Stal se zázrak

...umyla jsem okna :)))) Ta teleskopická stěrka je suprová. Z jedné strany to má houbičku, z druhé gumovou stěrku... Za chvíli je okno jako nové. A dosáhnu i na to horní ze země. Akorát pak otevřít jsem je musela ze židle, což je pro mě adrenalin jako prase - mám hrůzu z výšek a ten pohled z okna dolů je prostě pro mě moc - a to bydlíme v prvním patře.

Věčné téma aneb zázraky se stanou

Už musím mojeho veřejně pochválit. Nedávno se na Bol vzpomnělo téma chlap a toaleta. No a ten můj Vlastimil rezignoval(ale to trvalo!) a oznamuju, že rezignoval na zvedání prkénka a je u nás v tomto směru klid. Ale to není životně důležité. Tedy pro mně. Pro mne je životně důležité, že na držák sám dává NOVOU roli toaletáku a tu spotřebovanou VYHAZUJE tam, kam patří. Konečně se mu to v mozku spojilo, jak jsem mu to šroubovala léta do hlavy. Jestli ho ale spíš neispirovala Helča, kterou při tom na vlastní oči viděl, jak to dělá pod mým odborným dohledem. Takže u nás důvod k oslavě a děkovným modlitbičkám. Tento stav je u nás cca měsíc a zdárně pokračuje.PS to není vážná záležitost, ani hec, jen se snažím odlehčit.

Stal se zázrak

Holky to jinak není možný. Ondra má za 10 dní dva roky a dneska poprvé usl úplně sám, jinak jsem ho musela uspávat a že to někdy bylo fakt i na hodinu. Dnes zalehl do postýlky, žahl mlíko a vykázal mě z pokoje. Sám si lehl, přitulil se k opici a povídal si. Chodila jsem ho pravidelně kontrolovat a on po půl hodině spí jak dudek. Paráda

zázrak

venda v noci spí a ve dne žije!!!!! hurá!!!! a to je mu prosím 8 týdnů a kousíček:-)

Zázraky se dějí aneb naděje umírá poslední

Ahoj holky, chtěla bych se s vámi podělit o mou zkušenost. S manželem jsme se snažili 3 roky o miminko, okolí mi radilo různé zaručené sexuální polohy, vitamíny, ovulační testy, břišní tance a já nevím co ještě všechno a nic nezabralo. Už jsme začali uvažovat o adopci a pak manžela napadlo zajet na hrad Kokořín, o kterém se ví, že tam mají zázračnou kolébku ( v 1. patře), kterou když žena zahoupe, tak do roka bude mít miminko. Přišlo mi to úsměvné, nicméně jsme tam jeli, domluvili jsme se s paní průvodkyní, že nás ke kolébce pustí a zahoupu si. No, je to nyní 7 měsíců, co jsme tam byli a jsem ted už ve 24. týdnu těhotenství. Takže vyražte na pěkný výlet a zahoupejte si! Držím všem palce.

zázrak na přecitlivělou kůži miminek

Ahojky, jen chci všem poradit - bojovala jsem u své 4měsíční holčičky pořád s nějakými vyrážkami, suchou až drsnou kůží, podráždil ji i čistý olivový olej, nesnesla prostě vůbec nic a konečně jsem něco našla - BALZÁM CUTISHELP MIMI (v lékárna cca 200,-). Mám opravdu velkou radost, bojovaly jsme s tím posl. 2měsíce a po pár dnech používání je konečně jako heboučké miminko.

Zázraky života

viděly jste včera? já teda jen kousek, ale přijde mi to takový...no nevim...zase soap opera...jsem čekala něco duchaplnějšího, o maminách, miminách...asi jsem po tv prima chtěla moc...hoděj pár doktorskejch výrazů a myslej, že to stačí...

...porod mého malého zázraku...

