Dobrý den, noční enuréza je problémem, který trápí mnoho dětí. V Evropě je noční pomočování u dítěte považováno za normální do pěti let věku, v USA jsou tyto hranice širší a hovoří se dokonce až o sedmi letech věku dítěte, kdy se vyvíjí jeho nervová soustava. Stav vašeho synka konzultujte a řešte ve spolupráci s dětskou lékařkou, po vyloučení možné organické příčiny a potvrzení psychického rázu potíží, bych vám doporučila kontaktovat dětského klinického psychologa a situaci řešit ve spolupráci s ním. Rozhodnutí, zda poslat dítě, které se pomočuje na školu v přírodě,  je na rodičích, není na to žádný správný jednoduchý návod či recept. Vycházejte z toho, že vašeho chlapce znáte nejlépe, víte na co jak reaguje, zda si přeje jet na školu v přírodě, nebo ne. Konzultujte tuto situaci s lékařkou, s učitelkami ve škole, jejichž spolupráce je velmi důležitá. V nabídce obchodů se také nacházejí speciální plenkové kalhotky, které jsou určeny k zachycení moči v případě nehody. Bylo by třeba možné pro příležitost účasti na ŠVP tyto kalhotky použít a tím se vyhnout potížím s mokrou postelí a pyžamkem a tím i možným posmíváním. S pozdravem

Dobrý den, schopnost udržování tělesné čistoty během noci souvisí se zralostí nervové soustavy dítěte. Každé dítě vyzrává individuálně, každé dítě je jiné a každé potřebuje různě dlouhou dobu, než čistotu zvládne dodržovat. V Evropě se za normální považuje výskyt nočního pomočování do pěti let věku dítěte, kdy jeho nervová soustava fyziologicky dozrává. Pokud zvažujete nějaká režimová opatření (jako omezení tekutin, buzení dcery na močení během noci apod.), tak bych vám je určitě doporučila konzultovat s ošetřujícím pediatrem. Začněte nejdříve s nácvikem nepomočování během pobytu venku, můžete zkusit natrénovat čůrání na travičku, na kanálek, aby se dcerka nebála jít ven bez plenky. Potom přejděte k nácviku udržování čistoty během odpoledního spánku, s tímto nácvikem je vhodné začít, pokud se odpoledne objeví u dcery suchá plena. Teprve po zvládnutí odpoledního pomočování přejděte k pomočování nočnímu. Pokud se dcerka bude pomočovat jen v noci a ne odpoledne, tak není důvod, aby nedocházela do školky, naopak děti v tomto věku kontakt s vrstevníky potřebují a je důležitý pro další rozvoj jejich sociálních vztahů a kontaktů. V dnešní době, kdy se připravuje docházka do MŠ u dvouletých dětí, by ale ani nemělo být problémem dohodnout si ve školce použití pleny na odpolední spánek. Zdravím

Dobrý den,

střídavá péče je komplikovaná záležitost a bez dobré znalosti problematiky se takto na dálku radit nedá. Dítě potřebuje ve výchově i v životě oba rodiče a jejich rozchod je jednou z nejhorších situací, které jej mohou potkat. Rozvod nebo rozchod je vždy ztrátový pro všechny strany, i když v některých situacích může být tím nejlepším, nebo dokonce jediným řešením. Motivaci vašeho manžela nelze také jen tak jednoduše posoudit, také vývoj vztahu otce k dítěti je obvykle odlišný od vývoje vztahu k matce. Reakce dcery na aktuální situaci je přirozená, přišla o velkou část své jistoty - zázemí, se svými rodiči se setkává odděleně, místo společně, také jejich chování k ní či jejich výchovný přístup může být odlišný. Proto se vám vrací od otce "rozhozená" a doma vyhledává vaši přítomnost a její strach a obavy, že o vás přijde, jsou z jejího pohledu opodstatněné, je také přirozené, že nechce chodit do školky a odloučit se od vás. Dalším faktorem v jejím neposlouchání však kromě rodinné situace může být i její vývojové období vzdoru, kdy jsou takové projevy normální. Snažte se o co nejvíce klidný, citlivý a trpělivý přístup, s manželem co nejvíce ohledně dcery komunikujte, domlouvejte se na výchovném přístupu, který by měl být co  jednotný, případné spory, či konflikty neřešte před dcerou, ta by se měla dozvědět vždy až pouze výsledek vaší domluvy. Snažte se v maximální možné míře dodržovat domluvy a běžné denní rituály, na které je vaše dcera zvyklá, poskytněte dceři čas k přivyknutí na novou náročnou situaci. Vaše argumenty a popis chování dcerky je spíše potřeba říci u soudu, případně sociální pracovnici, která by měla postupovat v zájmu dítěte a hájit jej. Na soudu také je, aby posoudil a případně pomocí soudně znaleckých posudků rozhodl, co ve vaší situaci bude pro vás všechny nejlepším řešením. Ve hře je také vztah dítěte k otci, jak se doposud formuje, jak dítě zvládá pobyt u něj a také to, jak spolu vy jako rodiče dokážete po rozvodu komunikovat. V případě, že komunikace probíhá mezi rodiči bez potíží, pak je určitě větší šance na zdárný průběh střídavé péče a tím i profit z ní pro všechny zúčastněné strany. Dobré by ve vašem případě možná bylo vyhledat mediační službu, kterou poskytují například poradny pro rodinu a mezilidské vztahy, kde jsou odborníci, kteří se vám budou věnovat a pomohou vám dojít k dohodě. Zdravím

