Inzerce
Inzerce
Inzerce

Samotné dítě venku

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Samotné dítě venku - diskuze

  • Je ven a ven...
    Máme zahradu a dvůr, kterou jsem po narození dětí uzpůsobila jejich bezpečnosti, takže musím přiznat, že jsou děti samy venku už cca od 2let - třeba je dozoruju u okna od vaření, teď už sami řádí i na zahradě, učím je zajít vyřídit vzkaz tetě apod. - musí jít u kraje a rozhlédnout se.
    Sice tady žádný provoz není, ale vědomí odpovědnosti za sebe sama už Kája má.
    Jinak mimo pozemek je samotné zatím nepouštím.
    Sunny   | 10.05.2009 11:26:19
    Reagovat | URL příspěvku
  • Mám 6ti letého syna a nedovedu si představit, že bych ho nechala běhat bez dozoru po venku. Dost mě to mrzí, vím, že přichází do věku, kdy má čím dál větší potřebu hrát si s kamarády. Pamatuji si, že v době mého školního mládí jsme s dětma "lítali" po venku a přišli se domů jen najíst a zase rychle ven, bylo to super období, na které vzpomínám ráda. Ten pocit bezstarosti a volnosti... Já mám však u svého dítěte strach. Možná je to i vlivem médií, každou chvíli čtěte něco hrozného, co se stalo dítěti. A pokaždé se v diskuzích lidé ptají, co dělali rodiče, že i 14 leté nechali běhat po venku, aniž by věděli, co jejich dítka dělají. No nevím, ale je fakt, že do 15 let je za dítě zodpovědný rodič, i když kolikrát nemá šanci vědět, co zrovna jejich dítě dělá. To by mu opravdu musel být stále "za zadkem", což v určitém věku dítěte považuji za divné. Je to holt težké rozhodnutí.
    Bunchi   | 06.05.2009 12:11:51
    Reagovat | URL příspěvku
  • mám veliký starch až to jednou přijde a budu muset syna pusti samotného. Naštěstí bydlíme ve vnitrobloku tak na něj uvidím. Zatím jsem nad tím jen uvažovala. Řešit to budu až nastoupí do školy. Takže mám ještě rok čas 
    Stáňa   | 17.04.2009 13:36:12
    Reagovat | URL příspěvku
  • Taky tak ,jak se píše níže.Jednou ten den nastane,kdy je dítě samo venku,nebo jde ze školy.Kdyby to mělo být podle mě,nechodili by moje děti sami ven nikdy ani ve 30.Bohužel,musím je nechat žít.Gabka chodila od 7 sama ze školy.To ještě není to nejhorší.Horší je ten venek.Ted už sama jezdí po celé ostravě a kdo ví kde ještě.Pořád jí říkám co nesmí dělat a pak se stejně dovím,že byla u řeky s chlapcem,kterého znala jen z internetu.On si vzal deku a chtěl se s moji 13 letou Gabkou mazlit.Naštěstí byl rozumný a nechal jí,když mu řekla né.Ted se bojí jít s cizím i po městě.A to je dobře,není nad vlastní zkušenost.Dokola jí mužu říkat,že nikde nesmí sama s cizím a ona leze ještě na opuštěné místo k řece.
    Další velký strach mám o Honzu.U něho ještě den D nenastal,ale už se blíží.O něho se zase bojím,že bude riskovat.Lézt kam nemá,skákat buhví odkud,bavit se s kymkoliv.Je tak duvěřivý a manipulovatelný.Jejda,uplně se toho bojím jen jak to píšu.
    Honafa   | 16.04.2009 11:36:50
    Reagovat | URL příspěvku
  • Věk kdy pouštět dítě samotné je opravdu velmi diskutabilní. Podle výsledků vede 6 let, většinou zlom školka/škola. Většina maminek opravdu nemá možnost "stále stát dítěti za zadkem", strach má a bude mít ale, ať mu bude šest nebo dvanáct. Dneska se děje tolik hnusných věcí, že žádné dítě "samo" venku není v bezpečí. U nás to bylo cca 7 let, druhá třída, ale stejně vždycky trnu, jestli je vše OK. Myslím, že přijmout určitou samostatnost vlastního dítěte v tomto smyslu v kontextu nástrah dnešní doby je hodně těžká věc pro každou maminku.
    Floresiensis   | 15.04.2009 13:39:47
    Reagovat | URL příspěvku
  • moje nejstarší dítě chodí samo od 6 let - hlavně proto, že muselo začít samo docházet do školy a ze školy, asi od 7 let chodí sám ven s kamarádem, běhají po okolí, hlavně v lese, který máme pár metrů za domem. Vždy mám o něj strach, i když už mu je 10 let. Ale uvědomuji si, že se mě nemůže stále držet za sukně a ke svému normálnímu vývoji potřebuje nějaký čas strávit i s kamarády. Mladší 2 děti /4 a 6 let/ zatím samy nikam nechodí, ale od září se bude muset osamostatnit Gábinka, protože začne chodit do 1. třídy. Mám z toho strach, ale jiné řešení prostě není, já bohužel nemůžu být na několika místech současně.
    Humpolec   | 14.04.2009 19:37:13
    Reagovat | URL příspěvku
  • pouštím ale bojím se
    hlasovala jsem od 11,protože se vážně bojím,mám totiž dítě velmi důvěřivé,a i přes dlouhé vysvětlování že nesmí mluvit s cizími lidmi to dělá.Pouštím jí teď,bude jí na podzim deset let ale mám velký strach   
    lucie73   | 14.04.2009 19:09:44
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce