banner
Napadlo vás něco zajímavého nebo hledáte inspiraci? Řešíte právě problém s těhotenstvím, porodem, kojením nebo výživou? Pojďme společně sdílet své radosti, starosti, zkušenosti, tipy a triky a podporovat se.

Pro tuto akci musíte být přihlášení

Vztekání - diskuze

20 reakcí

Zobrazit příspěvky podle:
Ahojda holky, tak jsem očividně vstoupili do druhé vztekací fáze. Takže zase potřebuji poradit. Když se vztekal, jak měl jít spát, tak jste říkaly, hodně se mazlit. A opravdu se podařilo, teď nemáme nejmenší problém. Dopapá, já ho pohoupu a hned na to ho položím do postýlky. Všechno probíhá v klidu. Ještě mi něco povídá, pohladím po vlasech, popřeju dobrou noc, zhasnu a odejdu. On si chvilku povídá a pak najednou koukám a on spí :oD. Teď se začal vztekat během dne. Nemůže se někam dostat a vzteká se. Něco mu vypadne z ruky a vzteká se. Něco mu seberu a vzteká se. A je to přesně ten případ, jak se klidně rozvalí na zem a mlátí sebou. Včera v noci to byla katastrofa, nedala jsem mu pití tak rychle, jak on si přál a tak se začal vztekat. Prohnul se a tak mi málem spadl, začal řvát tak, že vzbudil i tátu, bouchal do mě pěstma a když ani to nezabralo, tak mě obouma rukama začal škrábat po obličeji. Byla jsem z toho úplně mimo. Normálně mám na ksichtě stopy po jeho drápech. Když se vzteká přes den, tak mazlení nepomáhá, protože se vzteká dál a začne škrábat. Takže, teď babo (baby) raď (raďte)!!!!
Přeju pevné nervy
Nám na tohlnejvíc pomáhá dát pevné hranice. A i když je to těžké třeba na veřejnosti nebo někdy když potřebuješ vysloveně hladký průběh. Tak vydržet, za čas mu to dojde.Potom taky když udělá něco hezky chválit. Né jen trestat za neúspěch a úspěch brát jako samozřejmost. ve vzteku se nám nejvíc osvědčuje nechat bez povšimnutí vyřvat nebo dát do pokojíčku s tím, že jsou otevřené dvěře a máma a táta čekají v obýváku a hrozně se těší až Toníček přijde a budeme si hrát.A posleze vysvětlovat- co jsi měl z toho že jsi řval, nebylo by lepší říct co chceš nebo co ti vadí a třba by s tím šlo něco udělat než jen začít hystericky řvát. Prostě ukázat že profituje se z klidu a komunikace a né řevu..A i na vaší straně musí být že když něco slíbíte musíte to dodržet. Tedy neříkat: Jestli nepřestaneš řvát zabiju tě (příklad) protože na to nikdy nedojde, výhružky musí být reálné. A jestli přestane řvát dostane kolo...noooo pak musí dostat kolo
@medox Když on ještě nemluví, když na něj s něčím takový vyrukuju, tak na mě jen kouká. Todle může fungovat, až bude starší a bude chápat souvislosti.Dneska třeba shodil skleničky, nestihla jsem ani začít hubovat a on začal brečet. Věděl, že udělal něco, co se nemá. A co se chválení týče, někdy mám pocit, že ho chválíme až moc. Teď se naučil ukazovat, jak je velikej. Když chce být pochválenej, tak zvedne ruce. Třeba si s ním stavím kostičky a on je furt bourá a najednou zvedne ruce. Musím se tomu začít smát a říkat mu, jaká je šikulka a jak mu to hezky jde - todle zase naopak chápe až moc rychle!!!
