Dárek do porodnice

Zdravím, my kupovali jako dárek novopečené mamince, mojí sestře takový vtipný plenkový dort: https://www.chupeto.cz/ přišlo nám to jako docela originální nápad a opravdu něco takového ještě neviděla. Čekala spíš oblečení nebo hračky. Toho mají ale už tolik, tak jsme si řekli že vybereme něco praktického a nečekaného.

DJ na párty

Pozvěte si na dětskou oslavu nebo tématickou párty DJ Patzyho a děti budou nadšené. Zahraje cokoliv na přání, ať už se jedná o hudbu pro děcka různých věkových kategorií, nebo pro dospělé..pokud jste ze středních čech, tak to zkuste..uvidíte, že se vám to moc neprodraží a o zábavu bude postaráno:https://djpatzy.cz/hudba-dj-na-vecirek-ci-party/

pozvanka

Ahoj, nejprve bych si nechal udělat pořádné pěkné pozvánky (třeba u www.e-abctiskarna.cz mohu je doporučit), ať ostatní mamky závidí. Co se týče občerstvení, tak bych asi vsadil na takové ty dětské klasiky a nedělal psí kusy. Ale určitě bych se postaral ať mají stále dozor, ať se nic nestane.

Partnerské vztahy

Dobrý den, co dělat, když máte pocit, že si vás partner neváží, vůbec nerespektuje, co říkáte. O děti se sice stará, ale že by s něma dělal bůhví co, to ne. Peníze z jeho strany katastrofa, životní standart musim zajišťovat já, jenže on s tím prostě ni nedělá. I když by mohl. Pracuje v rodinne firmě, jde z něho dělají akorát vola a peníze má mizerné. Jenže se prostě není schopen po stavit za rodinu a říct jasně, že má děti a musí je uživit. Pracuje tam 16 let a letos má dokonce emin peněz, jak vloni. A to už by jako zaměstnanec byl pod životním minimem. Já, když něco řeknu, jsem vždy ta špatná. V podstatě se mnou neumí mluvit o důležitých věcech jinak, než že na mě křičí. Když jdeme všichni na procházku se psy, je to jen o kriceni, protože jeho způsob komunikace je pro mě poslední roky fakt nesnesitelný. V podstatě bych to nazvala hučení, vše je stále špatně. A já už fakt nemůžu, když mu něco řeknu, má to na háku, vždy na mě začne útočit a nikdy se nezamylsi nad tím, že bych mohla mít taky pravdu. Hádáme se jako psi, bohužel hlavně před detma, opět mu to vůbec nevadí. Za ty roky nikdy nepřišel, že chce něco řešit. A já jsem v situaci, kdy s ním prostě být nechci, protože nevidím nic, co by mě u něj drželo. Jenže nechci opustit svuj dům, on neodejde, i když vím, že by to neutahl. Takže co mám dělat? Byl jste někdo v takové situaci?

Jak naucit zodpovednosti?

Zacinam silne prehodnocovat svoje vychovne metody, vzhledem k tomu, ze mi za posledni rok (vlastne od te doby, co jsem na ne sama) dost zvlceli... Nejvic me prestava bavit po nich neustale uklizet nanoseny pisek, porozhazovane kousicky papirku a to, co po kazdem jidle nadrobi. Predevcirem jsme byli na hristi a dotahli v botech a v obleceni tolik pisku, ze by za jednu sezonu klidne nasbirali dostatek na stavbu mensiho domku... Ria si navic sedla ve vchode u schranek, sundala gumaky a hezky to tam vse vysypala Doma potom dostala lopatku a smetacek a donutila jsem ji to uklidit. Dnes budou mit brigadu v aute, protoze, co tam vzadu nanosili bordelu, to uz se da vidlema prehazovat. Mam toho plne zuby a i kdyz maji v podstate nejvic povinnosti ze vsech deti, ktere blize znam (svaciny si musi udelat sami, ven jim nechystam jidlo/piti, nechystam do skoly veci, atd), tak jim jeste planuji pridat navic, nemyslim, ze by jim to ublizilo..

Vztahy na pracovišti v ženském kolektivu

Ahoj, chci se zeptat jestli to máte někdo stejně a jak to případně řešíte nebo neřešíte... Nastoupila jsem po 6 letech rodičovské zpátky do práce, kde jsem pracovala i před rodičovskou. Pracují se mnou další 4 kolegyně. 3 jsou bezdětné a 1 má jedno dítko. Já mám 2 děti a jsem druhá nejstarší. Mám v práci takový nepříjemný "problém" v tom, že ta 1 bezdětná, která navíc nemá vůbec ráda děti, si stěžuje, že stále mluvím o dětech a jí to vadí. Přiznávám, že občas něco o dětech řeknu, třeba zábavnou historku nebo když děti onemocní tak si prostě postěžuju, že je to už na palici, ale jinak se bavím o všem možném a nemyslím, že bych pořád mluvila o dětech, ale pravda je, že trávím s nima všechen svůj čas, protože si myslím, že mě obě děti dost ještě potřebují, je jim 6let a 3 roky, tudíž moc zážitků bez nich nemám. Ty další bezdětné mě pokládají, že jsem na své děti úzkostlivá a ta 1 kolegyně s jedním dítkem má jiný režim, jelikož je svobodná matka je o dost mladší, takže jednak malého co 14 dní dává bývalému na víkend a často jí malého příhlíží i její maminka (babička) takže má víc času sama pro sebe, proto má zážitky bez dítěte, což já opravdu moc nemám. Já jsem šťastně vdaná a mého muže a naše děti miluji nade vše Což mám pocit, že ani jedna z mých kolegyň prostě nechápe, že pro mě rodina je na prvním místě a tudíž moc jiných aktivit nemám... Ta kolegyně, která si nejvíc stěžuje (už jsme spolu měly i menší výměnu názorů, po tom co řekla, jestli nechci děti utratit, když jsou tak často nemocné) je taky vdaná a pro ní je vším její manžel. Nevím jak to řešit nebo neřešit. Pracujeme společně v 1 místnosti a je to prostě nepříjemné. Mám pocit, že ze mě dělají šílenou matku, ale já jsem z toho našeho kolektivu jediná, která se snaží udržovat příjemnou atmosféru a vyslechnu všechny a všechno. Ale já se za své děti nestydím, jsem na ně pyšná a přece nebudu v práci hrát, že žádné děti nemám... Tak jestli to máte podobně nebo jste se s něčím podobným setkali jak jste to řešili nebo neřešili... Děkuji.