Činčilák - srdce v pořádku, ale

má, holky, střevního parazita giardie. Je celkem neškodný, ale ve stresových situacích může potrápit. Tak asi ty nehybné běhy měl od bolesti bříška. Jedu dnes pro antiparazitikum, znamená to mu zase dávat do tlamičky, kdy jej držíte na zádech za uši a on mně samozřejmě tu stříkačku odráží předními tlapkami i těmi zadními silnými tlapami. Teď jsem mu takto, než byly výsledky, 2x denně aplikovala SAB simplex, ano, ten, co jsem dávala na prdíky i dětem, a bylo to šílené. Teď jej pro změnu budu trápit tímto. Ještě nesu trus těch dvou holek, ale léčit tímto pro mě trýznivým způsobem 3 činčily bude záživné. Ale hlavně, že to není žádná chlopenní vada. Aby ji chudák nedostal z té aplikace terapie na toho střevního parazita... Děkuji moc za držení palečků, pomohlo to!

Činčilák - sono srdce

Holky, tak ještě držte palce, prosím, panu doktorovi se to nezdálo, tak si to ještě v klidu, ten záznam prohlídne a pak nám řekne, zda je tam chlopenní vada s nutností léčby nebo ne. Děkuji! Ale Albert je v pohodě. Pouze má v části vyholený hrudníček :-).

Nemocný činčilák

Ahoj holky, byla jsem dnes na veterině na odběru krve s Albertem. Musím říct, že po nemocech dětí je to pro mě druhá nejvíce psychicky vysilující věc v životě. Tedy to, když je něco se zvířátky. Jeden den ráno vůbec nemohl na nohy. Měl sice zvýšenou glykémii, ale prý spíše stresem, že to nebylo tak moc. Ale v pondělí jde ještě na kardio ultrazvuk, zase jej u toho uspí. Snad to přežije a bude to jenom od bolesti bříška, že prý to někdy činčily dělají, protože měl 2 dny před tím zácpu. Přestali jsme mu totiž dávat dobrotky, ale pouze zdravou stravu, kterou má. Jinak musím říct, že tam byl úplně ukázkový. Normálně držel na mně, než jsme přišli na řadu, žádná snaha zdrhnout, asi byl pro něj stres i ta cesta. Uvnitř také v rámci možností spolupracoval. Držte palce! Děkuji, dám vědět, krásný víkend, Jana

Zima

Přiznám se upřímně, nemám toho moc v zimních podmínkách najezdeno, ale hlavně to nemám ráda. Nicméně jezdím, a když vidím že fakt asi jedu pomalu, neb za mnou je vláček, tak pouštím, ale většinou je stejně v tom vláčku je někdo podobný, takže se pak vezu aspoň za ním a nejsem já ta zlá :)Ale dneska, cesta po včerejším tání a nočním mrazu vypadala jak vypadala, celá ta cesta, cca 15minut, je v podstatě přes vesnice, kde se i motaji turisti po cestě. Vyjela, no spíš vyklouzala :), jsem z boční cesty na hlavni a hned se za mě pověsil typek s náhonem 4x4 a hned za něho fabie, odstup ani jeden žádný, já jsem na té cestě jela svých cca 40, vzhledem k terénu mi to fakt nepřišlo moc, ale oni měli pocit že je zdržuji.. Jako nevím, ale i v létě tam moc rychle nejezdím, protože pohyb chodců tam je, natož v zimě na ledu... Asi fakt budu jezdit busem a chodit pěšky abych nezdrzovala rychlíky :D

Pokladní Kobra 11

V pátek jsem se v Glóbuse zařadila do fronty, kde mě mladík přede mnou chtěl pustit, ale měla jsem ve svém apartním nákupním košíku toho možná více než on ve vozíku, tak jsem poděkovala. Ten by toho pak asi litoval. Paní jela neskutečně pomalu, ale místo nadávání jsme z toho měli zábavu. Jako první jsem pronesla, že se mně ta kvalitní ryba zkazí ještě před tím, než se dostane na pásu na řadu. Když jsme sledovali, jak "uváženě" paní každou položku vezme do rukou, tak jsme se nejen s pánem před, ale i za na sebe začali potutelně usmívat. Když byl mladík před osvobozen a s nákupem odjížděl a soucitně se na mě s pozdravem usmál, tak jsem se samozřejmě mimo uši paní pokladní neudržela a pronesla, že je jak Kobra 11 s vražedným tempem. Stejný pohled, úsměv a pozdrav jsem pak věnovala pánovi za mnou. Řeknu Vám, že v tak dobré náladě jsem snad od pokladny ještě nikdy neodcházela. Je vidět, že jsme prožili svátky v kraji, kde se nespěchá a všichni mají stále dobrou náladu. Asi jsem to od nich chytla

cukroví

Jana tady v minulých letech nadhodila diskuzi, kolik kdo peče druhů cukroví a co je ještě normální ...tak jsem zmiňovala svoji maminku ...kterou to prostě baví (a taky je trochu svéráz ...) ...letos mě ten počet cukroví zajímal, protože měla v listopadu a část prosince rozkopaný byt ....takže jsem na návštěvě zjistila, že tedy letos poprvé nedělala perníkový betlém (musí se dělat každý rok nový, protože poleva opadá ...a malovala ho i ten rok, co měla kdysi zlomenou kůstku v zápěstí ...) .... počet druhů cukroví ale nevěděla z hlavy ani ona ..tak jsem složitě počítala na míse .... a spolu s perníkama jsem se dobrala k číslu 15 ....ale zase netvrdím, že maminka je tak úplně normální

Anonymni kavoholici...

Decka, teda nejvic Ria, jsou uz nekolik tydnu doma kvuli opakovanym nemocem. Je problem je dostat i na hodku ven na prochazku, nejradsi by od rana do vecera cumeli do tabletu, co jim nevychovne dovoluji vetsinu casu, pac jinak bud skacou, dupou, bijou se nebo jinak budi maleho, ktery ma kratke a velice lehke spani. Ovsem tablety jim alespon na par hodin denne beru a schovavam, co vyvolava docela silnou nevoli, hlavne ze strany Riany... Vcera mi prisla vmest do obliceje obrazek, ktery nakreslila, byl na nem hrnek od kavy a spousta polamanych srdicek a kostrbatym pismem napsano, ze kava je dulezitejsi nez deti... Ja ji na to rekla, ze kava mi neodmlouva a nezlobi Ale pozdeji jsem se nad sebou zamyslela a napadlo me, jestli by jsem nemela dochazet do nejake podpurne skupiny.... Kde by se pilo silne kafe a hlavne bez pritomnosti deti

stehovani

Mám zkušenosti se stěhovací firmou i na vlastní pěst. Sama bych do toho už určitě nešla. Moje první zkušenost byla s firmou www.stehovani-kvalitne.cz a určitě je můžu doporučit. Nabízí i stěhování do zahraničí.

Báli jste se letos čertů?

Já ano!!!

Nábytek

No a když teda nepreferujete ty velkoobchody s nábytkem, tak kam chodíte nábytek nakupovat?

Asi fakt nejsme normální rodina...

Můj chlap si pochroumal nohu a má nechodící sádru... Tak nějak funguje, částečně pracuje z domu, částečně jezdí do práce, teda jezdí si pro něho kolegové.. Se svoji ségrou normálně vychází, píšou si jak žijí a tak. Takže jsem jí požádala, jestli by se o něho nemohla sem tam postarat, má to skoro po cestě z práce. Nakoupit, uklidit, uvařit něco k jídlu a tak... Jo, já se s ním domluvím... Ještě jí říkám, víš jak to mají chlapi, nesmíš se ptát, ale musíš konat.. Jo, neboj... No včera po pěti týdnech jsem zjistila, že tam ani jednou nebyla, že prý nic nepotřebuje. Jo, kolegové mu nakoupí, ale to je tak všechno... Takže včera, jsem přes hodinu dávala do kupy jeho byt (naštěstí ho má malý), a nechala mu tam nějaké navařené jídla, i když si ukuchtit zvládne i něco sám... Tohle prostě nechápu... My v rodině ani nemusíme o nic prosit, všechny tyhle věci tak nějak děláme automaticky, ale u nich, pořád jenom se divím.. Přitom jeho mamka doopatrovala tchyni, jako jediné dceři jí zůstali na krku rodiče, ale její děti to nevidí, protože nikdy do toho nebyli zatahováni. Asi je fakt, že člověk který nemusí, tak nevidí.. To my naopak, od mala jsem byla zvyklá pomáhat babičce s invalidním dědou, když pak už babička byla taky taková zmatená a nemohoucí, a já už skoro dospělá, tak nebyl problém pro mě nebo bráchu, i sestřenky, se o babičku postarat. A kluka do toho zatahuji taky od mala. Sice je to chlap, ale tak snad v něm něco zůstane...Jo jasně, když se odstěhujete někam daleko, nebo ty vztahy jsou takové chladné, tak to fungovat nemůže, ale znám spoustu lidí co bydlí v okruhu pár kilometrů, navštěvují se snad každý týden, ale když je třeba pomoct, tak nikdo nevidí a neslyší...

Měli jsme pod okny park

A teď tam bude co? Kostel Ano,v Praze uprostřed panelákového sídliště nám 15metrů od okna staví kostel Jako neuvěřitelný,ale tak co se dá dělat,možná lepší než další Kaufland.Prý si to situace žádá,no nevím,složení sídliště je z 90% ruské,čili protestanti...Takže jupí,budeme si užívat hluku a prachu a pak nám tady každou chvíli bude dělat bim-bam velký zvon