@Buik Jo a takové to: mámo já chci jogurt a já si dovolím dojít pro lžičku nebo jí nedejbože umýt a už je řev. Chtěl to hned teď a není to tak rychlé jak by si představoval. To znám.Je to podle mě způsobené tím, že do ted měl vše hned (toník) a najednou šok, je to složitější a trvá to a to děcko to nějá neumí vstřebat.Tam dělám jen to že předem oznámím co bude: dám ti jogurt, ale před tím musím umýt lžičku...nebo že to bude trvat chvilku apod. Jak ho seznámím s tím co bude. A on vydrží pochválim. Když nevydrží vysvětluju do zblbla proč to trvalo a jak je důležité že musí vydržet. A ten řev beru jako jeho trest, takže dál už netrestám.
@medox To dělám taky,že dopředu komentuju,malej pak sedí v židličce a kouká,co mu to povídám a někdy se nestihne ani vztekat,že to jídlo není hned třeba,ale až vychladne.Takže u nás to taky tak funguje.
@Kajdda Tak jako taky vysvětluju a pokud mluvím celou dobu, než donesu jídlo, tak je pohoda, ale ve chvíli, kdy přestanu mluvit, tak je vztek. Takže budu muset zkoušet, co na něj platí a toho se pak držet.
@Buik Tak je otázka co je špatně a co ne. Tonda občas něco zvrhne, vyleje, shodí, rozbije a hodně často je to jen batolecí nešikovnost nebo tupost. Za to ani nenadávám jen vysvětlím jak to udělat líp. Nadávám když je to schválně a úmyslně.Chce si to asi nejdřív ujasnit za co dostane (vždy) a co se promine (vždy) a okolnosti k tomu. Ono občas udělá člověk chybu že někdy promine a někdy ne. ale můj Tonda zase ty hranicepotřebuje fakt naprosto fixní a nehýbatelné, nevím jak je to běžné.S tímhle jsme začaly zhruba ve dvou letech a tepve po třetím roce to má efekt ale jako fakt ho to má.A co se týká chválení tak toho podle mě není nikdy dost. Děcko se teprve učí, to až my jsme dokonalé má právo dělat chyby, důležité je že se snaží a trochu to někam směřuje.Občas toník udělat fakt mega přešlap, co ale myslel průskumě a pak je otázka jestli to nebyla moje chyba ( rozbil notebook- byl prostě dostupný tak blbě že ešlo jinak než ho schodit apod....).
Máme teď taky toto období,u nás ještě vylepšeno výskáním z plných plic,když se neděje co si zrovna mrně žádá.Začne se vztekat,výskat a to by praskla hlava.Snažím se mluvit v klidu,a zatím jen pomáhá odvést pozornost jinam,ale jestli je to správné řešení,to nevím.Možná je to,jak píše výše Zuzka,že ještě neovládá emoce,protože když nad tím teď tak přemýšlím,tak takhle nahlas vyjekne ve chvíli kdy je zažraný do nějaké hry a ono to nejde,nedosáhne apod.a on by moc chtěl.Doufám,že to taky nějak odezní,než mi rupnou nervy a sousedům taky
@Kajdda Hele, jako ta scéna v noci, ta musela tutově vzbudit i sousedy. Fakt to byl ječák, vztekání, svíjení... když já nikdy nevím, jestli mu třeba něco není. Chjo. Protože to začalo s těma jeho průjmama. Na ty jsme dostali prášky, měl fakt nějakýho hajtráka ... ale to vztekání prostě nepřešlo. Nebo když vidí, že jdu s nočníkem, tak zdrhá, jak jen to jde. A přitom už mu to tak hezky šlo. Dokonce si ho sám vyndával. Asik ho to muselo fakt bolet, protože po těch průjmech měl úplně odřenou prdelínu - koupali jsme v ovesných koupelích a rychle jsme se toho zbavili. Taky zkouším, když se začne vztekat, odnést ho do pokojíčku a odejít (heh, já si pamatuju, že jsem to taky dělala, ale byla jsem o dost starší a věděla, čeho chci dosáhnout :oD), ale on řve tak, že se začne zajíkat, nemůže se pak nadechnout. Je to děs ho poslouchat. Když nad tím tak uvažuju, tak se mi nějak pomamil :oD, takže, co si vlastně stěžuju!! :oD
Ty jo, takhle maly a tolik se vzteka? Já myslela, ze to děti dělají az větší. Tak pevné nervy, snad to přejde.
