@janney
Jani, nevyšiluj, ještě jsi nepřestala kojit ani Violku, nemýlím-li se, chcete pro ni sourozence, kdo ví, jak se to vyvine. Třeba se to upraví do přijatelné podoby samo, třeba taky ne, ale myslím, že to asi moc výrazně ovlivnit nemůžeš (nemůžeme). Určitě jsou tam nějaké rodové dispozice a pokud k té méně lichotivé podobě máte v rodině sklony, tak s tím asi stejně moc neuděláš. Mazáním a posilováním určitě nic nezkazíš, ale radikální změnu asi těžko sama provedeš. Myslím, že se stresuješ zbytečně, nebo aspoň zbytečně brzy.Nejsem expert, ani jsem se o to nijak podrobně nezajímala, ale myslím, že pokud tedy už po kojení zbyla fakt jen kůže, tak to "jenom" vypnutí nenapraví, laicky se domnívám, že by se dovnitř stejně muselo něco dát, jen "povytažení" kůže objem neudělá. (Fakt jen můj neodborný názor.) Kromě toho, co je na silikonech, potažmo zvětšení / zmenšení trapného? Stejně tak jako jsi ty, jak píšeš, stresovaná a frustrovaná tvým stavem prsou po kojení, jsou stresované a frustrované třeba jiné ženy (i třeba bez toho kojení), kterým právě ta "trapná" úprava jejich komplex vyléčí, zvedne jim sebevědomí. V tom spatřuju smysl plastických operací (bavíme-li se tedy o prsou) - ne "udělat" ze dvojek čtyřky, ale právě to odbourání komplexů a posílení sebevědomí (pokud je teda operace tím správným řešením, často si ženy myslí, že plastikou se vše vyřeší, ale problém tkví jinde, to je ale už jiná diskuse.)Bohužel v tomhle je každá žena jiná, resp. příroda to každé zařídí jinak, některá má po dětech prsa větší (a může tím být nadšená nebo ji to naopak může třeba trápit), některé po dětech "mnoho nezbyde", to je všechno relativní, věc vkusu a osobního názoru, každá jsme prostě unikát. Dnes máme ale to štěstí, že "nespokojenosti" jsou právě za pomoci plastické chirurgie dost dobře řešitelné, a to aniž by na tom bylo cokoli trapné.Na začátku jsem ti mohla napsat, ať se netrápíš, že jsou na světě důležitější věci, ale úmyslně jsem to nenapsala (i když fakt asi jsou), pokud bys s tím měla opravdu mít psychické problémy (a to nemyslím nijak zle), jdi do plastiky, pokud jsi přesvědčená, že ti pomůže - fyzicky i následně psychicky.Podle mě, právě u plastických operací platí možná víc než kdekoli jinde to známé "never say never".