Ahoj holky, před pár dny byli Filípkovi čtyři měsíce a já se konečně dostala k tomu abych vám napsala jak přišel na svět. Měla jsem rodit v podolí a termín jsem měla 20.10.2009 Už od prvního příchodu do prenatální ambulance se mi podolí zošklivilo, měla jsem špatnej tlak, trochu zvýšenou bílkovinu v moči a divnej pocit vůbec. Čekárna v podobě dlouhé chodby a asi 30 maminek mi připomnělo slova mý gynekoložky,, že podolí je továrna na děti“ ,po mý zkušenosti určitě, žádnej osobní přístup, prostě jak na běžícím pásu. Pak jsem se dostala do ordinace k nejmenovanýmu panu doktorovi, který na můj pozdrav odvětit : a vy máte co za problém?!? ,potom mě vyšetřil takovým způsobem, že jsem zatínala zuby bolestí, hold osobní přístup… Ale abych moc neodbočovala, 19.10.2009 jsem se probudila v šest ráno s mírným tlakem v podbříšku, už zase sem si říkala, lehla si do vany a snažila se relaxovat, když ale ani po půl hodině nepřecházely začala jsem být nejistá, vylezla z vany, udělala snídani a jen tak ze zvědavosti si udělala test na plodovou vodu, krve by se ve mně nikdo nedořezal když jsem zmodrala úplně celá. V tu chvíly jakoby bolesti zesílily a já začala panikařit :( Mezitím se vzbudil přítel a já na něj jen tak okrajově křičím ze záchodu, že ze mě teče plodová voda, začal pobíhat z kuchyně do obýváku a zase zpátky, pak se zastavil a začal křičet: ,,vždyť já vůbec nevím co mám dělat“, musela jsem se smát, poprosila jsem ho ať mi dobalí tašku do porodnice a tak mi začal vyndavat věci který tam byly a dávat tam jiný, naprosto nepotřebný, hold tatínkovo první dítě :) Auto nemáme a bydlíme 30 kiláků za Prahou, takže volá taxíka, když mu slečna řekla, že poblíž nikoho nemá, že nejdřív za hodinu, začalo se dělat zle mě, ohnutá, opřená o sušák, neschopna jedinýho pohybu mu říkám, prostě to zařiď!!! Za dvacet minut byl taxík před barákem, sukám se do něj jak můžu, přítel jde dát tašku do kufru, v tom se mě ptá taxikář jestli je to jeho první dítě a já na to jak jste to poznal? A on že se přítel snaží už dvě minuty otevřít kufr od auta :) Zlato se vrátil se slovy, že mu nejde dát kufr do tašky a to už jsem měla s řidičem výbuch smíchu. Do podolí jsme přijeli a já měla kontrakce po třech minutách, vzali mě na monitor, pak přišel doktor, ať si vylezu na křeslo, říká trochu to zabolí. Zakřičela jsem bolestí a on mi povídá, ale prosim vás, vždyť tam byly jenom dva prsty, co budete dělat až tam bude celá hlavička a s ironickým výrazem ve tváři odešel, krev jsem měla až u kotníků a sestřička mi říká ať se utřu, oblíknu a že už půjdeme na porodní sál. Perfektní začátek. Porodní sál byl krásnej moderní, sprcha, míč, cd, ale mě to bylo ukradený, po zákroku toho pitomce jsem se kroutila bolestí čím dál víc. Vybalte si, oblečte si něco pohodlnýho a za chvíly přijdu udělat klystýr, sem se netěšila :(, teplá voda, kterou domě páčila jak se dalo mi opravdu nedělala dobře a jak se za ní zavřely dveře už sem běžela na záchod… V tu dobu mi už začínaly pekný bolesti a já jako prvorodička jsem byla neskutečně vyděšená, bolest se mi začínala zdát nesnesitelná, některou kontrakci jsem si zakřičela až přišla sestra a když mi řekla, nekřičte maminko, to si nechte na porod,že tak dvě třetiny mám za sebou, chtěla jsem utíct, chtělo se mi zvracet, prostě děs, klepala jsem se po celém těla a ta třesavka nešla zastavit. Navíc mi odmítly dát epidurál s tím, že mám nějakou infekci, dostala jsem kanylu do žíly, přítel celou dobu seděl u mě a po každý kontrakci mi zvlažoval rty, to jediný mě uklidňovalo. To že mi kanylu s léky proti bolesti píchala sestra čtyřikrát a pokaždý mi po chvíly praskla žíla a celý obsah mi vytvořil na ruce bouli jak tenisák moc rozvádět nebudu. Po čtyřech hodinách pro mě nezkutečných bolestí, se otevřely dveře, vchází dva doktoři, asi tři sestry, pořád koukaj na monitor a já nechápu co se děje, to že se malej přidušoval se mi nikdo neobtěžoval říct, to jsem se dozvěděla až z lékařský zprávy při odchodu,najednou začali pobíhat sem a tam, z lehátka udělali porodní a začali mi říkat kdy mám tlačit, jenomže já už neměla moc síly, ale i tak jsem tlačila ze všech sil, křičela bolestí a myslela si, že to, co se dere ze mě nikdy ven nedostanu… Nezažila jsem takovou bolest, poslední tři kontrakce, kdy mi sestřička zarejvala loket do břicha si pamatuju jen matně, pak přišla obrovská úleva já byla ráda, že to mám za sebou,Filípek se narodil v 15:35, s 2920kg a 49cm,jukla jsem na novopečenýho tatínka, který dojetím brečel. Později mi říkal, že jeden doktor měl v rukou ty velký kleště a říkal ostatním, tak ještě jednou a pak kleštěma, to si já už nepamatuju :( To malý fialový, ulepený stvoření mi položili na hruď, čuchla jsem k němu a voněl jak zkyslý mlíko :), ale byl to zázrak. Pak se šel vážit měřit, očistit a dostal ho tatínek do rukou. Na mě čekalo šití a ikdyž to bolelo dost, oproti tomu co předcházelo to byla procházka rájem. Prcka jsme měli asi půl hodinky u sebe a nemohli se vynadívat, pak ho odnesli a já jsem si pal mohla dopřát několik hodin odpočinku, kdy jsem zhltla celou čokoládu a vůbec vše co mi přivezli. Odváželi mě ze sálu a zřízenec mi povídá,, tak co maminko, kdy bude druhý?“ Myslela jsem že seskočim z toho lehátka a dám mu co proto :) První noc sama na dvoulůžáku, zařízeným aby se neřeklo, v noci sprcha, nemohla jsem spát, jak moc jsem se těšila na toho mrňouse. Bohužel přístup sester na oddělení mě rychle vrátil do reality, když mi ho v šest ráno přivezli na krmení, dali do náruče a se slovy tak tady ho máte zavírali dveře a byly pryč. Najednou sem seděla sama na posteli, v rukou novorozeně a nevěděla co mám dělat, bála jsem se ho pomalu dotknout a modlila se, aby se nevzbudil, to byly moje vnitřní pocity. Jinak byl ale nádhernej, blonďáček, tak malinkej, k sežrání. Kojení jsem si užila, nikdo mi nic pořádně nevysvětlil, něvěděla jak pořádně na to a sestřičky na vaší otázku reagovaly, no přece takhle, to je snad jasný ne, prostě mi dávali najevo, že je opravdu obtěžuju a co jsem viděla na ostatních pokojích, opravdu jsem nebyla vyjímka, nejednou jsem poprosila sestru, aby mi poradila jak mám toho prcka vzbudit, že mi pořád usíná u kojení, dloubla ho do žeber tak silně, že malej měl záchvat pláče, brečel asi půl hodiny a nebyl vůbec k utišení, po téhle zkušenosti už jsem se radila jen s maminkama a doteď lituju toho, že jsem tu sestru už na oddělení neviděla. První den po porodu jsem dostala k snídani tu nejtučnější paštiku co znám a dva kusy okoralýho rohlíku, to mi nepřišlo ani jako vtip, za celých pět dní co jsem tam strávila se jídlo dalo jíst tak dvakrát. Naštěstí jsem tam měla rodinu, která mě dosytosti zásobila . Abych to shrnula, narodil se mi nádhernej kluk, kterýho zbožňuji jak nejvíc můžu, porod je pro mě i po těch měsících co bolest už odezněla a jizva už srostla nadále odstrašující, podpora přítele jak po porodu, ale hlavně u něj naprosto úžasná a moc mu za to děkuju, stejně tak veškerému personálu který mě odrodil a v podstatě zachránil moje mimčo, kterýmu se nechtělo ven tak rychle. Ovšem veškerému personálu na oddělení šestinedělí děkovat opravdu nemohu, jejich snaha, nevhodné poznámky, neochota cokoliv vysvětlit, ukázat, nebo poradit mi narození Filípka opravdu znepříjemnily a kojit jsem začala pořádně až doma, kde jsem byla bez stresu a konečně v klidu. Třeba za nějaký čas až Filípek povyroste si pořídíme druhý zázrak, ale rodit v Podolí opravdu nechci a nebudu. Omlouvám se za délku, ale chtěla jsem se vám svěřit jak jsem to prožívala já :) Jinak přeju všem maminkám bezstarostný porod a spoustu krásných překvapení po něm. Držím palečky všem miminkům a maminkám zvlášť

