehabilitaci nebo ještě vyčkat? (Na rehabilitaci jsme již chodili mezi 3.-5. měsícem - nechtěl moc zvedat hlavičku na bříšku, pak zvedal, ale špatně - tahal to za krkem a ne správně celými zády už od zadečku - cvičili jsme Vojtovku a bylo OK). Děkuji za Vaše rady. Hezký den, H.L.

Dobrý den. Mám syna, je mu 10 měsíců a stále nechce lézt a ani se plazit. Už jsem z toho nešťastná. Naše dětská MUDr. nás chce poslat na cvičení Vojtovy metody. Existuje ještě jiný způsob, jak dítě navést ke správnému lezení či plazení? Děkuji za odpověď.

Dobrý den, mám 3,5 měsíční holčičku. Dcera je vývojové v pořádku. Diagnóze mc nerozumím, tak bych Vás chtěla poprosit o vysvštlení. V diagnóze od dětského neurologa má napsáno v DG.souhrn:Levostranná predilekce Ibi, odeznívájici centr. hypertonický syndrom na akrech končetin, osová hypotonie, lehký funkční pravostranný hemisyndrom, anamn.hyperexcitabilni syndrom u dítěte s akt. vyvojovou úrovni počátku II.pol.I.tr., bez výraznějších raných rizik.Děkuji za Vaši odpověď.

Dobrý den, potřebovala bych radu. Máme 6-ti týdenní holčičku a od narození má problém s usínám, usne nám pokaždé na rukou, ale jakmile ji položíme do postýlky, tak se vzbudí a nechce spát a když ji tak necháme, začne plakat a pláč sílí a sílí dokud zase nepochováme na rukou. Děkuji za radu.

Dobrý den, byla jsem s dcerou na vyšetření kyčlí. Dnes je jí 10 dní a má nález 2a. Bylo mi doporučeno široké balení plen. Zjišťovala jsem si nějaké informace a názory na toto se rozcházejí. Někdo nedoporučuje, že tento nález v tomto věku je fyziologický, normální. Prosím o radu, jak to vidíte Vy. Děkuji a přeji pěkný den. Milotová

Dobrý den, ráda bych se zeptala, co znamená toto chování chlapců. Abych popsala situaci, mám 16-ti měsíční holčičku a kamarádíme se s chlapečkem, který je o 6 týdnů starší a v poslední době, když se spolu setkají, tak ji povalí a zasedne nebo zalehne. Začne se na ní i válet. Ne zepředu, ale zády k ní. Nevím, jak toto vyhodnotit. Již to samé na ni dělal jiný chlapeček, byla ani ne roční a jemu byl rok a půl. Je to u chlapců nějaký vývojový stav? Jak to máme s jeho maminkou řešit? Děkuji za radu.

Dobrý den,ráda bych Vás touto cestou požádala o radu. Mému synovi je 5 let a bohužel občas má problémy s chováním. Asi bude nejlepší když uvedu příklady. Syn hraje fotbal a když měli zápas a čekali na začátek, tak jen tak schválně šlápnul na nohu vedle stojícímu chlapečkovi, který mu nic neudělal. To jsem si ještě řekla, budiž, jsou to malé děti, dělají blbosti. Za to co udělal se omluvil, slíbil že už to neudělá. Jenže pak byl na plavání, na které chodí už od září. Po skončení lekce ho trenérka přivedla pobrekávajícího za ruku a opět ( už se to stalo jednou ) na mě spustila, že jí opět neposlechl, že na ní hulákal, když po něm něco chtěla, že ho i vykázala na chvíli z bazénu, že takhle to nejde, že takhle s ní mluvit nemůže. Když jsem jí řekla, že potom co už se to jednou stalo, jsem mu domlouvala, že to nesmí dělat, že musí poslouchat, a pokaždé mu to opakuji před začátkem hodiny a on mi na to už občas naštvaně odpovídá, že už mu to nemusím řikat, že to ví, že mu to pořád řikám, mi odvětila,že to je přesně ono, že pětileté dítě se mnou nemá co diskutovat, naznačila, že by mu dvě "flákla" a byl by klid. Potíž je v tom, že já s tímto řešením nesouhlasím. Navíc pak z vyprávění syna vyšlo najevo, že se to stalo v okamžiku, kdy byli ve velkém bazénu, kde ručkovali u kraje a učitelka po něm chtěla aby se během toho potopil a područkoval tyčku. Z čehož on měl strach, nechtěl to udělat, ale ona ho stále držela za ruku a nutila ho. Nevím, ale nejednal by i dospělý stejně ? Já pokud bych měla z něčeho strach, tak bych to asi také nechtěla udělat a bránila bych se. Bohužel byl včera syn opět na tréninku fotbalu, a vím to jen z vyprávění, osobně jsem tam nebyla, ale provokovala ho tam jedna holčička a on bohužel zareagoval tak, že jí několikrát vší silou bouchnul do zad. Na což trenér zareagoval tím, že na něj zařval ať vypadne. I když se mu na konci přišel omluvit, že to přehnal, jsem z toho opravdu špatná. Takto už párkrát zareagoval, ale vždy jen na o dva roky staršího bratra, nikdy ne na cizí dítě. On má občas problémy se vztekem, je to jak kdyby se mu zatmělo před očima a jde a bouchne a když už nemůže nikoho bouchnout tak aspoń kopne do zdi nebo dveří. Prostě má problém na to že mu někdo ublíží nebo se mu posmívá nebo prostě jen se mu nelíbí jak se k němu někdo zachová nebo po něm někdo chce aby udělal něco co on zrovna nechce, adekvátně zareagovat. Já vím, že je mu teprvě pět let a spoustu věcí ještě neumí nebo neovládá, ale je nepřijatelné, aby se takto choval. On po chvíli "vychladne", omluví se, řekne jak ho to mrzí, že ví, že to nemá dělat, že už to nikdy neudělá, ale stejně se to pak znovu stane. Poradíte co s tím ? Jak ho naučit reagovat více v klidu ? Jak s ním vůbec tyto situace řešit ? Nechci ho bít, myslím že ani zákazy nic neřeší, ale upřímně už nevím jak na něj. Domluva prostě nezabírá. A já nechci mít strach pokaždé když půjde mezi ostatní děti, aby je v takové situaci opět nebouchnul.Děkuji za radu.

Dobrý den.Bydlíme (já, žena, 1,5 a 3,5 roční děti) ve starém činžáku. Náš byt je v osobním vlastnictví. Pod námi bydlí vitální důchodci (muž 80 let, žena 94) ve státním bytě. Sousedi jsou staří komunisté (povoláním kontroloři), bezdětní, většinu dne doma. S každým (z jejich pohledu) hlučnějším zvukem bouchají na svůj strop nebo si u nás následně stěžují. Stejné problémy s nimi měli i dvoji předchozí nájemníci našeho bytu (kteří ani neměli děti).V bytě jsme udělali desítky opatření: Zrušení plovoučky, odhlučnění podlahy, položené lino a koberce, děti doma nemají dřevěné hračky/míče/o­drážedla, doma nenosí bačkory s tvrdou podrážkou. Zrušení skříně s hlučnými pojezdy, odhlučnění pračky,…Děti vstávají v cca 8 hodin, dopoledne je menší na hřišti, starší ve školce, po obědě spí, odpoledne až do podvečera jsme každý den venku. Večery jsou u nás klidné. Doma děti neskáčí, netancují, večer jsou v kompletním klidu, učíme je k tomu, že doma se neběhá a nechodí po patách.Děti jsou doma tedy jen pár hodin a zkrátka fungují normálně, občas popoběhnou a občas jim něco upadne. Klasika.Se sousedem se jednat nedá, nenechá dokončit větu, jen vyhrožuje a je verbálně agresivní. Jeho paní už jsem si pozval i na kafe a snažil se najít nějaké řešení. Ona to chápe, ale „starýho“ prý nezmění. Bohužel z jejich strany nepřišlo žádné opatření, pouze mají požadavky. Další schůzku už nechce, protože to z jejich pohledu k ničemu není.A teď, o co mi jde:Psychicky mi není dobře. S každým hlučnějším zvukem, který děti udělají, mám obavu: Nebylo to moc nahlas? Co na to sousedi? Zabouchají? Prostě nežiju svůj život, ale žiju život jejich. Co s tím? Rád bych se tohoto pocitu zbavil, ale nevím jak. Poradíte?

Dobrý den, obracím se na vás s problémem, který se stal včera v noci. Náš syn (5 let) při horečkách blouzní - většinou běhá po bytě, křičí, že se něčeho bojí ale vždy ho dokážeme utišit. Včera kolem půlnoci, jsem ho šla zkontrolovat, protože má od rána horečku, chystala jsem se spát a před spaním jsem mu chtěla dát napít a přeměřit horečku, ať mohu v klidu spát . Budím ho, ať si sedne že dáme vodičku a změříme, to otevřel oči, otočil se na mě ale díval se jakoby skrz mě, neodpovídal, nereagoval ani když jsem mu 10x zopakovala ať si sedne, odešla jsem pro obklad a když jsem se vrátila a promluvila na něj, sedl si a začal hystericky křičet, obličej měl v křeči, zatnuté,vyceněné zuby, mluvil skrze ně, takže jsme mu nerozuměli, něco skrz ně vrčel, ukazoval na zeď pak jsme mu rozuměli právě to, že se bojí, že chce dolu tak jsem mu chtěla pomoct z postele na zem jenže se bál právě mě, odstrkoval mě, takže ho vzal manžel a začal ho tišit, nic nepomáhalo, nereagoval na věci, které obvykle neodmítá, chvilku jsem se ho bála protože vypadal, jak z hororu, kde člověka posedne ďábel, asi 15 minut blouznil, vrčel a mluvil skrz zuby že jsme mu nerozuměli, ruce měl pokrčené, v pěst jako by se chtěl bránit, po 15ti minutách se najednou sám od sebe sklidnil. Ptala jsem se ho, jestli se mu zdálo něco ošklivého, stále byl v šoku,udýchaný, očička vykulené křišel že Joo, že tam byla mama a byla velká a zlá. To jsem ho utěšovala, že maminka by mu nikdy neublížila, že ho má moc ráda a jestli půjdeme spinkat. Lehl si do naší postele ať ho máme na očích, horečku jsem mu stáhla z 39,60 na 38,40 a šla v klidu spát. Ve 2:30 ráno se opět vzbudil a celý proces se znovu opakoval. Ráno, když jsem se ho ptala, jestli mu je dobře tak odpověděl že Ano. Prala jsem se, jestli se má zdál ošklivý sen, odpověděl, že ne. Když jsem se ptala, jestli se bál večer maminky, odpověděl že ne. Nechápu proč se bál rovna mě, nikdy jsem mu nic neudělala, občas, když hodně zlobí, dostane plácačku na zadek, ale to dostane i od táty ale rukou na zadek snad není důvod abych ho při blouznění děsila na smrt...Je to normální? nebo to máme nějak řešit? Mockrát děkuji za radu a přeji pěkný den.