Nevzdávejte to!

Dceři je 5 měsíců a kousek. Z porodnice jsme šli na plném dokrmu, protože malá se neuměla (a přes usilovné zkoušení ani nechtěla, začala vždycky hystericky hlady řvát) přisát - mám velká těžká prsa a Laura si s tím prostě neuměla poradit. Zakoupila jsem tedy odsávačku a celkem úspěšně to cca. 7 týdnů řešila tak, že jsem odsávala a krmila z láhve s nejmenším otvorem. Musím říct, že jsem toho občas měla plné zuby - ohřát Lauře mléko odsáté po posledním krmení, nakrmit a poté odsát na další krmění - šílená ztráta času. Samozřejmě jsem ji ale týrala prsem dál - nejdřív k prsu, pak teprve dostala z láhve. Bebu jsme po necelém týdnu od příchodu z porodnice odložili na dno skříně a vrátili se k ní teprve teď, v pěti měsících. Jednou za dva dny večer ji už musím dokrmovat, protože "nestíhám produkovat". Od svých 10 týdnů spí celou noc - evidentně díky tomu, že večer trhá rekordy ve vypitých ml. Po počátečních nervech (Laura je má první), kdy jsem tu její nechuť jíst přímo od mámy x-krát obrečela a myslela, že ji snad ani kojit nebudu, jsem ráda, že jsme se propracovali až k 5ti měsícům plného kojení, i když technikou často značně nepřírodní. Vyvrátili jsme teorie o tom, že jakmile dítě začne pít z láhve, odmítá pití z prsu jako namáhavé. My na to šli opačnou cestou - od lahve k prsu. Navíc tomu, mám spoustu známých, které děti nekojily a přesto prospívají jako jiné kojené. Neházejte tedy flintu do žita.