Střevní chřipka

Poraďte, mámy...doma si přesně po 3 dnech předáváme jeden moribundus...dnes je řada na mě. Kojím, můžu si dát Hylak, černé uhlí a Paralen.
Dlouho mi nebylo tak strašně...

šestinedělí

ty šestinedělí jsou tak nádherná

5 dětí

Tééda páte dítě! To obdivuji. ♥

I čtyři děti jsou obdivuhodné. Držím palce, ať vše v pořádku zvládnete! 😊

Zoo Jihlava

Je to jedna z nej zoo u nás :)

Soutez

To bylo hodně těžké 😅

Zoo Jihlava

Jihlavská zoo byla úplně první, kterou dcerka navštívila, když jí byly asi 3 měsíce, rády se sem zase vrátíme 😊

Zoo Jihlava

Letos jsme se do Jihlavy opět chystali, ale bohužel to nevyšlo. 🐊

Hezké

Krásná soutěž, Jihlavu máme daleko, tak třeba příště :)

těžké otázky

tak to byly těžké otázky 👍👍 to jsem se hodně zapotila, abych našla odpovědi, ale zase jsem se dozvěděla něco nového 🙏

Maminka Vladimíra: Díky Marťánkům jsme nyní celá rodina zdravá

Chtěla jsem podpořit imunitu dcery díky Marťánkům PROimun akut. Marťánci nám pomohli od bolesti v krku, zmírnily průběh nemoci a budeme i nadále užívat pro doplnění vitamínů.https://www.babyonline.cz/testovani-martanci-proimun/vladimira#mesic

Rodina ?

Jani, to už se známe 12 let ? Neuvěřitelné... ?.
Na BOL jsem tenkrát také narazila úplnou náhodou ,ve vyhledavači, a našla tu druhou rodinu ?. Byla to láska na první pohled . Je pravdou,že jsem tu trávila až neúměrné množství času,manžel by jistě rád povyprávěl ,ale bylo to úžasné období na které nikdy nezapomenu ?. Tolik empatie,inteligence a vtipu jsem v žádné jiné holčičí bandě nenašla,opravdu byla výjimečná ?.
Sice už sem skoro nechodím,děti vyrostly , ale i tak Ti milý BOLe přeji další plodná a úspěšná léta .
Děkuji,že jsi .

Asi fakt nejsme normální rodina...

Můj chlap si pochroumal nohu a má nechodící sádru... Tak nějak funguje, částečně pracuje z domu, částečně jezdí do práce, teda jezdí si pro něho kolegové.. Se svoji ségrou normálně vychází, píšou si jak žijí a tak. Takže jsem jí požádala, jestli by se o něho nemohla sem tam postarat, má to skoro po cestě z práce. Nakoupit, uklidit, uvařit něco k jídlu a tak... Jo, já se s ním domluvím... Ještě jí říkám, víš jak to mají chlapi, nesmíš se ptát, ale musíš konat.. Jo, neboj... No včera po pěti týdnech jsem zjistila, že tam ani jednou nebyla, že prý nic nepotřebuje. Jo, kolegové mu nakoupí, ale to je tak všechno... Takže včera, jsem přes hodinu dávala do kupy jeho byt (naštěstí ho má malý), a nechala mu tam nějaké navařené jídla, i když si ukuchtit zvládne i něco sám... Tohle prostě nechápu... My v rodině ani nemusíme o nic prosit, všechny tyhle věci tak nějak děláme automaticky, ale u nich, pořád jenom se divím.. Přitom jeho mamka doopatrovala tchyni, jako jediné dceři jí zůstali na krku rodiče, ale její děti to nevidí, protože nikdy do toho nebyli zatahováni. Asi je fakt, že člověk který nemusí, tak nevidí.. To my naopak, od mala jsem byla zvyklá pomáhat babičce s invalidním dědou, když pak už babička byla taky taková zmatená a nemohoucí, a já už skoro dospělá, tak nebyl problém pro mě nebo bráchu, i sestřenky, se o babičku postarat. A kluka do toho zatahuji taky od mala. Sice je to chlap, ale tak snad v něm něco zůstane...Jo jasně, když se odstěhujete někam daleko, nebo ty vztahy jsou takové chladné, tak to fungovat nemůže, ale znám spoustu lidí co bydlí v okruhu pár kilometrů, navštěvují se snad každý týden, ale když je třeba pomoct, tak nikdo nevidí a neslyší...