zaopatření - diskuze

No zaopatřili mně i ségru vzděláním a snad dobrou výchovou. Peníze do začátku byli od pojistovny, v den osmnáctin nám každé vypršela pojistka. Já šla makat hned po matuře, doma jsme byla necelé tři týdny. Mamka je ráda, že se sama protluče, platí dluhy za naši babku. Pomáhá dárky ze zahrádky, a když potřebuju pohlídat a nebo si pokecat, kromě Bolu a mojeho tu nemám kamarádky. Když jsem rekonstruovali, peníze nedala, ale nechala tu první poslední volné chvíle po svém zaměstnání. Což je pro mne víc než finanční výpomoc. Taky hodně věcí posháněla a zamluvila pro malou. Můj otec jak se neznal, tak po zjištění, že bude dědou, sem začal jezdit i po nočních a taktéž pomáhal. Ted spíš udržujem vztahy, aby se neřeklo, holt Heli se k němu moc nemá, asi podvědomě cítí, že nemáme nejlepší vztahy. Ségra, ta si uměla zařídit. Během deseti let se natřikrát komplet přestěhovala, vždy na vzdálený konec republiky a vždy rekonstruovali. Naštěstí už mají Simču, tak se krapet krotí. Jí na baráku mamka moc nepomohla, holt Pardubice jsou moc z ruky na jižní Moravu. Zato tchánovci(pro ně je to první vnouče) dávají první poslední. Komplet jim zaplatili plastáky na celém baráku, a tchán je domácí kutil kombinovaný s elektrikářem, takže elektro-vodo-topo mají zadar v rodině. Otce neváhala po letech poprvé navštívit s tím, že potřebuje vyplatit dědictví zaživa. Nakonec šla ještě studovat, tak jí platil školu dalších pár let(pár přestupů ze školy na školu), i když si vydělávala. To jsme zjistila až po letech... Moje bábina za ni pěkných pár tisíc také zaplatila. Je za vodou, přesto neváhala a na generální správku koupelny zavolala opět našeho otce, vyšlo ji to levněji než firma. Podotýkám, že otec se od Vánoc zotavuje z rakoviny, a toto bylo letos v květnu. No a moji tchánovci jsou dobří. Zdravotně oba v háji, ale na barák nám půjčili skoro půl melounu, ted nestíháme splácet, můj je na rekvalifikaci, jeho brácha má velmi vážnou známost, chce se usadit a počítá s jejich výpomocí, a přesto nechtějí splátky, prý až bude můj opět v pracovním procesu. Při stavbě nepomohli, ale na to, že tchyně to k nám má pět km, tak se dopředu ohlašuje, na narozky i Vánoce mi dává pětikilo a pro Helču vždycky něco doveze, někdy mám pocit, že by se i rozdala. Na hlídání to moc není, neví si s Heli rady, tak je to vždycky tak max na dvě hodky, jinak s ní nevydrží, ale i tak. Shrnu-li to, jsem spokojená, něco málo jsem dostala a moc vděčit se nemusím. Holt, kdo na to má žaludek, umí si zařídit, kdo nemá žaludek, poradí si sám a jinak. Samozřejmě, že slíbená a nedodržená pomoc štve i mne, jen se to naštěstí netýká mých blízkých, ale přátel. Když mi pomůžeš, pomůžu ti taky, pokud nepomůžeš, poradím si. Ale nepočítej potom, že pomůžu já tobě, max třikrát a víc máš smůlu.

Co je zaopatření- to že mě rodiče vychovayli a dopřáli mi vzdělání, když v době když jsem si už vydělávla tak jsem mohla bydlet s nima, byť za přispívání na domácnost? To že jsme dostala finanční příspěvek v den 18tin do života, bylo jejich rozhodnutí a já ho doceňuju až teď když jsem na tom finančně špatně. Jsem moc ráda že mi dávájí věci ze zahrádky plus občas dají i jídlo navíc. Nečekám že mi věnují byt a nebo auto. Určitě ale neslibují pomoc kterou nesplní, jak to bylo u extchánovců.

Tedy nevím, ale snad tě rodiče zaopatřili, když jsi vyrůstala, dopřáli ti vzdělání. To je podle mě zaopatření a rozhodně od rodičů víc nečekám ani nechci. Když pomůžou jsem samozřejmě ráda, ale že by mi měli kupovat byt apod. to mě ani nikdy nenapadlo...

Na co si nevyděláme a kde se nezadlužíme , to nemáme :-)nepatříme mezi šťastlivce ,kteří dostali dům po babičce,či byt po dědovi...

Já jsem zaopatřená, dostala jsem hotový stavebko a půl domu. Až naši zestárnou tak jim to oplatím. Mám dvě malý holky a už teď jsou obě zaopatřený,jedna půl domu a jedna byt. A ještě máme v záloze zahradu jako stavební pozemek pro třetí dítě A zapomněla jsem na statek v čechách

nezaopatrili....brachu jo,a tenm to rozfrcal a pak se muselzaopatrit sam..ja se zaopatruji sama..slova jednou to bude vase,me nezajimaji...az budou potrebovat zase zaopatrit,jako se uz 1 stalo,reknu jim at prodaji barak v lesich,byt v praze, a koupi si mensio byt nekde kde je levneji a vklidu ziji..ja uz nedam nic