Dobrý den, u vašich dětí jde pravděpodobně opravdu o projevy náklonnosti, které v jejich věku neumí dát najevo jiným způsobem a reagují tělesně, jak je jim vlastní. Děti je potřeba postupně učit společensky přijatelnému chování adekvátně jejich věku. Můžete například vztí vašeho chlapce, přijít k holčičce zepředu (sám si zřejmě netroufá), zkusit pojmenovat jeho pocity např. "líbí se ti holčička? zastavit nežádoucí chování a dát mu návod na to, jak se má zachovat: "nemůžeš si na ni ale lehat, pojď, uděláme jí společně malá, můžeš se na ni usmát, zamávat jí, dáme jí hračku...." Přesto je možné, že emoce dětí budou tak silné, že se navzájem budou snažit zalehnout, pokud to pro holčičku není problém a například nepláče, pak se můžete tomuto projevu lásky společně i s kamarádkou zasmát. Postupně, jak se syn bude vyvíjet tyto projevy ustoupí a nahradí je vyspělejší chování podle věku dítěte. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, agresívní tendence v chování vašeho syna pravděpodobně souvisí s jeho formující se povahou, výbušnější osobností spolu s nezralostí jeho psychiky, kdy neumí své emoce a afekty ještě dobře  zvládat. Omlouváním jeho chování, ať už za ním stojí jakékoliv důvody, však svému synovi nepomáháte naopak. V zájmu vašeho dítěte je společensky přijatelné chování, jinak v životě bude v každém kolektivu narážet na potíže a bude vylučován, protože agresi žádné lidské společenství nebude akceptovat a tolerovat. Proto je potřeba synovo chování začít řešit a nikoliv omlouvat různými důvody, nejlépe je vzniku potíží předcházet. Ohledně jeho docházky do kolektivních sportů může být chlapec na takovou aktivitu, která od něj vyžaduje určitou disciplínu, sebeovládání, spolupráci, případně schopnost počkat, než na něj přijde řada, být ještě nezralý a nepřipravený. Chcete tedy od něj jednoduše v jeho věku příliš, něco, co není schopen splnit, i když se snaží, i když mu vše před každým tréninkem opakujete. Můžete mu poskytnout oddechový čas, věnovat se s ním zatím různým sportovním aktivitám společně a do kolektivního sportu jej zařadit až třeba za půl roku, nebo pro syna zvolit sportovní aktivity individuální. Každé dítě zraje individuálně, některé děti na kolektivní aktivitu v pěti letech zralé jsou, některé prostě ještě ne. Chlapce je potřeba také učit pracovat s vlastními emocemi, vést ho k jejich uvědomění a ke konstruktivní formě potlačení hněvu. Zlost, hněv, vztek jsou přirozené lidské emoce, které jsou v životě v určité míře potřebné, dokážou naříklad člověka hnát kupředu, umožní mu prosadit se ve společnosti. Důležité však je naučit se je ventilovat konstruktivním způsobem, někomu pomáhají sportovní aktivity, fyzická práce (syn může dostávat určité své drobné úkoly, plnit drobné povinnosti apod.), malé děti mohou k uvolnění afektu využít třeba možnost bouchnout si do polštáře, do boxovacího pytle, trhat nebo mačkat papír.... Zkuste se synem společně najít, co by mu vyhovovalo, když se nebude moci ovládnout. Ohledně výchovného přístupu je dobré volit přístup s jasně nastavenými pravidly, trvat na jejich dodržování, nepřipouštět diskuse a zpochybňobání pravidel. Dobré je nastavit systém odměn a pozitivně motivovat i dílčí úspěchy, tendenci syna vyhovět směrem k požadovanému chování. Systém pravidel a odměn za jejich splnění si také můžete sestavit se synem, může na něm aktivně spolupracovat. Důležité však je z nastavených pravidel neustupovat, jinak systém ztratí smysl a nebude efektivní. Na dodržování požadovaných výchovných zásad by se měly dohodnout a podílet nejlépe všichni dospělí, kteří do výchovy syna zasahují. Tresty do výchovného systému patří také, je však potřeba je také jasně stanovit, chlapci by případný trest měl být vysvětlen a měl by jej být schopen akceptovat jako spravedlivý. Tresty samozřejmě nemusí být fyzické, ty ve výchově není třeba používat. V případě výskytu nežádoucího chování chlapce je potřeba postupovat věcně, zaměřit se na řešení problému, ne například na dokazování, kdo co způsobil, vysvětlování, zdůvodňování, omlouvání. K "vyřešeným" prohřeškům se již nevracet, netrestat dítě za jeden prohřešek opakovaně několikrát. Výborně jsou výchovné zásady popsány v knize " Co dělat, aby se vaše děti správně chovaly"; Sal Severe; nakladatelství Portál. Pokud by potíže u syna neustupovaly, případně se prohlubovaly, doporučuji konzultaci výchovných přístupů a chování dítěte v Pedagogicko - psychologické poradně, kterou lze vzhledem k věku syna spojit případně i s vyšetřením jeho školní zralosti. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Ohledně sousedských vztahů bude lépe obrátit se na Poradnu pro rodinu a mezilidské vztahy, které by měly fungovat v každém okresním městě. Odborníci této poradny mohou například zprostředkovat mediační setkání na neutrální půdě, vedoucí k nalezení řešení. V podobných případech jako ten váš, je však často nakonec posledním a jediným řešením odstěhovat se. Přeci nebudou vaše děti, které se chovají naprosto standardně, spíš bych řekla nadstandardně klidně, doplácet donekonečna na nerudné a nesnášenlivé sousedy. Více vám s touto problematikou nemohu aktuálně pomoci. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog