Svátek Lughnasad - 1. srpen

Oslavy keltského Lughnasadu se konaly ve dnech od 1. srpna a obvykle trvaly několik dní. Zvyklosti tohoto svátku přešly částečně do dožínkových slavností. Lughnasad byl původně svátkem oslavujícím úspěšnou sklizeň, byl vyjádřením vděčnosti bohům zodpovědným za ochranu kmene a za úrodu.Během oslav Lughnasadu se obvykle uzavíraly sňatky, pořádaly různé lidové veselice, závody a soutěže či sportovní klání. Během těchto oslav byly zakázány jakékoli projevy nevraživosti, násilí a také vymáhání dluhů.Během shromáždění lidu, pořádaných obvykle na nějakém posvátném vrchu, či významné mohyly, byla uctívána Matka země v některé ze svých podob (nejčastěji jako bohyně Danu) a především jeden z nejznámějších a nejoblíbenějších keltských bohů Lugh, po němž nese jméno i tento svátek. Lug byl bohem moudrosti a všech umění, patron řemeslníků i válečníků, mocný kouzelník nadaný neobyčejnými intelektuálními schopnostmi a vůbec jeden z "nejuniverzálnějších" keltských bohů. Zobrazován byl zpravidla jako mladý muž ušlechtilých rysů s velkým oštěpem a doprovázen havrany, symboly moudrosti a proroctví. Lugovo jméno nese mnoho evropských měst: ve Francii Lyon (který prý Lug sám založil), Loudun a Laon, v Belgii Leuven, v Holandsku Leyden a v Polsku Legnica. U nás na Lugovo město aspirují nejspíše Louny, které nesou slovní základ této sympatické postavy keltské mytologie.Někde se doposud dochovaly některé zvyky původního dožínkového obřadu, který lze zrekonstruovat asi takto: Při východu slunce prvního dne Lughnasadu odsekl slavnostně jeden z druidů několik klasů obilí z první úrody. Ty položil na kámen a vyřkl zaklínací formuli (šlo patrně o díkůvzdání bohům). Poté se zrno z těchto klasů umlelo, zpracovalo na těsto z něhož se vytvarovala placka. Ta se pak upekla na ohni, který byl rozdělán pouze z větví jeřábu. Upečená placka se po drobtech rozdala všem účastníkům oslavy.V keltské společnosti byl považován za jeden z nejhorších trestů vyloučení z náboženských obřadů. Teprve při popisu např. tohoto rituálu je vidět, že šlo opravdu o tehdy velmi tvrdý trest. Vyloučení z náboženských obřadů znamenalo ztrátu přízně i ochrany bohů a také praktické vyloučení ze společnosti.Také keltský král prováděl při Lughnasadu obřad, při němž vyjadřoval úctu a vděk bohům. Vše se odehrávalo opět na některém z posvátných vrchů. Král stojící na vrchu obrátil hlavu vzhůru ke slunci a svazkem klasů z nové úrody opsal nad hlavou tři kruhy ve směru hodinových ručiček Různé podoby lidových veselic při dožínkách svědčí o rozmanitosti zvyků při oslavách Lughnasadu v různých krajích. Často se na konci žní vytvaroval poslední snop do tvaru lidské postavy. Podle toho, jaká byla úroda, dostal podobu panny nebo babizny ("cailleach"). Poslední vůz, vezoucí obilí z polí bylo zvykem ozdobit květinami. Obvykle se zvolil "pán žní" a "královna žní", kteří jej doprovázeli a dohlíželi na to aby se dostalo obilí suché pod střechu. Ostatní se symbolicky snažili obilí pokropit vodou. Poslední dožínkový snop bývalo také zvykem po celý rok ponechat na nějakém významném místě, někdy se však obřadně pálil nebo zaorával do půdy, či přidán do krmiva pro nějaký obzvlášť ceněný kus dobytka. Věřilo se, že v tomto snopu je zakletá síla plodnosti a růstu.Tradičním jídlem o Lughnasadu byl ovesný koláč, o který bylo nutno se podělit s přáteli. Pečení tohoto koláče je spjato s původním zvykem uctívání smrti "Zeleného muže" (John Barleycorn, Ječmínek), který symbolizoval vegetační cyklus. Ten se každý rok symbolicky o žních obětoval, aby mohl vzejít život další.O tom, jak se nevyplácí nedodržovat tradice a opomíjet slavnost Lughnasadu, vypovídá i jedna středověká báseň:Za zanedbání přicházíholá hlava, ochablost, brzké šediny,králové bez důvtipu a radosti,bez pohostinství a pravdy. http://www.lughnasad.cz/https://www.facebook.com/festival.lughnasad

Svátek pro měsíc Duben: Beltain

Jeden z nejvýznamnějších keltských svátků. Původně byl slaven v noci před druhým úplňkem po jarní rovnodennosti, nyní je slaven 40 dnů po jarní rovnodennosti. Podle Keltů tímto svátkem začíná „světlá“ polovina roku, kdy je příroda probuzená a vitální, vše rozkvétá, sluneční paprsky probouzejí  naše smysly a dávají nám novou sílu.Zatímco na Velikonoce se k poctě bohyně Ostarun (Easter) slavila probouzející se plodnost země, nyní nastal čas květu. Příroda je již probuzená, nastává čas lásky a radostného života plného plodnosti. Sexuální síly dosahují svého vrcholu. Aby se mohlo zrodit nové, je však třeba nejdříve zničit staré. To se provádí pomocí ohně. Beltaine znamenal ve starokeltštině „jasný a zářivý“ oheň.Ohňové rituály na BeltaineZapalují se dva ohně. Jeden byl mužský, černý a druhý byl ženský, bílý. Mezi nimi se o půlnoci vztyčovala bříza (májka), ozdobená barevnými stuhami jako symbol oslavy plodnosti, růstu a života. Půlnoc znamenala přelom mezi temnotou a světlem, odchod temné poloviny roku a příchod světlé. Májka byla také spojením mezi Nebem a Zemí. V ohních se pálily slamění panáci od Samhainu, nyní již nebyli potřeba. Pálili se na znamení konce temných časů. Muži a ženy pálili u svých ohňů vše staré a nečisté, co se nashromáždilo během zimy a přijímali novou sílu na nadcházející období. Poté spolu všichni až do rána  tančili okolo májky a milovali se v přírodě. Děti zplozené o této noci bývají prý velmi šťastné.Oslavy Beltainu v dávných dobáchV předkřesťanských dobách se na Beltaine setkávaly ženy, aby slavily svátek ženskosti a plodnosti. Šlo především o oslavu a uctění daru Velké bohyně svým dcerám, schopnosti dávat život. Ženy doslova tahaly své vyvolené do křoví, aby vyzkoušely, zda je tento muž schopen zplodit děti a být otcem. Tuto noc neplatili žádné závazky, muži i ženy si mohli sundat snubní prsteny a chovat se jako svobodní. Tyto praktiky měly také zabránit uzavírání neplodných manželství. Není divu, že se tyto svobodné, sexuálně nezávislé a sňatkem neposvěcené reje, církvi znelíbily. Křesťanští kněží začali podněcovat strach mužů z divoké, bezuzdné ženské sexuality, označili účastnice tohoto svátku za čarodějnice a upalovali je.Magie a rituály na BeltainRáno na Beltain by si ženy měly omýt obličej v ranní rose, potom budou celý rok krásné, pletou věneček z jarních květin a háží do potoka, řeky či jezera. Žehnají tím vodě a též pozdraví její bytosti. Mohou také natrhat košíček jarních květů a postavit ho na práh tomu, kdo potřebuje pomoc a povzbuzení. Tato noc je pro čarování jako stvořená. Dnes můžete spatřit víly. Tančete, zpívejte, milujte se! Nezapomeňte si něco přát, až budete skákat přes beltainský oheň! Se svým milovaným vypijte společně číši vína, do které jste vložili čerstvý jarní květ. Je svátkem Velké svatby. Beltaine oslavuje sexualitu, smyslnost, spojení, plození, rození, život, smrt, znovuzrození. Využijte tuto magickou noc k nějakému očistnému obřadu, k partnerskému rituálu nebo k obřadu plodnosti. Volejte měsíční bohyni Rhiannon a proste ji o lásku, sexualitu, vášeň a soucit. Pomůže vám také s tvořením, uměleckou inspirací a zhmotněním vašeho snu.

Rodíme ONLINE 2015: Jak maminky prožily Velikonoce?

Alex dostal obří vejce. Ady.S nemile překvapilo počasí. Jasko si užila rodinnou oslavu narozenin. http://www.babyonline.cz/rodime-online-2015-jak-maminky-prozily-velikonoce

Velikonoce,snad už naposledy |:)

Barvíte na Velikonoce vajíčka?Kolik jich tak nabarvíte?Nebo raději koupíte čokoládové pro malé kluky a pro velké se vždy najde nějaká kořalka :)(u nás to nějak nikdo neslaví,proto nikdy nebarvíme,bydlíme tady na vsi už 7let a ještě snad nikdo nepřišeloni to z nás snad cítíani mi to nevadí.Jsme malá vesnička možná tak do 200 obyvatel.Když jsem byla malá,tak jsem musela barvit aspon 20ks vajíček,tenkrát se to nějak více řešilo a koledníci ještě chodili.Pamatuji si,že jsem musela trapně otevřít dveře a nastavit zadekno proto Velikonoce nemusím)

Svátek pro měsíc Březen

Meán Earraigh nebo-li Alban Eilir či též Eostre, Ostara, to všechno jsou názvy pro slavnosti jara. Jméno Eostre, bohyně jara a nového života, nás potom přímo odkazuje na Velikonoce (anglicky Easter). V dávných dobách tyto svátky splývaly v jeden, jehož hlavním smyslem bylo uctít a oslavit příchod nového plodného období.Při jarní rovnodennosti opět nastává výjimečný okamžik, kdy den a noc jsou stejně dlouhé. K tomuto jevu dochází kolem 21. března a tímto datem také začíná astronomické jaro. Tento svátek je protipólem podzimní rovnodennosti, a i on je symbolem dokonalé rovnováhy. V následujících dnech až do letního slunovratu moc slunce poroste.ME jest oslava plodnosti a nového života. Proto se s ním pojí mnoho tradic, které tento aspekt podtrhují. Nejdůležitějším symbolem nového života je vejce. Proto se při jarních slavnostech vejce zdobí, obětují, darují, ale také se z nich připravují různé pokrmy. Časté jsou různé vaječné nádivky, které navíc obsahují množství čerstvých jarních bylinek, které byly vítaným oživením jednotvárného jídelníčku. Vejce se pro příležitost oslav často barvila na červeno, aby byla ještě více zvýrazněna symbolika nového života.Dalším symbolem jsou jarní květiny a rašící větvičky, kterými byly zdobeny domy, případně byly uchovávány jako ochranný amulet. Nesmíme opomenout tradici pomlázky, která sahá až daleko do minulosti. Věřilo se totiž, že vyšlehání živými pruty přenese nový život i do těla vyšlehaného člověka.S jarními zvyklostmi se také pojí důsledná očista po zimě, držely se půsty, lidé se omývali tekoucí (živou) vodou z potoků a samozřejmě se také uklízely a čistily domácnosti. Přímo při oslavě jarní rovnodennosti potom proběhla očista novým ohněm, který měl zároveň symbolizovat rostoucí moc slunce.Se slunečním aspektem svátku se pojí pečení tradičních koláčů nebo bochánků s křížovým zářezem, v dnešní době je jím mazanec, kterým je tak symbolicky znázorněno slunce. Z tohoto koláče byla část obětována a zbytek se rozdělil mezi rodinu a přátele. Podle tradice každý, kdo snědl kousek potřený medem, byl celý rok zdravý.Mezi atributy jara patří také zajíc, který se symbolickým zvířetem bohyně jara. Dnes můžeme, zvláště v anglofonních zemích, narazit na velikonočního zajíčka, či králíčka, který rozdává dárky, hlavně vajíčka, a který je odrazem tohoto symbolu.S příchodem jarní rovnodennosti tedy začíná roční období plné života a radosti a tento zlom naši předkové velmi intenzivně vnímali, obzvlášť po dlouhé zimě, kdy museli být zavření doma. My dnes máme mnoho možností, jak si zpříjemnit zimu, přesto bychom neměli zapomínat na to, že nastal významný okamžik, přelom období, a měli bychom se připravit na novou aktivní část roku. Proč ne třeba tím, že se také očistíme a omladíme, jako to dělali naši předkové.Literatura k tématu:Frazer, J. G.: Zlatá ratolestHopman, Ellen.: Druidský herbářMacCulloch, J. A.: The Religion of the Ancient CeltsMcCoy, Edain.: Keltské mýty a magie

6. únor - svátek slovanského boha Velese

Jeho jméno se odvozuje od indoevropského kořene „uel“ – pastvina, louka, případně i „wel“ ve významu vidění, prozření. Jako bůh plodivých sil země a hojnosti podporoval zemědělství a chovatelství. Svěřovala se mu tedy ochrana úrody i dobytka. Z posledních klásků obilí se zavazovala „brada Velesovi“, která sloužila jako ochrana úrody před zlými duchy.Je to mocný bůh podsvětí, dobytka a čarovné síly. Není vůbec náhodné, že doba jeho svátku připadá na opačnou polovinu roku, než doba svátku Perunova, s nímž Veles tvoří protikladnou dvojici. Více na stránce: http://rodnavira.cz/o-nas/nase-cinnost/velesuv-svatek/http://www.pohanskafederace.cz/veles/