troška poezie - diskuze

Jdu si sem trošku vylít srdíčko. Jak jsem viděla Barunku, jak leží na zemi a strašně zvrací, mě jí bylo prdelky tak strašně líto, úplně mě sevřelo u srdce a udělalo se mi zle. Já jsem té holky plná. Miluju jí celým svým srdcem a tyhle situace mě jen utvrzují v tom, že mít miminko je ta nejbáječnější věc na světě. Protože to jak se na mě usměje, když je jí smutno a pláče ale při pohledu na mě jí ty koutky zaškubou, to je tak upřímný, že to se prostě musí zažít, to se nedá popsat. Čert vem porod, nevyspání, smrad, výskot...za tohle obětí a za úsměv, za to to rozhodně stojí