zarlivost - diskuze

Naštěstí nejsem, to bych se musela zbláznit.....můj partner je gynekolog

Já žárlím tak nějak normálně. A nejen na ženský. Já jsem schopná žárlit i na Tomovo kolegy v práci. Protože oni s ním vlastně tráví víc času než já a když pak s nima jde ještě občas na pivo (tak jednou v měsíci - častěji to určitě není), tak to žárlím, protože mi kradou můj čas :)))Ale to si nechávám pro sebe, tatínka s nima s úsměvem pustím. Vím, že taky potřebuje oddech a pobavit se. A taky vím, že když máme možnost (hlídání), tak jde radši se mnou...

říká se, že kod nežárlí - nemiluje.....nevím co je na tom pravdy.... asi trocha jo. mám velmi atraktivního chlapa a vím, že by ho chtěla mít spousta ženských... a také vím, že on se nikdy nezříkal, když mu bylo nabídnuto.... a já jsem to samé v bledě modrém - až na tu atraktivitujenže ted ve 40 a 50 letech to je trochu jiné než ve 20 a 30.ted si zatraceně ovažujeme jeden druhého a také toho, že sice po opačném pohlaví rádi koukáme, ale nespíme s ním ani příliš nekoketujeme.kdyby se nedej bože stalo, že by můj chlap v opici upadl do cizí postele a já se dozvěděla, tak bych z toho byla asi dost smutná, ale určitě bych se nerozcházela ani nedělala žádné velké scény ani odvety.co by mne k rozchodu donutilo by byl vztah. vztah se vším všudy s jinou babou. to už bych ho nechtěla a odešla bych od něj.tělo je jedna věc, duše druhá. a duši - té já fandím.

nějaké období to bylo hrozný. To když člověk na něco přijde a pak červík hloubá. Tak to jsem děsně žárlila. Nějak jsem vše ustála kvůli Filipovi. Nechce se mi o tom víc psát. Takže když nemám podnět tak nežárlí, jinak bych se zbláznila. Což se mi málem stalo

Můj manžel se s ženskýma celkem dost kamarádil. Dokonce když si nějaký jeho kamarád našel babu, manžel si s ní rozuměl pomalu víc než ten kámoš s kterým chodila. Protože můj manžel je takový... Vyslechne, ale mlčí, pokud má připomínku, není to žádná blbost, ale inteligentní věc. Navíc má něco, co málokterý chlap: Opravdu udrží tajemství, tak se mu může svěřit kdokoliv s čímkoliv a ví, že on to nevyslepičí. Celkově lidi, nejen ženské, ho mají rádi. A ne jednou jsem slyšela, že má uklidňující hlas a že se jim s ním dobře vykládá. Žárlila jsem jen na jednu jedinou holku s níž jsme se kamarádili, ale akorát jsem se tím pěkně ztrapnila.A jinak si říkám, že je snad inteligentní chlap a kdyby náhodou k něčemu mělo dojít, tak si promyslí, jestli by mu to stálo za to nebo ne...

No žárlivá jsem nebyla, vždycky jsem si říkala že chlap se za cizí sukní nebude otáčet a jak jsem dopadla-chlap mě s cizí sukní odešel. Takže žádná si svým jistá být nemůžeme. To že by si šel Martin s někým sednout na kafe mi nevadí, pokuď se to nebude stávat denně pravidlem.

jsem, tak nějak normálně , asi Ale občas, preventivně , jednou za rok mu vyhrožuju, že kdyby něco....upižlám mu ho nůžtičkama na nehty To snad odradí každého chlapa , no né?

Žárim taky hrozne moc,úplne ťa chápem

já žárlivá jsem..ne jako nějak hrozně,ale tak normálně jako každý...

Mně lichotí, když na mě někdo žárlí, sama žárlivá nejsem. V tomhle směru jsem velmi liberální a myslím si, že žárlit chorobným způsobem nebo dělat scény kvůli jiným ženám je spíš shouba než projev lásky. Tudíž žárlivost v přiměřené míře, jako náznak a projev lásky ano, ale jako stihomam kvůli kterému prohledávají některé kapsy, mobily i brašničku s nářadím v garáži, tak to se tedy nezlobte, ale to nikdy. To ať si jdou takoví dva lidé raději vzájemně z očí.

tak mě taky vstávají všechny chlupy na těle, jen si pomyslím, že by se mohl kouknout na nějakou hezkou štíhlou pipinu, to teda chudák ta ženksá, ta by to asi odnesla. Mám ale štěstí, že on se na žádný nekouká, nebo to teda aspoň nevidím(a co oči nevidí, to srdce nebolí) a ženský na něj nějak extrémně neletí, takže mi asi zbyde na krku a já jemu