hlídání

Holky, nejspíš vám všem vyrazím dech... moje tchyně je sice hodná, víceméně spolu dobře vycházíme, ale co se týká hlídání malého (no, 1,5 roku zas není tak minimimi), tak je to děs. Nejen že si musím vždycky říct, nikdy si ho nechtějí jen tak "půjčit", ani je nenapadlo vzít ho ven, když jsem měla zápal plic, takže kluk chudák trčel dva týdny doma (manžel chodí pozdě domů - bylo to v zimě- a moji rodiče ho brali ven o víkendu). No a vrchol nastal tento týden, kdy tchyně hlídala 2 hodiny u nás doma, potřebovala jsem ve městě vyřídit něco na úřadech, kde mají schody, nikoli výtah. Když jsem se vrátila, byli u nás oba i s tchánem, tak jsem měla obavy, jestli zlobil nebo tak. A dověděla jsem se, že "se pokakal a ona nevěděla, jak ho umýt a přebalit, tak jsem si zavolala tAťku". No a v tu chvíli jsem definitivně pochopila, že z jejich strany se žádné skutečné pomoci nedočkám. Pořád to nemůžu strávit, to by jako ženská mohla zvládnout, ne? co vy na to? Mrkvička

Stát přispěje na hlídání dětí

To by bylo super, ne? :-) Čemu byste dali přednost: jeslím nebo chůvě?