Jak zvladat obdobi vzdoru

Nase Anicka byla vzdycky celkem hodne a poslusne ditko. Ovsem jak se zacal blizit treti rok, mela jsem pocit, ze mam doma uplne jine dite. Zacala zlobit, vztekat se, vsechno bylo porad spatne, vsechno chtela naopak, zachvaty zlobeni byly jeste zesilene zarlenim na prave narozeneho Honzika. Ze zacatku jsem z toho byla nestastna, snazila jsem se ji co nejvic venovat. Ale co se da delat, miminko stejne zabere spoustu casu. A tak Anicka vesele zlobila dal, ja uz jsem nekdy vecer byla zrala na psychiatrii:-)) Porad jsem ji vysvetlovala, ze ma byt hodna, ze ji mam stejne rada, ale ve chvilich vycerpani jsem ji obcas taky nejakou vychovnou lupla na zadecek nebo jsem na ni zarvala. Pak me to mrzelo, ale vetsinou to zabralo.
Pak jsem se ale docetla v knizce prof. Matejcka, ze na zlobeni je nejlepsi nereagovat a odejit z mistnosti. Pripadne rict, ze tohle chovani se mi nelibi, proto jdu pryc. Dite zustane v mistnosti samo, zjisti, ze nema divaky a mnohem rychleji se utisi. A nezajem maminky je pro dite mnohem horsi trest nez nejake biti. Takze se Anicka sama vzdycky za chvili prijde pomazlit se slovy:"Maminko, ja uz jsem zase hodna". A je to bez nervu. Jejich i mych.-))