@škubanek
Tak teď jsem se nasmála! S lehkostí...no asi takhle:zubařů se bojím jako ničeho...oprava...zubařů a pavouků...totální fobie, jedna zubařka od školky a nikdo jiný na mě nesměl sáhnout...a i tak jsem byla vždy rozklepaná jak magor...no a v 6. měsíci těhotenství mě začal zlobit zub...a zubařka dlouhodobě nemocná BEZ náhrady za sebe!!!Provolala jsem majlant, aby mě někde vzali, všude mě vyfakovali, že buď se k nim přeregistruju nebo mám smolíka. Takže já vyděšená jak prase, že se mi to rozjede (poučená o průserech se zubama v těhotenství) a ještě se musím doprošovat? Bylo to ponižující jak blázen!!! Nakonec jsem ukecala jednoho doktora. Vyvrtal mi to, dal plombu a ok. Za dva dny hrozná bolest...o víkendu samozřejmě...v hlavě jsem měla jediné: NECHCI NA POHOTOVOST, bože chraň...to je moje zubní představa pekla...no...jeli jsme...tehdy ještě přítel mě musel podpírat, byla jsem paralyzovaná strachy, chtělo se mi brečet, zvracet, omdlít, no však to všichni známe ty historky od řezníků z pohotovosti.Doktor když mě viděl, nasadil líbezný tón, abych se jim tam fakt s břichem nesložila. Odvrtal plombu, nechal mi to volný a řekl mi, abych hned naklusala ke SVÉMU zubaři, aby mi to zadělal, a nedostal se mi tam infekt...že od toho tam oni nejsou. NO SUPER! Jenže já byla jaksi BEZ SVÉHO zubaře, že. Takže znovu vystresovaná k smrti, protože zánět v puse v těhotenství...no bomba.No a v ten moment jsem se zdravě nas...štvala a zavolala do soukromý ordinace. Vzali mě okamžitě. Ceník šílenej, ale pan doktor je taaaaak uklidňující člověk, jen ho vidím a přestávám se bát. Podíval se na to a zhrozil se, že mi ten zub na pohotovosti zničili příliš velkým vrtákem a že mi nemůže udělat rtg, aby viděl to poškození pořádně, že mi ho zadělá a budeme se modlit. Vůbec mi to nedocházelo, co tím myslel, že jako bych snad o něj měla přijít? ve 29 letech? Pfff...No pár týdnů to vydrželo...vidím to jako dnes, drahoušek mi udělal svůj legendární hemenex a já si pochutnávám a najednou mu povídám...hele, asis tam nechal skořápku nebo co, zapíchla se mi do dásně...hahaha, jdu k zrcadlu a!!! ZUB JE VEJPŮL!!!Takže se znovu narvat ze dne na den k panu zubaři, ten mi bohužel potvrdil, že zub nezachráníme, protože se rozlomil příliš nešťastně. A že dokud neporodím, tak na mě prostě nemůže bez rtg sáhnout. No bomba.Žila jsem si spokojeně se svým pahýlkem, když mě v 9. měsíci začal nějak bolet...dost bolet...a copak mi ještě chybělo? Aaaaano, maličkatá sepse...takže vyrvat...opět jsem umírala strachy a pan doktor se opět ukázal jako kabrňák...uuufff...a mám díru jak vrata...je vidět, když se hodně usměju...co s tím? Můstek nebo implantát...mám prý čas si to promyslet...No a pak už to znáš...mám krásný nový zub, na kterém je nejlepší, víš co??? Že se už NIKDY nezkazí Takže s lehkostí to rozhodně nebylo, to mi věř, psala jsem čistě jen o tom vrtání do kosti, protože to byla proti tomu všemu vážně pohoda.Sorry za román.