zázrak

stal se zázrak. stála jsem v obchodě ve frontě k pokladně. dost lidí, dost zboží...paní předemnou měla obrovský nákup . předpokládám tak za 5000,-- a mně se začaly z horka a vyčerpání podlamovat kolena. opřela jsem se o zábradlíčko a snažila se nesesunout k zemi, když v tom mne někdo tahá za rukáv.... paní z vedlejší fronty, kde měli dva lidé před ní jen drobnosti. pojdtě předemne! prohlásila nekompromisně. děkovala jsem jí a ona se usmívala... to nic není... a já na to: ale je - a vy víte proč:-) usmála se a řekla: jo, to vím:-) tak jsem chtěla říct, že hodní lidé jsou a budou a podpořilo mne to v úmyslu být pořád hodná blbka.

zázrak..

holky dnes poprve skoro po pul roce Alex nebreci.je moooc hodny,hraje si sam nebo spinka..maximalne si brouka a tim to hasne.kez by mu to zustalo.ani nevite jake to je,proste klid,ticho a je usmevy...ale nechval dne pred vecerem,co?

zázrak :-)

Spali jsme dneska do 9:30. No vůbec nechápu, jak je to možný. Kubík takhle dlouho obvykle nespává. Je fakt, že se vzbudil, když jsem ráno kolem půl šestý kojila malou, tak mu taťka udělal taky mlíčko...já čekala, že se bude vstávat a ono ne - on ještě vytuh. Já jsem vyspaná jako už dlooouuho ne :-) Akorát asi nic nestihnu, ale to neva.

malý zázrak

My jsme z manželem otěhotněly na první pokus, což beru jako takový malý zázrak, protože když čtu ty články v časopisech které se týkají párů které na miminko čekají i několik let, jsem velice vděčná, že k nám byla příroda tak štědrá.

P.S. antikoncepci jsem nikdy neužívala