Těhotenství: 29. týden až porod - nové reakce

dotaz

1) Ve svojem oblečení jsem byla až po monitory, po nich jsem se na porodní sál převlíkala do eráru s ním byla až po odchod domů.2) Na předporodním kurzu jsem byla jednou a kdybych tam nebyyla nic se neděje. Byl tam i manžel, ale to jsme tam jeli spíš proto, že jsme chtěli vidět porodnic, na to mě odkázali, když jsem tam byla na exkurzi sama v nevhodný den. No a na tom kurzu... Zaplatili jsme 360,- za oba, doktor nám řekl, jak se rodilo před tisíci lety, jak se rodí dnes a hlavně se pochlubil jak jim to tam funguje, něco o dýchání a tak... mohli jsme si nechat zdát a jako zlatý hřeb byla ukázka porodnice. Vlastně nebyly to vyhozené peníze, manžel byl u porodu a co platil na kurzu za sebe se mu strhlo, takže platil o 180,- míň.Tolik moje úsměvné zážitky s kursem.

@Buik

dotaz

Tak to máš všude, jsou to taky jen lidi a nemusí mít svůj den. A pokud tam někoho máš, tak to není k zahození A ředitel Neboj to zvládneš

@Buik

dotaz

Ono to dokazovalo jak jsou i doktoři krapek neschopní, protože správně po porodu měli měli změnit dietu na normální jídlo, protože porodem ztrácíš diagnozu těhotenská cukrovka.Ale přežili jsme a doma jsem si pak nedostatek jídla vynahradili

@Ady.S

dotaz

:oD tak to je dobrý ... mno to aby vám víc chutnalo!!!

Konečně doma

ahojda, tak to ti mooooc gratuluju a mooooc přeju. A tajně závidím a doufám, že Mareček bude taky tak hodnej :o)

porodní plán

Já jsem si ho taky uložila, že bych ho eventuálně vyplnila. Není tam nic složitého - na druhou stranu, myslím si, že vždy záleží na domluvě a místo, abych vypysovala x požadavků, tak jim prostě řeknu ty tři věci, které bych opravdu chtěla, zbytek bude prostě na nich :oD

@Buik

dotaz

Mě nebylo špatně po ničem ani v těhotenství snad jen nad tím co převáděli v nemocnici v jídelně jako stravu pro cukrovkáře. Do dneška si pamatuju jak jsem civěla na klobásu s hořčicí. Ostatní měli chleba se sýrem. Jen dietáři a děti měli klobásu, nebo pálivý bramborový guláš.

vážně se všechny už na toho prcka těšíte

Já se určitě těším na toho prcíka ... ale bojím se naopak, že když bude řvát a nepůjde nám se hezky sehrát, že ho začnu nenávidět. Vždycky, když se na něco těším, tak to dopadne úplně strašně. Mám prostě obavy z toho, co bude dál a jestli to vůbec zvládnem - já mimi chtěla už někde v 28, ale nějak nebyl ten pravej partner, nebo příležitost, nebo nevím, co se vždy podělalo. Letos mi bude 31 a už mě začala strašit i paní doktorka .. tak doufám, že když jsem si tak hezky počkala, že to bude supr .... doufám

@miho

dotaz

vidíš takové šatéčky dokonce mám - v modré barvě :oD jako sestřika. Jo a ještě by mě zajímalo - co pupík kdy splaskne ten??

vážně se všechny už na toho prcka těšíte

První těhotenství jsem se nemohla dočkat, strašně jsem se těšila, druhé jsem se zas celé bála a těd třetí bych nejraději zas už rodila. Tak si vyber

Konečně doma

To je úžasné. Gratulujeme.

vážně se všechny už na toho prcka těšíte

Já ti ani nevím. Já se těšila, ale tak normálně. Břicho mi nevadilo, i když jsem měla fakt veliké. Spíš jsem měla strach, jak to bude probíhat, protože mě strašili, že je Adam velikej a neporodím ho (měli pravdu). No a po porodu jsem taky žádnou euforii necítila, připadala jsem si jakože ho mám vypůjčenýho, že není můj. Pořád jsem na něj koukala a žádnej extra cit nepřicházel. Nejhorší to bylo, když první 3 měsíce snad jen řval, to jsem si říkala, jak by to bylo krásný, dát mu na hlavu polštář, aby už bylo konečně ticho. Pak jsem si připadala strašně, že na něco takovýho vůbec myslím a pořád jsem ho pusinkovala a koukala, jak mi spí v náručí. První tři měsíce byli prostě jak na houpačce. Hormony jsou svině.