Učeni na nočníček

S ucenim na nocnik jsem s Anickou moc nespechala. Docetla jsem se, ze do roku a pul to nema moc cenu, ze dite prakticky nechape, co tam ma delat. Tak jsme k roku a pul zakoupili nocnicek. Anicka z nej mela hroznou radost, nejdriv ho porad nosila na hlave. Pak zacalo uceni. Samozrejme vubec nechapala, co tam po ni chci. Aby tam vydrzela sedet, sedla jsem si na zem k ni a cetly jsme, ukazovaly zviratka, hraly si a tak. No a kdyz se nahodou dostavil uspech, tak nasledovalo veeelike chvaleni. Takhle jsme posazovali asi mesic, postupne uz vedela, co tam ma delat. Ale stale si nerikala. Celou tu dobu mela plinku, nechtelo se mi vytirat louzicky, nebo jeste horsi veci:-) Pak jsem tu plinu teda sebrala. A ejhle! Jednou se pocurala, zjistila, ze ji to tece po teplackach a zacalo ji to vadit. a jeste ten den si zacala rikat. S kakanim to trvalo jeste tri dny, vzdycky si pockala, az ji dam plinku na spani. Ale pak se ji tak moc chtelo, ze nevydrzela a za velkeho povzbuzovani se to taky podarilo. Pak se malem uklanela jako na divadle, protoze jsme ji vsichni hrozne chvalili.
S Honzikem se chystam zacit za ctvrt roku, az mu bude tech 18 mesicu. Chci byt zase dusledna, kdyz uz se zacne, tak aby vedel, ze uz se cura do nocnicku a nikam jinam. Stoji to nervy, velke hlidani, ale pokud maminka vytrva a nepolevi ani jeden den, tak to ani netrva dlouho. Dite si na ten rezim zvykne a pak uz to tak dela samo. A hlavne chvalit, chvalit, chvalit!!! To je pro mrnousky nejdulezitejsi. Tak hodne uspechu!