@Kydka Tak jako já věděla, že to dělaj i takhle malá dětska, ale dost mě to u něj překvapilo. Hlavně jak se pak naštve a fakt jak jde pěstma a nebo jak škrábe ... 2.4. jdeme na prohlídku k doktorce, tak ho hned nabonzuju :oD, schválně, co mi k tomu poví ona.
to přejde! si tím musí projít.u nás nejlíp fungovala kombinace ignorace a pochopení - jakože chápu, s čím má tak obrovskej problém. a prevence záchvatů, když už byl starší, a já to poznala a už ledacos věděla. ale lepšilo se to jen pozvolna, postupně dostával víc a víc rozumu a naučil se víc ovládat a rychleji uklidnit. nejhorší je vydržet aspoň trochu v klidu (s tím já mám vždycky největší problém)já si ani nemyslím, že by si děti chtěly něco vynutit a chtěly posouvat hranice, spíš že se jedná o hodně přehnaně prudký reakce, že prostě neumí ovládat emoce, jsou spontání a neumí se ovládnout..
@zuzka83 Právě, bojím se, že nezůstanu v klidu. Jako myslela jsem, že ho přetrhnu, jak mě pálil ten poškrábaný obličej. Jo, je to kluk šikovnej. Babča ho včera krmila a říkala, že takhle vyčůraný dítě fakt nepamatuje. A to máme v rodině spoustu děti. Zkouším ho dávat do jiného pokoje, nebo prostě odejít, ale představ si, že když odejdu, tak jde za mnou a jen co ke mě dojde, tak spustí nanovo.
@Buik tak jasně, krom nespoutaných emocí je to divadýlko na maminku. u nás vážně převládal ten nápor emocí..a zbytečně dlouho mi trvalo, než jsem to pochopila a naučila se s tím žít a pracovat - já jsem taková citově inertní a mám žít s dítětem, co je schopný hodinu ječet proto, že se magnety odpuzují????ten klid je nejdůležitější. se mi o tom teď lehce mluví, ale ono toho bylo nakonec každej den tolik, kdy jsem třeba někam spěchala..nebo když mi nebylo dobře - on to cítil a dával mi to sežratjinak, byla u nás kamarádka s tříletým synem a já jen čučela, jak je vychcanej! jsem zvyklá na ledacos, ale ten její kluk je prostě opravdu potvora - a co člověk nadělá..
@zuzka83 .o( hele, ty mě hezky strašíš :oD. Jako kdyby se to mohlo ještě stupňovat :oD
halvne nepolevit..jednou by bouhcl- odvadim do jine mistnosti a odchazim... zadne mazleni a nic neprovadim...
@amalie2011 Taky se ho snažím dávat třeba do postýlky, ať se tam vyvzteká, ale vydrží to hezky dlouho, začne pak až lapat po dechu - jak to podle mého názoru - přehrává. Když odejdu já z místnosti, tak za mnou dojde a nejlepší je, že když leze, tak se nevzteká a jak dojde ke mě, tak zase začne.Mrzí mě, že to musí probíhat.
podle mě vydržet a ukázat, že vztekáním ničeho nedocílí...
@kacato To říká i babča. Dneska ho viděla prvně se pořádně vztekat, mi to normálně nevěřila. Malej se tak rozjel, že i naše babčka kliďas na něj zvedla hlas. Okamžitě přestal a díval se, co se bude dít.
A to sem dycky tvrdila, že nám se nemůže stát, že by sebou Mára pleskl na zem a vztekal se, že to by viděl to tóčo, mno zatím ho vidím jen já :oD

Vybraná anketa

Bylo vaše dítě očkováno proti pneumokokům? Jakou vakcínou?

19 %
14 hlasů

0 %
0 hlasů

8 %
6 hlasů

56 %
40 hlasů

17 %
12 hlasů

Celkem hlasovalo 72 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Desatero péče po 40
Know-how od odborníků. Tradiční i progresivní oblasti péče o tělo i duši po 40. Pouze pro odvážné, přemýšlivé, schopné vytvořit si vlastní recept.
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40