Holky díky všem, které na mě v uplynulých dnech myslely a také mě podpořily. Noc na dnešek byla horor. Celý večer jsem se bránila vzít si prášek. V 23:00 už jsem to ale nevydržela a lupla půl paralenu. Samozřejmě, má opatrnost neměla efekt. Ale co si počít, když člověk musí myslet za dva. Takže noc probdělá. Od 1:00-3:00 vzhůru, ledovala jsem jako blázen, pak jsem si šla vyměnit náplň do mražáku a konečně zatuhla už únavou. Rána jsem se dočkala a kmitala po několikáté s prosíkem o vytrhnutí zubu . Nebyla jsem vyslyšena. Takže opětovné čištění těch nervů (kanálků). Bolest nebudu popisovat, na to, že zub by měl být nějak už snad mrtvý, tak nervy ne . Hekala jsem tedy tak, že mě slyšeli všichni na chodbě a za slzy které mi opravdu tekly proudem jsem se vůbec nestyděla. Ono to fakt nešlo. Nastal zlom, mé zubařce selhala technika, upadl jí kousek z přístroje, co stříká chlorovaný sajrajt a prtěl se mi v puse a ta tekutina stříkala samovolně všude mi až do krku. TAk jsem to na ni vyplivla a nátáhlo mě tak, že můžou být všichni rádi, že neviděli,co jsem měla na snídani No štípalo a dráždilo mě to v krku, a já požádala o pauzu, jinak bych se opravdu poblinkala. Vylezla jsem s kelímkem v ruce ven a pustila před sebe několik pacientů, kteří mě lítostivě sledovali po očku. Asi si nikdo z nich neuměl představit, co všechno jsem za ten týden prožila. Pozitivní na tom byla snad jen návštěva 92leté stařenky s pěti zuby, která šla na preventivní prohlídku. Její dcera mi jen řekla,ať vydržím, že to stojí za to. Zavolala jsem manželovi, ať pro mě přijede, protože jsem byla vyklepaná jak ratlík. PAk tedy mi to pročistila a vše dokončila. A od té doby jsem se už jen modlila. A světe div se, zub sice bolí, ale cítím, že je to podstatně lepší a lepší. Obrovská úleva z jedné strany, ale strach z té druhé. Doufám, že ta umrtvovací látka miminku neublíží, stejně jak ten chlór či co to bylo, který ještě teď cítím v puse. Holky promiňte za ten román, ale komu jinému to říct? Díky ještě jednou všem a doufám, že to půjde k lepšímu