tátové a mimi - diskuze

Nas Filipek je hyckany od malinka tatinkem.Tatinek si hreje,koupe,dela blbosti ktere on se snazi po nem opakovat.Myslim si ze na tom hodne zalezi jake pouto si vytvori od miminka,ty prdelky to chapou.

Adámkovi(5měsíců)se tatínek věnuje myslím dostatečně, bohužel je často 3-4 dny pracovně mimo Ostravu...o to více se o něj stará, když je domapravidelně si ho dopoledne bere na 2 hodinovou procházku, ráno k němu vstává a bere si ho k sobě do postele, kde se mazlí a dělají blbosti a večer sice koupu já, ale už to má taky vyzkoušené a až bude malý papat jiné věci než mámino mlíčko tak věřím, že ho bude i krmit

4.5m Maruška tatínka určitě pozná, směje se na něj, myslím, že ho bere tak trošku jako velkou superzábavnou hračku. Ale já jsem pro ni pořád ta číslo 1, chodící mlíkárna. Možná je to trochu i o tom kojení, pokud kojíš, tak je prostě jídlo vždycky od Tebe, zatímco u nekojených dětí jsou rodiče tak nějak zrovnoprávněni.

u nás je to podobně,taťka je trochu pasivní,všechno kolem malý dělám já,on mi pomůže uvařit,nebo poklidí po ní hračky ale moc si s ní nehraje.Vždycky dělají chvilku kraviny a to je všechno,měla jsme ho od začátku více zapojovat,teď bude druhý,tak mi bude muset trošku více pomoct

nas tatka kdyz je doma a ja takyx,tak holky chteji vsechno jen od nej a ja na ne nesmim ani sahnout

Když se narodil Honza, manžel býval pryč od pondělí do pátku, ale ze začátku si ho moc nebral, bylo to něco nového, neznámého, až Honza začal reagovat na okolí pomalu se sbližovali. Teď v roce a půl si spolu hrají, manžel ho i přebaluje, myslím, že mají hezký vztah. Se Štěpánem si hraje od té doby, co jsme se vrátili z porodnice, a vypadá to, že Štěpán zapadne do "silné trojky". A i u nás platí, že tatínek je ten hodnější.

manža se do aktyvit jako např-přebalováni,uspávaní,atd nezapojoval,ale na druhou stránku se dost s malým mazlil a ted jak je větší tak si sním dost hraje..ale takové vození kočárku sám taky nebylo....

Manžel se taky moc nezapojoval,to malý uplakaný mimčo mu moc neříkalo,byl dobrý tak na uspávání.Až začala lítat a mluvit na něj tak si vytvořili větší pouto.

u nás to bylo tak že muž velice miluje svého syna, ale v počátcích se dost bál sním zůstat sám. Jinak sním dělá kraviny už od narození. Manžel držel první našeho syna když se narodil.

U nás se taťka zapojil od prvního dne, takže ten vztah je od začátku silnej. Kubík je na tatínka zvyklej - večerní rituály jsou jejich - koupání a krmení, do toho jim nekecám :-) Když přijde táta z práce, tak se ho Kuba chytne a už se ho až do večera nepustí.

naše Adélka je z táty úplně paf.rádi spolu dělají blbosti a pak to taky vypadá kdzž jsem s ní sama.Už ví ,že když zarachotí klíč,že jde táta dom.a navíc je to ženská a ta si tatka omotala kolem prstu a ten by jí snesl modré z nebe

Oba kluci reagovali od miminka,oba jsou z něj úplně hotoví.

Jsme na tom jako ty...První nebo druhé dítě - to je jedno.Zřejmě mám doma exemplář chlapa s CH. Zkrátka dokud byli kluci mimi, nijak zvlášť se k nim neměl. Až když se začli zajímat o věci kolem.Nakonec když jsem byla těhu, nějaké povídání s bříškem apod. se rozhodně nekonalo. Byl a je zaměřen trochu níž

Záleží, jak u kterého mimi, u toho prvního tatínek nadšeně koupal, točil video, vážil, měřil, dokonce si na to v počítači vedl grafy :-). U druhého byl možná méně častý kontakt pro dobro věci - syn i manžel první dva roky zdárně přežili.

Jiřík měl tátu rád, ale byl prostě můj, věčně nemocnej, závisláček na mě, pravej mamánek.Majda tátu bezmezně miluje, bohužel se spolu vidí kvůli práci málo.Ale když přijede a ona si to k němu s tím svým TATÍTATÍTÍ přihasí, on jí zvedne a ona se mu láskyplně prohrabává ve vousech, olíbává ho a lísá se k němu a ty její pohledy a dotyky jsou skoro milostné...To by asi zjihnul i větší drsnák, než je můj manžel.je to mrcha a dokonale si ho omotala kolem prstu.ovšem o Jiříka bych řekla se víc staral.Máju pokaděnou nepřebalí, je tedy fakt, že i mě se zdá, že páchne extrémně, jak říká Jirka-naše malá, milá toxická zbran.

U nás jak s kým.Třeba Honzovi je užasný tatka už od miminka.On se staral o Honzu a já o Zuzku.No a se Zuzankou by vztah mít chtěl,usiluje o ní od narození a ona ho nechce.Miluje jen mě a ostatní dospělí jí nezajímají.Ale ona je fakt extrém.Nikdo jí nemuže podat ani vodu,vše jen od mne.

neboj každej chlap není tak suprovej, petr si taky utvářel vztah postupně. Malou miloval strašně moc to jo, ale více méňě dokud alespoň nelezla tak to s ní prostě neuměl, neuměl ji ani zabavit nebo si s ní hrát. A nepamatuju že by ji jako miminko přebalil když nemusel. Neříkám že mě to nevadilo, v té době mě to byli líto. Až teprve co začala lézt a komunikovat více tak to začalo být fajn. Mám i kamarády co mi vyprávěli že je děti začali zajímat až od dvou let až když teprve s nimi mohli někam vyjít třeba na výlet apodobně a hlavně se s nima už trochu domluvili. Někteří chlapy neodhadnou jestli má prcek hlad nebo proč třeba brečí pak když už umí alespoň mluvit tak jim to řekne a je po problému, někteří se těch miminek i bojí. A takovýhle názor jsem slyšela už teda dostkrát a pak měli s dětma suprovej vztah.

u nas zacal tatinek mit k male vztah tak po 2. mesici...od 3. to bylo uz uplne super a ted je to parada...ale chodi do prace takze s ni neni tak casto jako ja...ale hraje si s ni a tak..dela s ni kraviny. ted uz je to proste o necem jinem. Ale ze zacatku jsem to vnimala asi stejne jako ty..promluvili jsme si a pak se to zlepsilo

u nás to bylo tak, že všechny 3 děti si vytvářely vztah s tatínkem už od úplně malého miminka a taky ho poznávaly a radovaly se z toho - s tatínkem byla vždy legrace - chování, mazlení ap.

No nevím,náš taťka s náma už v porodnici trávil celé návštěvy,přebaloval vždycky když byl s námi v době přebalování,asi od druhého měsíce koupe a večeří s Rostíkem a tráví s námi veškerej čas když příjde z práce,pokud nemá ještě nějakou jinou.A když je služebně pryč je Rostík jak tělo bez duše

U nás je vztah už od začátku hodně spojený. Malej je zvyklej, že taťka večer je u koupání a když není může si hlavu ukroutit jak ho hledá.Po vánocích byla docela hrůza, taťka skrátka chyběl. Ten usměv a radostné pištění po návratu mluvil za vše.