Nezaopatřili. Já odešla z domova ve dvaceti, od 19 jsem pracovala, jelikož táta si tam nastěhoval novou \"paní\", se kterou jsem nevycházela a nevycházím. Šla jsem bydlet s přítelem k jeho rodičům. Ségra tam musela zůstat, protože ještě studovala. Já ani ségra jsme nikdy nic nedostali zadarmo, vždycky jsme si museli všechno zasloužit, odpracovat. Nemám to rodičům za zlé, jsem naopak ráda, jsme obě samostatné a nečekáme, až nám věci spadnou sami do klína. Jako v rodině mého přítele, jemu a jeho ségře rodiče cpou horem dolem. Můj táta kolikrát nepřijel ani na vánoce, na naše narozeniny si vzpomene kolikrát až po půl roce. Teď po nějakých 8 letech si vzpomněl, že má taky ještě dvě dcery, takže mi slíbil peníze na kočárek a přijede na ségry oslavu narozenin teď o víkendu. Asi má špatné svědomí.Jinak přítel zaopatřený od rodičů je, bydlíme vlastně v jejich druhém domě, ale kdybysme nebydleli, na ulici taky nebudeme. Mohli bychom bydlet v baráku, kde jsem vyrůstala. Sice s 90-letými prarodiči, ale aspoň něco.

Tchýně s tchánem se snaží nějak pomoci. Úrodou ze zahrádky, nabalení obědu domů na druhý den. Jejich starší syn od nich dostal jako svatební dar peníze a Petr je dostal, když se od nich odstěhoval za mnou do bytu, který jsme si pořídili společně, ale za 5 let jsme na ně nešáhli a jsou schované pro případ krize. Od našich jsem neviděla ani korunu, zato do bezdětnýho bráchy vrazil otec už nemalý peníze kvůli neplacení půjček, který si bere na ho... Když jsem čekala Petříka tak sliboval jak nám vypomůže a díky bráchovi a přítelkyni, která neumí šetřit sám pořádně nemá.Asi tak před rokem udělal stavební spoření, že to dostanu já s mojí rodinou. Jenže to už budu chodit do práce a nebudu muset otáčet každou korunu. Stejně pokud by se s otcem něco stalo tak půlku dostane brácha a pokud by na mě připadl i byt tak bych ho ještě musela vyplatit, což mi příjde vzhledem k tomu, že otec do něj vrazil peníze, dost nespravedlivý.

Muj nazor je, ze pokud uz deti pracuji, nemely by od rodicu ocekavat natoz pozadovat nejake financni zaopatreni. Pokud nekteri rodice financne pomahaji, je to jen z jejich vule. Nikdo to po nich nemuze chtit. Nam nasi na stavbu domu neco malo prispeli, ale opravdu to skoro nestalo za rec. Ale ja jsem to teda ani moc nechtela. Nemyslim si, ze by rodice tesne pred duchodem meli platit bydleni svym detem. Chodime do prace, tak si na to holt postupne vydelame. Tchanovci nam neprispeli, ale jsem naopak rada, nechtela bych pak treba polouchat, ze nam neco platili a my je pak treba neposlouchame... A tak. Zato nam ale chodili pomahat, co mohli. Takze nam vlastne se stavbou taky moc pomohli. Ja tohle proste nemam rada, kdyz si nekdo stezuje, ze mu rodice nic nedali. No a co? Vzdyt se o nas prece starali az do dospelosti, ne? Mne nasi taky nic zvlastniho nedali(zadny byt, barak, auto, penize) a popravde, pripadala bych si trapne, kdybych po nich mela neco chtit. To je jen takovy cesky zvyk, ze deti porad cekaji od rodicu zaopatreni, i kdyz jsou dospeli. V zahranici to tak vubec neni. Mam jednoho znameho z Anglie, ted zije tady, je ucitel, moc slavne se nema. jeho rodice si jezdi na dovolene po svete. Ale ani on se na ne nezlobi. Proste to tak bere, ze ted maji na to pravo, kdyz vychovali 4 deti, tak aby si zase neco uzili oni. Mozna me tady za to nebudete mit radi, ale tohle je muj nazor

Ja muzu hrde rict, ze rodice me zaopatrili. Financne hodne, stavebko, na ktere jsme si vzali uver jen na 13 let, taky nam prispivaji na vetsi rekonstrukce. Ale hlavne nas ve vsem podporujou moralne. Nechali me studovat vysku, nerozmlouvali svatbu s Pepou ani nasledne miminko, no proste pohoda.Oni zatim zaopatrit nepotrebujou, ale az to prijde, tak doufam, ze my uz budeme natolik zaopatreni, abychom se jim mohli revansovat.

v roce 2003 jsme přestavovali barák, je to taky statek, vyrůstal v něm manžel a co byli jeho rodiče na světě tak na baráku ani neškrábli, tak si to dovedete představit. Nám také všichni říkali,že pomůžou, pomohli myslím fyzicky, ale co jsme si vyslechli keců, tak jsme jen skřípali zubama. Oni v 5 hodin zkončili a my tam bulhařili až do večera, mockrát padla věta, je to váš barák tak makejte. Je to samozřejmě pravda, ale když počítáte každou korunu, chodíte do práce a pak makat na baráku a ještě k tomu poslouchat blbý keci na který nemůžete nic říct, protože by vám už pomoct nepřišli. No hrůza a děs a takový 1 rok života. Mamku jsem poprosila, aby mi půjčila na sedačku do obyváku, abysme měli kde spát. Takže jsem dostala 40 000,-. Ale jednu větu nezapomenu, když jsem jí oznamovala,že budeme přestavovat tak také šlo o to kde budeme přechodnou domu bydlet a ona mi na to řekla, že má manžel bydlet v podnájmu. Kde na podnájem bysme vzali to nevím. Takže nakonec jsme bydleli přes léto v takové dílně, která je u baráku, tam jsem i vařila a pak jsme se chodili vyspat k mojí babičce, ale ta měla také představy, že jí tam budeme pomáhat. No nevzpomínám na to ráda, ale to co máme jsme dokázali sami.